E-knihy - Biológia, fauna a flóra strana 4 z 5

Nová kniha od autorky bestselleru Genialita ptáků přináší zásadní vhled do způsobu ptačí existence i do posledních vědeckých výzkumů a významně posouvá naše pochopení toho, jak ptáci žijí a jak přemýšlejí. Jennifer Ackermanová na základě aktuálních vědeckých poznatků převrací tradiční pohled na způsob, jak ptáci žijí, jak spolu komunikují, získávají potravu, páří se, vychovávají mláďata a přežívají. Odhaluje jejich pozoruhodnou inteligenci i strategie a schopnosti, které jsme kdysi připisovali výhradně lidem: klamání, manipulaci, podvádění, únosy, zabíjení potomků, ale také důmyslnou mezidruhovou komunikaci, spolupráci, součinnost, altruismus, kulturu a hru. Některé z těchto mimořádných způsobů chování jsou tak zapeklité, že posunují hranice samotné „ptákovitosti“ – tedy ptačí podstaty. Je zřejmé, že neexistuje jen jediný ptačí způsob života, ale spíše ohromující škála druhů s odlišným vzhledem i životním stylem. Ptáci se mezi sebou liší v každém ohledu, v opeření, tvaru těla, zpěvu, letu, ekologické nice i v chování. Rozmanitost biology fascinuje. A fascinuje i pozorovatele ptáků (birdwatchery), nutí je sepisovat seznamy druhů, jež během svého života viděli, cestovat do vzdálených koutů zeměkoule za vzácnými druhy nebo skočit do auta a jet se podívat na zbloudilce přivátého bouří či vyrazit do lesa a pískat a hvízdat, aby přilákali jakéhosi nenápadného budníčka. Pozorujte chvíli ptáky a uvidíte, že různé druhy dělají i ty nejvšednější věci naprosto odlišným způsobem. Tuto rozmanitost odrážejí i výrazy, kterými popisujeme naše vlastní extrémní chování. Jsme sovy, nebo skřivani; nosíme se jako pávi, nebo jsme ošklivá káčátka; jsme dravci, nebo holubičí povahy; noční ptáci, nebo ranní ptáčata. Cukrujeme, kdákáme a krákoráme. Hudráme, sýčkujeme, vejráme, lelkujeme, datlujeme. Jsme blbouni nejapní nebo slepice. Jsme nafoukaní jako holub bublák nebo zmrzlí jako drozd. Spíme jako dudci a nadáváme jako špačci. Děláme volavky a kavky. Máme mezi sebou straku nebo kukaččí mládě. Jsme oškubaní jako kuře a pěkně jsme se vybarvili. Vylétli jsme z hnízda, jsme vykutálení ptáčci a děláme ptákoviny. Naparujeme se, tokáme, zařizujeme si hnízdečko lásky, jsme jako hrdličky, ale umíme být i jako supi. Někteří z nás zobák nezavřou po celý den, jiní ho ani neumějí pořádně otevřít...

Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak. Jennifer Ackerman (narozena 1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana. Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. Genialita ptáků (The Genius of Birds) je nejnovější z nich, v pořadí sedmá.

Jak si lišky a jedle dávají dobrou noc Věděli jste, že houby dokážou klást léčky? Nebo že ryby lžou? Nejen my lidé máme sklony k přehánění a nepravdám. Zvířata jsou mnohem nápaditější, jedná-li se například o to, jak získat partnera či partnerku. Etoložka Madlen Ziegeová nás zve do fascinujícího světa, v němž potkáme chameleonské rostliny, pavouky mávající lasem, ryby praktikující rybolov, ptáky, co tančí, a králíky, kteří stavějí navoněné ploty. Ukazuje nám přitom, že řeč přírody nám může pomáhat v každodenním životě - ať už jako inspirace, jak flirtovat, či jako návod, jak urovnat spory se sousedy.

Jedinečná krása a nedotčená příroda. Proč by bez Sahary nemohl existovat amazonský deštný prales? Jsou oázy skutečně jen skupinky datlovníků kolem studně? Je pravda, že se na poušti víc lidí utopí, než kolik jich tu zemře žízní? Michael Martin procestoval pouště celého světa a tyto tajuplné oblasti a lidi, zvířata i rostliny, jimž se daří přizpůsobovat se nejobtížnějším životním podmínkám, dokáže poutavě popsat. V tichu, osamění a klidu pouští přitom on sám nachází protiváhu k našemu přehlcenému životu. Nabízí tak zasvěcený vhled do radikálně odlišné reality – podivuhodné, obohacující a místy přímo neuvěřitelné! Díky rozsáhlé fotografické příloze zažijete poušť takřka na vlastní kůži. Pouště a polopouště pokrývají třetinu zemské pevniny, a pokud počítáme i ledové pouště v polárních oblastech, dostaneme se dokonce k padesáti procentům. Zabírají tedy větší plochu než deštné lesy, savany, stepi nebo pohoří. Pouště nás odjakživa fascinují, fungují jako projekční plochy našich přání a tužeb – a přesto o nich víme překvapivě málo. Dobrodruh a fotograf Michael Martin už několik desetiletí cestuje suchými pouštěmi jako Sahara, Gobi, Namib a Atacama i mrazivými pouštěmi Grónska či Antarktidy a zná toto svébytné prostředí jako nikdo jiný. Otevírá nám oči pro udivující rozmanitost pouštních biotopů, které si zasluhují ochranu. V roce 1987 ještě v poušti Ténéré narazil na pštrosy, dnes už prakticky vyhubené. Užasl nad „Schody do nebe“, uměleckým dílem, které se nachází uprostřed pláně Marha na jihu Maroka a doslova rozšiřuje obzory. Na Sahaře našel stovky let staré otisky chodidel otroků, kteří byli ve dlouhých průvodech hnáni po „bornuské silnici“ do středisek obchodu na pobřeží. S častou představou, že v pouštích není k vidění nic než písek, se expert na pouště Michael Martin rázně vypořádává – a mimochodem, dokonce i pouštní písek je natolik různorodý, že nemálo nadšenců po celém světě sbírá a vyměňuje si jeho vzorky. Mimořádně čtivě napsaná a zároveň poučná kniha pro všechny, kdo o poušti sní – ať už ji někdy navštívili, nebo se tam jednoho dne vypraví, či zkrátka chtějí spolu s Michaelem Martinem poznat její podstatu.

Jaké to je být rorýsem létajícím rychlostí vyšší než sto kilometrů v hodině? Nebo kivim ploužícím se černou tmou novozélandské noci? A co se honí hlavou slavíkovi, když si při zpěvu pohrává s notami? V této výjimečné knize čerpá Tim Birkhead - přední světový ornitolog, profesor na univerzitě v Sheffieldu a autor úspěšných knih ověnčených řadou cen - ze svých bohatých vědomostí, které získal celoživotním studiem ptáků, a poutavě přibližuje, jak ptáci vnímají svět. Snaží se odpovědět jak na tyto otázky, tak i na mnoho dalších a využívá při tom popis jednotlivých smyslů, které ptákům slouží k poznávání okolí a ke vzájemné komunikaci. "Radost číst! Zároveň fascinující i vtipná kniha, která je od začátku do konce promyšlená, podložená fakty a poutavě napsaná." - NEW SCIENTIST

O životě, poslání a důležitosti čmeláků Stejně, jako další Goulsonova kniha Divočina v zahradě o přírodním zahradničení, je kniha Návrat čmeláků zásadním čtením pro každého, kdo má zahradu a není mu lhostejná naše planeta. Tato kniha zcela změní váš způsob nahlížení na čmeláky. „Možná že když se dnes naučíme zachránit jednoho čmeláka, dokážeme zítra zachránit svět.“ Posedlosti pro čmeláky propadl Dave Goulson už v raném dětství. Jeho zájem o přírodu začínal stále exotičtějším zvěřincem domácích mazlíčků, ale svět se mu naprosto změnil, když si objednal první entomologické vybavení. Od té doby se jeho skutečnou vášní stal hmyz, především včely a čmeláci. „Čmeláky jsem začal studovat ne proto, že jsou to důležití opylovači, ale protože jsou fascinující, protože se chovají zajímavě a tajuplně, a protože jsou prostě neodolatelní. Když jsem se ale líp seznámil s tím, co se o nich vědělo, ukázalo se, že naléhavě potřebují pomoc.“ - Dave Goulson Díky autorovu hlubokému vhledu a nadšení se na čmeláky začnete dívat úplně jinak. Začnete se na ně zkrátka dívat. „Musím se k něčemu přiznat. Možná tvrdím, že biodiverzita je životně důležitá pro naše přežití, že potřebujeme opylovače pro naše zemědělské plodiny a tak dál, a že bychom tudíž měli vyhradit oblasti pro ochranu. Ve skutečnosti je ale moje motivace pro obnovu louky mnohem sobečtější. Úplně jednoduše – louka je to nekrásnější místo, kde je možné si během letního dne sednout. Pokud jste to ještě nikdy neudělali, najděte si nějakou louku plnou divokých květin – není jich sice mnoho, ale nějaká pravděpodobně bude nepříliš daleko – jděte tam sami, posaďte se do vysoké trávy a nasávejte do sebe to místo. Poslouchejte zvuky: bzučení čmeláků a včel, cvrkot lučních kobylek, vysoké pískání rejsků bojujících hluboko v trávě, melodické švitoření skřivanů vysoko na nebi. Vnímejte vůně bazalky, mateřídoušky a svízele syřišťového rozdrcených pod vašima nohama a květin všude kolem. Nechte se unášet širokou paletou barev: fialových, žlutých, purpurových a růžových. Je to nejblíž nebi, kam se většina z nás může dostat. Jaký další důvod bychom mohli potřebovat pro vytváření takových míst a péči o ně? Kéž máte vždy možnost si na rozkvetlé louce užívat pohled na čmeláky a včely a naslouchat jejich bzukotu.“ - Dave Goulson

Kniha Než stromům dojde dech je vyznáním lásky stromům a současně výzvou, abychom konečně začali chránit přírodu a pečovat o její nekonečnou mnohotvárnost, ikdyž se nám doposud nepodařilo zcela pochopit její provázanost. A také cestou k pochopení, že to děláme ve vlastním zájmu. Stromy se bez lidí hravě obejdou, ale my bez stromů ne I kdybychom kvůli klimatickým změnám přivedli planetu na pokraj zkázy, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dokonce i po obdobích sucha, ničivých požárech, rozsáhlých polomech a zpustošení lidskou činností znovu vyrostou. Ve strhující a zároveň kritické knize Peter Wohlleben přímo navazuje na svůj bestseller Tajný život stromu (KAZDA 2016). Na jedné straně líčí nejnovější poznatky oživotě stromů a o jejich schopnosti učit se a reagovat na klimatické změny. Zároveň neopomíjí ani omezenost některých ekonomických a politických subjektů, které mnohdy stromy vysazují jen kvůli těžbě dřeva či vytváření pozitivního mediálního obrazu, a přírodu tím vykořisťují. Jenže intenzivně obhospodařované smrkové plantáže přehřátí planety určitě nezabrání.

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotče¬ných Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

Kniha Propletený život vás vezme do opomíjeného a zázračného světa hub a ukáže vám, že představují klíč k porozumění nejen planetě, na níž žijeme, ale i životu samotnému. Vydejte se na pouť, která vás změní k nepoznání. Čím více toho o houbách víme, tím méně toho bez nich dává smysl. Neřadí se ani k rostlinám, ani k živočichům. Prorůstají půdou, poletují ve vzduchu a žijí i v našem těle. Vzrůstem sahají od mikroskopických tvorečků po největší známé organismy na světě. Stály u zrodu života na souši, dokážou přežít v otevřeném kosmu a libují si v radioaktivním záření. A vlastně na nich větší či menší měrou závisí veškerý život na Zemi. Jsou to organismy, které nás nepřestávají překvapovat. Sice nemají mozek, ale se šokující přesností zvládnou řešit problémy i ovlivňovat chování živočichů. Prostřednictvím chleba, alkoholu i život zachraňujících léků se nesmazatelně podepsaly na podobě lidské kultury a nedávné výzkumy potvrdily, že jejich psychoaktivní vlastnosti ulevují od řady duševních obtíží. Na jejich schopnosti rozkládat plasty, výbušniny, pesticidy i surovou ropu stavějí nejnovější průlomové technologie a objev, že pod povrchem propojují rostliny do podzemních sítí — „lesního internetu“ —, převrací naše chápání ekosystémů. Přesto více než devadesát procent druhů hub dosud nebylo zdokumentováno.

Malá lesní škola je pro milovníky přírody skvělou inspirací, jak každou návštěvu lesa proměnit v dobrodružnou výpravu plnou zážitků a zábavy. Autor v ní poutavě vyzrazuje tajemství lesa, díky nimž si pobyt v přírodě užijete. Dozvíte se, jak si poradit při bouřce či při setkání s divočákem, jak pozorovat zvířata, abyste je nevyplašili, a co všechno se dá zažít v lese při procházkách s dětmi. Při čtení pochopíte, proč se vyplatí věnovat přírodě více pozornosti a co můžete udělat pro její ochranu. Andreas Kieling – známý dobrodruh a fotograf přírody – v knize vypráví o tažných ptácích, které přešla chuť cestovat, varuje před světelným znečištěním a nebezpečím větrných turbín. Vysvětluje, co může každý z nás udělat pro ochranu srnčat, dává tipy, jak na zahradu přilákat čmeláky a motýly, radí, kdy má smysl krmit ptáky, a popisuje, co nám v lese prozrazují ptačí pera, skořápky vajíček či stopy zvířat. Dozvíte se také, co se v lese smí a nesmí, kdy a jak pozorovat ptáky, proč je život roháčů krátký a veselý či jaký dalekohled nebo fotoaparát vybrat pro pozorování přírody.