Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 461 z 500

Autor uvádza svoj príbeh života s obsedantno-kompulzívnou poruchou a proces úspešného vyliečenia sa. Na začiatku píše o tom, kedy a ako u neho porucha v detstve vznikla. Opisuje jej príznaky a priebeh. Podstatnú časť práce venuje tomu ako postupoval pri samoliečbe. Autor prestavuje svoj vlastný terapautický koncept a stratégiu. Zrozumiteľne a názorne definuje jednotlivé kroky ako postupoval pri nachádzaní a používaní najučínnejších psychoterapeutických metód samoliečby. Ku každej metóde sú uvedené praktické cvičenia, ktoré autor vykonával. Práca je podnetná a motivačná pre všetkých ludí, ktorá majú nejaké psychické problémy a chcú to zmeniť. Záverom autor uvádza aký osobný prínos do jeho života má skutočnosť, že sa vyliečil z tejto poruchy : nadobudnutie pocitu vnútornej slobody, sebestačnosti, spokojnosti a radosti. Názvy kapitol : Úvod, Ako to začalo, Problém, Rozhodnutie, Sebavzdelávanie, Pozorovanie, Prijatie, Prežívanie a správanie, Oblúk „mojej“ obsedantno-kompulzívnej poruchy, Stop kompulziam, Zmena vnímania, Zmena pocitov, Zmena úuzkosti, Meditácia, Naturopatia, homeopatia a ostatné metódy a prostriedky, Denník, Doslov, Záverečná poznámka.

Duchovia dvoch zosnulých sedia na hrobe a diskutujú o posmrtnom živote,reinkarnácii,podstate tohto sveta a vesmíru,rozoberajú prroblematiku viery v boha a jeho podstatu ,problematiku nábožemstiev a súčasnej civilizácie.

neboli "Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého. K očím malováno k novoročním duchovním cvičením v přírodním a Božském světle od jednoho bratra, Z Bratrstva (Kristova růžového kříže)". Tisk z roku 1785, který byl přeložen do češtiny a překreslen roku 1938.

Rozprávanie Daniela Šusteka nám umožňuje dokonalejšie poznať pomery v Amerike, do akých prichádzali koncom 19. storočia naši vysťahovalci. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Knížka pro učitele a také ředitele škol, kteří hledají inspiraci pro inkluzívní vyučování - tedy jak zvládnout v jedné třídě pohromadě žáky s různou úrovní nadání, migranty, příslušníky menšin. 

Ženy z dynastie Přemyslovců se trpně nesmířily s údělem a významně zasáhly nejen do dějin naší země. Poznejte osud svaté Ludmily, Mlady, Doubravy, která přinesla Polákům křesťanství, Markéty, někdejší královny dánské, i naší milované Anežky České, která prozářila temný středověk milosrdenstvím. Před očima nám defilují významné představitelky české historie.

Filosofie mysli je jedním z pozoruhodných příspěvků k vysvětlení povahy a funkce lidské mysli. Tento filosofický obor je dnes přirozenou součástí kognitivní vědy. Ačkoli jsou jeho výsledky do značné míry teoretickou reflexí problematických aspektů lidské mysli, přibývá filosofických studií, které aplikují jakožto nedílnou součást této reflexe výsledky empirických věd, zejména neurověd. Perspektiva filosofie mysli proto spočívá v teoretické analýze problémů mysli úzce propojené s empirickými poznatky. Tato kniha pojednává o klasických problémech a koncepcích filosofie mysli, jako je ontologický dualismus, analytický behaviorismus, fyzikalismus, teorie identity, funkcionalismus, naturalismus, reprezentacionismus, kauzalita mysli a těla, Jáství. Zároveň se však pokouší ukázat, že klíčovou složku filosofické debaty o mentálním představuje otázka, zda při pohledu na naši vlastní mysl má či nemá perspektiva první osoby sehrát podstatnou roli. Podle autora jsou data získaná z perspektivy první osoby nepostradatelná pro výzkum řady problémů ve filosofii mysli a v kognitivní vědě vůbec.

Kniha George Herbert Mead: tělo, mysl a svět je první komplexní monografií pojednávající o Meadovi v českém prostoru. Jejím předmětem je prezentace a analýza naturalistické filozofie jednání tohoto myslitele a její následná aplikace na rozličné filozofické problémy, jako je problém poznání, sebe-vědomí, sociálního konstrukcionismu, etiky či filozofie dějin. Ústředním tématem této studie je problém epistemologického konstrukcionismu. V tomto ohledu je hlavním autorovým argumentem tvrzení, že konstrukce našeho přirozeného světa se neodehrává „v našich hlavách“, nýbrž v praktickém jednání a aktivním zapojování environmentálních struktur do našich účelově zaměřených aktivit. Práce je rozdělena do tří kapitol. První z nich se zabývá východisky Meadovy teorie jednání (aktu), jakož i pokusem o uvedení této teorie do konstruktivní diskuse s proudy filozofie mysli a kognitivních věd, souhrnně nazývanými „situovaná kognice“ (A. Clark, D. D. Hutto, M. Johnson, H. Maturana, A. Noë a další). V kapitole druhé se autor věnuje genezi a analýze Meadovy koncepce významového symbolu, (sebe)vědomí a komunikace. V kapitole třetí naopak ukazuje místo těchto teorií v Meadově sociální psychologii, morální filozofii a filozofii dějin.

Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči. Sázavský klášter, který založil, se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi...

Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu Gorbačov, v současnosti je však jeho hodnocení většinou relativizováno. Překvapující ovšem je, že sovětský totalitní režim umožnil, aby se do čela státu a tím i světové politiky dostal tak nepřipravený jedinec, disponující převážně jen nezměrnou touhou po moci, jehož politická činnost byla až příliš často neodpovědným hazardem.

Autor, známý sexuolog, cestuje do Afriky, Austrálie, Číny a Chile. Vypráví o tom se svým osobitým nadhledem, jímž dokazuje, že zatímco o sexu lze mluvit a psát velmi racionálně, romantická láska jako exploze v bazaru emocí nemá s racionalitou nic společného. Také proto se ještě nikdy a nikde nesešel vědecký kongres o lásce. Čtyři cesty, čtyři kontinenty. A erotika jako ten pátý. Navždy neprobádaný. Naštěstí.

Život je hostina. A tragédiou je, že väčšina ľudí umiera od hladu. Takmer všetci sa správame rovnako ako posádka člna, čo sa pri raftovaní okolo brazílskeho pobrežia stratila v hmle. Umierala od smädu, lebo netušila, že voda, po ktorej sa plaví, je pramenitá, sladká. Rieka sa vlievala do mora s takou silou, že pokračovala ešte niekoľko kilometrov, takže pod nimi bola sladká riečna voda… napriek tomu posádka hynula od smädu. Aj nás obklopuje radosť, šťastie, láska. Lenže väčšina ľudí o tom nemá ani poňatia. Skutočnosť je nádherná; je to absolútne potešenie a radosť. Večný život je teraz. Obklopuje nás ako rybu v mori, ale nemáme o tom ani poňatia. Príliš nás rozptyľuje všetko, k čomu sa pútame. Zbavte sa vlastnoručne uviazaných pút, prebuďte sa a zažite bdelosť. Tá vám ukáže cestu a smer z každej hmly, v ktorej sa ocitnete.

Kedy povedať nie, kedy povedať áno. Hranica v rôznych oblastiach nášho života vymedzuje, kto sa k nám smie priblížiť, pomáha nám rozhodnúť komu a čomu povieme nie alebo áno, či určiť vzťah k sebe samému. Hranica je rozhodnutie, ktorým definujeme veci a okolnosti, za ktoré sme zodpovední. Definuje, kto sme a kto nie sme. Kniha prináša biblický pohľad na hranice: čo hranice sú, čo chránia, ako sa vytvárajú, ako sú narušované, ako ich opraviť a ako ich využívať. Pomôže stanoviť či napraviť hranice vo vzťahu k našim blízkym – k rodine, partnerovi, deťom, v práci, ale aj k sebe samému a k Bohu.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný.

Pozoruhodná odborná publikace z roku 1908, podrobný soupis všech tehdy u nás známých cizích rostlin, jež bylo možno označit jako užitkové anebo byly zajímavé z hlediska morfologického, fyziologického, biologického či historického. Reprint je doplněn úvodem Václava Větvičky, ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy, a novým rejstříkem podle současného aktuálního názvosloví.

Počátkem 60. let 19. století vznikl v Čechách spolek českých spisovatelů Svatobor, který mimo jiné začal pořádat sbírky na zřizování důstojných hrobů českých spisovatelů a zabýval se myšlenkou zřízení jakéhosi národního Pantheonu na Vyšehradě. Citováno květnatým dobovým jazykem, byl Slavín určen „k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy aneb uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu českého národa pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti.“ Z finančních důvodů se hřbitov nepodařilo již více rozšířit, a tak je dnes na nevelké ploše natěsnáno více než 600 hrobů, převážně osob všeobecně slavných nebo ve svém oboru vynikajících. A tak se autor pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen a u každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech. V knížce je pro snadnou orientaci očíslovaný plánek vybraných hrobů.

Kniha zachytáva toltécku predstavu bojovníka, staré učenie šamanov, ktoré sa v súčasnosti dostáva k širokej verejnosti a je čoraz populárnejšie vďaka svojej jednoduchosti. Výhodou tohto učenia je, že nevytvára žiadne dogmy, žiadne sväté pravdy, nepíše žiadne biblie, ktorým treba slepo veriť a fanaticky ich nasledovať. Presne naopak, vyzýva všetkých, aby spochybnili „sväté pravdy“, prestali slepo nasledovať dav a začali dôverovať v prvom rade sebe. Nebojte sa byť sami sebou! Ste si skutočne istí, že viete, čo je život? Naozaj viete, ako funguje? Ste si stopercentne istí, že poznáte sami seba? Je pravda všetko, čomu veríte? Môžete si tým byť istí? Oko bojovníka sa nedrží žiadnej zaručenej pravdy a nesnaží sa ju obhajovať. Ponúka iný pohľad na svet, iné nastavenie, inšpiráciu. Nesnaží sa vás o ničom presvedčiť. Preto pri čítaní týchto riadkov otvorte čo najviac svoje srdce a vnímajte, čo vám hovorí vaše vlastné vnútro, nie slová v tejto knihe. Čítajte medzi riadkami a ničomu slepo neverte. Žiadna myšlienka nezachytí pravdu, spoliehajte sa na vlastnú intuíciu a kráčajte vlastnou cestou. Nebuďte ovečkami v stáde, ste originál! Každá strana tvorí samostatnú predstavu, a tak môže Oko bojovníka slúžiť ako nevyčerpateľný zdroj inšpirácie na ceste za sebapoznaním. Pravdu netreba hľadať, stačí sa odpútať od názorov. Preto nehľadajte v slovách, inak sa v nich stratíte. Hľadajte v sebe. Nech je Ticho vašim učiteľom a Oko bojovníka sprievodcom na vašej vlastnej ceste. Cesta za šťastím a slobodou je vždy individuálna. Kráčajte po vlastnej ceste, po ceste, ktorá má srdce. Buďte prítomní, bdelí a pozorní. Buďte sami sebe svetlom, tak prestane byť závislí. Len taj v sebe objavíte kompas a už sa viac nestratíte. Človek má na výber len dve možnosti: Alebo bude žiť ako obyčajný človek alebo sa rozhodne žiť ako bojovník. Iná voľba neexistuje, nie na tejto Zemi.

Americká novinárka a autorka bestselleru A dosť! Pamela Druckerman pokračuje v odkrývaní tajomstiev francúzskej výchovy. Dôležité je si uvedomiť, že život rodiny sa netočí len okolo dieťaťa. Nemusíte neustále všetkým ukazovať fotky vašich ratolestí, ani donekonečna rozprávať o každom ich papaní či kakaní. Nie ste len matka, v prvom rade ste žena, partnerka, manželka. Tak na to nezabúdajte. Milostný život a tajomstvá dospelých nezahadzujte do koša. Francúzski rodičia svoje deti milujú, ale to ešte neznamená, že sa musia vzdať svojho života. Nevenujú všetku svoju energiu tomu, aby ich batoľatá vedeli čítať čo najskôr. Nestresujte, ak ten váš poklad odmieta jesť hrášok či inú zeleninu. Ani vy by ste s nadšením nejedli niečo, do čoho by vás nútili. Chce to trpezlivosť a žiadne čokoládové úplatky. Francúzske deti nemaškrtia, kedy sa im zachce. Znie to až príliš ideálne? Nevyhovárajte sa na rozmaznávajúcich starých rodičov. Francúzske gurmánstvo sa začína už v plienkach. Jedlá, ktoré pripravujú v parížskych štátnych jasliach, sú zdravé lahôdky nielen pre deti. Autorka pridáva aj príklad týždenného jedálneho lístka. Bon appetit!

Milost - rozporuplné slovo, alespoň v češtině. A přece jde o stav bytí, kterého je nám tolik zapotřebí. Adyashanti, mladý u nás ještě neznámý autor, se zabývá příčinami utrpení, které si ale často způsobujeme sami. A zároveň nabízí návod, jak z toho ven. Jakmile se dokážeme všeho pustit, uvolnit se a spadnout doprostřed přítomného okamžiku, může nás prostoupit svoboda, kterou všichni hledáme. Tato kniha ukazuje zůsoby, jak se takovému stavu bytí otevřít, jak se otevřít milosti a tomu tajemnému světlu, které září během skrytých a tichých okamžiků. Které v nás zažehává jiskru a mění náš způsob vnímání světa. Máme-li se milosti otevřít, musíme se vzdát iluze, že máme svůj život pod kontrolou, přestat se zabývat minulostí a žít budoucností. Poznatky, které Adyashanti shromáždil v tété knize, by měly sloužit k přemýšlení a meditaci, pomocí které můžete zjistit, zda máte stejnou osobní zkušenost. Pravdu totiž nenejdeme ve slovech, ale pouze v nás samých.