Najnovšie - Novely, poviedky, antológie strana 22 z 25

Okultní, poetické, romanticky laděné‚ povídky nositele Nobelovy ceny za literaturu. Soubor povídek Rosa Alchemica patří v kontextu básníkova díla k jeho nejmystičtějším pracím. V krátkých textech s jasnou symbolikou, psaných na pomezí lidové báje či pohádky, naznačuje základní prvky velkého zasvěcení.

Soubor několika povídek nejen pro ženy, ale hlavně o ženách. Zábavné a oddechové čtení poukazuje vtipnou formou na možné životní přešlapy. Stalo se Vám někdy, že jste se zpili tak, že jste se druhý den styděli sami na sebe podívat do zrcadla? Nebo se vám při sexu stal trapas, kvůli kterému byste nejraději na místě zmizeli z povrchu zemského? Ne? Chyba! Kdo se neztrapnil, neví, o čem je život. Proto tady máte několik humorných návodů, jak ze sebe co nejspolehlivěji udělat okamžitě idiota.

Komédia plná vtipných dialógov. Krásna slovenčina, nárečia i skomolené nemecké a maďarské výrazy. Nechýba ani zámena mien a celý rad komických zápletiek a konfliktov. Inkognito J. Palárika sa predstavilo neraz na doskách amatérskych i profesionálnych divadiel, ale i v podobe televízneho filmu. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Príbeh sa zdá byť iba výmyslom, ale nie je to tak. Rovnako malý vták mi padol na okenicu pred pár rokmi a bol podobne zachránený ako je opísané v knižke. Rozdiel je v tom, že môj vták získal slobodu a naučil sa lietať. Položila som si však otázku, čo by sa udialo, ak by mu táto sloboda bola odopretá?

Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem a mystikou.

Bohumil Hrabal, Jack Kerouac, možná i Jack London – to jsou vzdálení literární příbuzní Josefa Pánka. Povídková kniha Kopáč opálů čerpá především z několika let, která autor prožil v Austrálii, ale je také výpovědí o životním pocitu generace, jíž se s pádem totalitního režimu rázem otevřel celý svět. Syrová a nevázaná energie textu podkresluje mnohdy bláznivá a jindy hořká vyprávění hlavního hrdiny, pábitele postkomunismu, muže, jenž nikdy nejezdí na kole s přilbou.

Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů, a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo.

Levoška je meno hlavnej hrdinky novely ukrajinského spisovateľa Júliusa Paňka. Rieši v nej otázky morálky dedinského človeka v pohraničí. Na príbehu o dievčatku Levoške poukazuje na morálku vidieckej spoločnosti a na nemilosrdné ekonomické podmienky, ktoré podmieňovali správanie ľudí k rodine s tromi hluchonemými deťmi. Podľa autora sa novela ponúkala k napísaniu, ale musel byť v strehu, aby čo najviac držal na uzde rozprávača, aby ten zostal nestranný, aby rozprávanie neskĺzlo do vulgárností v prostredí, kde sa servítka nedáva pred ústa.

Kniha je nazvána Perličky, protože nemá jedno ucelené téma. Skládá se skutečně z perliček tak, jak jsem je zažíval během svého, bohužel už nepříliš krátkého života (i když samozřejmě vím, že umřít mladý je realita o moc horší, abych tu jen nebrečel). Jsou zde příběhy jak z dětství, mládí, života ve vícegenerační rodině, tak i příběhy pomalu nadcházejícího stáří, mezi tím jedna nefalšovaná povídka a několik úvah rádoby k zamyšlení. Stejně jako ve svých dvou předchozích knihách (Tři odstíny šedi a Tak co, chlapi, do hrobu nikdo?) jsem se snažil čtenáře především pobavit, pokud by si někdo z Vás odnesl po přečtení knihy i nějaký hlubší zážitek, třeba z mých úvah, bude to snad trochu nad rámec mého doufání, i když, nebudu čtenáři nic nalhávat, i to bylo mým záměrem při jejím psaní. Tak se, prosím, pokuste vžít do mé fantazie a bude mi skutečnou ctí, pokud můj záměr nepřijde vniveč. Jak z právě uvedeného vyplývá, budu rád, pokud alespoň některé příběhy vzbudí na Vaší tváři úsměv a kdyby se náhodou stalo, že Vás některé příběhy přimějí se nad životem a jeho složitostmi hlouběji zamyslet, budu si toho vážit. Tak tedy pokud možno hezké počtení. Autor.

Hlavnými postavami šiestich príbehov sú ženy v neľahkých životných situáciách. Známy americký psychoterapeut v nich vychádza z vlastnej praxe, titulný príbeh hovorí o jeho vzťahu s matkou, nedopovedaných témach a smrti, ktorá všetko zmenila a prinútila ho o všetkom premýšľať nanovo a inak. Irvin D. Yalom znova odhaľuje zákutia ľudskej duše – svojich pacientov aj seba samého – a hľadá cestu k jej pretvoreniu. Pomáha mu k tomu jeho zmysel pre detail, ale aj schopnosť uznať vlastné chyby. Hoci ide väčšinou o príbehy ľudí v hraničných situáciách, ak to okolnosti aspoň trochu dovoľujú, nechýba v príbehoch ani jemný humor a zmysel pre absurdnosť niektorých situácií.

Ani nevím, kde se to vlastně stalo. Ale to přece vůbec nevadí! Zkrátka: Kdesi uprostřed světa stojí strom. A ten ve svých listy pokrytých větvích ukrývá jablíčka. Spoustu jablíček! Jenomže v těchto jablíčkách se schovávají Pusy a Pusinky. Každá jiná! Jednou za čas přiletí ptáček a některé jablíčko shodí. Jakmile dopadne, vyletí z něho Pusa. Pokaždé zvláštní! A právě o nic je tahle knížka pro vás napsána. Hezké počtení!

Bulvár slunce je volným pokračováním novely Planeta samých chlapců (2008). Jediný český autor věnující se homosexualitě zde rozvíjí osudy svých hrdinů Oproti předchozí knize je však jeho text filozofičtější, formálně méně souvislý, a ve své koláži se zabývá vnitřním svárem boha a ďábla v člověku, čímž se dotýká zásadních témat lidské existence. To podporuje i zveřejněná korespondence se slavnou spisovatelkou, v níž rozpoznáváme Evu Kantůrkovou. Kniha je opět maximálně otevřená, nezná tabu, a tím se může jevit šokující. Autor již má po obsahové i formální stránce svůj čitelný rukopis, ojedinělý v soudobé české literatuře.

Neviem, kto je môj otec. Možno to nevie ani mama. Nepoznala som môjho deda. Nemala som brata ani strýka. V našej rodine sa muži normálne nevyskytovali. Iba mužské návštevy. Napríklad sused z piateho. Čo k nám chodil hrať žolíka. Keď som sa naučila rozprávať a môj mozoček šliapal na plné obrátky, opýtala som sa na deda. Babča sa vtedy záhadne usmiala a vytiahla fotku z šuflíka. Bol na nej vysoký pán s malými, čiernymi fúzikmi pod nosom. Mal mastné vlasy. V ruke držal klobúk. Opierala sa o neho mladá žena s dvoma čiarkami namiesto obočia. Aj ona mala klobúk. Zdobili ho nádherné kvety. Babča povedala, že môj dedo bol veľký fešáčisko a ešte väčší kurevník."A kde je teraz?" pýtala som sa. Vzala ma za ruku. Otvorila svoju skriňu a spoza kabátov vytiahla akúsi nádobu: "Tu!" Veľmi dlho som nádobu skúmala, ale babka mi ju nedovolila otvoriť. "Nechajme deda odpočívať", vzdychla a schovala ho za staré, naftalínom páchnuce čipky. Večer som zaspávala a predstavovala si, ako v urne, v malinkej posteli, chrápe malilinký pán v klobúku. Náš život bol srandovný. Babča hlavne varila, hrala karty so susedmi, pila barackovicu a kritizovala moju mamu. Vravievala, že má namiesto mozgu klitoris. Predstavovala som si, že má v hlave nejakú krásnu kvetinu.

Soubor povídek Zlín Praha Zlín začal vznikat v období, kdy autor žil ve Zlíně a byl nezaměstnaný. Po návratu z Nového Zélandu nemohl najít další směr života a hodně pil. Pak si řekl, že jestli chce spáchat sebevraždu, ať to udělá rovnou. Přestal pít a začal se poohlížet kolem sebe. Nacházel ženy – jediné opojení, kromě psaní. V existenciálních povídkách je oslovuje a opěvuje.

Novela indického autora Sumita Mullicka, která vychází ve dvojjazyčném česko-anglickém vydání, je prvním vykročením tohoto zajímavého autora mezi české čtenáře. Aby mohl být člověk píšícím rebelem, musí mít fantazii. Musí být rebelem s fantazií. Sumit Mullick je takovouto osobností. Zavádí nás do světa fantazie se zcela reálnými problémy, které však zobrazuje tak, že nás nutí současně se smát i bát. Novela Miluj bližního svého hovoří jakoby Čechům ze srdce. Čechům, z nichž většina ke svému životu nepotřebuje církev ani omezující zákony, ale o to víc si cení obyčejné lidské svobody a světských radostí. Kdyby ji napsal český autor, pobavili bychom se, ale fakt, že vzešla z pera indického spisovatele, který hovoří „naší řečí“, jí dává neobvykle pikantní příchuť. Dostává se k nám touto formou poselství, nad nímž máme tendenci mávnout rukou, ale jež nás nutí k zamyšlení díky situacím vyhroceným ad absurdum, neumožňuje nám uniknout, buší nás do očí a křičí na nás ze stránek. Při čtení se budete velmi dobře bavit. Novela je původně součástí širšího souboru povídek s (do češtiny nepřeložitelným) názvem „Fairyish Tales“, které jsou jakýmisi příběhy neskutečného skutečna. Titul Miluj bližního svého je první vlaštovkou z tohoto cyklu.

Kniha Blahoslava Havránka zachycuje autentické vzpomínky pamětníka, rodáka ze Svaté a milovníka křivoklátského kraje, který očima svého dětství poodkrývá události na Berounsku od roku 1939, přes válečný čas, s důrazem na pohnuté události závěrečných let druhé světové války, až k době několika svobodných poválečných let. Nejedná se o odbornou historickou publikaci, ale o žánr vzpomínek, v kterých jsou popisovány události viděné dětským pohledem. O to více poutavěji vyznívá celkový text, protože se jedná o vzpomínky nezkreslené a autentické... Publikace se nesnaží události – jakkoli pohnuté a konfliktní - hodnotit politicky nebo k nim zaujímat vyhraněný postoj... Důležitou obsahovou i estetickou součást knihy tvoří dobové fotografie z archivu autora i kresby a ilustrace výtvarníka Jiřího Vydry, který je autorovým přítelem od dětských let a který také žije v tomto kraji. Touto spoluprácí autora textu s autorem ilustrací se tak zaklenuje pomyslný oblouk událostí a osudů: oba autoři si již v chlapeckém věku slíbili, že „jednou spolu dají dohromady knihu“, a po mnoha desítkách let se tento klukovský slib naplňuje... Blahoslav Havránek Narodil se roku 1933 v rodině krejčího jako druhý syn. Vyrůstal v malém rodinném domku ve vesničce Svatá, na samém kraji křivoklátských lesů, blízko přírodě, kterou miluje. Rok 1939 byl pro něj velmi důležitým životním mezníkem – začal navštěvovat obecnou školu ve Svaté, začal se učit hrát na housle – ale také mu do dětského života vstoupila druhá světová válka... Do měšťanské školy chodil v Králově Dvoře – Počaplech, pěšky, šest dnů v týdnu, za každého počasí... V roce 1948 nastoupil na Obchodní akademii v Berouně, kde složil maturitní zkoušku. Na umístěnku pak nastoupil do n.p. Hrudkovny a pak následovala vojna. Po návratu nastoupil do Králodvorských železáren, kde si prošel profese od skladníka, přes mistra, a po složení maturity na kladenské hutní průmyslovce řídil slévárnu tlakové litiny. Po roce 1968 pracoval u stavebního družstva, později se vrátil k profesi do výzkumného ústavu hutnictví železa v Karlštejně. V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva obce Hudlice. Připadl mu úkol řídit obec a tuto práci zastával plných dvanáct let. Nyní je již v důchodu a spolu se svojí manželkou žije v Hudlicích. Jiří Vydra Malíř, sochař a fotograf Jiří Vydra (nar. 18. října 1938) žije a tvoří v obci Svatá na Berounsku. Úhelným kamenem jeho tvorby je krajina, v které žije – se jejími barevnými proměnami, a s lidskými osudy, které do její tváře promítají svoji nesmazatelnou stopu.

Aj keď nám názov Poláskanie sľubuje romantiku od začiatku až do konca, nie je to celkom tak. Hlavným motívom poviedok je síce láska, no nie sú rovnaké. Podávajú vám všetky podoby lásky. Medzi mužom a ženou, rodičmi a deťmi, ľuďmi a zvieratami. Lásku manželskú, zakázanú, nešťastnú, veselú, niekedy nepochopiteľnú. Nesmieme však zabúdať, že základom lásky okrem iných stavebných materiálov je aj smiech. Preto tu nájdete poviedky určené len na pobavenie. Napokon tak ako celé Poláskanie.

Spisovatel Norbert prochází postupně dvěma nejdůležitějšími vztahy svého života a přitom se snaží nalézt nějaký smysl ve světě i lidech okolo sebe. Po cestě se v jakémsi magickém mezičase setkává a rozmlouvá nejen s významnými filosofy minulosti (Jean-Paul Sartre), ale také se svým alter egem – hlavním hrdinou jeho knihy. Poté, co po rozchodu upadne do hlubokých depresí nad absencí smyslu a marností lidské existence, vydá se na cestu do Indie, kde obrátí pozornost z vnějšího světa dovnitř sebe.

Čitateľsky atraktívna kniha skutočných príbehov. Lebo úplná väčšina tých historiek sa skutočne odohrala a aj tam, kde autor siahol do fikcie alebo aspoň využil právo, ktoré sa od čias antiky volá licencia poetica, sú postavy, vzťahy medzi nimi a sujet poviedky nasiaknuté skutočnosťou a súčasnosťou. Literárna podoba príbehov zapôsobí svojou dejovou jednoduchosťou, aj tým, že z nich dýcha sviežosť a súčasnosť. Predovšetkým však strhujú svojou prekvapivou pointou. Dovedna sú nepochybne dobrým zážitkom pre všetky čitateľské generácie. A to sa málokedy knihe podarí. Knihu dopĺňajú pôsobivé fotografie.