Vyšehrad strana 82 z 111

Oba autoři jsou pracovníci IKEMu. Tato dietní opatření jsou určená nemocným po akutních průjmových stavech a při chronických průjmových onemocněních všeho druhu, pokud nevyžadují ještě jiná zvláštní dietní opatření, dále při syndromu dráždivého tlustého střeva v období průjmů, také u ulcerosní colitidy a Crohnovy nemoci. Dieta je vhodná i po resekci střev a z počátku zavedení vývodu z tenkého i tlustého střeva (nejčastěji jeden měsíc, neurčí-li lékař jinak). Svým obsahem živin se dieta řadí mezi plnohodnotné. Strava je pestrá, lehce stravitelná a nenadýmavá. Dietu lze postupně upravovat podle aktuálního zdravotního stavu pacienta a jeho stravovacích možností. Pacienti zde najdou jak vhodné potraviny a vhodnou kuchyňskou úpravu pokrmů, tak i rady, čemu se mají při nutnosti dodržování této diety vyhnout.

Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka. Je první ucelenou husákovskou monografií nejen v české historiografické produkci. 

K oslavám 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přispělo nakladatelství Vyšehrad vydáním knihy Vladimíra Vavřínka Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Literární práce Cyrila a Metoděje v české překladu ze staroslověnštiny jsou v dnešní době těžko dostupné. Ideální kombinaci literárněvědné studie s texty významných cyrilometodějských děl přitom stále představuje dílo jednoho z našich nejvýznamnějších slavistů Josefa Vašici (1884–1968). Literární památky epochy velkomoravské vyšly poprvé roku 1966, kdy pozornost veřejnosti vzrušovaly archeologické nálezy z velkomoravského období. Za polovinu století kniha nijak neztratila na své aktuálnosti a i druhé vydání z roku 1996 bylo rychle rozebráno. V úvodní studii hovoří autor dokonce o „velkomoravské literární škole“, která zvláště ve druhém období Metodějova arcibiskupství (874–885) rozvinula bohatou překladatelskou i původní činnost, a rozebírá jednotlivá její díla. Následují literární překlady většiny děl vzniklých v okruhu velkomoravské literární školy. Překlady jsou obsahově přesné, vynikají vytříbeným jazykem a jsou i dnes velmi čtivé. Původní vydání připravila, poznámky a bibliografii doplnila a medailon Josefa Vašici napsala Zoe Hauptová, studií o Životech Konstantina a Metoděje a novým doslovem dílo opatřil Vladimír Vavřínek. 

Zažíváte někdy záhadné nebo nevysvětlitelné věci? Nebo ještě lépe: přijde k vám občas na návštěvu duch? Nečekaně a kdy jemu se zlíbí? Je pokojný a povídavý, nebo provádí zlomyslné kousky? Pokud ano, pak jsou povídky Jeroma Klapky Jeroma Nedostižný tenista pro vás to pravé. Duchařská vyprávění, která se tak dobře hodí do starých domů s vrzajícím schodištěm, plných stinných zákoutí, kde se duchům znamenitě daří. Historky vyprávěné při sklence punče nebo jen tak, povídky překypující fantazií a důvtipem, okořeněné záhadnými zážitky a humorem těší a baví čtenáře už spoustu let a budou je bavit, dokud si zachovají mladého „ducha“. Ale najdete zde i další povídky, jejichž hrdinové mají své slabůstky, a když chtějí vykonat dobro, dopadá to všelijak, ať to myslí sebelépe. Jsou docela jako my. A co teprve povídka závěrečná: Ta laskavě a s nevtíravým humorem připomíná, jak si s námi pohrává čas, a nezbývá než na jeho hru přistoupit.

Literární sonda do životů z periferie společnosti Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená.

Opomíjená tradice jako inspirace pro současnou církev Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty. Právě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik Hubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší na světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků.

Co mají společného ruský postfašista, zapřisáhlý nepřítel západního světa a propagátor myšlenky Eurasie Alexandr Dugin a americký postanarchista a autor konceptu Dočasné autonomní zóny Hakim Bey (vlastním jménem Peter Lamborn Wilson)? Trojice autorů – politolog, básník a literární vědkyně – srovnávají dva na pohled velmi rozdílné myslitele a nacházejí v jejich pohledech na společnost a člověka i v jejich spirituálním základu vedle zásadních rozdílů i leccos společného. Oba dospívají k určité podobě radikalismu vlastní době po odeznění velkých sociálních utopií lidstva, zejména komunismu s jeho snem o beztřídní společnosti. Zatímco ruský autor hledá východisko v představách o mysticky pojímané eurasijské, „pevninské“ části světa, která je povolána porazit dekadentní a bezcharakterní „oceánský“ Západ, jeho americký protějšek hledá východisko v dočasném úniku do svobodného alternativního prostoru nepodléhajícího tlakům kapitalistického systému. Prostoru, který je svobodný právě a jen tehdy, když je časově omezený. Politologická část knihy z pera Ondřeje Slačálka zařazuje Duginovo myšlení do kontextu radikálně pravicových hnutí dneška a Beyovu koncepci do rámce vývoje anarchismu. Adam Borzič se ve svém oddíle věnuje mnohdy překvapujícím inspiracím, které oba autoři načerpali z mystické náboženské tradice. V závěrečné literárněvědné části se díky Olze Pavlově dostanou ke slovu natolik zajímaví autoři, jako je Rus Vladimir Sorokin (Den opričníka) či Američan Chuck Palahniuk (Klub rváčů). Adam Borzič (1978) je český básník, terapeut a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía (spolu s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem), s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do řady evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Tento rok chystá k vydání básnicko-esejistickou knihu Západo-východní zrcadla. Olga Pavlova (*1984) je doktorandka literární vědy na Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, působí též jako publicistka a překladatelka. Pochází z Ruska, od svých 21 let žije v Praze. V dizertační práci se věnuje světové dystopické literatuře. V současné době vyučuje dějiny české literatury v Akcent College. Ondřej Slačálek (1982) vyučuje na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zejména předměty věnované teoriím mezinárodních vztahů, proměnám nacionalismu a sociálním hnutím. Působí také jako novinář, v minulosti zejména v A-kontra, A2 a v Novém Prostoru, v současnosti především v Salonu Práva a A2larmu. Společně s Václavem Tomkem je spoluautorem knihy Anarchismus. Svoboda proti moci (Praha: Vyšehrad 2006).

Součástí je kalorická a biologická hodnota každého receptu Kuchařka určená všem, které postihlo onemocnění slinivky. Autorka vychází ze svých letitých odborných zkušeností, věnuje se výběru potravin, technologii při přípravě pokrmů i jejich nutriční hodnotě.

Jak vystoupit z bludného kruhu vyčerpání? Syndrom vyhoření je stav naprostého fyzického a duševního vyčerpání s možnými vážnými zdravotními důsledky. Tuto knihu napsal známý psychiatr MUDr. Radkin Honzák pro lidi, kteří jsou pod silným tlakem stresorů a mohli by se kandidáty vyhoření poměrně snadno stát.   Syndrom vyhoření neboli burn out je stav naprostého fyzického a duševního vyčerpání s možnými vážnými zdravotními důsledky. Kdo vyhořel, musel předtím hořet. Musel být zapálený pro svou – většinou lidumilnou – činnost. Ale zapálíme-li svíčku na obou koncích, dostaneme sice dvakrát víc světla, vyhoří však za poloviční dobu. Tuto knihu napsal známý psychiatr MUDr. Radkin Honzák pro lidi, kteří mají pocit, že jsou pod silným tlakem stresorů a že by se mohli kandidáty vyhoření poměrně snadno stát: „Pokud jste se ocitli v situaci, že plameny vašeho nadšení hodlají už strávit vás, je nezbytná nějaká změna. A jediné, co můžete změnit, jste vy samotní. To je blbé! A těžké! Ale je to jediné skutečně účinné řešení a stojí za to – v každém věku!“ Spíše než na rady typu „to dělej – to nedělej“ se přitom dr. Honzák přitom zaměřuje na to, jak jít životem radostněji a vyhnout se pastem, které – kupodivu – na sebe nastražujeme nejhorlivěji, nejčastěji, nejvíc a nejefektivněji my sami. Nikdo totiž nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl, a zcela si tak uzavírá možnosti poučit se a něco na sobě změnit. Živě a populárně napsaná knížka popisuje, co to syndrom vyhoření je a jak se rodí, přináší i tabulky s možností „obodovat se“ v naší konkrétní situaci, ale hlavně pomáhá hledat cestu, jak z téhle šlamastyky ven. MUDr. Radkin Honzák (*?1939) absolvoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze. Po čtyřech letech v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích nastoupil jako psychiatrický konziliář v tehdejším Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči, posléze integrovaného do IKEM, kde stále pracuje v ambulanci a v transplantačním programu. V souvislosti s ním byl devět let členem etické komise CAHBI ve Štrasburku. Věnoval se pacientům s gastroenterologickými, kardiovaskulárními a nefrologickými problémy, což ho přivedlo k psychosomatice.  Po roce 1989 vedl deset let Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. LF UK, další dekádu působil na Psychiatrické katedře IPVZ a později v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Ve Vyšehradu vyšel v několika vydáních jeho knižní rozhovor s Renatou Červenkovou Všichni žijem’ v blázinci s podtitulem Současnost očima psychiatra a ohromný úspěch zaznamenala jeho poslední knihy Psychosomatická prvouka. K aktuálním otázkám se Radkin Honzák trefně vyjadřuje též na blogu na www.aktualne.cz. Své celoživotní poznatky shrnuje do věty: „Člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost.“

Komplexní pohled na jednu z nejzásadnějších událostí naší historie Připomeňte si okolnosti ničivého konfliktu, který přepsal mapu Evropy. Historik Jan Rychlík sleduje rozpad habsburské monarchie nejen z hlediska národnostních aspirací Čechů a Slováků, ale z pohledu všech jejích národů. Ukazuje, že představy a požadavky jednotlivých národů byly vzájemně neslučitelné. Problém monarchie tedy nebyl v tom, že by nechtěla vyřešit své národnostní problémy, ale v tom, že tyto problémy byly neřešitelné.

"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá..."  Bohatství Citadely spočívá především v neobyčejné intenzitě a hloubce, do níž Saint-Exupéry postupně proniká neustálými návraty k základním tématům lidské existence – lásce, přátelství, věrnosti, službě, společenství a tvorbě. V dnešní době, tak poznamenané rozptýleností, spěchem a přebytkem slov a obrazů, zakrývajících vnitřní prázdnotu, zní poselství Citadely zvláště aktuálně. Kniha významného francouzského autora vychází již v 6. vydání.