Volvox Globator strana 20 z 91

Karáskovu symbolicky dekadentní trilogii Romány tří mágů tvoří Román Manfreda Mcmillena (1907), Scarabeus (1908) a Ganymedes (1925). Podle samotného Karáska se inspirací pro postavu mága v těchto knihách stal jeho tajemný vídeňský přítel, který také ovlivnil autorův postoj k dandysmu. Román Manfreda Mcmillana se odehrává v Praze, kde se vypravěč sbližuje s démonickým hrabětem Manfredem. Ten ve starobylém městě hledá stopy po chráněnci svého dědečka, zemřelém mágu Cagliostrovi, protože se cítí být jeho současným vtělelním, a svému příteli o životě tohoto čaroděje a okultisty vypravuje. Manfreda ale jako přízrak pronásleduje tajemný Walter More, jehož magickým praktikám se nakonec Manfred neubrání a beze stopy mizí. Scarabeus je příběh z Benátek. Mladý Gaston se zamiluje do Oresta, jenž se tak na čas vymaní z nerovného vztahu s cynickým a krutým Marcelem. Když Oreste zmizí, pátrání přivádí Gastona do Marcelova zpustlého dóžecího paláce. Postupně se dozvídá o jeho rodovém tajemství – o dávné příbuzné, která se dokonale vyznala v travičství a je pohřbena v sarkofágu právě zde, i o mocné síle jejího skarabea. Kultu zla, jemuž Marcel slouží a jehož svatyní je podzemí paláce, nakonec padne za oběť i Gaston. Ganymedes, poslední z trilogie, vypravuje o Radovanovi, jehož velmi přitahuje charismatický Adrian Morris patřící do okruhu matčiny společnosti. Adrian, zajímající se o taje rudolfinské Prahy, poznává sochaře Jörna Mollera, který rozluštil záhadu, jak s pomocí kabaly oživit golema, pro kterého je modelem okouzlený Radovan. Umírající Moller pověřil Morrise, aby navždy uspal i sochu. Adrian však bezděky golema znovu oživil a ten ho jako orel bájného Ganymeda odnesl do své říše.

Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem a mystikou.

Text nejznámějšího z "prokletých" básníků, esej o účincích hašiše. České vydání po více než osmdesáti letech.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný.

Pozoruhodná odborná publikace z roku 1908, podrobný soupis všech tehdy u nás známých cizích rostlin, jež bylo možno označit jako užitkové anebo byly zajímavé z hlediska morfologického, fyziologického, biologického či historického. Reprint je doplněn úvodem Václava Větvičky, ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy, a novým rejstříkem podle současného aktuálního názvosloví.

Nejznámější sbírka klasika hororového žánru obsahuje pět příběhů, které spojuje postava vypravěče, německého okultisty doktora Hesselia, který příběhy předkládá jako zápisky o svých pátráních. Nejznámějším z příběhů je „Carmilla“, který definoval základní atributy upírského hororu ještě před Stokerovým „Draculou“. Příběh krásné upírky a jejího mírně lesbického vztahu s její obětí se stal i předlohou pro několik filmových hororů. Kniha vychází v češtině poprvé od roku 1925 v nezkráceném vydání v původním překladu Františka Bommera. Sbírku doplňuje esej Alfréda Višného odkrývající prameny, ze kterých Le Fanu čerpal, a dokládající, že komtesa, jež se stala předobrazem Carmilly, skutečně kdysi ve Štýrsku žila a její příběh má s Le Fanuovou povídkou mnoho společného.

Muchův Otčenáš vychází ze zednářské, symboliky a z pokusů s mimosmyslovým vnímáním, kterým se Alfons Mucha zabýval v kruhu zájemců o vyšší světy spolu se svým přítelem C. Flammarionem. Otčenáš vyšel poprvé, v Paříži v roce 1899 jako jedno z nejkrásnějších, ale i nejmystičtějších děl své, doby.

Počátkem 60. let 19. století vznikl v Čechách spolek českých spisovatelů Svatobor, který mimo jiné začal pořádat sbírky na zřizování důstojných hrobů českých spisovatelů a zabýval se myšlenkou zřízení jakéhosi národního Pantheonu na Vyšehradě. Citováno květnatým dobovým jazykem, byl Slavín určen „k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy aneb uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu českého národa pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti.“ Z finančních důvodů se hřbitov nepodařilo již více rozšířit, a tak je dnes na nevelké ploše natěsnáno více než 600 hrobů, převážně osob všeobecně slavných nebo ve svém oboru vynikajících. A tak se autor pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen a u každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech. V knížce je pro snadnou orientaci očíslovaný plánek vybraných hrobů.

Román ze série Doyleových knih o profesoru Challengerovi, u nás především známém z knihy „Ztracený svět“. V tomto příběhu je již profesor Challenger starý a jak jeho manželka Jessie, tak i úhlavní nepřítel profesor Summerlee zemřeli. Hlavní hrdinkou knihy je Challengerova dcera Enid, která je přesvědčenou spiritistkou. Profesor na její vášeň hledí zprvu skepticky a snaží se s pomocí svých kolegů Edwarda Malonea a lorda Johna Roxtona proniknout na spiritistické seance a odhalit média jako podvodníky. Výsledkem je ale pravý opak - Malone s Roxtonem ve spiritismus uvěří, Enid se stává médiem a svému otci přináší ze záhrobí informace, které nikdo z živých nemůže znát. Doyle, který se sám spiritismem zabýval, tvrdil, že všechny spiritistické pokusy a jevy v této knize se zakládají na skutečnostech, které sám zažil a viděl, jen osoby a místa jsou prý pozměněny.

Kniha se volně inspiruje středověkou německou legendou, jejímž hrdinou je člověku podobná bytost zrozená z kořene mandragory, která vyrostla pod šibenicí oběšence. Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora. Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí. - Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění. Profesor Jakob von Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku. Ta počne dítě, které profesor adoptuje. Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna. Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzními vztahy. Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému "otci" Brinckenovi pomstít.

Tato kniha se zabývá sluneční astrologií, oblíbenou formou lidového veštění, která je známá také jako „astrologie slunečních znamení“. Jde o zjednodušenou formu tradiční západoevropské astrologie. Tato jednoduchá veštecká metoda obvykle určuje všechno podle slunečního znamení, které představuje základní hodnotu klasické planetární astrologie. Pracuje však i s dalšími astrologickými pojmy, např. s astrologickými planetami, které jednotlivým znamením vládnou, a také s tzv. domy, které jsou se znameními a planetami tradične spojovány. Kniha popisuje vztahy těchto základních hodnot a jejich významy. Dotýká se vzniku a vývoje astrologie, nauky, jejíž kořeny sahají až do staré Mezopotámie. Připomíná ztotožnení hvězd s bohy, na němž byla založena víra starověku v moc hvězd nad lidskými osudy. Vysvětluje,co je to zvěrokruh, kdy a jak vznikl, a co představují jeho znamení. Zmiňuje se také o problému tzv. precese, v jejímž důsledku se dnes znamení nekryjí se stejnojmennými souhvězdími, což má podle skeptiků zpochybňovat naše sluneční znamení.

Tři kapitoly z Filozofického románu věhlasného a celou svou tvorbou značně rozporuplného francouzského spisovatele a filozofa, předchůdce prokletých básníků a surrealistů. Ctnostné dívky ve spárech spodiny společnosti a zvrhlé inkvizice.

Kniha se zabývá jednou z metod moderní západní numerologie, tzv. numerologií číselných mřížek založenou na číselném čtverci, který pracuje, podobně jako astrologie, s datem narození a vychází z tradičních symboliky devíti základních čísel významově spojených s astrologickými planetami. Data narození vytvářejí různé typy mřížek, v knize jsou tyto typy demonstrovány na příkladech dat narození některých slavných a známých osobností. Můžete si vyhledat, ke kterému typu patří vaše osobní mřížka, kniha vás naučí, jak snadno provést analýzu svého jména či data narození, poučí vás o významu jednotlivých čísel i jejich kombinací a osvětlí vám zvláštní případy, kdy některé číslo naopak chybí. Numerologie číselných mřížek je kniha vhodná nejen pro začátečníky, kteří se chtějí seznámit s touto numerologickou metodou, ale i pro každého, kdo chce prohloubit své porozumění symbolice čísel, s níž pracovali již staří Řekové či kabalističtí učenci.

Ivan Velíšek, člověk s otevřeným srdcem, opustil před čtyřiceti lety Československo a toulal se v lesích Kanady, v povodí Amazonky, na svazích Kordiller, ve výšinách Himálají, v hlubinách lidských srdcí. V Jižní Americe jeho unavenou duši dávali do pořádku curaderos ayahuaskou, legendární šamanskou drogou, která potlačuje ego, ukazuje cestu, jak lépe a harmonicky žít, pohodově s ostatními a bez konfliktů se světem.

Po třech úspěšných publikacích Pavla Bedrníčka o pražských kostelech, o Vyšehradu a pražských městských částech vychází jeho již čtvrtá knížka, tentokrát o pražských prostranstvích, dnešních náměstích v centru města. Kdysi to ovšem nebyla náměstí, nýbrž rynky, rynečky a plácky, některé rušné, alespoň podle tehdejších měřítek, jiné zase úplně tiché, kde sousedé za teplých podvečerů vysedávali na zápraží... A právě o historii těchto míst autor poutavě a vtipně vypravuje, přičemž neopomine zmínit různé zajímavosti či staré pověsti.

Prvního ledna roku 1922 vešel v platnost zákon, jímž byla vytvořena Velká Praha, a to připojením dlouhé řady obcí - jednak nově vzniklých měst (Královské Vinohrady, Karlín, Smíchov, ap.), ale i více jak tří desítky vesnic v tehdejším pražském okolí. Některé si ještě dlouho uchovávaly venkovský ráz, jiné se rychle měnily v městské čtvrti. O historii, kulturních památkách, ale i o různých zajímavostech právě těchto „obcí vůkolních“ (jak se říkalo ještě v 19. století) poutavě vypravuje knížka, jejíž zkušený autor se především snaží čtenáře pobavit.