Hľadanie: Čestná legie CZ
zobraziť:
Kde létají andělé
Napínavý román o lidech, kteří emigrovali z Evropy do Austrálie a v tropických podmínkách Severního teritoria našli nový domov a smysl života.Román Stanislava Moce je založený na autobiografickém příběhu a zkušenostech z australského Severního teritoria. Je zajímavý pro každého zvídavého čtenáře i milovníka dobrodružné literatury. Autor sám na sobě poznal, že život dobrodruha nemá východisko, pokud své zkušenosti nepromění v lepší postoj ke světu a k životu.Stanislav Moc prožil v Austrálii vše, co může uspokojit touhu po dobrodružství a poznávání světa. Dostal se do Severního teritoria v době, kdy tu byla jen divočina s nekonečnou buší a deštnými pralesy na pobřeží. Pracoval na vládní farmě pro chov buvolů, dostal se do domorodých vesnic, vyměřoval silnici do přírodní rezervace Kakadu. Oblast Darwinu byla neznámá země a platila v ní i neznámá pravidla. Když se nedodržela, okamžitě šlo o život. Nebezpečná dobrodružství u protinožců tvoří napínavý a bohatý děj celé knihy, ale k překvapení čtenáře život dobrodruha nemá východisko: buď musí skončit, nebo se člověk musí změnit. Autor se včas rozhodl pro druhou možnost, na rozdíl od některých svých souputníků, kteří jako on emigrovali na druhý konec světa. Když se v Sydney oženil a založil rodinu, Austrálie se stala jeho šťastným osudem.
dostupné aj ako:
Brány mrazu a jiné prózy
Knihou Brány mrazu a jiné prózy se k českým čtenářům po letech vrací Karol Sidon jako vynikající prozaik, který se ve svých textech zabývá závažnými tématy: smyslem života, religiozitou a složitostí lidských vztahů; přitom však jeho prózy nikdy nepostrádají humor. Kniha nabízí texty v České republice dosud knižně nevydané. Úvodní povídkový soubor Hluší a slepí, obsahující prózy "Trnavský hřbitov", "Nevyhnutelný příběh" a "Ti, kteří přežijí", má autobiografické ladění. Povídka "Kdo chceš psa bít" se na popisu spolupráce židovské obce s nacistickými orgány dotýká vztahu mezi takzvanou "rozumností" a "bláznovstvím". Povídka "Maminka zpívá druhý hlas" je půvabnou konfrontací autorových dětských představ s dospělou realitou: fantazijní prolnutí obou světů, vyvolané smrtí matky, která patřila do obou jakoby oddělených životů hlavního hrdiny, se dostává na hranici absurdity. Vrcholem knihy je novela "Brány mrazu" s tématem hledání smyslu života, bilancování, samoty, složitého nalézání mezilidských vztahů a víry. Ať už Karol Sidon zůstává ve svých textech pevně nohama na zemi nebo vstupuje do světa fantazie, nikdy nepřestává být autorem bolestivé upřímnosti, hlubokého tázání a krásného českého jazyka.
Proměny
Román sledující dobu před Listopadem 89 a několik let po něm je zabydlen množstvím postav, které jsou propojeny bydlištěm či pracovním prostředím s přemýšlivou Anetou. Z nich každá po svém prožívá metaforfózu svého postavení, životních šancí, společenského vzestupu či pádu. Jejich podstata zůstává téměř neměnná, jen v nových poměrech a možnostech bu? rozkvete nebo naopak špatné nastavení povahy, etiky, zhoubná závislost nebo třeba naivita přivodí jejich pád na dno. Aneta, v první polovině příběhu outsider hledající oporu u antických myslitelů, plachá, tichá a přitom nebezpečná mladá žena, zvažuje nap?íklad vraždu svého trýznitele, se v nových poměrech stává uznávanou fotografkou. Ale musí se ještě utkat s povrchností, vypočítavostí a prolhaností v zápasu o svou lásku. Její život je, kromě potřeby nebýt odmítána, ovlivněný vášní vidět, porozumět, pochopit a p?itom i …nafotit. I když autorka prostředí baráku hrůzy, dívčího internátu a redakce porevolučního deníku, stejně tak jako většinu postav, dobře znala, nedá se říci, že jde o román do té míry autobiografický, jakými byly tři knihy její trilogie (Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý). Ale předchozím románům se kniha Proměny podobá autenticitou, syrovostí a soucitem, potřebou pochopit co se děje s lidmi, zjistit, jak žít, aby život nebyl převážně řadou proher nebo křiváren. Tradičně bohatý autorčin slovník ozvláštňuje humor pramenící z kouzla nechtěného a jiskry mimoděčné poezie.
Být básnířkou
Druhá básnická sbírka známé prozaičky, obsahující verše z vydané sbírky Inkoustové pádlo i z nevydaného rukopisu pozdějších básní je letmým nahlédnutím do hloubky času, který své příběhy uzavřel. Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky něšího básněí. Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy velmi toužila po tom být dobrou básnířkou.
Sněžím
Co dělat, nasvědčuje-li všechno tomu, že nám cynicky lže jeden ze dvou lidí, kterým jsme nejvíc v životě věřili, a my přitom nevíme, který z nich to je?? Nezbývá než zmobilizovat všechny smysly a pokusit se přijít na to instinktem a inteligencí. Což ovšem může vést k tomu, že se čerstvě zjevená pravda ukáže být opět pouze lží a vyvolá nové podezření nabalující další vinu jako stále hrozivější lavinu, aniž lze odhadnout, koho na konci zasype… První román Pavla Kohouta napsaný po návratu z vynuceného exilu byl inspirován tehdejší patovou situací při vyšetřování, kdo z nových politiků právě osvobozeného státu byl za totality tajným agentem Státní bezpečnosti. Básnířka Petra Márová, věřící katolička, která si s bývalým režimem nikdy nezadala a musela za to tvrdě zaplatit, stojí náhle mezi dvěma muži, které milovala, a oni se teď navzájem obviňují z vydatné služby právě smetenému režimu. Rozhodne se zjistit, kdo z nich mluví pravdu a kdo ji klame, za každou cenu, až ji hrozí, že se obětí té uvolněné laviny stane sama. Žánr, jemuž se „novočesky“ říká thriller, neochudil autor o napětí, které stupňuje až do posledních stránek, a?navíc jej obohatil o souběžné příběhy spojující právě započatou dobu dobrých naději s přízraky ohavné minulosti.
dostupné aj ako:
Bylo to tak?
V knize se rozmlouvají spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy. Tento téměř idylický život je brutálně přerušen totálním nasazením. On je v těžší pozici – všechny své vzpomínky nosí jen v paměti. Před námi odvíjí příběh nadaného studenta gymnázia, septimána, který je uhranut divadlem, ale po maturitě ho zláká medicína. Píše se však rok 1939 a vysoké školy jsou uzavřeny nacisty.
Život obou hrdinů je prodchnut i přes stísňující atmosféru předválečnou a válečnou nadšením ze života, touhou po poznání, odhodláním vzdělávat se, pomáhat mladé a posléze okleštěné republice, jak je jen možné. Cítíme nadšení dýchající z popisu všesokolského sletu, kulturních a divadelních představení, ať už je vypravěč pouhým divákem či účinkujícím. Ze všeho na čtenáře dýchá dnes už těžko pochopitelné zaujetí věcmi veřejnými, étos vlasteneckých vzdělanců první republiky.
dostupné aj ako:
Supi mezi mrakodrapy
Děj knihy se soustřeďuje na události napříč třemi generacemi. Hlavní postavou je ale bezesporu syn druhé generace imigrantů Alex, který se vydává společně s nervově nestabilní přítelkyní Laurou na dlouhou cestu autem. Během cesty, kterou tento pár podniká, vypráví Alex o svém problematickém vztahu k otci a skrze příběhy, které vypráví mění prostor okolo sebe v něco nevšedního a neopakovatelného. Jejich životy se odehrávají v záři neonů benzinových stanic, v odlesku karoserií aut, která míjejí, v horkem rozechvěné tváři krajiny okolo.
Droga zvaná letadla
Autor příběhů Jan Čech (*1950) se jako letecký mechanik věnuje již třicátým osmým rokem jen a jen letadlům. Po vystudování Střední průmyslové školy v Praze se zaměřením na stavbu a konstrukci letadel nastoupil v roce 1970 k Československým aeroliniím, kde se ještě vyučil v oboru letecký mechanik. Pracoval zde na generálních opravách letadel, později byl zaměstnán u Slovairu, pak u OGDEN Aviation a Menzies se servisem pro British Airways, DHL, BMI a JET2. V současné době je opět u ČSA . Počátkem osmdesátých let začal publikovat v časopisech ABC, Věda a technika mládeži a Letectví a kosmonautika články spíše technického a faktografického charakteru. V roce 2005 byl vybídnut správcem serveru Planes.cz, k publikování příběhů, které zaznamenával během svého bohatého leteckého života. Tak se zrodil pravidelný seriál uveřejňovaný na tomto serveru pod jménem Čechoviny a později přejímaný též internetovým deníkem Neviditelný pes. Odtud byl už jen malý krůček ke knižnímu vydání těchto tzv. „Čechovin“. Podtitul knihy (Ne)skutečné příběhy leteckého mechanika přesně vystihuje její obsah. Jsou to poutavá vyprávění z leteckého prostředí, v nichž Jan Čech, jako skvělý pozorovatel, umí dané situace nejen pojmenovat, ale i s humornou nadsázkou trefně vylíčit. Letecký žargon, který ve své knize využívá, mu pomáhá vykreslit jak charaktery jednotlivých lidí, tak i zobrazit atmosféru tohoto lákavého prostředí. V poeticky zpracované skutečnosti s „horníčkovským“ humorem a nadhledem prožije čtenář s velkým zaujetím život „mezi nebem a zemí“.
Mimořádná událost
Někdejší bezdomovec Hobo si "na pomezí života a věčnosti", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o "mimořádné události", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického režimu propracoval mezi vlivné a mocné, teď však neví, co s ním bude dál. Vyprávět o své minulosti začne i Hobo. Jenže jak jeden před druhým odkrývají svou minulost, začíná se ukazovat, že ačkoliv dosud pobývali na zcela opačných pólech společnosti, oba jsou hlavními aktéry téže "mimořádné události" a jejich setkání nebylo náhodné.
Jiří Pehe rozehrává - stejně jako ve svých předchozích románech Na okraji zmizelého a Tři tváře anděla - poutavý příběh, který tentokrát prostřednictvím osudů obou protagonistů mapuje hodnotové i politické turbulence posledních desetiletí. A stejně jako ve dvou předchozích románech znovu nastoluje základní otázky po smyslu naší existence.
Anarchista
Nový román Magdaleny Platzové vypráví o idealistech z konce 19. století a o těch dnešních, kempujících v ulicích Manhattanu. Příběh se odvíjí od nezdařeného atentátu na pittsburgského podnikatele z přelomu 19. a 20. století Johna C. Kolmana. Devatenáctiletý útočník Andrej B. stráví následných čtrnáct let v nějtěžším žaláři, svého snu o svobodném člověku se ale nevzdá. Po propuštění se stane jednou z nejoriginálnějších postav amerického anarchismu. V roce 1919 jsou anarchisté ruského původu z Ameriky deportováni, Andreje a jeho životní souputnici Luisu čeká hořké zklamání v porevolučním Rusku, pak útěk do Berlína a nakonec exil ve Francii. V Evropě po první světové válce si státní aparáty přehazují nepohodlné jedince jako horké brambory, za povolení k pobytu se platí duší. Anarchista je též román o muži ve stínu ženy, o lásce jako závislosti, lásce až za hrob. O dospívání a stárnutí, o životě na Manhattanu. A také o tom, že když se někdo někoho pokusí zabít, je s ním v jistém smyslu spojen navždycky.
Žena lamželezo a polykač ohně
Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí povídek, žánrem, ve kterém je nejsilnější Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý komunista, který ani nedýchá strachem, že neumře smířený a v pokoji?
Jsme i s těmi, kteří mají to štěstí, že ještě nemusejí litovat toho, co udělali, a bát se příštího dne. Ten může kromě obav přinést i odpuštění, protože jedním životem v této knize nic nekončí, ještě přijdou děti a děti jejich dětí… Má lidské tělo otištěné ve sněhu skutečně podobu anděla? Vejde se rybářská loď do hracího automatu? Může být srnec životu nebezpečný? A poslouchal by Louis Armstrong punk? Je tolik otázek s nesnadnou odpovědí…
Duši vnímavého čtenáře však jistě mohou zasáhnout silné příběhy s přesvědčivými dialogy, příběhy, v nichž poznáváme dnešek i sami sebe. Lze konstatovat, že oblíbená poloha carverovsko-balabánovského empatického vyprávění má v Beranovi důstojného pokračovatele.
dostupné aj ako:
Sklo
Nová básnická sbírka Ondřeje Macury (nar. 1980) s názvem Sklo je plná křehké, zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Bohaté reliéfy lyrických nálezů vyvažují příběhy, ve kterých můžeme s autorem pobýt ve světě „přesné obraznosti“, pro kterou máme poezii rádi. Nejsou to světy náhradní a únikové, spíš pravá poezie dnešního dne! Ani v nové knize nechybí ironická echa, která jsou pro Macuru tak typická. Nepochybně stojí za připomenutí, že „mezi anděli a mezi básníky je dobré si hlídat peněženku!“
Mladý spisovatel Ondřej Macura není v české literatuře nováčkem a dá se očekávat, že se s jeho jménem budeme setkávat častěji. Po románu Netopýři, který nabídl jakousi nadsazenou zprávu z „temnot každodennosti“, se ve své čtvrté knize opět navrací k poezii a výsledek stojí za to.
Vyznání nejistého chodce
Skrze životní příběh Kamila Korejse bilancuje autor vlastní život, teologická studia, hledání víry i umělecké zápasy. Těžiště situuje do let šedesátých a na počátek sedmdesátých. Demaskuje klišé o době, církvi i víře. Opakovaně se vrací k otázce, co je nejhlubším zdrojem křesťanského poselství, a na sobě i svém okolí sleduje, jak to dopadá, když se ryzí obsahy křesťanské víry potkávají s rutinou církevního provozu přizpůsobeného společenským poměrům.
Morový sloup
Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec.
Černá
Přelomová sbírka významného básníka střední generace. Drásavá sebereflexe dosahuje hlubin v české poezii málokdy viděné. Brilantní forma dodává dílu kvality , pro které se hledá v současné produkci jen málo srovnání.
Okřesáno tmou
První oddíl je loučením se srdeční krajinou kolem jihočeské Radomyšle, kde žil a pracoval v nedobrovolném exilu před rokem 1989. Po čtyřiceti letech života mezi pozoruhodnými přáteli a inspirátory /Sudek, Seifert, Merth, Brodskij/ věnuje druhou část, zvanou Devět proroků, právě jim.
Knížka je doprovázena autorovými fotografiemi kamerou obscurou.
Blázen na hoře
Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr.
Někdy v letech 1962–1964 se mnou matka jezdila autobusem k očařovi. Mám od narození jednu čočku rozpitou do duhovky (setkání se ženami podobného osudu možné…) a nosil jsem brýle s takovou tou klapkou. Pak jsem to viděl u koňů. Když babičce vozili uhlí, na které měla nárok, neboť děda Filip byl strojvůdce, tak se Fuksa zastavila, klapku měla v pohotovostní poloze a uhlíř lopatou z vozu sypal uhel na chodník. Některé balvany měly přes deset kilo, a pak se to muselo rozbíjet kladivem. Byly plné pyritu a já si ve sklepě mohl hrál na zlatokopa.
Tyto zápisky obyčejného pětapadesátníka jsou tentokrát z náprsní kapsy (nebo možná z kapsičky červených trenek, na které býval obrázek závodní motorky). Některé vyšly, některé jsou přesáté a některé jsou nové. Ale co to proboha znamená, to „nové“?
Ilustrátorka
Hrdinové a hrdinky povídek Lenky Sobotové si nikdy nemohou být jisti, jestli patří k vítězům nebo poraženým. Jsou až nemístně lidští a život je, zdá se, vždycky dostihne. Nenápadný autorský humor, místy sarkastický, tu osobitě kontrastuje s hlubokým pochopením pro lidská trápení. Autorka si nepotrpí na předstírání, píše napřímo, a jakkoli jsou její příběhy promyšlené a významově mnohoznačné, není chladná literární konstruktérka, ale především vnímavá pozorovatelka vybavená přesným okem a srdcem.
Vyjadřuje se jasně a nesmlouvavě, její styl je zkoncentrovaný a jazyk ovládá lehce a s bravurou. Nabízí originální průhledy do osudů lidí; vezme vás na návštěvu do domácností manželů i singles, do ateliérů i špitálů, do činžáků i chalup, do příběhů, při jejichž čtení se budete chvíli pobaveně usmívat, chvíli trnout.
dostupné aj ako:
Arabesky - Povídky malostranské
V tomto svazku Česká knižnice nabízí dva už dávno klasické povídkové soubory Jana Nerudy (1834 —1891). Jestliže v raných Arabeskách (1864) jsou v popředí psychologické a sociální portréty postav vyděděnců, jimiž maloměstská společnost opovrhuje, zobrazených s pochopením a soucitem, v pozdějších Povídkách malostranských (1878) se střídají polohy komické, idylické a tragické a autor ke čtenáři promlouvá jako zapisovatel a ironický nebo satirický komentátor osudů obyvatel této pražské čtvrti, proslavené také díky jeho přesvědčivému vypravěčskému mistrovství. Nerudovy povídky patří po právu k nejčtenějším a nejvydávanějším dílům české literatury vůbec. Přítomná edice vychází tentokrát z prvního vydání obou knih.