Najnovšie - Kresťanstvo strana 36 z 42

Öt hét Böjte Csaba ferences szerzetessel. Több ezer kilométer utazás Erdélyben, útközben beszélgetések az életről, halálról, hitről, szolidaritásról és nagyon sok mindenről, ami a ma emberét foglalkoztatja. Így lett a kilométerekből belső utazás, és így született meg útközben Csaba testvér füveskönyve. Kipróbált gondolatok, amelyek megtisztítják az ember lelkét, öntudatra ébresztik, megvigasztalják, reményt, kapaszkodót adnak az egyre zajosabbá váló világunkban. Elmélkedések a ma emberéről, örök érvényű és friss gondolatok, gyakorlati tanácsok arról, hogy milyennek kellene lennünk, hogy boldogabbak legyünk, és mit kellene cselekednünk, hogy ez a világ jobb és élhetőbb legyen. Csender Levente, József Attila-díjas író, Csaba testvér gondolatainak formába öntője

Tento titul si u nás môžete objednať aj v kolekcii s titulmi Rázcestia a Eva za výhodnú cenu. Chatrč je pozoruhodná kniha, ktorá odpovedá na odvekú otázku ľudstva: Ak je Boh všemocný, prečo nespraví poriadok s bolesťou a zlom tohto sveta? Na túto otázku odpovedá Young so znepokojujúcou a zarážajúcou jasnosťou. Jeho príbeh sa začína ako modlitba – ako najlepšia modlitba naplnená potom, úžasom a prekvapením. Je takmer neuveriteľné, že kniha, ktorú Young napísal pre svoju rodinu a dal vytlačiť len v niekoľkých exemplároch, sa stala bestsellerom The New York Times a bola preložená do 35 jazykov. Chatrč oslovila milióny čitateľov svojráznym, ale zrozumiteľným obrazom Boha plného súcitu s človekom, čo čelí nepredstaviteľnému zlu. Na mnohých zapôsobí Veľký smútok hlavnej postavy. Mack sa nevie vysporiadať s bolestnou stratou dcéry, až si nakoniec kladie otázku : A kto je vlastne Boh? Chatrč nie je len knihou o hľadaní Boha, ale omnoho viac príbehom o tom, ako človek čeliac zlu a bolesti nachádza sám seba.

Tento titul si u nás môžete objednať aj v kolekcii za výhodnú cenu! Wm. Paul Young upútal pozornosť sveta svojím novým pohľadom na kresťanstvo v knihe Chatrč, z ktorej sa predalo viac ako 18 miliónov výtlačkov. Jeho novátorstvo spočíva najmä v tom, že sa odvážil zobraziť Ježiša ako literárnu postavu a vrátiť sa ku koreňom kresťanskej viery. Po troch rokoch prichádza s novým bestsellerom Rázcestia, ktorý zobrazuje dnešnú schizofrenickú dobu naplnenú honbou za mastnými ziskami. Autor nás popritom v príbehu zavedie do súkromného sveta Tonyho Spencera s takým neuveriteľným citom, aký sa zrodí len po vlastnej bolestnej skúsenosti. Tony je bystrý a bohatý podnikateľ, ktorý zruinoval toľko priateľských a rodinných vzťahov, až sám začína trpieť paranojou. Zabarikádovaný vo svojom súkromnom úkryte zisťuje, že okrem mŕtvych rodičov a Ježiša mu nezostal jediný blízky človek. Po nečakanej mozgovej príhode upadne do kómy a leží v nemocnici na jednotke intenzívnej starostlivosti. Vtedy jeho myseľ opustí telo a blúdi po svete,, ktorý je odrazom jeho vlastného zničeného vnútra. A ocitá sa v ošarpanej a nehostinnej krajine, kde sa stretáva s ľuďmi, o ktorým predtým pochyboval – s Duchom Svätým a Ježišom, ktorý mu dáva obrovskú moc – podľa vlastnej úvahy môže uzdraviť jedného človeka. Ježiš takto prinúti Tonyho, aby sa vcítil do života iných ľudí, chápal ich radosť, starosti a láskavú pomoc, vlastnosti, ktoré on už dávno vytesnil zo svojej duše. Rázcestia je ďaľšie Youngovo dielo, ktoré nám hovorí o vždyprítomnej láske Boha. Paul Young, autor svetového bestselleru CHATRČ, rozpráva príbeh postupnej premeny človeka, ktorý sa uprostred múk vlastného bytia ocitol niekde medzi nebom a zemou. Anthony Spencer je egoista na vrchole slávy, hrdý na vlastnoručne vybudované pracovné úspechy aj napriek tomu, že cena za ne bola privysoká. V dôsledku krvácania do mozgu upadne do kómy a leží v nemocnici na jednotke intenzívnej starostlivosti. Po „prebudení“ zistí, že sa nachádza surrealistickom svete, kde „živá “ krajina odzrkadľuje dimenzie jeho pozemského života (od krásnych až po skazené). Práve tu stretne ľudí, o ktorých predpokladá, že sú len obrazmi jeho podvedomia, no riadi sa ich radami v nádeji, že by ho mohli doviesť k pravde či azda k vyslobodeniu. Toto dobrodružstvo Tonyho pohltí a ukáže mu, ako v skutočnosti vyzerá jeho život, je schopný doslova „vidieť“ očami iných a zažívať s nimi to, čo práve prežívajú. „Nevidí“ však dôsledky utajovania pravého vlastného „ja“, skrýva zranenia, ktoré mu spôsobil život, a to bráni procesu uzdravenia a dôvere. Dovedie nečakaná súhra okolností Anthonyho k tomu, aby prehodnotil svoj život a aby si uvedomil, že postavil dom z kariet na otrávenej pôde zlomeného srdca? Bude mať odvahu urobiť zásadné rozhodnutie, aby odčinil veľkú nespravodlivosť, ktorú spôsobil predtým, než upadol do kómy? Wm. Paul Young, autor knihy Chatrč, podľa rebríčka New York Times svetového bestselleru číslo 1, sa narodil v Kanade a vyrastal uprostred domorodého kmeňa vo vrchovine bývalej Holandskej Novej Guiney, kde jeho rodičia pôsobili ako misionári. Napriek tomu, že v detstve a v mladosti prežil veľa utrpenia, teraz sa spolu so svojou rodinou na západnom pobreží Severnej Ameriky teší z „nesmiernosti milosti“.

Prvý diel knihy obľúbeného duchovného autora ponúka krátke zamyslenie na každý deň od 1. januára do 30. júna. Na začiatku každej kapitoly citát zo Svätého písma a krátku meditáciu. Autor sa vo svojich textoch venuje významu jednotlivých období liturgického roka, zastavuje sa pri významnejších sviatkoch či svätcoch, no neraz reflektuje i celkom bežné udalosti z nášho života. Nenútene tak prepája posolstvo evanjelia s osobným životom každého z nás.

Aleš Opatrný (* 1944), kňaz Pražskej arcidiecézy a zakladateľ Pastoračného strediska pri PA, je známy aj na Slovensku ako vyhľadávaný prednášajúci a exercitátor. Ako vynikajúci a triezvy znalec človeka, aj v tejto knižke upriamuje pozornosť čitateľa na to, čo je v sviatosti zmierenia podstatné. Búra falošné prístupy k spovedi, prináša nové spovedné zrkadlá a usiluje sa poukázať na to, že spoveď má byť predovšetkým stretnutím s odpúšťajúcim a uzdravujúcim Bohom.

Druhý diel knihy obľúbeného duchovného autora ponúka krátke zamyslenie na každý deň od 1. júla do 31. decembra. Na začiatku každej kapitoly citát zo Svätého písma a krátku meditáciu. Autor sa vo svojich textoch venuje významu jednotlivých období liturgického roka, zastavuje sa pri významnejších sviatkoch či svätcoch, no neraz reflektuje i celkom bežné udalosti z nášho života. Nenútene tak prepája posolstvo evanjelia s osobným životom každého z nás.

Jedna stará ľudová múdrosť hovorí: „Čo vidíš na druhom, čakaj na sebe.“ Ako si teda môžeme byť takí istí, že nás nepostihne osud tých nešťastníkov, ktorí sa ocitli na ulici a spoločnosť ich odsunula na svoj okraj? Hoci bezdomovectvo, prostitúcia, či drogová závislosť v nás už prestáva vyvolávať úžas a začíname byť voči týmto stigmám spoločnosti citovo apatickí, autorka sa snaží opätovne zamerať našu pozornosť na to, že aj títo jedinci napriek svojmu pochybeniu, nestratili svoju dôstojnosť. V duchu evanjeliového výroku, že Syn Boží prišiel hľadať, čo sa stratilo, chce autorka touto publikáciou ponúknuť návod, odporúčanie, aby sme použili aj autorkinu terminológiu možnosti akéhosi: „balzámu pre dušu i pre telo“, ako by bolo možné pomôcť týmto jedincom pri ich opätovnom zaradení sa do normálneho, bežného života. Aj keď v tejto oblasti vyšlo už mnoho publikácií, autorka verí, že spôsobom zachytenia a vyjadrenia táto problematika ešte nebola vysvetlená z takéhoto uhla pohľadu.

Retro-vízie tvoria komentáre, odzrkadľujúce niekdajšie aktuálne dianie, šíriace sa postoje a ich interpretácie v médiách. V rozpätí rokov 2006 až 2017 boli odvysielané na vlnách Vatikánskeho rozhlasu a primárne určené praktizujúcim veriacim. Odzneli v éteri a v ňom sa aj rozplynuli. Po zotretí nánosu času sa ukázalo, že myšlienky medzitým zreli. Vývoj potvrdil, že obsahujú čoraz naliehavejšie vízie budúcnosti, vyjadrené v nedávnej minulosti. Ich cieľom nie je analýza z ekonomického, politického či sociologického aspektu. Na veci sa pozerajú z perspektívy viery a ukazujú, aké riešenie ponúka duchovný prístup k životu. Snažia sa pomenovať príčiny a demaskovať skryté súvislosti. Preto námety nie sú vždy optimistické. No čitateľ čoskoro zbadá, že vyúsťujú do pozitívneho a konštruktívneho záveru.

Kniha Nasledovanie Krista, ktorej autorstvo sa pripisuje nemeckému augustiniánskemu mníchovi Tomášovi Kempenskému, vychádza v novej grafickej úprave už v 12. vydaní. Po prvý raz vyšla ako anonym okolo roku 1418 a z latinčiny bola preložená do mnohých jazykov. Odhaduje sa, že v súčasnosti jestvuje vyše tritisíc vydaní Nasledovania Krista, pričom tisíc z nich sa nachádza v Britskom múzeu v Londýne. Kniha bola dlho považovaná za najdôležitejší návod na nasledovanie života Ježiša Krista, ktorého téma je v kresťanstve prítomná vo viacerých rovinách od jeho počiatkov. Uznanie si dielo vyslúžilo nielen u katolíkov, ale aj u protestantov, pričom ovplyvnilo tak svätcov, ako aj filozofov, spisovateľov, politikov či vedcov.

Charakteristickým rysem modlitby růžence je opakování stejných slov. Může nám tato modlitba pomoci setrvat v Boží přítomnosti? Otec Jeroným se růženec modlil po mnoho let a získaná zkušenost ho vedla k napsání krátkého „předzpěvu“. Je určen těm, kteří by se rádi modlitbě růžence věnovali, aby skrze Pannu Marii dospěli k hlubšímu osobnímu vztahu ke Kristu. Otec Jeroným ukazuje, jak se vyhnout rutině a vytvořit si jediný návyk – znovu a znovu se obracet k Bohu a prohlubovat přátelství s ním.

Výbor přibližuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (1935–1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti. Byl to muž, který se snažil o „aggiornamento“ v pravoslavné církvi a celý život zasvětil šíření křesťanství a náboženské osvětě v krajně nepříznivých podmínkách sovětské komunistické totality. Jako první dokázal v době tzv. perestrojky předstoupit coby představitel pravoslavné církve před laickou veřejnost jakožto moderní člověk s obrovským vzděláním a rozhledem, schopný odpovědět na náboženské a životní problémy lidí žijících v postsovětské společnosti. Pro svůj veliký evangelizační úspěch a zejména pro velikou ekumenickou otevřenost byl zákeřně zavražděn.

Úvodní část knihy tvoří krátké úvahy o základních pojmech křesťanství, o Desateru, svátostech, Modlitbě Páně. V druhé části autor odpovídá na otázky dětí. Po Pár krocích do křesťanství, které byly určeny pro starší děti, se Pavel Kuneš v nové knize obrací spíš k mladším školním dětem. Laskavě, s humorem a s respektem k dětské životní zkušenosti uvádí děti do světa víry a náboženství.

Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

This monograph has set itself the goal to examine, outline, elucidate, and supplement the existing body of knowledge concerning a theme from patristic and medieval theology recalled in 1953 by Marie-Dominique Chenu, and that is the assertion that man was created as a replacement for fallen angels (Yves Congar: créature de remplacement; Louis Bouyer: ange de remplacement). The study first shows that the idea of man having being created to take the place of fallen angels was introduced by St. Augustine and developed by other church fathers. It then identifies the typical contexts in which the subject was raised by authors of the early Middle Ages, but goes on to focus on the discussion that developed during the twelfth century (Anselm of Canterbury, the school of Laon, Rupert of Deutz, Honorius of Autun), which represents the high point of the theme under investigation, culminating in the assertion that man is an "original" being, created for its own sake, for whom God created the world – a world which together with, and through, man is destined for the heavenly Jerusalem. The question as to whether man would have been created if the angels had not sinned (cur homo) bears a clear similarity to a further controversy, the origins of which also go back to the twelfth century, and that is whether the Son of God would have become incarnate if man had not sinned (cur Deus homo). Next, the book sheds light on how the subject begins to gradually fade away through the twelfth and thirteenth centuries, both within monastic tradition, which nonetheless held onto Augustine's motif, and within scholastic theology, which asserted that man was created for his own sake. The conclusion summarizes the findings and points to the surprisingly contemporary relevance of the foregoing reflections, particularly in relation to the critique that the Swiss philosopher and theologian Romano Amerio († 1997) offers concerning a statement in the pastoral constitution of the Second Vatican Council (Gaudium et spes 24), according to which man is "the only creature on earth that God willed for itself".

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou. Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František? Pro úplnost přináší monografie i myšlenky a názory Mons. Tomáše Holuba, současného generálního sekretáře České biskupské konference. Uvažuje o silných a slabých stránkách církevní komunikace a přibližuje plány katolické církve do dalších let.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Tato studie je psána z konsekventně religionistického pohledu. To znamená, že její autor se bez vázanosti na křesťanskou víru a její věrouku snaží uchopit téma konsekventně historicko-kritickou metodou jako kterékoli jiné historické téma. Přistupuje ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítá s nadpřirozenými zásahy. Nevykládá vznik křesťanské víry božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž psychickým procesem, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté co se ještě plni Ježíšem hlásané vize příchodu božího království rozutekli v bolesti a ve zklamání po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, próto-vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. V této první fázi mělo společenství Ježíšových přívrženců po jeho ukřižování charakter židovské sekty. Teprve v dalším procesu prochází zejména v helénistickém prostředí tato próto-víra Ježíšových přívrženců závažnými transformacemi. Ježíš je vyznán jako Kristus, jako syn boží, jako vzkříšený, jako kyrios-Pán a spasitel. Jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Ke konci 1. století, především pod vlivem gnose, začínají pak první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Logu a o jeho jednotě s Bohem, která bude později postupně stále více chápána ontologicky.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.