E-knihy - Prírodné vedy strana 3 z 22

Naše společnost je neustále v pohybu a silniční doprava je jednou z nejrozšířenějších lidských činností posledních let. V důsledku pohybu dopravních prostředků však dochází k mnoha nepříjemným střetům, mezi vozidly samotnými, ale také s volně žijícími živočichy. Silnice v celosvětovém měřítku totiž často přetínají trasy přirozeného pohybu zvířat, která potom nemají jinou možnost, než se je pokoušet překonávat. V naprosté většině případů jsou odkázána pouze na své smysly a instinkty, aby se bezpečně dostala na opačnou stranu komunikace. Jedná se však o velmi riskantní počínání a následkem těchto kolizí hynou miliony živočichů denně. Jak významným problémem pro člověka střety se zvířaty vůbec jsou? Kdy a kde ke střetům dochází nejčastěji? Jaké jsou následky střetů pro posádky vozidel? Kde končí a k čemu jsou dále využívána těla uhynulých zvířat? Jaká existují řešení tohoto problému? Odpovědi najdete uvnitř této knihy.

Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě. Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré. Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.

Dave Goulson zkoumá souvislosti mezi klimatickou změnou, přírodou, volně žijícími živočichy a rostlinami a zmenšující se biodiverzitou a analyzuje zhoubný dopad na planetu a její obyvatele. Podle Goulsona ještě není pozdě tento pokles zastavit a Tichá Země je k tomu naléhavou výzvou. Na základě třicetiletého výzkumu napsal Dave Goulson srozumitelnou, fascinující a důležitou knihu, v níž se zabývá důkazy alarmujícího poklesu množství hmyzu na celém světě. „Pokud přijdeme o hmyz, všechno se zhroutí,“ varoval v rozhovoru pro New York Times. Hlavní příčinou tohoto poklesu hmyzích populací je nerozvážné používání chemických pesticidů. Přiklání se tak k závěru kultovní knihy Rachel Carsonové Tiché jaro, po jejímž vydání v roce 1962 došlo k celosvětovému zákazu používání DDT. Zanedlouho ale byly zavedeny nové pesticidy, stejně smrtící jako DDT, a v současnosti se lidstvo nachází na pokraji nové krize. Co nastane, když veškerý hmyz zcela zmizí?

Objevujte tajuplnou planetu hmyzu Hmyz najdeme prakticky všude – v lese i v trávě, v potocích nebo v parku, ale i na mnoha velmi neočekávaných místech – v nadmořské výšce šest tisíc metrů, v nejhlubších jeskyních světa, v kostelních křtitelnicích, uvnitř počítačů i v nozdrách mrožů. Tito drobní živočichové se od nás značně liší: někteří mají kostru z vnější strany těla jako brnění, jiní mohou mít uši na kolenou, oči na penisu či jazyk na nohou. I když mají naši hmyzí souputníci mozek velikosti sezamového semínka, dokážou rozpoznávat obličeje. Hmyz má také neuvěřitelné reprodukční a adaptační schopnosti. Ačkoli na každého člověka žijícího na Zemi připadá 200 milionů hmyzích jedinců, jejich počty dramaticky klesají. Zatímco lidská populace se za posledních 40 let zdvojnásobila, hmyzu o polovinu ubylo. Přitom lidstvo je na práci mnoha druhů těchto drobných živočichů závislé. Potřebujeme je k opylování, k rozkládání mrtvých organismů a k tvorbě hlíny, potřebujeme je jako potravu pro jiná zvířata, pomáhají nám udržet škodlivé organismy na uzdě, šíří semena, jsou nám nápomocní při výzkumech a svými chytrými řešeními nás inspirují. Už jen z čistě egoistických důvodů bychom se o zdraví a blaho těchto drobných tvorů měli zajímat. Péče o ně je jakousi životní pojistkou pro naše děti a vnoučata. „Příroda nás ohromuje svou složitostí a hmyz tvoří významnou část těchto důmyslně vybudovaných systémů, v nichž my lidé představujeme jen jeden druh z milionů. Proto se tato kniha zabývá těmi nejmenšími druhy, vším tím podivným, krásným a bizarním hmyzem, který tvoří základ světa takového, jak ho známe. První část knihy se věnuje hmyzu samotnému. V první kapitole se dočtete o neuvěřitelně bohaté rozmanitosti jejich říše, z čeho jsou poskládaní, jak vnímají své okolí a také něco málo o tom, jak rozpoznat nejdůležitější skupiny hmyzu. Ve druhé kapitole nahlédnete do jejich poněkud zvláštního sexuálního života. Poté se ponořím hlouběji do složité hry, kterou hmyz hraje s ostatními živočichy (kapitola třetí) a rostlinami (kapitola čtvrtá). Do každodenního boje, zda se najím, nebo mě pozře někdo jiný, v němž navíc každý tvor zápolí o předání vlastních genů. I přesto je zde prostor pro spolupráci a ta nabírá všemožných prapodivných forem. Zbytek knihy se zabývá důvěrným vztahem hmyzu k jednomu konkrétnímu druhu: k nám lidem. Jak přispívá hmyz k produkci potravin (kapitola pátá), jak zajišťuje čistotu přírodního prostředí (kapitola šestá) a poskytuje nám produkty, které potřebujeme, od medu po antibiotika (kapitola sedmá)? V kapitole osmé se podívám na nové obory, v nichž nás hmyz může nasměrovat. A konečně v deváté kapitole se zamyslím nad tím, jak se těmhle našim drobným pomocníkům daří a jak můžeme společně přispět k tomu, aby se měli lépe. Protože my lidé jsme na jejich práci závislí. Potřebujeme je k opylování, k rozkládání mrtvých organismů a k tvorbě hlíny, potřebujeme je jako potravu pro jiná zvířata, pomáhají nám udržet škodlivé organismy na uzdě, šíří semena, jsou nám nápomocní při výzkumech a svými chytrými řešeními nás inspirují. Hmyz představuje drobná ozubená kolečka, díky kterým se svět točí.“ - Anne Sverdrup-Thygesonová

V Knize o naději čerpá Jane Goodallová z moudrosti celého svého života, který zasvětila přírodě, a pomáhá nám pochopit, jak si zachovat naději i tváří v tvář pandemiím, válkám a hrozícím ekologickým katastrofám. V důvěrném rozhovoru s Douglasem Abramsem poutavě vypráví o svých cestách po celém světě, průkopnickém výzkumu a neutuchajícím aktivismu. Její bohaté zkušenosti nám mohou pomoci lépe porozumět krizím, jimž v současnosti čelíme. Jane a Doug společně nastiňují jedinou možnou cestu vpřed - začít opět věřit v budoucnost. Protože naděje existuje, i když se někdy zdá být nedosažitelná. Můžeme ji najít například v přírodě - a v naší vlastní odolnosti.

Úgy tartották, a maga idejében Einstein mellett a legokosabb ember volt a Földön. Az információs korszak talán el sem kezdődött volna, valószínűleg nem használnánk mobiltelefonokat és internetet, nem volnának atomerőműveink, önműködő automatáink és számítógép vezérelte rendszereink, ha nem születik meg 1903-ban Budapesten egy magyar zseni, akit Neumann Jánosnak hívtak. Neumann tizenhét évesen kezdte matematikusi pályafutását, a világ legnagyobbjai jártak a csodájára. A nemzetközi porondra lépő magyar tudós azonban nem pusztán a matematikában, de annak gyakorlati alkalmazásában is számos területen lenyűgözőt alkotott. Miután részt vett az Egyesült Államok híres-hírhedt Manhattan-tervében, a játékelmélet alapjainak lefektetésével örökre átírta a közgazdaságtan, a politikatudomány, a pszichológia, az evolúcióbiológia és a hadtudomány törvényeit. Közreműködött a hidrogénbomba elkészítésében, majd megalkotta a világ feltehetőleg első programozható számítógépét. A nem sokkal ezután kidolgozott automataelmélete tudósok generációit inspirálta az önreprodukáló gépek előállításában. Felfedezte az emberi agy és a számítógép működése között húzódó párhuzamokat, amellyel pedig óriási lépést tett a mesterséges intelligencia megalkotása felé. Neumann János eredményei mind a mai napig korszerűek, évről évre egyre hátborzongatóbban. Élete kész regény: nem sokan vehettek részt ilyen tevőlegesen a történelem és a tudomány alakításában.  Az ember a jövőből a magyar zseni pályáján kalauzolja végig az olvasót, alaposan elmélyedve Neumann egyes kutatási területeinek lenyűgöző részleteiben, ám azok számára is megannyi izgalmat tartogatva, akik egyszerűen egy kivételes elme életútját, karakterét, dilemmáit és gondolkodását szeretnék megismerni.

The New York Times-bestseller Több mint száz szakértő, köztük geofizikusok, oceanográfusok, meteorológusok, mérnökök, közgazdászok, matematikusok, történészek, filozófusok és őslakos vezetők osztják meg velünk tudásukat és tapasztalataikat a Klímakönyvben, hogy felkészítsenek bennünket az éghajlati katasztrófa elleni harcra. A tanulmányokat Greta Thunberg történetei egészítik ki a tüntetésekről és a világszerte elterjedt "green washingról", amivel rámutat korunk egyik legjelentősebb problémájára: a tömegek rutinszerű félrevezetésére. Azonban bármily lesújtóak is a tények, a fiatal kora ellenére rendkívüli ismertségnek és befolyásnak örvendő aktivista szerint azokból meríthetjük a legtöbb reményt. Az igazság ismeretében ugyanis többé nem maradhatunk tétlenek. Ha egy diák iskolai tüntetése világméretű tiltakozóhullámot indított el, akkor vajon a globális összefogás és rendszerszintű változás milyen eredménnyel járhat? Az emberiség válaszút előtt áll. Együtt képesek lehetünk a látszólag lehetetlenre is. De cselekednünk kell, amíg nem késő.

A tét az emberiség túlélése. Mi a teendő azonban akkor, amikor az ember által felépített globális rendszer fenyegeti saját túlélését és a természet egyensúlyának fennmaradását? Hogy ezen változtassunk, több tudományterületet is mozgósítani kell, éspedig sürgősen. Cselekednünk kell, hogy az ökológiai válság közepette valódi változást érhessünk el. Jordán Ferenc hálózatkutató biológus cselekvése tárgyául a tudományos ismeretterjesztést választja, amit mesterfokon művel. Felvilágosítja az olvasót mindarról, amiről nem szívesen hall, miközben szakszerű marad, és a tudományos fontoskodást is elkerüli. Könyve összegzi a múlt bűneit, a jelen problémáit és a jövő kilátásait. A helyzet reális értékelése után teljes mértékben indokoltak a merésznek hangzó megállapítások: ma már nem az a kérdés, hogy csökken-e a népességnövekedés üteme, hanem hogy hogyan lehetnénk sokkal kevesebben; a nemnövekedés mint gazdasági modell szükségszerű és sürgős; a természet antropocentrikus uralása a vesztünket okozza. Jordán Ferenc sem patetikus vészharangkongatással, sem az olvasó megnyugtatásával nem foglalkozik. Nem túloz, és nem relativizálja a bemutatott folyamatok jelentőségét. Semmiféle tabut nem ismer, se morálisat, se politikait, se tudományosat. Bátran beszél, és erre a bátorságra van szükségünk.

A Nemzeti Közszolgálati Egyetemen magas szinten valósul meg a tágabb értelemben vett biztonsági szféra felsőfokú szakembereinek felkészítése. A komplex biztonság napjainkban egyre fontosabbá váló eleme a katasztrófavédelem, amelynek elméleti kutatása és további fejlesztése állandó feladat. Teknős László monográfiája hiánypótló, összefoglaló jellegű alkotás. A szerző a katasztrófatudományt – a keletkezésétől napjainkig – több megközelítésben, jól áttekinthető rendszerben mutatja be. A műből az olvasó megismerheti a tudományággal foglalkozó hazai és külföldi kutatók munkásságának főbb eredményeit. Az elemző-értékelő munka a megjelent művek tudománymetriai feldolgozásának segítségével lehetővé teszi a leggyakrabban előforduló természeti katasztrófák tipizálását, fogalmi behatárolását és egységes rendszerbe helyezését. A logikus felépítésű monográfia biztos elméleti alapot nyújt a katasztrófavédelemmel, a katasztrófatudománnyal foglalkozó szakembereknek a további kutatásokhoz, valamint eredményesen felhasználható a felsőfokú katasztrófavédelmi szakemberképzésben.

A kréta korszak után, a dinoszauruszok és a többi repülő és tengeri őshüllő kihalását követő időszakban az emlősök a legtöbb megüresedett ökológia fülkét betöltötték és bámulatos forma és fajszámban terjedtek el az egész bolygón. Egy bizonyos élettér igen nagy kihívást jelentett az emlősöknek és ez nem más, mint a szeszélyes ám bőkezű tenger. Több egymástól teljesen eltérő emlősfélék, mint például a bálnák és a fókák, eltérő időben nekifogott, hogy alkalmazkodjon ehhez a különleges élethelyhez. E könyvben megnézzük azt az időszakot és korszakokat, amikor kifejődtek a különböző tengeri emlős fajták. A fejlődési történeteit és jelentős fajok rövid leírását. Valamint a Wadi Al-Hitan-t azaz a bálnák völgyének kialakulását és a benne lévő leletanyagot fogjuk taglalni.

Kniha Planta Sapiens je fascinující sondou do vnitřního světa rostlin založená na nejmodernějším výzkumu rostlinné inteligence. Dokážeme-li pochopit, jaké je to být rostlinou, mohli bychom mít z okolního světa mnohem víc. Schopnosti rostlin vědci dokumentují už desítky let. Prokázali, že rostliny spolu komunikují, manipulují s ostatními druhy a provádějí důmyslné pohyby. Méně známé jsou nejnovější důkazy, že rostliny mohou mít „vědomí“. Ačkoli nemají mozek, jejich mikroskopické vnitřní pochody odkrývají soustavu, která se příliš neliší od nervové sítě v našem těle. Dokážou si tak pamatovat, učit se a disponují inteligencí, která jim umožňuje chovat se adaptivně, flexibilně, účelně a předvídavě. Pokud se na rostliny podíváme novým způsobem, může to zásadně proměnit celé naše chápání světa. Paco Calvo, přední osobnost filozofie rostlinné signalizace a chování, v knize Planta Sapiens předkládá zcela nový pohled na biologii rostlin a vysvětluje, jak rostliny pohánějí technologický rozvoj: od robotiky přes umělou inteligenci až po řešení ekologické krize. Především však dokládá, že rostliny nejsou jen zelená kulisa — jsou to aktivní živé organismy s vlastními zájmy. Kniha Planta Sapiens vám umožní nahlédnout do rostlinné říše jako nikdy předtím. Změní váš pohled na jiné formy života, takže rostliny budete vnímat jako spojence při řešení globálních problémů, ne jako pouhé suroviny. Poznáte rostliny jako učitele, od kterých se můžete učit o své vlastní mysli. Pokud se zkusíte dívat na rostliny jinak, budete ohromeni tím, co objevíte.

Jedinečná cesta za objavovaním snehu v rozmanitých kultúrachSneh robí známe miesto cudzím, prepisuje realitu, na určitý čas zakrýva, odieva, očisťuje alebo zastavuje krajinu. Tlmí. Zahaľuje. Snehová vločka, ktorá dopadne na vrchol pohoria v Afrike, sa môže roztopiť a vypariť a neskôr opäť zamrznúť a spadnúť na jabloňové sady v Kašmíre a opäť sa roztopiť a spadnúť ešte najmenej päťdesiat ráz. Práve tak jedno slovo pre sneh ponúka prístup k novým miestam, cestu porozumenia, po ktorej sa treba vydať. Každý jazyk má svoje vlastné výrazy pre páperové vločky, ktoré sa znášajú z oblohy. Spisovateľka a cestovateľka po Arktíde Nancy Campbell načiera hlboko do významov päťdesiatich slov pre sneh, pričom každé z nich ponúka celý svet mýtov a príbehov.Päťdesiat slov pre sneh je cesta za objavovaním snehu v kultúrach po celom svete prostredníctvom rôznych jazykov. Hoci mnohé z jazykov v tejto knihe, napríklad španielčinu či urdčinu, možno počuť po celom svete, iné, napríklad inupiacký dialekt z Walesu na Aljaške, si pamätajú najmä starší ľudia v relatívne malých komunitách.

Kniha antropologických esejí ruského prírodovedca a anarchistického filozofa Petra Kropotkina vyšla knižne v roku 1902, hoci boli napísané o dekádu skôr. Autor skúma úlohu vzájomne prospešnej spolupráce a reciprocity (alebo „vzájomnej pomoci“) v živočíšnej ríši a v ľudských spoločnostiach v minulosti aj v súčasnosti. Je to argument proti teóriám sociálneho darvinizmu, ktoré zdôrazňujú súťaživosť a prežitie najsilnejších, a proti romantickým predstavám spisovateľov, ako bol Jean-Jacques Rousseau, ktorý si myslel, že spolupráca je motivovaná všeobecnou láskou. Kropotkin namiesto toho tvrdí, že vzájomná pomoc má pragmatické výhody pre prežitie ľudských a zvieracích spoločenstiev a spolu so svedomím sa presadila prostredníctvom prírodného výberu. Kropotkin sa zamýšľa nad významom vzájomnej pomoci pre prosperitu a prežitie v živočíšnej ríši, v domorodých a raných európskych spoločnostiach, v stredovekých slobodných mestách (najmä prostredníctvom cechov) a na konci 19. storočia na dedine, v robotníckom hnutí a v chudobnom ľude. Kritizuje štát za to, že zničil historicky dôležité inštitúcie vzájomnej pomoci, najmä prostredníctvom zavedenia súkromného vlastníctva. Mnohí biológovia, vrátane Stephena Goulda, jedného z najvplyvnejších evolučných biológov svojej generácie, toto dielo považujú za dôležitý míľnik vedeckého skúmania spolupráce a altruizmu.

Změna klimatu je skutečná, ale neznamená konec světa. Dokonce to není ani ten největší současný problém životního prostředí. Michael Shellenberger bojuje za zelenější planetu už celá desetiletí. Pomáhal zachránit poslední nechráněné sekvojové lesy na světě. Je spoluautorem předchůdce amerického politického programu New Green Deal. A vedl úspěšné hnutí vědců a aktivistů za zachování provozu jaderných elektráren, které zabránilo nárůstu emisí. V roce 2019 se však začaly ozývat hlasy, že „zemřou miliardy lidí“, čímž přispívají k rostoucí nervozitě, která se nyní šíří i mezi mladistvými, a Shellenberger, coby celoživotní aktivista za zlepšení životního prostředí, uznávaný odborník na energetiku a otec dospívající dcery, došel k závěru, že je třeba jasně oddělit vědu od fikce. Přestože řadě témat se média věnují už desítky let, mnozí z nás stále neznají základní fakta. Emise oxidu uhličitého dosáhly ve většině rozvinutého světa vrcholu už před více než deseti lety a od té doby klesají. Úmrtí následkem extrémního počasí, dokonce i v rozvojových zemích, klesla za posledních čtyřicet let o osmdesát procent. A riziko, že se Země ohřeje na příliš vysokou teplotu, je následkem zpomalujícího růstu populace a ohromného množství zemního plynu čím dál nepravděpodobnější. Kupodivu právě lidé, kteří nejvíc bijí na poplach ohledně současných problémů, se často nejvíc brání očividným řešením. Co se doopravdy skrývá za vzestupem apokalyptického environmentalismu? Jsou to silné finanční zájmy. Je to touha po postavení a moci. Ale především je to nutkání určité skupiny údajných ateistů nalézt duchovní naplnění. Takový spirituální impuls může být přirozený a zdravý. Jenže pokud toto nové náboženství hlásá strach bez lásky a vinu bez vykoupení, nedokáže uspokojit naše nejhlubší psychologické a existenciální potřeby.

Žijící legenda a průvodce sérií Zázračná planeta z produkce BBC, sir David Attenborough, vypráví příběh začátku své kariéry přírodovědce, dokumentaristy a popularizátora. V roce 1954 se mladému Davidu Attenboroughovi naskytla životní příležitost cestovat po světě, hledat vzácná, stěží polapitelná zvířata pro Londýnskou zoologickou zahradu a zároveň celou expedici zachytit pro pořad BBC Výprava za zvířaty. Výpravy do divočiny jsou příběhem těchto cest. Aby mohl Attenborough a jeho tým představit neuvěřitelnou krásu a biodiverzitu naší planety, museli se při pobytu u domorodců a výpravách za mravenečníky velikými v Guyaně, varany komodskými v Indonésii a pásovci v Paraguayi vypořádat nejen s agresivními dikobrazy, divokými prasaty a dravými rybami, ale i se zrádným terénem a nevypočitatelným počasím. Attenborough píše s typickým humorem a šarmem. Výpravy do divočiny nejsou však jen příběhem fascinujícího dobrodružství, jsou také příběhem muže, který nás přiměl zamilovat si přírodu a který nás dodnes učí, jak důležité je ji chránit.

Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak zanikli s námi? Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábové, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady? Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc.

Fascinujúci a poučný pohľad na to, čo o svete prezrádza moderná fyzikaKvantový fyzik, autor bestsellerov denníka The New York Times a moderátor spoločnosti BBC Jim Al-Khalili objasňuje základné objavy fyziky a umožňuje nám pochopiť, čo táto nesmierne dôležitá veda hovorí o vesmíre a podstate reality. Oboznámi nás so základnými predstavami o priestore, čase, energii a hmote a opíše tri piliere modernej fyziky. Pomocou skvelých príkladov a podnetných analógií objasňuje fyziku v extrémnom vesmírnom a kvantovom meradle, približuje špekulatívne hranice odboru a vysvetľuje fyziku ako základ každodenných zážitkov a technológií. Vedomosti, ktoré fyzika prináša, nás obdarúvajú mocou a zároveň nútia do pokory.Vďaka tejto knihe sa stávajú prístupnými a podmanivými aj najzáhadnejšie vedecké predstavy. Preniká do hĺbky a ozrejmuje, prečo je fyzika dôležitá pre všetkých. Zároveň nás vyzýva, aby sme sa zúčastnili na intenzívnom dobrodružstve, ktorým je hľadanie pravdy vo svete okolo nás.

Andri Snaer Magnason má zkušenost s nejrůznějšími žánry – píše romány, povídky i dětské knížky. Když jej ale požádali, aby napsal text na pamětní desku za zaniklý ledovec Ok, zaskočilo ho to. Právě na tomto ledovci strávili jeho prarodiče líbánky a stali se zakladateli Islandské glaciologické společnosti. Tehdy v 50. letech 20. století byli přesvědčeni, že ledovce jsou věčné – existovaly dávno před příchodem člověka a také jej přetrvají. Také výzvě k sepsání „knihy o klimatické krizi“ se Magnason nejdřív bránil: „Není něco takového spíš záležitostí vědců?“ Ale nakonec jej přesvědčili. Všechny vědecké poznatky totiž máme k dispozici, ale nedokážeme si je vyložit, nedokážeme si doopravdy představit, co z nich vyplývá. Autor v knize O času a vodě dokázal zkombinovat prastaré mýty, vlastní rodinnou historii a vědecká fakta do přesvědčivého, znepokojivého obrazu: náš svět, tak jak ho známe, mizí, a chceme-li, aby se i naše děti mohly šťastně sejít u rodinného stolu se svými vnoučaty, každý z nás musí proměnit slova v činy.

Pútavé rozprávanie o ohromujúcom živote veľrýb a o tom, čo nás tieto zvieratá môžu naučiťKeď spisovateľka Rebecca Giggs videla, ako na pláži v jej rodnom meste uviazol vráskavec dlhoplutvý, začala uvažovať o tom, ako život veľrýb odráža podmienky v oceánoch. Zhromaždené vedecké poznatky podáva priam básnickým štýlom. Veľryby v jej podaní sú veľké vo všetkých zmysloch slova: sú to živočíchy ohromujúcich rozmerov, ale aj nesmierne vznešené tvory, mytológiou ospievané cicavce či obávané monštrá. Kniha spája prírodovedu, filozofiu a ďalšie vedné disciplíny a snaží sa nájsť odpovede na otázky: Ako veľryby vnímajú ekologickú zmenu? Ako ľudské technológie prenikli do kultúry veľrýb a ako ju zmenili? Čo nás môže pozorovanie veľrýb naučiť o zložitom, krehkom a nádhernom živote? Dozviete sa o veľrybách, ktoré sú také zriedkavé, že im vedci ani nedali meno, o veľrybích piesňach, ktoré sa šíria po celom svete v pravidelných vlnách ako popové skladby, či o veľrybách, ktoré zmenili chemické zloženie atmosféry okolo našej planéty. Vyberiete sa do Japonska na palubu lode, ktorá loví veľryby, a ponoríte sa do najhlbších morí, aby ste zistili, ako sa plastové znečistenie šíri v podmorskom prostredí.Autorka ponúka živý opis prírodného sveta a zároveň jasne definuje a do hĺbky analyzuje výzvy, ktorým ľudia čelia, keď sa snažia vcítiť do iných živých tvorov a pochopiť svoje miesto na planéte.