Vyšehrad strana 81 z 143

Publikace je určena všem, kteří si nejsou jisti v základních postupech první pomoci, ale také těm, kteří již základní znalosti mají, ale chtějí si postupy připomenout nebo zjistit, kam se první pomoc v posledních letech posunula. Snahou je zjednodušit je tak, aby byly pro laické poskytovatele co nejsnáze zapamatovatelné. V této publikaci se můžete setkat s novým pohledem na postupy, které jste se možná kdysi učili jinak. Kniha se vyznačuje moderním přístupem založeným na interakci poskytovatele první pomoci, operátora tísňové linky a posádky zdravotnické záchranné služby. U každého popisovaného stavu nebo situace se dozvíte, co může být jeho příčinou a jaká je prevence. Pokud k náhlému ohrožení zdraví nebo života dojde, je zcela zásadní volání na tísňovou linku, proto vás u každého stavu seznámíme také s postupy telefonicky asistované první pomoci a pokusíme se následně přiblížit, jak by mohla postupovat posádka záchranné služby po příjezdu na místo.

Přední americký biblista, autor řady komentářů ke starozákonním knihám a svého opakovaně vydávaného díla Teologie Starého zákona, shrnuje v této publikaci předpoklady pro dialog dnešního člověka s dějinným biblickým odkazem. Upozorňuje na doznívající vliv osvícenství, které důrazem na autoritu rozumu a na ideál objektivity oslabovalo sdělnost biblické zvěsti. Ta se znovu zaskví, když Bibli pojmeme jako odvážný alternativní výklad světa, který připomene opomíjené prvky lidské existence. Odtud pak autor formuluje nově nejen postavení církve ve světě, ale i zcela konkrétní závěry pro ty, jejichž úkolem je zpřístupňovat porozumění biblickým textům dnešním posluchačům či čtenářům.

Čtvrtý svazek ediční řady „Rukopisy z Nag Hammádí“ přináší dalších pět do češtiny dosud nepřeložených spisů. První z nich, v originále nazvaný Authentikos logos („Věrohodné slovo“) podává výklad o nebeském původu, pozemském přebývání a konečném návratu duše do božské oblasti. Je plný specifických metafor a podobenství a vane jím silně asketický duch. Petrův list Filipovi líčí zjevení vzkříšeného Ježíše, který odpovídá na otázky apoštolů výkladem gnostického mýtu o pádu matky (Moudrosti) a původu stvoření. Rovněž Druhý traktát velkého Séta, který je možno zařadit do žánru křesťanských gnostických homilií, je proslovem nanebevstoupivšího Krista. Jeho autor předkládá gnostický výklad Kristova příchodu na zem. Kniha obsahuje rovněž dva spisy, které jsou badateli řazeny do setovské gnóze. Její stoupenci se jako na svého předka odvolávali na třetího Adamova syna Séta, který byl podle nich prostředníkem pravé nauky. Vytvořili specifický mytologický a rituální systém, jehož dokladem jsou Tři Sétovy stély. Do mytologického směru je možno zařadit traktát Protennoia ve třech tvarech, v němž se božská bytost zvaná Prvotní myšlenka postupně odhaluje ve třech svých hypostazích (Myšlenka, Hlas a Slovo). Knihu doplňuje obsáhlý úvod egyptologa W. B. Oertera.

Světoznámá povídka . Nezapomenutelný příběh probouzející lásku k přírodě. Ilustrace Helena Konstantinová.

Když hovoříme o osteoporóze, vzpomeneme si na ženy po menopauze, avšak osteoporózou trpí i muži. Je to onemocnění, u kterého dochází k úbytku kostní hmoty, zvyšuje se lomivost kostí, snižuje se výška, dochází k bolestem zad a dalším obtížím. Tato kniha nabízí recepty, které svým složením a častým zařazováním do stravy, spolu s ostatními doporučeními, mohou předcházet nebo zmírnit ubývání kostní hmoty. Všechny recepty jsou bohaté na vápník, vitamíny a každý má spočítanou výživovou hodnotu. Jídla uvařená podle této kuchařky od autorky mnoha oblíbených kuchařek z edice Vaříme s dietní sestrou jsou vhodná pro celou rodinu.

Jedna z „žen české renesance“, dcera nejvyššího kancléře Českého království Vratislava z Pernštejna a španělské dámy Marie Manrique de Lara, manželka nejprve jihočeského magnáta Viléma z Rožmberka, poté vůdčí postavy české katolické šlechty Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, je jakýmsi prototypem šlechtičny sklonku renesance a nástupu nové, barokní doby. Polyxena z Lobkovic (1566–1642) v monografii historičky Marie Ryantové vystupuje jak v roli představitelky nejvyšší šlechty českých zemí, správkyně svých statků, která uměla v případě potřeby sama úspěšně hospodařit, tak v roli ženy politicky aktivní. Asi nejvíce se takto zapsala do obecného povědomí tím, že po pražské defenestraci v roce 1618 poskytla ve svém domě útočiště svrženým královským místodržícím Slavati a Martinicovi. Kniha M. Ryantové ukazuje i další z důležitých tváří Polyxeny, její katolickou zbožnost, kterou sdílela se svým druhým manželem a jejíž odvrácenou stranou bylo nesmlouvavě přísné zasahování proti nekatolíkům na vlastních panstvích po porážce stavovského povstání.

Letos uplynulo třicet let od smrti jednoho z největších českých básníků Jaroslava Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Připomínáme si jeho tvorbu jednou z nejkrásnějších sbírek Chlapec a hvězdy, jež hluboce ovlivnily zejména mladé čtenáře. Jaroslav Seifert se narodil v roce 1901 do nuzných poměrů a podstatnou část života prožil na pražském Žižkově, kde také studoval na gymnáziu. Ve dvacátých létech už byl považován za jednoho z význačných představitelů československé umělecké avantgardy. Posléze se kromě vlastní tvorby věnoval i novinařině, přičemž pracoval v nejrůznějších listech a časopisech, ovšem po roce 1949 se začal věnovat výhradně literatuře. Nejvýmluvněji o básníkově životní i tvůrčí cestě vypovídá jeho vzpomínková kniha Všecky krásy světa.

Žádné jiné místo na světě není ohniskem politických a náboženských sporů v takové míře jako Jeruzalém, svaté město tří světových náboženství, jejichž věřící po staletí bojují o nadvládu nad ním. Spor o „svaté město“ je i dnes do značné míry určující pro politický boj mezi Palestinci a Izraelci. Gil Yaron ve svém „historicko-politickém průvodci městem“ odhaluje jeho historické počátky a ukazuje jeho dějinný význam z pohledu tří náboženství. Líčí průběh blízkovýchodního konfliktu mezi židy a muslimy od 19. století a objasňuje, proč mezi oběma stranami dodnes trvá nesmiřitelný spor. Yaronova kniha je zároveň pozváním pro všechny, kdo se míní vážněji zabývat dějinami a současností Jeruzaléma a chtějí toto jedinečné město pochopit. Knihu doplňuje doslov věnovaný vztahu Jeruzaléma a Čech z pera překladatelky Ruth J. Weiniger.

Méně známý a neprávem opomíjený román z pera klasika anglické humoristické literatury Jerome K. Jeroma. Dvacet let po slavných Třech mužích ve člunu autor, už coby otec tří dětí, svým nezaměnitelným stylem popisuje trampoty spjaté s nákupem venkovské nemovitosti a její rekonstrukcí. Rámcový děj je prošpikován zábavnými historkami o známých, příbuzných a dětech, o strastech s uvykáním venkovskému žití v kontrastu s životem ve městě a o spoustě dalších patálií. Na pozadí lehce plynoucího vyprávění se mimochodem dozvídáme i mnohé o fungování společnosti v edvardovské Anglii. To vše se nese v laskavém duchu Jeromovy oduševnělé prózy, s řadou postřehů citátového charakteru. Román Oni a já se do rukou českému čtenáři dostává v novém překladu po dlouhých šestaosmdesáti letech a je stejně svěží a brilantní jako v době svého vzniku.

Knižní rozhovor, který vznikl po sérii pravidelných setkání u ranní kávy s věhlasným profesorem Josefem Kouteckým, zakladatelem české dětské onkologie. Život tohoto moudrého muže mnohonásobně překračuje dimenze jednoho oboru, a tak autorka rozdělila rozhovor celkem do osmi pasáží, jež představují jednotlivé životní lásky profesora Kouteckého. Je to medicína, fauna, hudba, čeština, Praha, starožitnosti, víra, a v neposlední řadě jeho milovaná žena Jitka, která mu loni zemřela. Josef Koutecký, ačkoliv je mu dnes již pětaosmdesát let, zůstává fascinujícím vypravěčem, kterého není třeba podrobovat palbě otázek, ale kterému se vyplatí empaticky a trpělivě naslouchat.

Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve? Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální? Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí? Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil? Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou? A kde ve všech těch často velmi lidsky vedených zápasech a sporech hledat vanutí a řízení Ducha a je v možnostech historické vědy se o to pokusit? Jaká jsou měřítka a znamení „úspěšnosti“ církve či „zdravého vývoje“ a může i velká a stabilní církev odumřít a zaniknout? Diskuze o koncilu nabízí možnost dotknout se řady zásadních životních otázek existence církevního společenství a antropologicky univerzálních problémů náboženského života vůbec s přesahy do mnoha dalších disciplín a oborů.

Píše se květen roku 668 a král Colgú vysílá svou sestru Fidelmu, vzdělanou advokátku a znalkyni starého irského práva, vyšetřit brutální vraždu náčelníka klanu ve vzdáleném Araglinu. Ačkoliv po příjezdu na místo činu Fidelma se svým pomocníkem, bratrem Eadulfem, zjišťuje, že případ je už zdánlivě vyřešený, neboť u zavražděného Ebera byl nalezen pachatel i se zbraní v ruce, brzy dochází k závěru, že rozuzlení nebude zdaleka tak prosté. Domnělý vrah je totiž opovrhovaný nalezenec a Fidelma rychle pochopí, že nebohý mladík je jen nastrčeným obětním beránkem místo skutečného pachatele. V následujících dnech dochází v Araglinu ještě k několika vraždám a Fidelma postupně odkrývá další a další motivy a podezřelé a nakonec i strašlivé tajemství rodiny zavražděného náčelníka Ebera. Ačkoliv Fidelmě samé jde nejednou o život, v závěru se jí podaří rozplést pavoučí síť nenávisti, lží a hrabivosti.

Své apokryfy psal Karel Čapek postupně od počátku 20. let až do doby krátce před svou smrtí. Do krátkých textů volně inspirovaných některými z nejznámějších příběhů dějin, Starého i Nového zákona i světové literatury shrnul svou životní filosofii, jejímž středobodem je malý, nehrdinský člověk, který se stává stále znovu obětí velikášství, touhy po moci i absolutního přesvědčení o vlastní pravdě. V jednom z prvních Čapkových apokryfů, Pilátovo krédo (1920), říká pontský Pilát: „mám více smyslu pro lidi než pro jejich pravdy“, a vystihuje tak filosofické krédo Karla Čapka. V časově posledním z apokryfů, Smrt Archimédova z roku 1938, odmítá řecký učenec, fyzik a patriot římské lákadlo vlády nad světem a zaplatí za to životem. Životní osud nejen Karla Čapka, ale i všech těch, kteří se odmítali přizpůsobit světu založenému na vůli k moci, tu došel hlubokého uměleckého ztvárnění. „Později byla vydána zpráva, že učený Archimédes přišel o život náhodou.“

Od subsaharské Afriky přes země Středního východu až po Afghánistán a Pákistán svádí mnoho muslimů boj proti sílícímu náboženskému extremismu. Jejich zápasy často zůstávají západním čtenářům utajeny, a přece jsou to právě tito neznámí hrdinové, spisovatelé, umělci, učitelé, právníci, aktivisté a aktivistky, kteří v boji s islamismem nejvíce riskují a jsou jeho nejčastějšími obětmi, stejně jako nejodvážnějšími protivníky. Karima Bennoune, Alžířanka žijící ve Spojených státech, profesorka mezinárodního práva na Kalifornské univerzitě, sledovala po několik let události v řadě zemí, od Kanady, Francie a Ruska přes Alžírsko, Mali, Niger a Senegal až po Palestinu a Izrael. Vedla mnoho desítek rozhovorů s muži a ženami, kteří zápasu s extremismem zasvětili život. Z množství pohledů, životních zkušeností a perspektiv jasně vystupuje rozmanitost a vnitřní rozrůzněnost muslimského světa, stejně jako naléhavost otázky lidských práv, práv žen a náboženských a jiných menšin, ohrožovaných vzestupem agresivního džihádismu. Kniha Karimy Bennoune je strhujícím a zároveň potřebným příspěvkem k hlubšímu poznání toho, co se skutečně v nitru islámského světa děje.

Když k bráně komendy řádu johanitů v Mailbergu u jihomoravské hranice doputuje dvojice podezřelých cizinců, znamená to pro Martina jediné: vzít nohy na ramena. Osiřelý dvanáctiletý čeledín od koní netuší, proč mu ti hrdlořezové usilují o život. Ví pouze tolik, že musí na radu otce Gastona prchat daleko na Východ a v srdci tehdejšího křesťanského světa Konstantinopoli vyhledat strýce, který jediný zbyl z jejich rodu. Strastiplná výprava, na níž se k chlapci a jeho věrnému psovi přidají dcera loupeživého vladyky, její kocour a značně pochybný rytíř Samuel, je jako každý dobový příběh iluminována krvelačnými úklady, černou magií a také humorem odrážejícím skutečnost, že Martin rozumí řeči zvířat. Dobrodružný román mladého autora poutavě ilustruje stanovisko historiků mentalit, že „temný“ středověk nebyl zdaleka černobílý, a zjednal si za tím účelem pozoruhodného vypravěče. Na cestě přes Olomouc, Prešpurk a po řece Dunaji až k tehdejšímu pupku světa u Bosporu čtenáři od 10 let poznají, jak se lidé v polovině dvanáctého století živili či škorpili, z čeho se těšili a jak hřešili, čeho se báli, proč se káli a jaké je ovládaly předsudky.

Literární útvar podobenství měl dlouholetou tradici už v hebrejském starozákonním písemnictví. Znalci zákona jej užívali pro názorné objasnění své nauky. Jinak tomu však bylo u Ježíše. Podobenství jsou u něho bezprostřední součástí jeho poselství. Oslovuje jimi konkrétního člověka a učí jej vidět život v Boží přítomnosti. Ježíš nikdy nepředkládal učedníkům abstraktní teologii. Obraznost příběhu a hloubka poetického vidění jeho podobenství tak promlouvají k posluchačům i po staletích mocněji, než by to dokázaly pouhé abstraktní poučky. V této knize to její autor potvrzuje i ozvěnou Ježíšovy zvěsti v tvorbě velkých literárních osobností, k nimž patří mj. F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. Moravia nebo I. B. Singer.