Najpredávanejšie - E-knihy strana 420 z 500

Ktoré okamihy utvárajú smerovanie nášho života? Je to dotyk bosej nohy s mŕtvolou pod hladinou mora? Posledná noc, ktorú strávite osamote v posteli bývalého chlapca? Alebo odvážny telefonát mladej spisovateľke, čo v dome chová pavúky? Akým kľúčom triedi myseľ naše zážitky na tie, čo upadnú do zab-udnutia, a tie, ktorých sa nezbavíme po celý život? Len málokedy nachádzame odpovede na svoje otázky vo chvíli, keď si ich kladieme. Niekedy musíme na pochopenie vlastného príbehu čakať roky, inokedy môžeme (k nemu) dospieť za 24 hodín. Isté je, že či sme veselí, alebo nešťastní, život sa nezastavuje a za každé zatvorené dvere sa odvďačí otvorením ďalších.

Nová kniha Ivety Zaťovičovej usadí čitateľa do prvej triedy časostroja, ktorý ho prenesie a okamžite vtiahne do reality šesťdesiatych rokov v mestečku kdesi na juhu stredného Slovenska. Očami hlavnej hrdinky vnímame všednú, miestami absurdnú, inokedy komickú každodennosť života v pomeroch doby minulej. Úsmevné obrázky autorka s láskavosťou takmer „pelíškovskou" komponuje do pestrej mozaiky. Umne a vecne, tenučkou ceruzkou zažitého, ich jemne tieňuje a zhodnocuje.

Hudobné centrum predstavuje novú knihu muzikologičky Agaty Schindlerovej, ktorá je výsledkom vyše dvadsaťročného bádania v archívoch po celom svete. Kniha prináša životné príbehy šiestich hudobníkov a tanečnice, pochádzajúcich z bývalého Československa, ľudí, ktorí milovali umenie, ale aj bojovali o svoj holý život. Niektorí z tých, čo a vrátili z koncentračných táborov začali nový život, v ktorom sa im podarilo pretaviť desivé skúsenosti na silu pomáhajúcu zabudnúť. Iní sa však stiahli do ústrania, pretože všetku svoju životnú energiu minuli na boj o prežitie. Autorke sa podarilo dostať po kožu každej z prezentovaných osobností a je na čitateľovi posúdiť, ako citlivo a s akým hlbokým humanizmom všetky tie príbehy píše. Kniha je poctou umelcom, ktorí čelili neopísateľnému poníženiu, nepredstaviteľnej bolesti a smrti, a to len preto, že boli židia. Vďaka tejto knihe môžu ich mená pretrvať v pamätiach budúcich generácií. Dvojjazyčné, slovensko-anglické vydanie obsahuje reprodukcie dokumentov, fotografií a notových autografov, ktoré umocňujú silu autorkinej výpovede. Music Centre Slovakia presents the new book by Agata Schindler, the result of a unique research she has been conducting for over twenty years in archives all over the world. The book takes a look at the life stories of six musicians and a ballet dancer, all from former Czechoslovakia; their fight for bare life and their love for art. Of those who came back from concentration camps, some managed to begin to live again and transform their harrowing experiences into a force that helped them to forget; others, however, withdrew from life because their vital energy had been spent in the effort to survive. Agata has masterfully palpated the pulse of each and every selected artist. How sensitive she is, how perceptive, and with what human depth she tells their tales, is up to the reader to judge. Her book is a memorial dedicated to the artists who, for nothing else but their Jewishness, were subject to unspeakable humiliation, unimaginable pain, and death. The book is a huge contribution in keeping these artists alive in the memories of future generations. This bilingual (Slovak-English) edition contains reproductions of documents, photographs, music scores, etc. that make the life stories even more poignant.

Dvanáct povídek souboru Lido di Dante nás přivádí do letoviska několik kilometrů od Ravenny, v němž se ulice jmenují podle postav Božské komedie. Petr Borkovec (1970) napsal malého průvodce po místě, v němž se proplétají naturisté s odborníky na duny, prostituti s Dantem Alighierim a vodní ptáci s motorkami Ducati.

Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů. Z nejistého pocitu, že nejlepší básní je etymologické heslo slova „remíz“ a že je třeba vytvářet nová přísloví.

Kdybys miloval sám sebe, neměl bys potřebu kritizovat druhé. Řekl bys jim upřímně, co cítíš a nechal je také najít cestu ke své vlastní lásce. Nevymačkával bys je jako citron a nelhal bys jim. Kdyby ses opravdu miloval takový, jaký jsi, bral bys ostatní také tak. Měl bys sice „svá“ přání, ale i přesto bys nechal věci přirozeně probíhat, protože bys byl zabalený do své vlastní lásky, a tak v bezpečí. Kdybys sám sebe miloval, rozhodoval by ses podle jednoduchého vzorce: „Co bych udělal, pokud bych se měl opravdu rád?“ Povím ti, co by to bylo, kdyby to byla láska: Tvůj život by se změnil ve svátek a vše, s čím se potkáš, by bylo přijato a milováno. Ty samotný jsi totiž esencí lásky, proto nikde nenajdeš nic krásnějšího. Co by to bylo, kdyby to byla láska? Cítíš ten pocit? A to je láska. Obsah: Přijetí – nový postoj k Životu Sebe - Láska Čekání na změnu Radostné „bláznovství“ Žít po proudu Myšlenky Vnitřní hlas To, co jsem Hledání Jiný úhel pohledu na Život Tam „venku“ Konec utrpení Přenechávám to Vesmíru Přirozenost Změna Odpoutanost Život Na závěr

Kniha pojednává o historii výpůjček ze španělského dialektu romštiny, tzv. caló, do evropské španělštiny a o vývoji přijímání této parcely slovní zásoby do výkladových slovníků španělského jazyka. Všímá si jejich přijímání jak z kvantitativního hlediska, ale především pak z hlediska kvalitativního, tj. vývoje jejich zpracování v mikrostruktuře slovníkových hesel (text definice, přiřazená etymologie, přiřazení k registrům, zvolené příklady užití, atp.). Zvláštní důraz je především kladen na zpracování romismů v edicích normativního slovníku Španělské královské akademie, a to od prvního vydání z let 1726–1739 až po aktuální 22. vydání z r. 2001. Výsledky zpracování romismů v akademickém slovníku jsou následně srovnány a vyhodnoceny s informacemi, které o těchto výrazech podává dodnes nejvýznamnější a nejprestižnější výkladový slovník evropské španělštiny z dílny autorského kolektivu pod vedením Manuela Seca z r. 1999.

Výbor 173 starořeckých nápisů v cca 25 místních nářečích, doprovázený českými překlady s gramatickými poznámkami a s úvodem o mykénském dialektu staré řečtiny a dílčími nářečními přehledy.

Kniha se věnuje kritickým dějinám slovníků španělské varianty romštiny, tzv. caló. Nejprve pojednává o teoretické lexikografii a aplikaci jejích pravidel, především z oblasti metodologie kritiky slovníků, na korpus slovníků caló. Hlavní část práce se pak věnuje kritické historii slovníků této smíšené varianty španělské romštiny, a to od prvních rukopisných dokumentů z 16. a 18. století, přes slovníky lexikografů-amatérů z 19. století až po ty z 20. století. Závěrečné kapitoly jsou věnovány heslářům a slovníčkům caló přítomných v publikacích o flamenku a o španělských Romech.

CSR reportování představuje v současné době jednu z nejvíce rostoucích oblastí společenské odpovědnosti podniku. Lze ho charakterizovat jako proces komunikování sociálních a environmentálních dopadů způsobených aktivitami podniku vybraným typům stakeholderů. Motivaci managerů podniků k jeho využití je možné vysvětlit pomocí několika teorií. V knize jsou blíže představeny tři nejčastěji uváděné – legitimacy, positive accounting a stakeholderská teorie. Na jejich základě byla zahraničními výzkumy identifikována celá řada faktorů ovlivňujících CSR reportování. Zjištění jejich působení na CSR reportování v českém prostředí bylo předmětem v knize prezentovaného výzkumu. Z jeho výsledků vyplývá, že na CSR reportování v českém prostředí mají ze zkoumaných faktorů větší vliv míra souběhu vlastnictví a řízení, velikost podniku, původ vlastníka a míra ocenění jména podniku.

Práce definuje tvůrčí principy méně známých textů Michela Butora založených na experimentu, poetizaci a výtvarném umění. Stovky textů a výtvarných zdrojů zde analyzovaných mají své těžiště v pětidílném cyklu Illustrations, v němž se zřetelně profilují dva postupy: intertextový a intermediální. První pracuje novátorským způsobem s citacemi a přepisováním (rewriting) nejen cizích, ale především vlastních textů. Druhý, intermediální, stojí na interakci výtvarného umění a literatury, přičemž Butor usiluje o transpozici estetického účinku vyvolaného výtvarným dílem do básnického jazyka, z něhož vytváří textový ekvivalent barev a tvarů zdůrazněním fyzické složky jazyka v návaznosti na Mallarméovskou tradici. Analýzy a teoretická pojednání jsou zasazeny do širokého kontextu Butorova díla se zdůrazněním teoretických východisek a kontinuity postupů napříč celou tvorbou.

Kniha je věnována fenoménu humoru ve školním prostředí. Přináší výsledky původního empirického výzkumu, v němž jako datový zdroj slouží písemná vyprávění žáků a učitelů popisující jejich humorné zážitky ze školy. Prostřednictvím narativní analýzy těchto textů jsou zkoumány jednak typické podoby školního humoru, jednak funkce, které humor plní v sociálním životě a vzájemných vztazích žáků a učitelů.

Práce z historické perspektivy a na základě komparativního rozboru dobových pramenů politické a literární povahy souhrnně charakterizuje a vyhodnocuje postavení a úlohu Bosny v chorvatských národně-integračních ideologiích, které udávaly ráz utváření moderního chorvatského národa v 19. století (ilyrismus, jihoslovanství, pravašství). Ačkoliv byla Bosna objektem zájmu prakticky všech generací chorvatských politiků, dosud nevznikla obdobná práce, která by pojmenovala proměny a konstanty pojetí historické, politické a národní příslušnosti Bosny a nastiňovala vývoj utváření obrazu této země a jejích obyvatel v chorvatském prostředí. V češtině pak nebyla dosud v takto hutné formě a rozsahu zpracována obecná charakteristika zkoumaných národně-politických koncepcí.

Práce se zabývá především anglickým termínem wit v jeho moderním i historickém kontextu. Dále se zabývá literárními a estetickými důsledky pojmů wit a esprit a jejich použitím v teoretických spisech několika kritiků v období raně moderní Anglie a Francie. Práce má dva hlavní cíle. Prvním cílem je přehodnocení anglického pojmu wit, který je dnes považován za poněkud zastaralý výrazový prostředek historických poetických systémů a prezentovat jej jako životaschopnou a užitečnou součást současného uměleckého diskurzu. Druhým cílem této práce je poskytnout srovnávací výklad raně moderních anglických a francouzských teoretických textů zabývající se termíny wit a esprit.

Slonovinové dílo známé jako Diptych z pěti částí, dnes uložené v pokladu katedrály v Miláně, zastává v kontextu raněkřesťanského umění výjimečné místo. Předkládaná kniha se snaží nejen kriticky revidovat dosavadní hypotézy o jeho dataci a provenienci, ale také objasnit jeho uměleckou úlohu, zjistit možného objednavatele i důvod jeho vzniku a stanovit jeho uměleckohistorický a kulturněhistorický význam. Publikace je dvojjazyčná – český a anglický text – a obsahuje bohatou obrazovou přílohu.

Mistr Jan Hus je v této knize představen svými latinskými texty především jako polemik a univerzitní učitel. Z polemických spisů byl pro překlad zvolen projev proti Angličanu Johnu Stokesovi a tři traktáty proti prodeji odpustků. Z univerzitního působení Mistra Jana vzešlo několik promočních promluv, jsou zde podány ty, které dosud do češtiny překládány nebyly. Jsou zajímavé tím, že osobnost českého reformátora ukazují jinak, než jak o něm obvykle uvažujeme, a také svým svěžím jazykem a stylem. Vedle obou témat, která prozrazuje titul knížky, jsou zde dva texty teologického obsahu, ovšem s tehdy aktuálním společenským dosahem: kázání Jděte i vy na mou vinici a kvestie O třech pochybnostech. Texty jsou (s jedinou nepatrnou výjimkou) do češtiny přeloženy po prvé.

Kniha o druhém kostelním pohřebišti na severovýchodním předhradí hradiska Břeclav – Pohansko je završením pětiletého badatelského úsilí týmu vedeného prof. Jiřím Macháčkem z Masarykovy univerzity. Publikace obsahuje ucelenou informaci o populaci pohřbené v tomto prostoru na konci 9. a v první polovině 10. století. Kniha se skládá z kompletního katalogu pohřebiště a z analytické a syntetické části, hodnotící funerální areál z pohledu archeologie, historie a antropologie. Tato část knihy je rozdělená do jedenácti nosných kapitol: Severovýchodní předhradí v kontextu systematického výzkumu Pohanska – Charakteristika lokality z hlediska přírodního prostředí – Metodika archeologického výzkumu – Rozsah pohřebiště – Pohřební ritus – Tafonomicko-demografická charakteristika kosterních nálezů – Artefakty jako součást hrobové výbavy – Chronologie pohřebiště – Prostorová struktura pohřebiště – Sociální struktura komunity – Vztah pohřební a obytné komponenty. Knihu bude integrálně doplňovat komplexní publikace o kosterních pozůstatcích z pohřebiště, kterou připravil tým pod vedením doc. Vladimíra Sládka z Univerzity Karlovy.

Kniha Inscribing Difference and Resistance: Indigenous Women’s Personal Non-fiction and Life Writing in Australia and North America zkoumá, jak literárně-esejistická tvorba domorodých obyvatelek v USA, Kanadě a Austrálii, publikovaná v 90. letech 20. století, přispěla k formování teoretických východisek tzv. Indigenous feminism (indigenní či domorodý feminismus) a zároveň přispěla k přepsání dominantní historiografie v kontextu těchto osadnických kolonií. Rozbor textů Paully Gunn Allen a Anny Lee Walters z USA, Lee Maracle a Shirley Sterling z Kanady a Jackie Huggins a Doris Pilkington Garimara z Austrálie ukazuje, jak tyto autorky využívají hybridní, multi-žánrový styl, kombinující literární kritiku, historiografii, auto/biografické psaní a fikčně laděné příběhy, k literárnímu vyjádření své odlišné kulturní identity, transgeneračního traumatu z kolonizace a resistence vůči násilné asimilaci.

Kniha se věnuje tématu digitálního informačního kurátorství, které studuje v kontextu konektivistické a konstruktivistické výuky. Toto téma ukazuje jako zásadní pedagogický přistup, který umožňuje vzdělávání s vyšší mírou participace studentů, jejich autonomii, ale také lepší diferenci vzdělávacího obsahu. Téma digitálního informačního kurátorství kniha zařazuje také do kontextu informační vědy, andragogiky, digitálních knihoven a dalších souvisejících témat. Úvodní teoretické vymezení postupně přechází do oblasti konkrétních vzdělávacích doporučení. Od knihovnického pojetí tak postupně přechází v univerzální edukační přístup.