E-knihy - Filozofia strana 5 z 12

Cílem Knih Živých je ukázat skutečnou podobu našich budoucích osudů. Co tvoří podstatu trvání lidského života? Jak pochopit vědomí a život člověka jakožto určité fenomény přírody? Je život jedince dočasný, nebo koneckonců věčný? A jak vůbec chápat význam slov „dočasný“ a „věčný“, hovoříme-li o životě jedince? To vše jsou prastaré otázky, na které se Knihy Živých dívají bez předsudků a novýma očima a které střízlivě řeší na základě toho, co o přírodě a lidském vědomí víme a co můžeme rozumně dovodit. Nalézané odpovědi odkrývají život každého z nás jako cosi, co trvá víceméně věčně a co je vlastně nesmrtelné, byť se tato nesmrtelnost v mnohém liší od toho, jak ji představují různá náboženství, filozofické systémy i prostá intuice. Na cestě za svým cílem Knihy Živých nutně narážejí na mnohé dílčí problémy, opět často na takové, se kterými se lidské myšlení potýká celé věky. Proč existuje svět, namísto toho aby neexistovalo vůbec nic? Je svět dočasný, nebo věčný? Jaký je konečný osud lidského druhu? I v tomto případě je způsob, jímž Knihy Živých hledají správné odpovědi, originální a závěry jsou bezesporu zajímavé.

Spis Problém vcítenia tvorí časť doktorskej práce nemeckej filozofky a rehoľníčky Edity Steinovej (1891 - 1942), ktorú v roku 1916 obhájila u Edmunda Husserla vo Freiburgu. Skúma v nej problematiku, ktorá bola v tom čase predmetom vedecko-filozofického záujmu a istým spôsobom sa snaží doplniť riešenia, ktoré podľa nej Husserl a iní nepreskúmali dostatočne hlboko. Je to výklad skúsenosti s iným človekom a jeho prežívaním, vcítenia sa do inej osoby, jeho podstaty a mechanizmov. Rozvíja pritom filozofické skúmanie konštitúcie psychického indivídua a ukazuje sa ako schopná samostatná mysliteľka. Načrtáva otázky, ktoré neskôr hlbšie skúmala v ďalších prácach a textoch. Na základe fenomenologickej filozofie a jej chápania konštitúcie tela a duševna psychofyzického indivídua podáva vlastný výklad aktu vcítenia, skúma podstatu skúsenosti s inými ľuďmi a ich prežívaním vrátane uchopenia cudzieho tela cez výrazové fenomény. Polemizuje pritom s inými teóriami myslenia a odhaľuje ich slabé stránky. Jej analýzy patria k cennému príspevku k fenomenologickému skúmaniu prvých desaťročí 20. storočia.

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci „přední“ a „zadní“ a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: „historické“, sapienciální, prorocké a „nové historické“. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst. Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání – důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Kniha americké filosofky Susan Buck-Morssové sleduje formování teorie Theodora Adorna, klíčového představitele první generace tzv. frankfurtské školy. Přibližuje mimořádně komplikované Adornovy myšlenky čtivým způsobem, aniž by je zbavila jejich subtilnosti a komplexnosti. Zvláštní pozornost věnuje vývoji jeho myšlení v dialogu s Walterem Benjaminem a dalšími současníky. Osvětluje klíčové momenty Adornovy filosofie, např. jeho pojetí dialektiky, důraz na objektivitu pravdy, ale též na tvůrčí roli subjektu v poznávacím procesu. Rekonstruuje Adornovu filosofickou metodu a velmi pečlivě projasňuje vztah mezi teorií a praxí, filosofií a uměním, pojmovostí a názorností. V českém prostředí se jedná o klíčový příspěvek umožňující adekvátnější pochopení a docenění kritické teorie.

Josef Šafařík's Seven Letters to Melin is a critique of a reductionist technological approach to life and of man's alienation from nature and from himself in the modern era. The book is conceived as a series of letters to a certain Melin, in fact Šafařík's alternative or former self as a working engineer who believed in the value of science and technical progress. The author, who has become more sceptical toward science and technology, examines the case of artist Robert, who has committed suicide, and mankind's search for meaning in life. Šafařík posits a fundamental dichotomy between a spectator and a participant. A spectator, embodied by the scientist, views the world from outside and searches for explanations, while a participant, embodied by the artist, creates the world through his own active engagement. Šafařík argues for the primacy of artistic creativity over scientific explanation, of 'truth' over 'correctness', of internally felt moral agency over externally imposed social morality, and of personal religious belief over organized churches. Šafařík is neither anti-scientific nor anti-rational, and he subjects mysticism to critical analysis. However, he argues for a limited explanatory power of science and rejects the reductionist version of science that denies meaning and value to what cannot be measured or calculated. He also criticizes technology, the wage economy and increased professionalization for alienating people from the meaning of the activities in which they engage. Šafařík concludes that artist Robert was killed by 'an excess of society's rationalistic, moral and economic therapy' and a 'total lack of human interest', which make the world 'unbreathable' for an artist. The book was a major influence on Václav Havel, whose brother Ivan, himself a scientist and philosopher, regards Seven Letters as an 'exceptionally contemporary' book that scientists 'should read'.

Unikátní pohled do současnosti i nedávné minulosti dvou národů. Unikátní svědectví lidí, kteří píší naše nové společné česko-německé dějiny. Patnáct kapitol plných emocí, patnáct rozdílných lidských příběhů, patnáct různých pohledů na historické okamžiky i dějiny každodennosti uplynulého půl století. Dvojjazyčnou knihu Zeď mezi námi doprovází snímky renomovaných fotografů, předmluva ředitele Českého centra v Berlíně Tomáše Sachera a epilog velvyslance České republiky v Německu Tomáše Kafky.

„A megosztottság helyébe az egység lép, az egységet megosztottság követi. Idő múltával az egyiket szükségképpen felváltja a másik. A világ rendje már csak ilyen." Ezekkel a szavakkal kezdődik A három királyság regényes története (Sanguo yanyi). A kínai olvasó számára a fenti idézet legalább olyan ismerősen cseng, mint nekünk, magyar olvasóknak például az Egri csillagok első sorai, vagy a szerte a világban A Gyűrűk Ura híres verse. Kínában és világszerte vaskos köteteket szenteltek a mű méltatásának, elemzésének és kutatásának. A regény az elmúlt évszázadokban a mind a hagyományos, „magas irodalom", mind a „populáris kultúra" fontos, megkerülhetetlen eleme volt és maradt. Számítógépes játékok, képregények, rajongói klubok, temérdek filmadaptáció és a történet fősodrából leágazó önálló regények - ez ma már mind hozzátartozik A három királyság regényes történetéhez. Bátran kijelenthetjük, hogy napjainkban a számunkra jól ismert „univerzumok" (Star Wars, Lord of the Rings, stb.) mellett bizony hosszú évtizedek óta létezik a nagyvilágban egy „Sanguo-univerzum" is milliónyi rajongóval és követővel. A három királyság története, a magyarul is megjelent, Vízparti történet (Shuihuzhuan), A vörös szoba álma (Hongloumeng) és a Nyugati utazás (Xiyouji) mellett, a „négy klasszikus" kínai nagyregény egyike. A négy alkotás közül azonban ezt tartják a legelsőnek és a „legkínaibb" kínai regénynek. A 120 fejezetből álló monumentális alkotás - melyet három kötetben tervezünk megjelentetni - különálló történetek néhol lazán, néhol szorosabban egymáshoz kötődő láncolata. Közös vonásuk, hogy tettek és cselekedetek megítélése valamilyen formában mindig a konfuciánus értékrend - például igazságosság, emberiség, szülőtisztelet, erényesség - szerint történik. A mű másik sajátossága a rengeteg szereplő, akik szabadon járnak-kelnek a történetben. Bár rengeteg történelmi eseményt foglal magában - amelyet helytállóságát a modern történelemtudomány utóbb igazolta -, a regény korántsem egy történelmi alapossággal megírt egyenes idősíkú krónika, sokkal inkább annak a néhány kiemelt szereplőnek, főhősnek az életét és kalandjait elbeszélő, elregélő „tízezerszínű" tabló, akik a bemutatott történelmi időszak főszereplői voltak.

Az ?Im-ígyen szóla Zarathustra (1883) a filozófiatörténészek szerint szerzője kevésbé kidolgozott, nem elsőrangú fontosságú művei közé tartozik. Nem így vélekednek róla az irodalmárok, akik a költő Nietzsche egyik legjobb művének tartják. A nem filozófus Nietzsche-olvasóknak pedig mindenkor a legnépszerűbb, legkedvesebb olvasmánya volt. Műfajilag a nagy világköltemények, emberiség-költemények közé tartozik, állandó utalással, finom, művészi rájátszással a Bibliára. Cselekménye, története úgyszólván nincs. A szerző – alakmása, alteregója, a perzsa vallásalapító, Zarathustra maszkjában – próféciáit mondja el benne, hol tömören megfogalmazott aforizmák, hol prózai ditirambusok, hol ritmizált prózájú himnuszok, hol példabeszédek formájában (szerepel benne szabadvers is, a műfaj világviszonylatban legkiemelkedőbb darabjai közül). E próféciák értelmét, irányultságát mindmáig vitatják. Sokan a legreakciósabb, prefasiszta elméletek megnyilvánulását vélik kiolvasni belőlük (Zarathustra az Übermenschet, a felsőbbrendű embert jövendöli, hirdeti meg bennük); mások a pozitivista értékválság, az ontológiaellenes, afilozofikus polgári „józan ész” ellen meghirdetett legnagyobb lázadás, az emberi integritás, nembeli szabadság irányába tett „felkelés” halhatatlan dokumentumának tekintik. A mű irodalomtörténeti, filozófiai és esztétikai szempontból alapvető jelentőségű.

Szó a másik oldalról. A teista sátánizmus, népi hiedelmek, ördöghit, káinizmus nyomvonalán haladó gondolatmenet, melyben válaszokat kereshetünk a lét kérdéseire. Ösvényeket találhatunk az induláshoz, támpontot a hosszabb úthoz. "Ezen írás tartalma és célja sok tekintetben kívül esik a tudományos szemléletek körén, és szándékosan elhatárolódik bizonyos akadémiai kutatási területektől. Nem kapcsolódik szorosan a vallás antropológiai, természettudományi felfogásához sem. Szubjektív szemléletet körvonalaz, mely valós részét képezi az európai hitrendszernek, így a magyar kultúrának is. Csokorba szedett gondolatok, vázlatok halmaza, nem irodalmi törekvés, sem formailag, sem a tartalom vonatkozásában."

A huszonegyedik század emberét talán majd így nevezi az utókor: ,,homo blogger". Ennek azonban szinte semmi köze a könyv tartalmához. Hacsak az nem, hogy részleteit próbáltam megosztani blogon is. Ebben a kötetben sors!fordító erejű dialógusokra épülő szövegek szerepelnek, beszélgetésfoszlányok az alvilágból. Parmenidész és Theaitétosz egy badacsonyi borospince előtt beszélget az Egyről, Friedrich Nietzsche és Jézus Krisztus egy budapesti metró aluljáróban. Na, vajon miről? Egy tipikusnak mondható, mai család tagjai is beszélgetnek... Na, vajon kivel? 

Amikor politikáról gondolkodunk, akkor általában a szegények és gazdagok, a hatalom és a nép, az erősek és gyengék, a tőkések és a munkások közötti hagyományos szembenállásokból indulunk ki. A könyv fő tézise szerint azonban teljesen más megközelítésre van szükségünk, amennyiben a következő évtizedek közéleti eseményeit várhatóan a rendszerek nyújtotta előnyökön belül lévők és az azokon kívül rekedtek küzdelmei határozzák majd meg. Az új globális konfliktus megjelenésére utalnak a világszerte épülő falak és kerítések éppúgy, mint az egymást érő migrációs hullámok útjában magasodó szögesdrótok, a koronavírus idején lezáruló határok és karanténok, vagy a Brexit, az EU bővítés felfüggesztése és a nemzetállami nosztalgia felerősödése. A változás hátterében a posztmodern kapitalizmus éleződő ellentmondásai állnak. A szerző bemutatja, hogy a tőke miképpen szabdalja gazdasági, társadalmi és kulturális zónákra a Földet és hogyan emelkednek ki a most kialakuló kulturális kapitalizmus oázisai a globalizáció sivatagából. Ezekkel a folyamatokkal összefüggésben elemzi többek között a jelen szorongó és konzervatív korszellemét, a populizmus veszélyeit vagy magyar politikai elit versengését. Kiemelten foglalkozik a 21. század radikális-forradalmi baloldali mozgalmainak esélyeivel – különös tekintettel az autonomista, feminista és ökológiai irányzatokra. A kötet a politikaelmélet és a kultúrkritika nézőpontjának eredeti egyesítési kísérlete, amely alapos szembenézésre sarkallja olvasóját.

Itt és most vagyunk abban a kiváltságos időszakban hogy változtathatunk az életünkön hiszen minden egyes külső körülmény erre sarkall minket. Folyton változó jövőnkben néha semmi sem biztos. Tanácstalanok vagyunk, nem tudjuk miről hogy vélekedjünk hogyan döntsünk.Egyvalamiben azonban biztosak lehetünk. Döntéseink hatással vannak az életünkre, Te kihez fordulnál, ha igazán tanácsra vágysz? Mit szólnál hozzá, ha azt mondanám, ehhez a könyvhöz bátran fordulhatsz? Megmondja milyen döntésed milyen hatással lesz az életedre, megsúgja honnan várhatóak veszélyek, honnan igaz segítők. Ugyan ki ne szeretne előre tudni élete történésiről? A Ji King egy jövendölés.  Az eljövendő életedhez szükséges iránymutatások könyve.

RYAN HOLIDAY dokázal nadchnout pro moudrost starověku již mnoho čtenářů. Ve své nové knize Klíčem je klid ukazuje na nadčasových základech stoické a buddhistické filosofie, jak se vnitřní klid může stát naší tajnou zbraní. Všichni velcí myslitelé, umělci, sportovci a vizionáři mají jednu nepopiratelnou společnou vlastnost. Je jí schopnost nepodléhat náladám; schopnost nenechat se rozptýlit a vidět tak věci podstatné a na první pohled skryté. Autor načrtává cestu, jak tohoto starodávného, a přece dnes tak naléhavě potřebného způsobu života dosáhnout. Uvádí řadu velkých myslitelů a zajímavých osobností (Konfucius, Seneca, Marcus Aurelius, Sadaharu Oh, Churchill, Anne Franková...) a na jejich příkladu ukazuje, že vnitřní klid není pouhou nečinností, ale branou k sebeovládání, sebe-mistrovství, sebekázni a soustředění.

V čom sa mýlia apokalyptické filmy, keď zobrazujú prírodné pohromy alebo vojnu?  Ako sa v skutočnosti správajú ľudia pri bombardovaní? Čo naozaj zažili deti, ktoré stroskotali na pustom ostrove, a prečo to bolo také odlišné od knižného príbehu Pán múch?  Ako došlo k zásadným pozitívnym prerodom spoločností, napríklad k ukončeniu apartheidu? Ak existuje presvedčenie, ktoré spája ľavičiarov a pravičiarov, psychológov a filozofov či starovekých a moderných mysliteľov, tak je to tichý predpoklad, že ľudia sú zlí. Je to presvedčenie, ktoré inšpiruje novinové titulky a usmerňuje zákony, ktoré utvárajú naše životy. Toto presvedčenie je hlboko zakorenené v západnom myslení od Machiavelliho po Hobbesa, od Freuda po Pinkera. Ľudia sú vrajvo svojej prirodzenosti sebeckí a poháňa ich v prvom rade vlastný záujem. Medzinárodný bestseller Rutgera Bregmana Ľudskosť: Optimistická história človeka ponúka nový pohľad na uplynulých 200 000 rokov ľudských dejín a snaží sa dokázať, že sme od prírody prívetiví, že sme zameraní viac na spoluprácu ako na konkurenciu a že sme náchylní si navzájom skôr dôverovať než neveriť. Keď si o ľuďoch myslíme to najhoršie, to najhoršie sa v našej politike a ekonomike napokon aj prejaví. Ak však uveríme, že v ľuďoch sú prívetivosť a altruizmus hlboko zakorenené, položíme tým základy pre ozajstné zmeny v spoločnosti.

Jeden z najzásadnejších spisov nemeckej filozofky a rehoľníčky Edity Steinovej (1891 – 1942). Filozofické základy psychológie a duchovných vied tvoria dve štúdie: Psychická kauzalita (1918) a Indivíduum a spoločenstvo (1919). Pôvodne boli zamýšľané ako habilitačná práca a v roku 1922 publikované v Husserlovej Ročenke pre filozofiu a fenomenologický výskum. Autorka v nich pokračuje v skúmaní problémov načrtnutých vo svojej doktorskej práci. V prvej štúdii sa prostredníctvom fenomenologických prístupov venuje analýze osoby, jej štruktúry a fungovania, aby sa pokúsila o vlastné teoretické zdôvodnenie nového chápania psychológie a systematizáciu duchovných vied. V druhej sa venuje vzťahu indivídua a spoločenstva na základe chápania vzťahu tela, duše a ducha. Skúma význam nadindividuálnych vzťahov, sociálneho konania, intersubjektivity, slobody indivídua vo vzťahu k spoločenstvu a mechanizmov, ktoré v tomto vzťahu fungujú. Spolu s niekoľkými ďalšími textami však zároveň predstavujú záver jednej etapy jej fenomenologických skúmaní a postupný prechod k spájaniu husserlovskej fenomenológie s filozofiu Tomáša Akvinského a kresťanským chápaním sveta i človeka.

„Uvnitř člověka je hlas věčnosti, jenž chce být slyšen, a aby došel sluchu, používá rámusu soužení. Když tedy pomocí soužení umlknou všechny vedlejší hlasy, uslyšíme tento vnitřní hlas.“ Kierkegaardův spis Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá Kierkegaard radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu aj. – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové.

Tématem knihy je syntetizující interpretace Kantovy ideje praktické metafyziky, o níž lze hovořit také jako o ideji metafyziky dobré vůle. Tato idea je rozpracována zejména v Kantově Kritice praktického rozumu, ale do jisté míry také v dalších textech věnovaných teoretické a praktické filosofii. Přestože spojení „metafyzika dobré vůle“ či „praktická metafyzika“ se v žádném z těchto spisů nevyskytuje, vyjadřují myšlenku, jejímuž vypracování Kant věnuje značné úsilí a o níž platí, že stojí za to, abychom se snažili o její adekvátní porozumění. Lze ji shrnout do konstatování, že má-li být možné něco takového jako metafyzika, pak pouze ve vztahu k reflektované, zodpovědně pojímané praxi.

Technologie nikdy neudělaly svět přehlednější a jasnější — jen prostě zrychlují a zesilují vše lidské. Osvícenská víra v rozum a vědu slibovala odtajnit svět a udělat z něj lepší místo pro život. Zkušenosti dvacátého století ukázaly, že racionální a technicistní přístup vede sice k efektivitě, ale už nikoli ke spravedlnosti či štěstí. Zkušenosti jednadvacátého století pak odhalují ještě něco jiného: technologie — satelity, neuronové sítě či algoritmy — nejenže nepomáhají uspořádávat realitu, ale naopak ji činí ještě nepřehlednější. Před zraky zmateného lidstva se tak kupí hromada velkých dat, kvant informací a mediálních obsahů nejasného původu, na níž raší konspirační teorie, fundamentalismus a populistické spekulace. Přitom přestáváme tušit, jak algoritmy a umělá inteligence vlastně fungují. Brilantní studie Temné zítřky jsou příběhem o tom, jak jsme se odcizili vlastním technologiím a co to může znamenat pro svět zítřka.

Fenomenológia ducha – zásadné dielo najvýznamnejšieho predstaviteľa nemeckého idealizmu G. W. F. Hegela – sa pokladá za jeden z najvplyvnejších textov západnej filozofickej tradície. Hegel sa v ňom snaží reflektovať a svojím osobitým spôsobom riešiť mnohé filozofické problémy, ktoré patria medzi tie najdiskutovanejšie aj v súčasnom filozofickom myslení. Súčasťou elektronického vydania prvého slovenského prekladu tohto diela je i erudovaný doslov Róberta Maca.