Volvox Globator strana 20 z 91

Autorem tohoto nového velkého úvodu do dějin křesťanství je jeden z předních světových teologů, tvůrce řady tematických příruček a sborníků, které se následně staly bestsellery. Kromě přehledu samotného západního vývoje tohoto náboženství text poskytuje celkový souhrn související problematiky týkající se Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Časový rozsah dvou tisíciletí a kombinace teologického, historického a kulturního hlediska umožňuje sledovat vývoj všech tří větví křesťanství, katolictví, protestantství a pravoslaví, a umístit vztah k židovství do kontextu. Vliv křesťanství v dějinách je zkoumán jak v ohledu vůči jednotlivci, společnosti, politice a intelektuálnímu myšlení, tak i například umění, architektuře a přírodním vědám. Pro větší přehlednost je materiál organizačně členěn do celistvých dějinných období. Přístupný text je určený zejména pro studenty, kteří nemají žádnou nebo jen povšechnou znalost teologie a jejích dějin.

Okultní, poetické, romanticky laděné‚ povídky nositele Nobelovy ceny za literaturu. Soubor povídek Rosa Alchemica patří v kontextu básníkova díla k jeho nejmystičtějším pracím. V krátkých textech s jasnou symbolikou, psaných na pomezí lidové báje či pohádky, naznačuje základní prvky velkého zasvěcení.

Okultní novela adepta lóže "Zlatý Úsvit". Vynikající dílo, které‚ bylo znovuobjeveno v šedesátých letech našeho století díky knize "Jitro kouzelníků“.

Zasvěcená monografie z pera francouzského spisovatele a hudebníka Bruna Bluma, v hudební branži známého spíše pod pseudonymem Doc Reggae. Reedova kariéra je v knize zmapována opravdu podrobně, autor například rozebírá jeho první singl „So Blue“ z roku 1958. Velká pozornost je věnována textům. Bohatě ilustrováno

neboli "Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého. K očím malováno k novoročním duchovním cvičením v přírodním a Božském světle od jednoho bratra, Z Bratrstva (Kristova růžového kříže)". Tisk z roku 1785, který byl přeložen do češtiny a překreslen roku 1938.

Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem a mystikou.

Text nejznámějšího z "prokletých" básníků, esej o účincích hašiše. České vydání po více než osmdesáti letech.

Karáskovu symbolicky dekadentní trilogii Romány tří mágů tvoří Román Manfreda Mcmillena (1907), Scarabeus (1908) a Ganymedes (1925). Podle samotného Karáska se inspirací pro postavu mága v těchto knihách stal jeho tajemný vídeňský přítel, který také ovlivnil autorův postoj k dandysmu. Román Manfreda Mcmillana se odehrává v Praze, kde se vypravěč sbližuje s démonickým hrabětem Manfredem. Ten ve starobylém městě hledá stopy po chráněnci svého dědečka, zemřelém mágu Cagliostrovi, protože se cítí být jeho současným vtělelním, a svému příteli o životě tohoto čaroděje a okultisty vypravuje. Manfreda ale jako přízrak pronásleduje tajemný Walter More, jehož magickým praktikám se nakonec Manfred neubrání a beze stopy mizí. Scarabeus je příběh z Benátek. Mladý Gaston se zamiluje do Oresta, jenž se tak na čas vymaní z nerovného vztahu s cynickým a krutým Marcelem. Když Oreste zmizí, pátrání přivádí Gastona do Marcelova zpustlého dóžecího paláce. Postupně se dozvídá o jeho rodovém tajemství – o dávné příbuzné, která se dokonale vyznala v travičství a je pohřbena v sarkofágu právě zde, i o mocné síle jejího skarabea. Kultu zla, jemuž Marcel slouží a jehož svatyní je podzemí paláce, nakonec padne za oběť i Gaston. Ganymedes, poslední z trilogie, vypravuje o Radovanovi, jehož velmi přitahuje charismatický Adrian Morris patřící do okruhu matčiny společnosti. Adrian, zajímající se o taje rudolfinské Prahy, poznává sochaře Jörna Mollera, který rozluštil záhadu, jak s pomocí kabaly oživit golema, pro kterého je modelem okouzlený Radovan. Umírající Moller pověřil Morrise, aby navždy uspal i sochu. Adrian však bezděky golema znovu oživil a ten ho jako orel bájného Ganymeda odnesl do své říše.

Držitelka několika národních cen za novinářskou práci kombinuje obsáhlý průzkum s příběhem svého vlastního uzdravení a podává průkopnický rozbor šokující, byť nepříliš připouštěné epidemie, která ohrožuje dnešní společnost – jedná se o prudký vzestup rizikového pití mezi ženami a dívkami. Ann Dowsett Johnstonová rozkrývá důvody tohoto překvapivého úkazu, pitvá psychologické, společenské a ekonomické faktory, jež přispívají k jeho nárůstu, a zkoumá jeho dlouhodobé dopady na společnost a jedince včetně sebe samé. Výsledkem je jedinečný a odvážný průzkum, jenž je stejně tak poučný jako šokující.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný.

Pozoruhodná odborná publikace z roku 1908, podrobný soupis všech tehdy u nás známých cizích rostlin, jež bylo možno označit jako užitkové anebo byly zajímavé z hlediska morfologického, fyziologického, biologického či historického. Reprint je doplněn úvodem Václava Větvičky, ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy, a novým rejstříkem podle současného aktuálního názvosloví.

Muchův Otčenáš vychází ze zednářské, symboliky a z pokusů s mimosmyslovým vnímáním, kterým se Alfons Mucha zabýval v kruhu zájemců o vyšší světy spolu se svým přítelem C. Flammarionem. Otčenáš vyšel poprvé, v Paříži v roce 1899 jako jedno z nejkrásnějších, ale i nejmystičtějších děl své, doby.

Počátkem 60. let 19. století vznikl v Čechách spolek českých spisovatelů Svatobor, který mimo jiné začal pořádat sbírky na zřizování důstojných hrobů českých spisovatelů a zabýval se myšlenkou zřízení jakéhosi národního Pantheonu na Vyšehradě. Citováno květnatým dobovým jazykem, byl Slavín určen „k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy aneb uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu českého národa pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti.“ Z finančních důvodů se hřbitov nepodařilo již více rozšířit, a tak je dnes na nevelké ploše natěsnáno více než 600 hrobů, převážně osob všeobecně slavných nebo ve svém oboru vynikajících. A tak se autor pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen a u každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech. V knížce je pro snadnou orientaci očíslovaný plánek vybraných hrobů.

Román ze série Doyleových knih o profesoru Challengerovi, u nás především známém z knihy „Ztracený svět“. V tomto příběhu je již profesor Challenger starý a jak jeho manželka Jessie, tak i úhlavní nepřítel profesor Summerlee zemřeli. Hlavní hrdinkou knihy je Challengerova dcera Enid, která je přesvědčenou spiritistkou. Profesor na její vášeň hledí zprvu skepticky a snaží se s pomocí svých kolegů Edwarda Malonea a lorda Johna Roxtona proniknout na spiritistické seance a odhalit média jako podvodníky. Výsledkem je ale pravý opak - Malone s Roxtonem ve spiritismus uvěří, Enid se stává médiem a svému otci přináší ze záhrobí informace, které nikdo z živých nemůže znát. Doyle, který se sám spiritismem zabýval, tvrdil, že všechny spiritistické pokusy a jevy v této knize se zakládají na skutečnostech, které sám zažil a viděl, jen osoby a místa jsou prý pozměněny.

Kniha se volně inspiruje středověkou německou legendou, jejímž hrdinou je člověku podobná bytost zrozená z kořene mandragory, která vyrostla pod šibenicí oběšence. Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora. Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí. - Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění. Profesor Jakob von Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku. Ta počne dítě, které profesor adoptuje. Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna. Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzními vztahy. Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému "otci" Brinckenovi pomstít.

Nejznámější sbírka klasika hororového žánru obsahuje pět příběhů, které spojuje postava vypravěče, německého okultisty doktora Hesselia, který příběhy předkládá jako zápisky o svých pátráních. Nejznámějším z příběhů je „Carmilla“, který definoval základní atributy upírského hororu ještě před Stokerovým „Draculou“. Příběh krásné upírky a jejího mírně lesbického vztahu s její obětí se stal i předlohou pro několik filmových hororů. Kniha vychází v češtině poprvé od roku 1925 v nezkráceném vydání v původním překladu Františka Bommera. Sbírku doplňuje esej Alfréda Višného odkrývající prameny, ze kterých Le Fanu čerpal, a dokládající, že komtesa, jež se stala předobrazem Carmilly, skutečně kdysi ve Štýrsku žila a její příběh má s Le Fanuovou povídkou mnoho společného.