Najnovšie - História strana 2 z 17

Kniha se zamýšlí nad člověkem zasazeným do struktur času a prostoru, konfrontuje ho s proměňujícími se hodnotami, společenskými institucemi, náboženstvím, přírodou i chápáním budoucnosti. Důrazem na kulturněhistorické souvislosti nabízí současné fragmentarizované západní společnosti jednotný rámec.

"Druhý zväzok z edície Zamerané na predmet ponúka príbeh Zlatej hviezdy hrdinu ČSSR, najvyššieho štátneho vyznamenania komunistického Československa, ktoré bolo zavedené v roku 1955. Úvod knihy zachytáva stručnú históriu vyznamenaní všeobecne. Nasledujúce kapitoly sú venované pozadiu vzniku a udeľovania čestného titulu Hrdina ČSSR a stručným informáciám o jednotlivých vyznamenaných. Najväčší dôraz je položený na osobnosť Vladimíra Clementisa, ktorému bola Zlatá hviezda hrdinu ČSSR udelená in memoriam a v súčasnosti sa nachádza v zbierkach SNM – Historického múzea. Pozornosť sa orientuje aj na ostatné vyznamenania z Clementisovej pozostalosti, ktoré sa do múzea dostali zo zrušeného Ústavu dejín Komunistickej strany Slovenska. Text je zostavený na základe archívneho a materiálového výskumu. Jednoduchým a pútavým spôsobom prezentuje doteraz nepublikované informácie a predkladá ucelený pohľad na zaujímavú faleristickú problematiku. "

Cesta k Wigan Pier je reportážnym spracovaním autorovho pobytu na priemyselnom severe Anglicka v roku 1936, krátko po skončení veľkej hospodárskej krízy. George Orwell sa zameriava predovšetkým na banícku komunitu a jej životné pomery a postoje. Jeho návštevy v tmavých baniach aj preplnených domoch poskytujú drsný obraz toho, ako v tom čase žila pracujúca i nepracujúca chudoba. Zúfalstvo a bieda, ktoré tento obraz sprostredkúva, majú desivú silu, ktorá presahuje hranice času a štátov. Kniha je zároveň aj Orwellovou cestou k socializmu, keď skúma svoje vlastné vnútro. Narodil sa v britskej strednej triede a spomína, ako postupne začal pochybovať a neskôr nenávidieť prísne triedne bariéry, ktoré rozdeľovali vtedajšiu britskú spoločnosť. Pretože v jeho mysli socializmus v konečnom dôsledku znamená len jeden pojem: „spravodlivosť a sloboda“. Osudy ľudí z robotníckej triedy vykresľuje na základe vlastných skúseností, bez prikrášľovania a idealizácie, ale aj bez predsudkov, akými v tom čase trpeli mnohí mestskí intelektuáli.

Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně muslimská menšina obývající západní Čínu, prožívali ozvěnu největších hrůz dvacátého století zesílenou vševědoucím hi-tech státním dozorem. Přes milion lidí zmizelo v čínských internačních táborech pro muslimské menšiny. Pro Tahira, předního básníka a intelektuála, nebyla perzekuce nic nového. Při pokusu vycestovat do zahraničí v roce 1996 jej policie zadržela a mučila tak dlouho, dokud se nedoznal ke smyšlenému obvinění a neskončil v převýchovném pracovním táboře. Přestože tam musel přežít tři roky, nikdy by si nedokázal představit, jak radikální bude o dvacet let později odpověď čínské vlády na ujgurskou otázku. Byl prvním náznakem Tahirův mnohahodinových výslech poté, co si telefonoval s kamarádem básníkem z Nizozemska? Nebo to bylo tehdy, když jeho starého přítele odsoudili na doživotí čistě proto, že volal po dodržování ujgurských občanských práv? Anebo to snad mohl začít tušit, když policie zabavila Ujgurům rádia a nainstalovala rušičky, aby je odřízla od vnějšího světa? Jakmile si Tahir všiml, že se park poblíž jeho domova v podstatě vylidnil, protože většina jeho sousedů skončila za mřížemi, věděl, že si policie může kdykoliv přijít i pro něj. Jednou večer, poté, co jeho dcery usnuly, si vedle dveří položil boty, svetr a kabát, aby mu nebyla zima, kdyby jej policie o půlnoci odvedla. Tahir s manželkou pochopili, že jejich jedinou nadějí je útěk ze země. Čekám, až si pro mě v noci přijdou je příběh politické, společenské a kulturní destrukce vlasti Tahira Hamuta Izgila. Tahir je podle všeho jediným vůdčím ujgurským intelektuálem a spisovatelem, kterému se z Číny od začátku masových internací podařilo uprchnout. Jeho kniha tluče na poplach, aby se svět probral a uvědomil si, jaká katastrofa se odehrává, a je to zároveň pocta jeho přátelům a ostatním Ujgurům, jejichž hlasy byly umlčeny.

Rozdali stovky miliónov dolárov a po celé desaťročia sa ich meno spájalo s filantropiou. Hovorili o nich ako o Mediciovcoch súčasnosti. Kto sú vlastne Sacklerovci? Kde prišli k svojmu imaniu? A ako ich meno súvisí so smrťou takmer pol milióna ľudí? Odpoveď ponúka Patrick Radden Keefe vo svojej fenomenálnej knihe Impérium bolesti. História dynastie Sacklerovcov v sebe ukrýva všetky prvky správnej drámy – napínavé osobné príbehy, ostré boje o majetky, tvrdé súboje v zasadačkách, pozoruhodné zbierky moderného umenia, machiavelistické metódy v súdnych sieňach i finančné machinácie s cieľom vylepšiť svoju povesť a zničiť slabších. Sacklerovci patria medzi najbohatšie rodiny na svete. Preslávili sa štedrou finančnou podporou umenia i vedy. Ich meno bolo vytesané do mramoru, vyryté na mosadzných plaketách, dokonca vsadené do farebných vitráží. Pôvod ich majetku bol vždy zahalený tajomstvom, až kým nevyšlo najavo, že rodina má na svedomí vývoj a intenzívny marketing mimoriadne silného opioidného analgetika s názvom OxyContin, ktoré spôsobilo revolúciu v liečbe chronickej bolesti, no zároveň viedlo k takzvanej opioidovej kríze. Sacklerovci boli obvinení zo smrti závratného množstva ľudí a ich meno upadlo do nemilosti. Nečudo, že táto téma tak veľmi vzrušila filmárov, dokumentaristov i spisovateľov. Impérium bolesti Patricka Raddena Keefa s podtitulom Tajné dejiny dynastie Sacklerovcov je príbeh jednej bohatej dynastie, ale zároveň aj podobenstvo o chamtivosti dvadsiateho prvého storočia. Patrick Radden Keefe označuje svoje knihy za „výpravnú literatúru faktu“ (a nie za učebnice dejepisu). Jeho mimoriadne populárne knihy Nič nehovor aj Impérium bolesti tak možno s čistým svedomím označiť aj za „reportážne detektívky“.

Známy autor vedeckých kníh prichádza s titulom o histórii ľudskej vynaliezavosti – a s ňou spojených prelomov a pádov. V tejto knihe ponúka jasnú korekciu prehnaných sľubov, ktoré sprevádzajú všetko od nových liekov až po umelú inteligenciu. Pripomína nám, že aj keď prejdeme dosť ďaleko po trajektórii vynález - vývoj - aplikácia, možno nikdy nič reálne nezavedieme. Alebo ešte horšie, aj keď sa nám zavedenie vynálezu podarí, jeho budúcnosť môže byť poznačená nedostatočným výkonom, sklamaním, alebo aj nedozernými škodami, s ktorými nikto nepočítal. Na základe svojich rozsiahlych vedeckých a historických poznatkov autor vysvetľuje rozdiel medzi vynálezom a inováciou a venuje sa trom rôznym typom vynálezov: tie, ktoré nedominovali tak, ako sa sľubovalo (napríklad vzducholode a nadzvukové lietadlá), vynálezy, ktoré skončili katastrofami (ako olovnatý benzín alebo pesticíd DDT) a vynálezy, ktoré nám boli dlho sľubované a boli by veľmi prospešné, ale ich masové zavedenie do života je v nedohľadne (od hyperloopu až po atómovú fúziu). Kniha je triezvou správou o bláznovstve, ktoré tak často sprevádza ľudskú vynaliezavosť, a o tom, ako môžeme a musíme lepšie zosúladiť naše očakávania s realitou.

Kniha Antické okná zo Stupavy. Najstaršie svedectvo zemetrasenia na Slovensku približuje nálezy odkryté počas archeologického výskumu stavebného komplexu z doby rímskej v Stupave. Pozornosť vyvolali najmä murivá, ktoré sa nerozpadali postupne ako na stredovekých hradoch, ale sa sklopili na zem. Podobné nálezy sú známe z neďalekého antického Carnunta, kde ich interpretovali ako následky zemetrasenia z polovice 4. stor. n. l. Otrasy zničili aj usadlosť v Stupave vzdialenú necelých 20 km. Publikácia prináša svedectvá o historickom pozadí vybudovania tejto usadlosti, vzťahoch Rimanov s Germánmi žijúcimi v okolí a archeologické nálezy svedčiace o jej zániku po tejto prírodnej katastrofe. Čitateľ sa dozvie aj o záchrane a reštaurovaní jedného z múrov, ktorého súčasťou boli dve okná – vôbec najstaršie dosiaľ známe okná zo slovenského územia –, ako aj o ďalších nevšedných archeologických nálezoch zo Stupavy, ktoré približujú stavebný komplex v širších súvislostiach.

Po dlouhá staletí dominovali Zemi vycházejícího slunce příslušníci vojenské vrstvy - samurajové. Pod jejich vládou Japonsko zaznamenalo od počátku 17. století období prosperity, vnitřní stability a míru. To vše za cenu izolace země od "zhoubného" vlivu cizinců ze západu a vojenské diktatury na domácí scéně. Od počátku 19. století však zájem "jižních barbarů" o japonské ostrovy neustále stoupal. Po roce 1854 muselo Japonsko otevřít své přístavy evropským a americkým plavidlům a následně navázat i oficiální styky se západními mocnosti. Tento střet s naprosto odlišnou kulturou destabilizoval systém vojenské vlády tokugawského šógunátu, který se otřásl v samotných základech. Následovalo období dvou dekád vnitřních i vnějších konfliktů, které Japonsko nenávratně změnily. Tváří v tvář západní hrozbě se vojenská vrstva ukázala jako neschopná zemi efektivně bránit a se vznikem moderních institucí a ozbrojených sil se stala anachronismem. Po letech otřesů, úkladných vražd, válek a revolucí se samurajové náhle stali minulostí a Japonsko se vydalo vstříc modernímu světu. Tato kniha vůbec poprvé nabízí pohled na tento složitý a bouřlivý proces v českém jazyce. Českému čtenáři se tak otevírá zcela nový svět Japonska na konci doby samurajů v éře tzv. restaurace Meidži, která znamenala zásadní přelom v dějinách celého Dálného východu.

Naše historie je plná příběhů, na které nejsou jejich aktéři hrdí. Čím mocnější jsou tito aktéři, tím hlouběji jsou tyto příběhy zastrkané. Jak to, že v Černobylu otevřeně ukazují následky jaderné havárie odborné veřejnosti, ale i turistům, zatímco v Jaslovských Bohunicích se kvůli jiné havárii nesmí natáčet ani v informačním středisku? Jak důsledně byl zameten příběh, ve kterém se Komunistická strana Československa těsně před únorem proměnila v teroristickou organizaci? Kam se propadli záhadní američtí parašutisté, kteří „brutálně přepadli“ vojenskou jednotku na vrchu Praha? Jak moc uvěřil federální ministr vnitra na existenci červené rtuti a kamene mudrců, že byl kvůli tomu ochotný přepadnout vojenské letiště? Proč se v 16. století rovnalo zvolení olomouckým biskupem rozsudku smrti? Jak se bájný londýnský démon dostal až do ulic Jičína a proč kradl spodní prádlo? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.

„Vznešený muž s nehasnúcou túžbou po poznaní a tvorbe“ Albert Einstein Po úspešných motivačných biografiách o Milanovi Rastislavovi Štefánikovi a Tomášovi Baťovi prináša Jozef Banáš tretí energizujúci román o jednom z najvýznamnejších svetových vedcov prvej polovice 20. storočia, Slovákovi a švajčiarskom občanovi Aurelovi Stodolovi. Tak ako sa Štefánikovi splnil jeho neuveriteľný sen – rozbiť rakúsko-uhorskú monarchiu –, Baťovi detský sen o tom, že raz bude obúvať celý svet, splnil sa sen aj Stodolovi. Nielenže sa stal vysnívaným profesorom na jednej z najvyspelejších technologických vysokých škôl na svete – ETH Zürich –, ale stal sa jej najmladším profesorom v dovtedajšej histórii. Stodolu postihli tragické požiare, národnostný útlak, rodinné tragédie, prežil dve vojny a polovicu života strávil v cudzine. Boj s nepriazňou a najmä s vlastnými slabosťami bol jeho každodenným chlebom. Nikdy nič nevzdal. Nevzdával sa za žiadnych okolností, hoci sa zdalo, že riešenie nie je, kráčal vpred, aj keď už zdanlivo nebolo kam. Osobný priateľ Alberta Einsteina, Alberta Schweitzera a ďalších velikánov svetovej vedy a umenia bol výsledkom vôle a disciplíny. Prísna disciplína a tvorivosť boli základným ukotvením jeho života. V súkromí žil v tichom zúfalstve, navonok však nedal nič znať, naopak, rozdával energiu, pomáhal a povzbudzoval milovaných študentov, ktorí milovali jeho. Albert Einstein sa o ňom vyjadril ako o vznešenom mužovi s nehasnúcou túžbou po poznaní a tvorbe. Profesorka Univerzity Zürich Josette Baer uviedla: „Aj my Švajčiari sme na Slováka Stodolu hrdí.“ V predslove knihy cituje Stodolov pokračovateľ súčasný slovenský profesor ETH Zürich Juraj Hromkovič majstrove slová: „Beda národu, ktorý sa nestará o rast svojej elity.“ Tretí motivačný román Nevzdám to! Aurel Stodola je Banášovým príspevkom k rastu elít. Nielen slovenských a švajčiarskych. Povzbudí a posilní každého, kto chce rásť.

Moderní dějiny Japonska představují nebývale jasně vymezené období. Na jedné straně začínají ostrým revolučním startem v podobě restaurace Meidži roku 1868, na druhé straně neméně razantně mizí ze scény s koncem válečné apokalypsy roku 1945. Spojení velmi podrobné chronologie s výkladovým slovníkem nabízí kontinuitu narativu spolu s encyklopedickým přehledem klíčových aktérů, událostí a pojmů. Hlavní důraz je položen na politické a hospodářské dějiny, ale zejména chronologie postihuje také důležité události kulturní a společenské. Příručka chce mimo jiné přispět ke sjednocení a standardizaci značně rozkolísaného odborného pojmosloví – v tomto směru má normotvorné ambice.

Fake historie, to jsou falešné zprávy o minulosti. Navrhoval Hugo Boss nacistické uniformy? Mysleli si středověcí lidé, že svět je plochý? Ustřelil Napoleon nos Sfinze? Odpověď na všechny tyto otázky zní nikoli. Od slavného citátu „Když nemají na chleba, nechte je jíst koláče“ – mylně připisovaného Marii Antoinettě – až po domnělé rohy, které zdobily vikingské přilby, falešná historie stále utváří příběh, který vyprávíme o tom, kdo jsme a jak jsme se sem dostali. Vzhledem k tomu, že ve zprávách a na sociálních sítích kolují zfalšované fotografie, obrázky vytvořené umělou inteligencí a nepravdivá tvrzení o minulosti, zdá se, že oddělit fakta od fikce je těžší než kdykoli předtím. Autorka Jo Hedwig Teeuwisseová, známá jako „Lovkyně falešné historie“, se vydala na misi, aby objevovala falešnou historii a pro nás ostatní rozkrývala pravdu o minulosti.

Kniha zachycuje příběhy lidí (uprchlíků z Ukrajiny), kteří přišli o všechno, museli opustit svou zemi, přátele a sny kvůli ruské vojenské agresi. Přesto v sobě našli sílu znovu žít, a dokonce pomáhat druhým a vytvářet nové krásné věci. Jak válka zasahuje do „obyčejného“ života? Jaké to je, když v jediném okamžiku člověk přijde o vše, co roky budoval? Jak lidé zvládají rozhodnutí navždy opustit svůj domov? Jak se vyrovnávají s neutěšenou přítomností a jak čelí nejisté budoucnosti? Jak se etablují v nové zemi? A jak se z nich stanou fénixové? Jak v sobě naleznou sílu nejen přežít, ale také znovu vybudovat svůj život a stát se užitečnými pro společnost? Tato kniha není aktuální jen v souvislosti s právě probíhající válkou, ale může pomoci všem, kteří hledají inspiraci, jak překonat své dramatické životní překážky a dosáhnout svých snů.

Nová kniha Ivana Mrázka je volným pokračováním (2. dílem) úspěšné knihy Drahé kameny starověkých civilizací, do níž se vešly jen „hlavní“ civilizace světa. Neméně pozoruhodné jsou i civilizace a kultury Anatolie, Dodekan a Kypru. Území, představující „most“ mezi Východem a Západem, bylo vždy živou křižovatkou suchozemských a námořních tras dálkového obchodu, soutokem civilizačních proudů, které přinášely nové kulturní a technologické podněty, jež se vzájemně ovlivňovaly a prolínaly. Drahé kameny jsou od nepaměti velmi žádaným, vysoce ceněným symbolem krásy, vzácnosti, bohatství a moci. Jejich prostřednictvím nahlédneme do exponované oblasti, která hrála významnou úlohu v dějinách lidstva.

Syrově autentické vzpomínky na věznění v koncentračních táborech Osvětim, Fürstenstein a Dörnhau – právě ten označil autor jako „mrazivé krematorium“. V místech, kde se lidé stávali pouhým číslem a hříčkou v rukách sadistických kápů, je každodenní realitou hlad, nemoci a nepředstavitelné utrpení. Až dvanáct hodin denně vykonávají podvyživení vězni těžkou fyzickou práci pro německé firmy a sebemenší klopýtnutí znamená smrt.

Autoři této publikace zmapovali v rozsahu a hloubce, kterou snese pozornost každého člověka, nezávisle od jeho předešlých znalostí o historii, komplikovanou chronologii ukrajinského národa. Osud Ukrajinců po staletí poznačují válečné konflikty, vyhlazování civilistů a neustálé přepisování historie ve snaze zmást populaci tak, aby zapomněla na její přirozené kořeny, mentalitu a směřování.

V září 1945 byl Hitlerův osud naprostou záhadou. Prostě zmizel a byl čtyři měsíce nezvěstný. Autor, důstojník britské kontrarozvědky, dostal za úkol tuto záhadu vyřešit. Jeho brilantní detektivní práce nejenže prokázala, že Hitler spáchal v Berlíně sebevraždu, ale díky ní také vznikla jedna z nejúchvatnějších historických knih, které kdy byly napsány. Jeho kniha vypráví neobyčejný příběh oněch posledních dnů v berlínském bunkru. List New Statesman tuto knihu označil za „bezkonkurenčně nejlepší knihu napsanou o jakémkoli aspektu druhé německé války – knihu solidní po odborné stránce, brilantní ve svém podání.

Odkud pramení hněv, který se šíří od Brazílie po Indii, od USA po Rusko, překračuje hranice náboženství i kultur a je rozšířen mezi chudými i bohatšími? Jaká logika vede k volbám autoritářů a politickému násilí? Jeden z nejvýznamnějších veřejných intelektuálů současnosti, indický spisovatel Pankádž Mišra, nás vrací ke kořenům kritiky modernity v Rousseauově kritice Voltaira. Fascinující esej provádí intelektuálními dobrodružstvími několika staletí a několika kontinentů. Analyzuje kořeny nacionalismu, náboženského fundamentalismu i dalších revolt vůči nespravedlnostem moderního světa a propojuje zdánlivě zapomenuté debaty a situace s dneškem.

Dnes víme, že hvězdy na obloze jsou vzdálená slunce, z nichž mnohá jsou větší a svítivější než to naše, což ze Země dělá bezvýznamnou planetu. Co se ale rozkládá za tím vším? Jak vesmír vznikl? Jak se vyvíjí a jak jednou skončí - jestli skutečně skončí? Rockový hudebník a astrofyzik Brian May, legendární sir Patrick Moore a astrofyzikové Chris Lintott a Hannah Wakefordová vyprávějí příběh vesmíru od zrození prostoru a času při velkém třesku až do vzdálené budoucnosti, a to jak předvídatelné, tak i nepředstavitelně vzdálené. Aktualizované a rozšířené vydání knihy Bang! - bestselleru o vzniku a vývoji vesmíru - je doplněno o nejnovější poznatky o hvězdách a galaxiích či objevech planet a nové teorie o temné hmotě a temné energii. Text provázejí úchvatné fotografie z největších dalekohledů, pozemských i vesmírných. S vývojem dalekohledů a technologií se zdá, že astronomie stojí na pokraji další revoluce. Je tedy vhodná doba, abychom si udělali inventuru toho, co víme (a co nevíme) o vesmíru.