Najnovšie - História strana 1 z 6

Kniha Kamufláž.sk je mojou osobnou správou o stave republiky, chronologickou dokumentáciou faktov a súvislostí, zmesou vlastných postrehov, zážitkov a myšlienok. Predstavila som v nej dobre známe panoptikum politického života, nastavila zrkadlo občanovi a celé som to okorenila ľudovým humorom a satirou. Tragikomédia slovenského národa začína 1. októbra 2023, volebnou nocou.

ZSSR – krajina, ktorá sa zrodila z náhody a tak aj zanikla. V roku 1917 sa boľševickí revolucionári dostali k moci vo vojnou zničenej Ruskej ríši spôsobom, ktorý sa vymykal všetkým predpovediam – vrátane ich vlastných. Ani nie o storočie neskôr, v roku 1991, sa Sovietsky zväz rozpadol rovnako náhodne, ako vznikol. Celé desaťročia medzi tým boli ľudia svedkami drámy epického rozsahu – chaosu a nádejí revolúcie, hladomorov a čistiek, ťažko vybojovaného víťazstva v najničivejšej vojne v dejinách a celosvetového geopolitického konfliktu –, to všetko previazané so snom o vybudovaní lepšej spoločnosti. Táto kniha je zaujímavým a objektívnym výkladom týchto komplexných dejín – od Lenina a vzniku Sovietskeho zväzu cez Stalina a vzostupu ZSSR medzi svetové veľmoci až po Gorbačova, následný kolaps režimu a jeho „posmrtný život“ v dnešnom Rusku, ktoré autorka napriek stručnosti podáva so živými podrobnosťami, pútavo a s dôvtipom. Skúma tiež nástup oligarchov, obrodu pravoslávnej cirkvi, fascinujúcu postavu Vladimíra Putina a uvažuje nad budúcnosťou komunizmu – kto ešte stále obdivuje Marxa a Lenina? A aké ponaučenia si zo sovietskeho zlyhania vzala iná superveľmoc – Čína?

Odhaľte rozhodujúce momenty, ktoré formovali európsky kontinent. Objavte tisíce rokov histórie skoncentrovaných do desiatich krátkych kapitol. V tejto krátkej, zábavnej a podnetnej knihe ponúka uznávaný historik John Hirst fascinujúci pohľad na vlastnosti, vďaka ktorým sa Európa stala civilizáciou, ktorá zmenila svet. Kniha preberá dejiny Európy šesťkrát a vždy z iného uhla pohľadu. Autor svoj výklad začína rýchlym historickým prehľadom od sta- rovekých Grékov až po súčasnosť („najstručnejšie dejiny“) a potom podrobne skúma to, čo robí Európu jedinečnou: jej politický vývoj; formujúci vplyv jej jazykových hraníc; kľúčovú úlohu, ktorú zohrali mocenské boje medzi pápežom a cisárom; a, samozrejme, veľké invázie a dobyvačné výpravy, ktoré zmenili kontinent. Kniha je napísaná zrozumiteľne, s citom a dôvtipom. Je jednoducho výnimočná: prečítate ju síce za jedno popoludnie, no jej obsah si budete pamätať po celý život.

„Kmotr počítačových her“ vzpomíná na svou kariéru — čili na historii videoher. Videohry představují v současnosti největší část zábavního průmyslu. Přitom jen před několika desetiletími to byla zábava pro pár podivínů z technických oborů. Vzestup nové počítačové zábavy však nezapříčinila jen rostoucí dostupnost technologií — je to rovněž příběh podnikavosti, vynalézavosti a originálních nápadů. A ideálním vypravěčem tohoto příběhu je Sid Meier, člověk, který stál u boomu počítačových her od samého počátku: v sedmdesátých letech vystudoval programátorství, zkraje osmdesátých let založil vlivné studio MicroProse a pak už jen vydával dodnes kultovní hry jako Pirates!, Railroad Tycoon nebo veleúspěšnou sérii Civilization. Meier byl zkrátka u všeho podstatného, a tak jeho memoáry slouží částečně i jako kronika vývoje herního průmyslu. Slavný designér však nezůstává jen u vzpomínek — dělí se rovněž o své zkušenosti s kreativním procesem, prozrazuje, na čem závisí dobrý design, nebo vysvětluje hráčskou psychologii.

Československý odboj v Polsku se v roce 1939 formoval za velmi svízelných podmínek a v atmosféře, která zpočátku nepřála obnovení zahraničních jednotek po vzoru legií z první světové války. Přesto se podařilo desítkám dobrovolníků založit 30. dubna 1939 první neformální jednotku pod názvem Československá zahraniční vojenská skupina, která se postupně rozrostla a dekretem polského prezidenta se 3. září 1939 transformovala na Československou legii. Tato kniha je edicí jejího deníku, ve kterém je den po dni zaznamenáván její vývoj, denní přírůstky dobrovolníků, život v polském Krakově a v táboře Malých Bronowicích, obtížná vyjednávání, ale také dramatické období po napadení Polska po 1. září 1939. V deníku se také dočtete o prvním bojovém, byť symbolickém, nasazení příslušníků legie u Tarnopolu, o prvních padlých, zraněných a o plánech velitele legie, armádního generála Lva Prchaly, na vybudování tzv. Slovanského sboru. Součástí knihy jsou také podrobné vysvětlivky k zmíněným událostem, medailonky osob a zpráva kapitána Divokého o cestě jeho skupiny napříč Polskem do Rumunska a Francie. Stránky deníku doplňuje více než 100 archivních fotografií a dokumentů.

Autoři úspěšné série Přepište dějiny představují ve dvanácti kapitolách české dějiny dvacátého století od založení Československa v roce 1918 až po rozpad společného státu v roce 1992. Kromě chronologického popisu přináší nové pohledy na dobře známé milníky a rozbíjejí zažité interpretace významných událostí, aby je popsali v souvislostech a bez dobového zabarvení. Nechybí ani dobové texty nebo statistická data ilustrující dějinné proměny. Tato kniha je určena nejen maturantům nebo studentům připravujícím se na přijímací zkoušky, ale také široké veřejnosti se zájmem o dvacáté století. Je tu prostě pro všechny, kteří chtějí poznat a pochopit historický vývoj české společnosti v minulém století s jeho přesahy do dnešních dnů.

Touto publikáciou sa završuje trilógia unikátneho knižného projektu, ktorý mapuje najväčší boj slovenského národa so svetovým ohlasom celkom inak, než ako to bolo dosiaľ opisované historikmi. Táto kniha totiž nie je ďalším historickým elaborátom na danú tému. Je to unikátna kronika osobných príbehov v rámci dramatických historických udalostí, ktoré v súčte vydávajú na epos o tom, ako sa v pôrodných bolestiach II. svetovej vojny a vlastnej krvi rodil moderný slovenský národ. Dramatické i prekvapujúco odľahčené príbehy sú tu zaznamenané a prerozprávané z autentických zdrojov citovaných z 87 kníh a 125 článkov. Kniha mapuje Povstanie po dňoch a na každý je tu jeden výnimočný príbeh, či ľudský osud. To všetko rámcované známymi historickými udalosťami k danému dňu. Prelína sa tu tak unikátnym spôsobom obecná história s osobnými dejinami. Vďaka ústretovosti na militárie špecializovaného vydavateľstva MAGNET-Press je kniha bohato ilustrovaná dobovými fotografiami.

Jak název knihy napovídá, obsahuje dvě studie z oboru historiografie. První se věnuje pozdně středověké oficiální historiografii, která byla psána z pověření panovníků a představitelů států a měst a sloužila k legitimizaci jejich vlády, ospravedlnění jejich politiky a ideologické propagandě. Autorka zkoumá postavení oficiálních historiků v různých prostředích, na panovnických a šlechtických dvorech, v italských městských komunách a bohatých říšských městech, popisuje, v jakých podmínkách pracovali, a pokud to prameny umožňují, tak i jak byli odměňováni.Druhá studie se zabývá dnes nepříliš známým, ale v pozdním středověku oblíbeným spisem Cronica Boemorum Anonymi (Anonymova kronika Čechů, zvaná též "Od Čecha a Lecha"), který zachycuje stručné české dějiny od mytických počátků až na práh husitské revoluce.

Tato kniha se pokouší o kritickou interpretaci dějin Izraele. Nejde o interpretaci harmonizující, která by přijímala jako fakt obraz předkládaný texty, ani o výklad podporující biblické zprávy archeologickými a epigrafickými daty. Místo toho nabízí čtenáři celou škálu možností, jak rozumět biblickým vyprávěním na historické a teologické úrovni. Opírá se o nejnovější objevy z izraelských vykopávek a předkládá nové hypotézy a rekonstrukce založené na interdisciplinárním dialogu mezi biblistikou, archeologií a historií.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A - na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: "K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy." Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 - únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

V knize vzpomínek rekapituluje jeden z nejvýznamnějších českých historiků Miroslav Hroch svou profesní dráhu, zejména působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě badatelské činnosti se ale zamýšlí i nad svým osobním životem v kontextu soudobých politických událostí a reflektuje, jak je tehdy vnímal. Každou kapitolu vzpomínek uzavírají otázky, které autorovi položil o dvě generace mladší kolega Zdeněk Nebřenský.

Publikace se zabývá situací na knižním trhu v České republice v době covidové pandemie s přesahem až do března roku 2023. Popisuje průběh pandemie a zároveň analyzuje, jak ji prožívali a jak na ni byli nuceni reagovat nakladatelé, knihkupci, knihovny, čtenáři i autoři. Součástí této deskripce jsou výzkumy všech rozhodujících aktérů nejen knižního trhu a jeho metamorfóz, ale i chování a jednání rozličných subjektů knižní kultury. Výzkumy byly uskutečněny v konfrontaci přibližně ročních časových úseků pandemické krize ve spolupráci s renomovanou sociologickou agenturou a za účasti studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jak nakladatelé, tak knihkupci a knihovny jsou zde zastoupeni v plné šíři a reprezentativnosti, čtenáři v sociologickém generačním vzorku ve věku 18 až 26 let, ale i dalších věkových skupin. Publikace je doplněna grafickou částí spolu s domácími výzkumy renomovaných odborníků. Autory jsou pedagogové a absolventi Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Rituální formy komunikace ve středověku výrazně utvářely veřejná jednání mocných. Tento způsob komunikace byl dlouhou dobu považován za strnulý ceremoniál či za prázdný rituál, a zůstal proto stranou zájmu. Gerd Althoff sepsal na základě konkrétních příkladů (např. rituály provázející pád bavorského vévody Tassila či sebeponížení císaře Jindřicha IV.) dějiny této formy komunikace a spojuje ji s proměnami výkonu moci ve středověku. Zvolenou perspektivou vědomého konstruování rituálů a jejich kýženého účinku nabízí přesvědčivé vysvětlení jejich funkce. Prostřednictvím veřejných rituálů získávala společnost, založená na hierarchii důstojnosti, všechny informace, které byly nutné pro řádný výkon moci. Rituály nesly informaci o právech a povinnostech, také o aktuálním vzájemném vztahu jejich protagonistů a zprostředkovávaly stávající společenský řád. Tento inovativní přístup je nepostradatelný pro moderní chápání středověku.

Za fenoménem pivního Brna s průvodcem a historikem pivovarnictví. Nad pěnivým mokem se uzavírají dohody, zakládají politické strany, řeší se světový mír a lze v podstatě říct, že co se v Čechách a na Moravě nedomluví u piva, jako by snad ani neexistovalo. Naše pivní kultura právem vstoupila do dějin. Brno je spojováno s lecčím: s funkcionalistickou architekturou, kávou, speciálním orlojem, pro mnohé nesrozumitelným jazykem a – pivem! Pivní Brno je kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a je vlastně úplně jedno, jestli jste konzumentem piva, nebo se mu (zcela nepochopitelně) vyhýbáte. A důvod? Je naprosto jednoduchý – s pivovarnictvím a hospodami není totiž spojena jen ona kultura setkávání se, ale v nemalé míře z nich vychází celková podoba města: každý den při svých cestách míjíte budovy, které jsou s vařením a čepováním chmelového moku neodmyslitelně spojeny a daly Brnu jeho současnou tvář. Průvodce pivním Brnem čtenářům v jednotlivých kapitolách představí slavné brněnské osobnosti, které se zasloužily o rozvoj pivovarnictví, seznámí vás s historií i současností pivní scény a také odhalí spoustu zajímavých informací, které vás minimálně překvapí. Věděli jste, že se kvalita piva posuzovala podle přilepených kalhot k lavici, že v Brně vařily pivo jeptišky nebo že sušárny sladu byly z preventivních důvodů vykázány za hradby a byla tu i nejstarší sladovnická škola v Evropě? Nachystejte si pořádně vymytý krýgl a vydejte se na fascinující objevitelskou cestu městem, které dalo českému pivu takové osobnosti, jako byl František Ondřej Poupě nebo Bohumil Hrabal. Rozhodně nebudete zklamáni! Věděli jste, že v Brně působil nejslavnější sládek české historie? fenomén zeleného piva začal vlastně v Brně? katedrála na Petrově skrývá i náhrobek sladovníka? v Brně byla nejstarší sladovnická škola v Evropě? v centru Brna funguje nejstarší český minipivovar? Mendel pěstoval své hrachy ve stínu pivovaru? v centru Brna byly i klášterní pivovary? ve středověku se brněnské pivo nedalo skoro pít?

Kniha Povstanie bez legiend Jozefa Jablonického vznikla na základe rozsiahlej samizdatovej monografie Povstanie 1944, ktorú dokončil v novembri 1988 a ktorá mohla byť prvý raz verejne publikovaná až po páde komunistického režimu. Vydanie z knižnej edície Denníka N nie je len reedíciou knihy z roku 1990, ale ide o text, ktorý bol dôkladne porovnaný s originálnym strojopisom z pozostalosti Dr. Jablonického a doplnený o doteraz súborne nezverejnené medailóny významných aktérov Povstania. Napriek snahe totalitnej moci sťažiť autorovi bádanie, napriek domovým prehliadkam, drancovaniu osobného archívu, znemožneniu cestovať a stretávať sa s pamätníkmi podarilo sa Jablonickému napísať a uchovať impozantné dielo. Do najmenších detailov a v polemike s vtedajšou oficiálnou povstaleckou historiografiou zachytáva vojenské prípravy a odbojovo-spoločenský vývoj na Slovensku v predvečer SNP. Niektorým zabudnutým povstaleckým osudom prinavracia ich mená aj zásluhy, iných z piedestálov vystavaných normalizačnou historiografiou zhadzuje a poukazuje na ich omyly a zlyhania. Jozef Jablonický bol nielen najlepším znalcom problematiky odboja a SNP, ale aj skvelým rozprávačom. Mal za sebou rozsiahly archívny výskum, zhromaždil rôznorodú literatúru československej, sovietskej i západnej proveniencie a neuveriteľne precízne sa venoval získavaniu a overovaniu aj tých najpodrobnejších detailov. Nerobil rozdiely medzi svedectvami osobností komunistickým režimom pozitívne hodnotených alebo, naopak, zavrhovaných. Jeho snahou bolo hľadať objektívnu pravdu.

Kniha se zamýšlí nad člověkem zasazeným do struktur času a prostoru, konfrontuje ho s proměňujícími se hodnotami, společenskými institucemi, náboženstvím, přírodou i chápáním budoucnosti. Důrazem na kulturněhistorické souvislosti nabízí současné fragmentarizované západní společnosti jednotný rámec.

"Druhý zväzok z edície Zamerané na predmet ponúka príbeh Zlatej hviezdy hrdinu ČSSR, najvyššieho štátneho vyznamenania komunistického Československa, ktoré bolo zavedené v roku 1955. Úvod knihy zachytáva stručnú históriu vyznamenaní všeobecne. Nasledujúce kapitoly sú venované pozadiu vzniku a udeľovania čestného titulu Hrdina ČSSR a stručným informáciám o jednotlivých vyznamenaných. Najväčší dôraz je položený na osobnosť Vladimíra Clementisa, ktorému bola Zlatá hviezda hrdinu ČSSR udelená in memoriam a v súčasnosti sa nachádza v zbierkach SNM – Historického múzea. Pozornosť sa orientuje aj na ostatné vyznamenania z Clementisovej pozostalosti, ktoré sa do múzea dostali zo zrušeného Ústavu dejín Komunistickej strany Slovenska. Text je zostavený na základe archívneho a materiálového výskumu. Jednoduchým a pútavým spôsobom prezentuje doteraz nepublikované informácie a predkladá ucelený pohľad na zaujímavú faleristickú problematiku. "

Cesta k Wigan Pier je reportážnym spracovaním autorovho pobytu na priemyselnom severe Anglicka v roku 1936, krátko po skončení veľkej hospodárskej krízy. George Orwell sa zameriava predovšetkým na banícku komunitu a jej životné pomery a postoje. Jeho návštevy v tmavých baniach aj preplnených domoch poskytujú drsný obraz toho, ako v tom čase žila pracujúca i nepracujúca chudoba. Zúfalstvo a bieda, ktoré tento obraz sprostredkúva, majú desivú silu, ktorá presahuje hranice času a štátov. Kniha je zároveň aj Orwellovou cestou k socializmu, keď skúma svoje vlastné vnútro. Narodil sa v britskej strednej triede a spomína, ako postupne začal pochybovať a neskôr nenávidieť prísne triedne bariéry, ktoré rozdeľovali vtedajšiu britskú spoločnosť. Pretože v jeho mysli socializmus v konečnom dôsledku znamená len jeden pojem: „spravodlivosť a sloboda“. Osudy ľudí z robotníckej triedy vykresľuje na základe vlastných skúseností, bez prikrášľovania a idealizácie, ale aj bez predsudkov, akými v tom čase trpeli mnohí mestskí intelektuáli.

Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně muslimská menšina obývající západní Čínu, prožívali ozvěnu největších hrůz dvacátého století zesílenou vševědoucím hi-tech státním dozorem. Přes milion lidí zmizelo v čínských internačních táborech pro muslimské menšiny. Pro Tahira, předního básníka a intelektuála, nebyla perzekuce nic nového. Při pokusu vycestovat do zahraničí v roce 1996 jej policie zadržela a mučila tak dlouho, dokud se nedoznal ke smyšlenému obvinění a neskončil v převýchovném pracovním táboře. Přestože tam musel přežít tři roky, nikdy by si nedokázal představit, jak radikální bude o dvacet let později odpověď čínské vlády na ujgurskou otázku. Byl prvním náznakem Tahirův mnohahodinových výslech poté, co si telefonoval s kamarádem básníkem z Nizozemska? Nebo to bylo tehdy, když jeho starého přítele odsoudili na doživotí čistě proto, že volal po dodržování ujgurských občanských práv? Anebo to snad mohl začít tušit, když policie zabavila Ujgurům rádia a nainstalovala rušičky, aby je odřízla od vnějšího světa? Jakmile si Tahir všiml, že se park poblíž jeho domova v podstatě vylidnil, protože většina jeho sousedů skončila za mřížemi, věděl, že si policie může kdykoliv přijít i pro něj. Jednou večer, poté, co jeho dcery usnuly, si vedle dveří položil boty, svetr a kabát, aby mu nebyla zima, kdyby jej policie o půlnoci odvedla. Tahir s manželkou pochopili, že jejich jedinou nadějí je útěk ze země. Čekám, až si pro mě v noci přijdou je příběh politické, společenské a kulturní destrukce vlasti Tahira Hamuta Izgila. Tahir je podle všeho jediným vůdčím ujgurským intelektuálem a spisovatelem, kterému se z Číny od začátku masových internací podařilo uprchnout. Jeho kniha tluče na poplach, aby se svět probral a uvědomil si, jaká katastrofa se odehrává, a je to zároveň pocta jeho přátelům a ostatním Ujgurům, jejichž hlasy byly umlčeny.