Volvox Globator strana 33 z 91

Robert Hilburn, hudební kritik Los Angeles Times poznal Johnnyho Cashe opravdu z blízka. Byl jediným novinářem na legendárním koncertě ve věznici Folsom Prison a byl posledním, kdo dělal s Cashem a jeho ženou June Carterovou rozhovor zhruba měsíc před jejich smrtí. Je tedy více než zasvěceným průvodcem životem Johhnyho Cashe od těžkého dětství přes hudební úspěchy a osobní problémy až po nelehké stáří.

100 nejlepších songů, které Bob Dylan za svou kariéru napsal, je doprovázeno dobovými fotografiemi, kompletními texty jak v originálu, tak v českém překladu, a notovým záznamem s akordy pro kytaru. Nechybí ani informace, kdy a jak která píseň vznikla.

Sam Harris a Mádžid Nawáz napsali svou knížku jako pozvánku pro každého, kdo se chce připojit k této naléhavě potřebné debatě: Je islám náboženstvím míru, nebo války? Je toto náboženství ochotné reformovat se? Proč se zdá, že tolik muslimů přitahuje extremismus? Co znamenají slova islamismus, džihádismus a fundamentalismus v současném světě?

100 nejlepších songů, které Bob Dylan za svou kariéru napsal, je doprovázeno dobovými fotografiemi, kompletními texty jak v originálu, tak v českém překladu, a notovým záznamem s akordy pro kytaru. Nechybí ani informace, kdy a jak která píseň vznikla.

Kultivovaný gentleman se usadí v domě po svém dědečkovi, aby odhalil temná tajemství pohřbená v útrobách domu. Krásná žena se svým přítelem potká dvojníka Edgara Allana Poea v povídce děsivé jako cokoli, co napsal sám Poe. Sochař se vrací z Paříže, aby vytvořil sochu pocházející z jiného světa – sochu, kterou sám nedokáže ovládnout. Tyto a podobné příběhy, propojené mezi sebou typickou lovecraftovskou mytologií, naleznete v knize Strážci z hlubin času obsahující patnáct strašidelných povídek, které sepsal přítel a literární následovník H. P. Lovecrafta August Derleth na základě náčrtů a fragmentů z Lovecraftovy pozůstalosti. S knihou se můžete na vlastní nebezpečí vydat do mrazivé říše věčné temnoty, kde na vás číhá nadpozemská na nevýslovná hrůza.

Stanislav Struhar (1964) je jedním z moderních rakouských vypravěčů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla a Důvěrně známé hvězdy domova. Patří k nepřehlédnutelným německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho literární tvorba je podporována stipendii a získala řadu uznání. Žije ve Vídni. Kniha Barvy minulosti představuje tři jemně komponované povídky, zachycující křehkost lidských osudů na pozadí působivé krásy severní Itálie, jižní Francie a Vídně.

Carole Guyettová, anglická bylinkářka a mystička, která našla nový domov v magické krajině západního Irska, zúročuje ve své knize dlouholeté zkušenosti s rostlinami a bylinkářstvím a zájem o esoterické tradice starých Keltů nebo indiánů. Rostliny jsou pro ni nejen živé organismy, ale také silné duchovní bytosti nadané vědomím a inteligencí, které nabízejí pomocnou ruku v našem osobním rozvoji. Autorka představuje svou metodu, jak navázat hlubší kontakt s rostlinami a otevřít se cenným darům, které nabízejí. Ukazuje nám, že obyčejné rostliny v našem okolí mohou vyléčit nejen naše tělo, ale především rány na duši. Věří, že jsme součástí velkolepé sítě života, a apeluje, abychom vzkřísili ztracený respekt k přírodě. Kniha odnáší daleko za obzor běžné zkušenosti a vtahuje hluboko pod povrch viditelného světa, ale její poselství je vlídné, prosté a optimistické.

Carole Guyettová, anglická bylinkářka a mystička, která našla nový domov v magické krajině západního Irska, zúročuje ve své knize dlouholeté zkušenosti s rostlinami a bylinkářstvím a zájem o esoterické tradice starých Keltů nebo indiánů. Rostliny jsou pro ni nejen živé organismy, ale také silné duchovní bytosti nadané vědomím a inteligencí, které nabízejí pomocnou ruku v našem osobním rozvoji. Autorka představuje svou metodu, jak navázat hlubší kontakt s rostlinami a otevřít se cenným darům, které nabízejí. Ukazuje nám, že obyčejné rostliny v našem okolí mohou vyléčit nejen naše tělo, ale především rány na duši. Věří, že jsme součástí velkolepé sítě života, a apeluje, abychom vzkřísili ztracený respekt k přírodě. Kniha odnáší daleko za obzor běžné zkušenosti a vtahuje hluboko pod povrch viditelného světa, ale její poselství je vlídné, prosté a optimistické.

Carole Guyettová, anglická bylinkářka a mystička, která našla nový domov v magické krajině západního Irska, zúročuje ve své knize dlouholeté zkušenosti s rostlinami a bylinkářstvím a zájem o esoterické tradice starých Keltů nebo indiánů. Rostliny jsou pro ni nejen živé organismy, ale také silné duchovní bytosti nadané vědomím a inteligencí, které nabízejí pomocnou ruku v našem osobním rozvoji. Autorka představuje svou metodu, jak navázat hlubší kontakt s rostlinami a otevřít se cenným darům, které nabízejí. Ukazuje nám, že obyčejné rostliny v našem okolí mohou vyléčit nejen naše tělo, ale především rány na duši. Věří, že jsme součástí velkolepé sítě života, a apeluje, abychom vzkřísili ztracený respekt k přírodě. Kniha odnáší daleko za obzor běžné zkušenosti a vtahuje hluboko pod povrch viditelného světa, ale její poselství je vlídné, prosté a optimistické.

Česká premiéra slavného skandálního díla, které ve své době útočilo na divákovy nervy přemírou drastických výjevu. Jules Janin jako představitel francouzské frenetické školy navázal na anglický gotický román a vytvořil jeho svéráznou parodii. Osobitý pastiš promísil nejen notnou dávkou černého humoru, ale také jej okořenil působivou lyrikou. Výbušnou směs s jiskrou šílenství slibují zlověstné postavy, prostředí márnice, popraviště, kat nebo clamartský hřbitov. Francouzská kritika si byla jista, že nad tím vším se vznáší odér sirného zápachu a hrdiny i čtenáře příběhu pohltí morbidní temnota. Román ale ve skutečnosti autorovi zajistil místo na výsluní evropské romantiky.

Dnešní západní numerologie operuje nejčastěji s významy jednoduchých čísel 1 až 9, na která se všechna ostatní čísla redukují tzv. příčným sčítáním. Středověká židovská kabala, z níž se dnešní numerologie vyvinula, však pracovala i s vyššími čísly, s dvojcifernými i trojcifernými. Vyšší čísla participují na významech základní řady čísel 1 až 9, významově se na ně váží. Mají však i své specifické významy, které umožňují prohlubovat a zpřesňovat numerologické analýzy. Vyšší čísla často vrhají překvapivé světlo na životní dráhu jedince, rozšiřují a obohacují pohled na jeho povahu a osud, odhalují věci v pozadí nebo věci skryté pod povrchem. Jejich používání představuje jakýsi vyšší druh věštění. Hodí se pro osoby, které vyžadují konkrétní předpovědi, tedy takové, které mohou obsahovat i stanovení možné doby, místa i způsobu úmrtí. Konkrétní předpovědi vyžadovala také Lady Diana, princezna z Walesu, která se velmi zajímala o věštění, především pak o věštění z hvězd. Měla velkou zálibu také v tarotových kartách, které se v kabale a numerologii významově váží na určitá čísla. Princezna Diana se živě zajímala o svou budoucnost. Chtěla znát konkrétní odpovědi na své otázky, například jestli se jí podaří uniknout ze zajetí královské instituce. Chtěla vědět, jaký je její osud. Se svými astroložkami se radila o své budoucnosti a čerpala z jejich rad. V astrologických předpovědích se pro ni objevovala různá varování, odkazy na zlomová a kritická období. Podle všeho ji ale žádná z astrologických předpovědí, které pro ni byly sestaveny, nevarovala před hrozbou předčasné smrti ve Francii v roce 1997. Mohla Dianě poskytnout takové varování numerologie vyšších čísel? Tato kniha se pokouší dát odpověď na tuto otázku sestavením numerologické předpovědi pro princeznu Dianu, a to předpovědi zcela konkrétní, tedy takové, která obsahuje i stanovení možné doby, místa i způsobu jejího úmrtí.

Nové, rozšířené vydání legendární knihy Petra Dorůžky po téměř dvaceti letech! Invenčně psaná umělecká biografie amerického hudebníka přibližuje a komentuje jeho tvorbu a názory. Doplněno o nové kapitoly. Bohatý fotografický doprovod, seznam literatury a diskografie.

Závěrečným, pátým svazkem Carverových povídek je původní sbírka z roku 1981. Přestože znamenala opravdový průlom v Carverově spisovatelské dráze, autor měl původně dost jinou představu: Gordon Lish, redaktor nakladatelství Alfred A. Knopf a Carverův přítel, mu totiž povídky dost neurvale osekal o více než polovinu a prosadil také tento slavný, chytlavý název, jenž se již několikrát stal inspirací (příkladem je Haruki Murakami, autor knihy O čem mluvím, když mluvím o běhání a mimochodem též Carverův překladatel do japonštiny). Carver si Gordona Lishe přesto i nadále vážil a nikdy neopomněl zmínit to, jak se pozitivně podepsal na jeho kariéře. Události kolem necitlivého zredigování sbírky O čem mluvíme, když mluvíme o lásce nicméně znamenaly konec jejich spolupráce.

Stalingrad, město rozkládající se na Volze, které mělo zprvu zanedbatelný strategický význam. Dějiště bitvy, v níž byl voják, jenž se udržel naživu tři dny, považován za veterána. Peklo, z něhož i zvířata utíkají... a v němž vydrží pouze lidé. François Kersaudy přináší svědectví o utrpení, zoufalství, odhodlání a odvaze, o strategických operacích, o velkých vojevůdcích i radových vojácích, podložené deníkovými zápisy, mapami i fotografiemi z obou táboru, jež stanuly proti sobe ve střetu kolosálních rozměrů, který definitivně rozhodl o výsledku druhé světové války.

Není tomu ani dvacet let od chvíle, kdy jsme začali psát na začátku letopočtu dvojku, po deseti letech od poslední velké změny v evropských dějinách – pádu železné opony. Přízrak padesátých let, pachuť normalizace stejně jako kocovina z poslední dekády dvacátého století nás však pronásledují dodnes. Přestože byla tato doba, ostatně jako mnohé před ní, plná tragických událostí vyvolávajících vlny napětí a emocí, hrdinové několika povídek poskládaných do mozaiky s detektivní zápletkou řeší z hlediska přežití lidského druhu důležitější problémy. Vztahy mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci se v konfrontaci s geopolitickými kulisami nakonec ukazují jako rozhodující motor lidského konání. Jednotlivé povídky Pavla Špačka v knize Polotec se vracejí k několika epizodám novodobých českých dějin, splétají prameny napínavého příběhu - po kterých k nám vrávorají karikatury Marka Douši -, a přinášejí vnímavému čtenáři svůj nadhled i varování.

Není tomu ani dvacet let od chvíle, kdy jsme začali psát na začátku letopočtu dvojku, po deseti letech od poslední velké změny v evropských dějinách – pádu železné opony. Přízrak padesátých let, pachuť normalizace stejně jako kocovina z poslední dekády dvacátého století nás však pronásledují dodnes. Přestože byla tato doba, ostatně jako mnohé před ní, plná tragických událostí vyvolávajících vlny napětí a emocí, hrdinové několika povídek poskládaných do mozaiky s detektivní zápletkou řeší z hlediska přežití lidského druhu důležitější problémy. Vztahy mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci se v konfrontaci s geopolitickými kulisami nakonec ukazují jako rozhodující motor lidského konání. Jednotlivé povídky Pavla Špačka v knize Polotec se vracejí k několika epizodám novodobých českých dějin, splétají prameny napínavého příběhu - po kterých k nám vrávorají karikatury Marka Douši -, a přinášejí vnímavému čtenáři svůj nadhled i varování.