Vyšehrad strana 82 z 143

Humoristický román Velké peníze se do jisté míry vymyká z profilu typického Wodehouse. Snad proto, že byl napsán v době hospodářské krize po roce 1929 a autor tentokrát neignoruje společenské vření. Setkáme se zde ovšem s rozvaděnými snoubenci, kteří se šťastně smíří a s obvyklými zadluženými aristokraty, ale vedle nich jsou zde podvodné pozemkové spekulace, nelítostný kapitalista T. Paterson Frisby, chamtivec, jenž neváhá okrást vlastního tajemníka, jeho zločinný spojenec Hoke, který nemotorně ohrožuje okolí střelnou zbraní, hraběcí šedý cylindr vezme za své, pošlapán levicově uvědomělým proletářem, a v závěru dojde dokonce k násilnému probourání stěny mezi sousedními obydlími v předměstském dvojdomku. Hned v první kapitole se čtenář se seznámí se zásadou, že kdo chce splácet své dluhy, nikam to v životě nedotáhne. Na konci příběhu máme tentokrát tři šťastné dvojice, neboť kapitalista Frisby podlehne osobnímu kouzlu nemajetné aristokratky a skoncuje se svým zarputilým staromládenectvím.

Italský historik Franco Cardini, známý i českým čtenářům (ve Vyšehradu vyšla jeho monografie o svatém Františkovi z Assisi) se v řadě svých textů publikovaných na blogu zamýšlí nad nejpalčivějšími problémy dneška, jako je vzestup Islámského státu a jeho vůdce, který se prohlásil novým chalífou, hlavou všech muslimů. Odborník na středověké dějiny a na dějiny islámu hledá hlubší souvislosti vzestupu Islámského státu a nachází je jak ve vlastních dějinách islámského světa, tak v pokrytectví a chybné politice Západu, které vzestup nejradikálnějších forem islamismu mnohdy podporovaly. V úvahách, které mají formu deníkových zápisů, můžeme sledovat historikovo myšlení, které propojuje aktuální události a jejich kořeny v historii velmi vzdálené i novější. Věnuje se například místu, které v historické zkušenosti a imaginaci muslimského světa zaujímá Palestina a Jeruzalém, a jak vzestup islámského radikalismu souvisí s izraelsko-palestinským konfliktem. Kniha Franka Cardiniho je bohatým zdrojem podnětů k hlubšímu přemýšlení o souvislostech toho, co celý svět každý den s hrůzou sleduje v médiích.

Románové podobenství o ztrátě, naději a věrnosti tradici v moderním světě. Kniha Job s podtitulem Román prostého člověka rakouského žurnalisty a spisovatele židovského původu Josepha Rotha líčí osudy ortodoxního volyňského Žida Mendela Singera a jeho rodiny v carském Rusku přelomu 19. a 20. století a posléze v emigraci ve Spojených státech. Zdánlivě jednoduchý, klasicky vyprávěný příběh učitele, jeho manželky a čtyř dětí je plasticky podaným svědectvím o životě předválečné východoevropské židovské komunity. Mendelův zápas s osudem, zasazený do doby hroutících se států a rozpadajících se jistot, však zároveň přerůstá ve všelidské podobenství o ztrátě, naději a věrnosti tradici v moderním světě a naléhavě tak promlouvá také k dnešnímu čtenáři.

Rozkošná dárková knížka, kde se dočtete o neplechách, které by vaši malí neměli propást Anotácia (CZE) Vtipně napsaná knížka v krátkých kapitolkách líčí všechny neskutečné věci, jichž jsou děti v raném věku schopny. Určitě už jste sami leccos zažili, namátkou jak děti dokážou pojmout iracionální nenávist k váženému členu rodiny, spát s otevřenýma očima, zamilovat se do svého obrazu v zrcadle, jíst ze psí misky, spláchnout něco cenného do záchodu, pořídit mamince slušného monokla… Pokud by děti vašich známých náhodou nevěděly, jak na to, Sally Nortonová jim ráda poradí – vždyť je celá řada věcí, které musí stihnout, než jim bude pět.

Koncem roku 2015 uplyne 100 let od chvíle, kdy Albert Einstein publikoval své rovnice gravitačního pole a položil tak základ obecné teorii relativity, kterou podrobněji vyložil v následujícím roce a která se dodnes pokládá za nejuspokojivější teorii makrosvěta a vesmíru. Jakýmsi Einsteinovým odkazem je především dílo The Meaning of Relativity, které poprvé vydala Princetonská univerzita roku 1921 a jež nyní prvně vychází také česky. Jde o zpracování čtyř přednášek, které Einstein v Princetonu proslovil a jež v dalších vydáních rozšiřoval o nové poznatky – v roce 1945 to byl text O kosmologickém problému, v roce 1953 Zobecnění teorie gravitace a v roce 1955 Relativistická teorie nesymetrického pole, což je poslední Einsteinova práce publikovaná ještě za jeho života. V základním textu a v kosmologickém dodatku Einstein vykládá klíčové myšlenky a výsledky svých teorií. Používá přitom matematiky v poněkud náročnější podobě než ve dříve zmíněných svých knihách, dá se říci, že jde o ucelený výklad teorie relativity v podobě, jak ji chápal sám Einstein. Zbývající dodatky ukazují, co bylo hlavním Einsteinovým zájmem po zbytek života. Kniha jako celek umožňuje nahlédnout do Einsteinovy filozofie a pochopit důvody, proč se odchýlil od hlavního proudu fyziky.

A znovu láska je posledním dílem Jana Skácela a její podoba měla být původně trochu jiná. Vybrané milostné básně z vydaných sbírek měla doplňovat tvorba nová, od tohoto záměru však upustil. Pořídil opisy hotových básní a rozčlenil je do tří oddílů, a to je dílo, které čtenář dostává do rukou. Básníkovi nebyl dopřán čas, aby sbírku rozšířil o další básně, ale jeho slova, která v básních žijí vlastním životem, k nám budou promlouvat dál.

Německý teolog Manfred Oeming se ve svém Úvodu do biblické hermeneutiky pokouší podat přehled všech současných způsobů výkladu Bible a vyváženě je zhodnotit. Ke každému z nich uvádí jeden příklad interpretace biblického oddílu Starého zákona a jeden zákona Nového, čímž podtrhuje nejen svéráznost jednotlivých způsobů interpretace, ale také rozmanitost možností, jak lze biblickým látkám porozumět. Kniha není určena jen odborníkům na biblické vědy a teologům, ale všem, kdo se zajímají o obory, jakými jsou religionistika, sociologie, psychologie, literární věda nebo filozofie. Také tyto vědní disciplíny totiž velkou měrou přispívají, jak autor přesvědčivě vysvětluje, k odkrývání stále nových významových rozměrů Bible. Obzvláště cenná je úvodní část, v níž je nastíněn stručný přehled filozofické hermeneutiky a její těsné sepětí s hermeneutikou biblickou. Kniha je přínosná svou otevřeností k nejnovějším interpretačním způsobům, zejména k postmodernímu výkladu Bible; i ty autor respektuje, ale je k nim zároveň kritický, a sám nabízí vlastní představu o tom, který z výkladů je nejpřesvědčivější a povaze Bible nejbližší.

Předkládaná kniha je souhrnem úvah k tématu filosofické antropologie, jež autor původně přednesl v rámci přednáškových kurzů pro budoucí učitele a vychovatele na Karlově univerzitě v Praze. Sestává ze tří částí, které se liší hlediskem i metodou. První část shrnuje to nejdůležitější, co o člověku a jeho vývoji říkají různé dílčí vědy o člověku, počínaje fyzickou antropologií přes etologii, embryologii, etnologii, psychologii, sociologii až po jazykovědu a kulturní antropologii. Zahrnuje tedy to, co lze o člověku a jeho vývoji konstatovat a doložit vědeckou, tj. objektivující metodou. Usiluje přitom hlavně o to, uvést výsledky a názory různých věd o člověku do souvislostí, které snad umožní porozumět povaze člověka hlouběji. Druhá část je naproti tomu věnována soustavnému výkladu naší lidské zkušenosti, tedy mé vlastní zkušenosti se sebou samým. Všímá si věcí, které „všichni víme“, věcí, které není možné nijak dokázat – leda právě odvoláním na naši společnou zkušenost. Výklad je tu tedy převážně filosofický a fenomenologický. Také třetí část je převážně filosofická: všímá si toho, jak se setkáváme s druhými lidmi. Je totiž pro člověka charakteristické, že se stává osobou právě jen v jakési oklice, že se k sobě dostává oklikou přes druhého. Jako se člověk rodí jen přičiněním jiných, stává se sám sebou zprvu pouze tak, že „napodobuje“ rodiče a sourozence, učí se přebírat, vstupovat do jejich rolí. Pokud se výchova podaří, přijde okamžik, kdy dosavadní dítě zjistí, že už to nepotřebuje – a stane se tak dospělým člověkem.

Publikace podává ucelený etnologický a kulturně historický pohled na lidové obyčeje a slavnosti v českých zemích, vázané na roční období a data v kalendáři. Výroční obyčeje jsou mnohovrstevnaté kulturní jevy dlouhého trvání. Výrazně je proměnilo křesťanství, které je připoutalo k církevnímu kalendáři a jeho svátkům a překrylo staré mýty a rituály z archaických pohanských dob. Proměnlivá soustava obyčejové tradice se měnila s dobou a s novými hospodářskými vazbami, životním způsobem lidí a nakonec i s cílenými snahami o zachování projevů lidové kultury. Kniha předkládá plastický obraz výročních obyčejů v časových proměnách a v regionální rozrůzněnosti se zaměřením na venkovské společenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Seznamuje s obyčeji o Velikonocích a Svatodušních svátcích, při Památce zemřelých, v adventu a v období Vánoc a Nového roku, představuje staré a nové tradice v předjaří o masopustu, při stavění májí a pálení obřadních ohňů v podletí a v čase letního slunovratu, při oslavách sklizně a posvícení v období léta přecházejícího do podzimu, přibližuje zvyky, které se připoutaly k svátkům křesťanských světců. Čtenář je uváděn do tematicky rozsáhlé oblasti obyčejů v koloběhu ročních období a svátků a slavností církevního a občanského roku. Autorka využívá poznatků z písemných pramenů a literatury převážně z 19. a 20. století a z vlastních výzkumů, jež přinášejí svědectví o současné podobě obyčejové tradice. Vedle pramenů písemné povahy jsou v publikaci využity jako pramenné zdroje obrazová dokumentace a artefakty hmotné povahy. Kniha není jen historickou reminiscencí, ale představuje rovněž živou tradici sváteční kultury našich současníků založenou na přímých kontaktech lidí a na jejich aktivní účasti, a to i jako protipól k masové kultuře šířené prostředky technické komunikace. Spojuje kulturní dědictví i sváteční současnost.

Další z oblíbených sbírek vtipných citátů a bonmotů je tentokráte určena všem nastávajícímčtyřicátníkům. Vše, co jste kdy chtěli vědět o středním věku, a báli jste se zasmát. Teď, když už víte, co je život zač, klidně můžete, tak jen do toho!

Historický román je zasazen do prostředí vznikajícího středověkého opatství Thoronet na jihu Francie, jednoho z trojice klenotů rané cisterciácké architektury. Skrze záznamy „mistra díla“ – dobového architekta a vedoucího stavby –, který ve 12. století opatství v Provence budoval, sledujeme den za dnem, jak středověký mnich-stavitel zápasí s lidskou slabostí a tíhou reality, čelí protivenstvím, ale i rozporům ve svém nitru. Život středověkého místa, technické, finanční i doktrinální problémy, se kterými se musí vyrovnávat, i řešení, k nimž dospívá, se jeví podivuhodně moderní a boří zažitý obraz „středověku“. Živoucí kronika zrodu mistrovského díla, založená na původním historickém výzkumu a dlouholetých zkušeností autora, význačného francouzského architekta a stavitele, je současně vášnivou reflexí o vztahu krásy a nutnosti, řádu lidského a řádu přirozeného. Lyrická meditace o svrchovaném Řádu, o stavitelském umění, jež v sobě spájí všechna ostatní, o nezlomné víře.

Tisíce lidí na celém světě obohatily svůj duchovní život o každodenní praxi křesťanské meditace a tiché modlitby, jak jí učil benediktinský mnich John Main. Jeho učení čerpá ze starobylé biblické tradice, z hinduistických upanišad i moudrosti raně křesťanských pouštních Otců. John Main sepsal před svou smrtí v roce 1982 několik knih o kontemplativní modlitbě, předkládaný soubor je však jediný, v němž je podstata jeho učení shrnuta v jediném svazku. Klíčové pasáže z Mainových hlavních děl jsou zde navíc prakticky uspořádány do 365 meditací na každý den.

Renomovaný německý evangelický teolog vychází ve svém shrnutí etiky od situací a problémů každodenního života. Postupně se věnuje dvaceti základním etickým tématům, od otázek spojených s početím a ochranou lidského života přes oblasti, jako jsou partnerské vztahy, manželství a rodina, média a jejich význam, politika a občanská angažovanost, globalizace a migrace, rozvoj vědy a techniky a dilemata, která přináší pro etické rozhodování, životní prostředí a současná ekologická krize, ekonomika a úloha člověka v ní, až po stáří a smrt a otázky s nimi spojené. Huberova kniha nejen klade podstatné otázky, ale nabízí i jakýsi etický kompas k nalezení správného směru a vlastních, na životních zkušenostech založených odpovědí. Etika Wolfganga Hubera spojuje vysokou odbornou úroveň s jasností a přístupností stylu, a může proto oslovit široký okruh čtenářů od odborníků v teologii až po ty, kdo hledají srozumitelně formulované poučení a inspiraci při řešení etických dilemat všedního dne.

Tato kuchařka je určena těm, které postihlo onemocnění slinivky. Autorka vychází ze svých letitých odborných zkušeností dietní sestry /pracovnice IKEMu). Ač neopomíjí přísné dietní zásady, snaží se nemocným zpestřit jídelníček. Úvodem čtenáři najdou odborné slovo o této nemoci MUDr. Petra Wolha. Kapitoly se dále věnují výběru potravin, technologii při přípravě pokrmů a výměnným tabulkám potravin. V těchto přehledech si může každý pacient najít takovou potravinu, která přímo jemu bude vyhovovat. Vedle základních receptů na hlavní jídla, přílohy, saláty a moučníky, zde najdeme také vzorové jídelníčky na celý den.

Nová kniha od známého českého tibetanisty a sinologa navazuje na předchozí svazek Pojednání o věcech tibetských (Vyšehrad 2014). V deseti kapitolách se zde autor zabývá různými konkrétními aspekty čínské kultury a dějin, od rozboru čínských jmen až po úvahy o cestě Marka Pola do Číny. Výrazné ohnisko knihy (podobně jako u svazku tibetského) představují kontakty Číny s ostatním světem, respektive poznávání Číny Evropany. Najdeme zde tak kapitolu pojednávající o jezuitovi Athanasiu Kircherovi či Françoisi Noëlovi, anebo o velkém ruském průkopníku sinologie N. J. Bičurinovi, jakož i o dalších tématech. Vydání knihy bylo podpořeno z prostředků Mezinárodnho sinologického centra Chiang Ching-kuovy nadace v Praze.

Osobnost Jaroslava Císaře byla dosud českým čtenářům prakticky neznámá. Kniha historika Zdeňka Pousty tento dluh napravuje. Cesta Jaroslava Císaře za poznáním vedla v roce 1912 do Spojených států, kde se hodlal věnovat studiu astronomie a matematiky. Do jeho života podstatným způsobem vstoupily výstřely v Sarajevu a následný požár Velké války. Mladý vlastenec byl jedním z iniciátorů velké veřejné schůze 14. srpna 1914 v newyorském Národním domě, na níž vznikl Výbor pro podporu a osvobození českého národa. Stal se jeho jednatelem a organizátorem pro východní státy. Pomáhal s organizací hnutí za získání naší samostatnosti včetně utváření československých vojenských jednotek. Po příjezdu T. G. Masaryka do Ameriky byl od června jeho osobním tajemníkem a aktivně se účastnil konečné formulace tzv. Washingtonské deklarace z 18. října 1918. Pestrá byla jeho činnost i v nové samostatné republice. Působení na čs. legaci v Londýně přerušil v roce 1927, aby se mohl ujmout ekonomického vedení Lidových novin v Brně. Kromě vlastní básnické tvorby byl také překladatelem knih Lewise Carrolla Alenčina dobrodružství v říši divů a Za zrcadlem. Po okupaci země odešel do emigrace, kde v Londýně vedl Studijní ústav ministerstva zahraničních věcí, v únoru 1945 jako chargé d` affaires řídil za nemocného velvyslance chod legace. Po únoru 1948 byl z ministerstva zahraničních věcí propuštěn a jeho život byl šťastně naplněn pedagogickou a vědeckou činností astronoma University of St. Andrews ve Skotsku.