Volvox Globator strana 31 z 91

V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi roky 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníku této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě - jak je tomu ostatně i v roce 2016. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu - Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. - se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejné houževnaté a násilné povahy?

Poslední dny jsou autobiografickou novelou Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidí bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.

Hvězdné nebe nade mnou, seřízený motor pode mnou a zenový klid ve mně, nabízí se poznamenat po přečtení této knihy. Pirsig se svým Zkoumáním hodnot (jak zní podtitul svazku) vlétl do rozčarovaných 70. let jako sršeň do vosího hnízda a způsobil na literární, filosofické i vědecké scéně menší zemětřesení. Kniha se stala okamžitě bestsellerem, následovala vlna více či méně úspěšných epigonů a překlady do mnoha světových jazyků. Text tak v sobě spojuje zdánlivě neslučitelné žánry cestovního deníku, románu a filosofických úvah. Zážitky z cesty jsou komentovány a uváděny do souvislostí s vykládanou metafyzikou, která neméně závažně ovlivňuje vypravěčův vnitřní život a vztah k jeho synovi. Pirsig tu usiluje o smíření dvou zásadních směrů lidského chápání, které až doposud existovaly ve vzájemné opozici. Na jedné straně stojí západní, racionální, čili klasický způsob myšlení, na straně druhé přístup východní, emocionální, čili romantický. Takřka až detektivním pátráním dochází Pirsig k odhalení klíčového pojmu své filosofie, Kvality, váže jej k mystickým pojmům východních filosofií a svérázným způsobem se také vyrovnává s filosofickými viníky ze starověkého Řecka, kteří v jeho interpretaci zapříčinili rozkol ve vnímání dobra a pravdy. Největším přínosem Pirsigových myšlenek je však skutečnost, že zamazal filosofii od oleje, což znamená, že ji převratně použil v každodenní realitě, ať už jde o údržbu motocyklu, překládání knih či umývání nádobí. Jinými slovy: filosofie, která nám nedokáže pomoci s (frustrací nad)strženým šroubem, je filosofií k ničemu.

Autorka o sobě a své knize prohlásila: Jsem z Butare ve Rwandě. V koloniální době jej Belgičané nazývali Astrida. Abych přežila hon na Tutsie od dubna do července 1994, naučila jsem se lhát o své totožnosti a cestovat z místa na místo. V červnu 1994 jsem přijela do Francie. Má první sbírka povídek se jmenuje Ejo. V kinyarwandštině, mém rodném jazyce, znamená „ejo“ „včera“, ale také „zítra“. Ejo je sbírka povídek, jejichž hrdinky jsou ženy ve víru nedávné rwandské historie, snažící se silou úpornosti překonat své nejisté postavení.

Kniha švýcarského autora Léonarda Ribordyho Božská proporce v geometrii a číslech podává přístupnou a čtenářsky atraktivní formou zasvěcený výklad pythagorejské filosofie čísel v hlubších symbolických souvislostech. Autor rozprostírá před čtenářem fascinující cestu poznání, jež zahrnuje nejnovější vědecké poznatky, které se týkají vzniku vesmíru a života. Ribordyho výklad ústí do syntetizujícího filosofického přesahu, který shrnuje podstatná myšlenková paradigmata a vzorce, z nichž vycházejí západní i východní civilizace.

Vesmír v kabale je obecný výklad o původu a kosmickém plánu stvoření a jeho obyvatel. Doplňuje horizont třech předchozích Haleviho knih, které sahají od úvodní práce Strom života přes studii o makrokosmu Adam a kabalistický strom po kabalistické metody The Way of Kabbalah (Kabalistická cesta). Cílem knihy je vykreslit makrokosmický řád v různých rovinách reality, hierarchii bytostí a jejich funkcí se zvláštním zřetelem k lidstvu, které může v těchto světech přebývat. Snad nejdůležitější téma, kterého se autor dotýká, je smysl vesmíru tak, jak se odvíjí ve velikém kosmickém cyklu prostřednictvím oddělené podoby Tvůrcovy, jež se tak na konci věků opět spojuje se svým Stvořitelem.

Crowley žil v Berlíně v posledních dnech Výmarské republiky a nástupu Adolfa Hitlera k moci, v letech 1930-1932. Jako prorok vlastního synkretického náboženství "thelémy" a avantgardní umělec se usadil v liberálním prostředí moderního Berlína, kde v té době spolu s ním působila řada předních vědců, umě ců a dalších významných osobností, mezi něž patřili například Albert Einstein, Bertolt Brecht, Ethel Mannin, Otto Dix, Aldous Huxley, Jean Ross, Christopher Isherwood a mnoho dalších. Znalec historie nzápadního esoterismu Tobias Churton líčí toto období Crowleyho života - jeho uměleckou tvorbu i bohatších materiálů Crowleyho mnohotvárnou osobnost a její působení v klíčovém okamžiku dějin moderního lidstva.

Kniha se zabývá uměním léčení a jeho pojetím ve filosofii, astrologii, alchymii a terapii Paracelsa (1493 – 1541), jedné z nejvýznamnějších osobností historie lékařství. Homeopatie či antroposofická medicína by byly bez jeho přínosu nemyslitelné a moderní farmacie či chemie z jeho učení čerpá mnohé podněty. Kniha obsahuje mnohé příklady, botanické popisy a přehledy, které ji proměňují v nezbytnou dennodenní pomůcku pro každého, kdo se zajímá o znalosti umění léčení.

Angela Rohrová (* 5. února 1890 Znojmo, † 7. dubna 1985, Moskva), rakouská spisovatelka a lékařka, žijící s manželem v Sovětském svazu, byla na začátku války zatčena a prožila celkem patnáct let v sovětských nápravných táborech jako kvalifikovaná zdravotnice. Formovaná tvrdými zkušenostmi, líčí autorka v autobiografickém románu Lágr nanejvýš realisticky nepředstavitelně kruté podmínky vězňů, především jejích pacientů v lazaretech, kde nebyly k dispozici ani sebeskromnější lékařské prostředky a nástroje, kde lidé trpěli následky těžké dřiny, podvýživy a pocitu beznaděje. Rohrová výstižně popisuje vyhrocené vztahy a charaktery, trýznění a masové umírání, kterému nebylo možné zabránit. A jak sama píše v závěru: "Sice jsem s tím nemohla nic dělat, ale byla jsem alespoň ‚pamětí na věčné časy', a to má svou cenu."

Román Opuštění, brilantně psaný v podmanivém prostředí západní Ligurie, vypráví intimně lyrickým a dokonale úsporným stylem poutavý příběh mladého Rakušana, který se vypravil do Itálie hledat svého otce.

Hvězdné nebe nade mnou, seřízený motor pode mnou a zenový klid ve mně, nabízí se poznamenat po přečtení této knihy. Pirsig se svým Zkoumáním hodnot (jak zní podtitul svazku) vlétl do rozčarovaných 70. let jako sršeň do vosího hnízda a způsobil na literární, filosofické i vědecké scéně menší zemětřesení. Kniha se stala okamžitě bestsellerem, následovala vlna více či méně úspěšných epigonů a překlady do mnoha světových jazyků. Text tak v sobě spojuje zdánlivě neslučitelné žánry cestovního deníku, románu a filosofických úvah. Zážitky z cesty jsou komentovány a uváděny do souvislostí s vykládanou metafyzikou, která neméně závažně ovlivňuje vypravěčův vnitřní život a vztah k jeho synovi. Pirsig tu usiluje o smíření dvou zásadních směrů lidského chápání, které až doposud existovaly ve vzájemné opozici. Na jedné straně stojí západní, racionální, čili klasický způsob myšlení, na straně druhé přístup východní, emocionální, čili romantický. Takřka až detektivním pátráním dochází Pirsig k odhalení klíčového pojmu své filosofie, Kvality, váže jej k mystickým pojmům východních filosofií a svérázným způsobem se také vyrovnává s filosofickými viníky ze starověkého Řecka, kteří v jeho interpretaci zapříčinili rozkol ve vnímání dobra a pravdy. Největším přínosem Pirsigových myšlenek je však skutečnost, že zamazal filosofii od oleje, což znamená, že ji převratně použil v každodenní realitě, ať už jde o údržbu motocyklu, překládání knih či umývání nádobí. Jinými slovy: filosofie, která nám nedokáže pomoci s (frustrací nad)strženým šroubem, je filosofií k ničemu.

Publikace Setkávání potkávání nejsou paměti v obvyklém slova smyslu. Z. K. Slabý se v průběhu své literární práce setkával (už od mládí) s řadou českých, slovenských, ruských, německých, japonských, polských, francouzských a dalších zajímavých osobností – spisovatelů, výtvarníků, hudebníků, herců, kritiků a podobně. Někteří z nich se stali jeho celoživotními přáteli, s jinými se setkával průběžně, s dalšími alespoň při určitých příležitostech. Aby tato potkávání nebyla zapomenuta (o což ho žádala řada přátel a známých), věnoval některým z oněch tvůrců kapitolu v této knize. A aby nespočívalo vše pouze na útržcích vzpomínek, doplnil je ukázkami z korespondence, dobovými dokumenty, výňatky z recenzí, pasážemi z rozhovorů, které mají svá vročení, což bezesporu přispívá k celkové věrohodnosti i po stránce faktografické. Druhý díl část těchto portrétů je zaměřen především na osud Jaroslava Foglara. Obraz nevlídné doby padesátých až sedmdesátých let vyvstává z portrétů režimních spisovatel (například Viléma Závady) i odpůrců režimu (například Ladislava Dvořáka) a mnoha dalších českých i zahraničních osobností.

V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi roky 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníku této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě - jak je tomu ostatně i v roce 2016. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu - Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. - se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejné houževnaté a násilné povahy? Z francouzštiny přeložila Jana Němcová.

Vesmír v kabale je obecný výklad o původu a kosmickém plánu stvoření a jeho obyvatel. Doplňuje horizont třech předchozích Haleviho knih, které sahají od úvodní práce Strom života přes studii o makrokosmu Adam a kabalistický strom po kabalistické metody The Way of Kabbalah (Kabalistická cesta). Cílem knihy je vykreslit makrokosmický řád v různých rovinách reality, hierarchii bytostí a jejich funkcí se zvláštním zřetelem k lidstvu, které může v těchto světech přebývat. Snad nejdůležitější téma, kterého se autor dotýká, je smysl vesmíru tak, jak se odvíjí ve velikém kosmickém cyklu prostřednictvím oddělené podoby Tvůrcovy, jež se tak na konci věků opět spojuje se svým Stvořitelem.

Tato výpravná obrazová publikace je vskutku rozsáhlá, ale nevznikla proto, aby čtenáře zapletla do houštiny tisíce a jedné lákavé rostliny. Naopak pomůže v orientaci a výběru. Kolektiv zkušených odborníků vyzdvihuje z množství podobných druhů a odrůd rostliny s nejoslnivějšími listy, nejkrásněji kvetoucí, nejlépe plodící, nejotužilejší, nejpřizpůsobivější nebo nejzdravější. K barevné fotografii každé rostliny a nejdůležitějším údajům o ní a o jejím pěstování autoři připojují užitečné rady a upozornění. Publikace pojala do samostatných kapitol prakticky všechny skupiny rostlin, které lze pěstovat na zahradě, na balkonu nebo v bytě: letničky, trvalky, cibuloviny, pokojové a popínavé rostliny, keře, růže, kuchyňské a léčivé byliny, zeleninu i drobné ovoce. V jednotlivých kapitolách je kladen důraz na pestrost. Osvědčené staré odrůdy se potkávají s nejnovějšími kultivary, populární rostliny s těmi téměř neznámými a rafinované exempláře, jimž šlechtitelé věnovali velkou pozornost, s planými a zplaňujícími druhy, aby se mohl inspirovat a nadchnout opravdu každý pěstitel a milovník rostlin.

Umění, sex a magie ve výmarském Německu Crowley žil v Berlíně v posledních dnech Výmarské republiky a nástupu Adolfa Hitlera k moci, v letech 1930–1932. Jako prorok vlastního synkretického náboženství „thelémy“ a avantgardní umělec se usadil v liberálním prostředí moderního Berlína, kde v té době spolu s ním působila řada předních vědců, umě ců a dalších významných osobností, mezi něž patřili například Albert Einstein, Bertolt Brecht, Ethel Mannin, Otto Dix, Aldous Huxley, Jean Ross, Christopher Isherwood a mnoho dalších. Znalec historie nzápadního esoterismu Tobias Churton líčí toto období Crowleyho života – jeho uměleckou tvorbu i bohatších materiálů Crowleyho mnohotvárnou osobnost a její působení v klíčovém okamžiku dějin moderního lidstva.