Najnovšie - Česká beletria strana 87 z 195

Desítka severských příběhů z kopců, hor, řek a ledovců Skandinávie, Islandu, Grónska, Špicberk, Aljašky a Ruska. Někdy s rukama svírajícíma cepín, jindy pádlo nebo také řídítka bicyklu. Příběhy končí vesměs překvapivě nebo alespoň nečekaně. Zážitky jsou podány lehkou humornou formou, při které vám nebude zima, ani nebudete trpět strachem z výšek, vírů, vzdáleností a vln. Snad jen s výjimkou jediného jižního příběhu, příběhu z Chorvatska, naší nejoblíbenější dovolenkové země, kde se podle mínění dobrodruhů něčeho pořádného, kromě ležení na pláži, sotva dočkáte.

Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…

Životní příběh plný překvapení a nečekaných zvratů. Vypráví o životě Reného, který se dostane díky svým schopnostem a ambicím až na vrchol kariéry. O to tvrdší však je zlom v podobě slepoty, která skvělou kariéru utne. Román však není kňourání nad krutým osudem. René syrově popisuje neosobní chlad nemocničních pokojů i své opětovné hledání místa mezi lidmi, a také vyrovnávání se s vlastním hendikepem. Zachycuje reakce a změny chování blízkého i vzdáleného okolí. Velkou oporu nalézá v životním partnerovi, jejichž vzájemné pouto se ještě více upevňuje. Román je hořkosladký jako sám život. Jeho stránky vás dokáží obrátit k důležitým otázkám, na něž v běžném denním shonu nemáte čas - zamyslet se nad vyrovnáváním se s životními tragédiemi, nad kolegialitou, podporou, empatií i nad námi samotnými. To vše s notnou dávkou humoru, hlavně toho černého, protože právě ten bývá životu nejblíže.

Hlavní hrdinka utrpí při horolezeckém výstupu úraz. Přichází o paměť a zrak. Paměť se jí vrací, slepá však zůstává. Sluníčkem jejího života se stává malý chlapec Dušan. V románě je vystižena psychika ženy, která je nečekaně odkázána pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých.

Osud si najde každého, pak už jen stačí postavit se mu tváří v tvář. Dočká se i Cimbi, teoretický sukničkář s postavou a povahou, po kterých ženy zrovna netouží, nedopatřením promiskuitní Markéta, moderátor v rádiu a amatérský muzikant Petr. A také bezdomovec Toporný, Filipa a její rodina, dokonce i její spolužáci Vikul a František. Ty všechny a mnohé další spojí zavěšená pizza, důkaz, že v lidech zůstává stále něco dobrého a chtějí si dělat radost. Ostatně nikdo by v životě neměl zůstat na všechno sám a na každého se alespoň jednou usměje štěstí

Antologie přináší reprezentativní průřez původní románovou literaturou, která vycházela v letech 1935 až 1944 v sešitových románových edicích pro muže v českém jazyce (či v edicích genderově nevyhraněných). Obsahuje deset románů, které byly poprvé publikovány v Románech do kapsy Rodokapsu (vycházely 19351944), Románech vzrušené chvíle Rozruchu (19361944), Moderních románech (19381943) a Dobrém čtení (19391944). Antologie sestává z děl typických, nikoli však tuctových. Každý z?deseti vybraných příběhů reprezentuje jinou žánrově-tematickou variantu dobrodružného, kriminálního nebo utopického románu, na které se levné, masově šířené periodické řady románových sešitů pro muže specializovaly. Součástí výběru jsou dva westerny a dva detektivní romány z českého prostředí, dobrodružný román z Pacifiku a z Jižní Ameriky, letecký román s námětem z první světové války, romance z trampského prostředí, kriminální melodrama a příběh zázračného vynálezu. Literární jazyk publikovaných románů odráží konzervativní představy o spisovné normě, současně však i tendence soudobé české literatury k začleňování prvků hovorového jazyka nebo slangu. Jejich ideologickou dominantu představují nacionálně, etnicky a kulturně konstruované obrazy nebezpečného cizího. V pečlivém edičním zpracování Mileny Vojtkové zahrnuje antologie vesměs méně známé či dnes již úplně neznámé práce deseti spisovatelů: Jaroslava Pokorného, Tima OBriena (pseudonym Bohuslava Čepeláka), Vladimíra Jenky (pseudonym J. K. Čemuse), W. Crosnyho (pseudonym Jan Fikera), Boba Hurikána (pseudonym Josefa Peterky), Jonnyho (pseudonym J. Ch. Novotného), Eduarda Kirchbergera, Steppa Gradmoora (pseudonym), Františka Vojtěcha a Karla Zemana. Autoři, které lze identifikovat, jsou v knize představeni životopisným medailonkem. Součástí ilustračních příloh je faksimile Románů do kapsy Rodokapsu č. 177 z 27. 10. 1938, v němž vyšel jeden ze zařazených románů. Antologie navazuje na příručku Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (Praha, Karolinum 2003). V této knize, kterou sestavili Pavel Janáček s Michalem Jarešem, jsou v úplnosti bibliograficky popsány všechny sešitové románové edice v českém jazyce.

Kniha Spratci je o tom, že dobrá parta je základ. Základ všech problémů. Děj se odehrává především v letech osmdesátých a na začátku let devadesátých. Je to akční, živočišný příběh. Svojí literární formou, ironickým humorem a dramatičností jde však o příběh současný, autentický a vtahující jako sám život Spratků. Jedná se o první díl připravované volné trilogie.

Autorka zachycuje svět svýma očima a přenáší ho na papír přesně tak, jak ho sama z pohledu šestnáctiletého teenagera vidí. Někdy mluví přímo o sobě, jindy o druhých a empaticky se pokouší proniknout skrze řádky ke každému čtenáři a ujistit ho, že nikdy v ničem není sám. Ať už mluví přímo k němu, nebo ke smyšlené postavě v textu. Každičká z myšlenek představuje důležitou část emočně silného příběhu, který na čtenáři zanechá dojem. V knize se míchá láska, radost, smutek i hněv. Také hromada motivace a rad, které ukáží každému snílkovi, jak si ve světě najít své místo. Naleznete zde myšlenky se skrytým smyslem a krátké úryvky příběhů, u kterých budete muset číst mezi řádky, abyste pochopili

Román se odehrává v malém domku ve fiktivním jihočeském městečku jménem Kropáčova Blatnice mezi lety 1900 až 2000. Žije v něm, či v rámci dvacátého století spíše přežívá, několik generací téže rodiny, přes kterou se žene série pohrom v podobě obou válek a posléze komunismu. O politiku se nezajímají, ta se však zajímá o ně. Kniha vlastně nemá žádného hlavního hrdinu a jedná o mikrotechnice moci, která se nenápadně odehrává ve všech domečcích nezávisle na tom, zda vládne císař, fýrer nebo generální tajemník. Na pozadí rybníků, rašelinišť a malebných lidových tradic se jejich obyvatelé navzájem podporují i dusí a ženou se do rozmanitých psychosomatických chorob. Výsledkem není ani idyla, ani peklo, ale cosi přesně na půl cestě mezi nimi. Román je věnován oběma autorovým babičkám, bezděčným lidovým kouzelnicím, které jako slepí pavouci zaplétaly osudy své i jiných a vůbec ženskému principu, na kterém živý svět stojí.

Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a tanečník, dokonce také malíř Umřel, když jsem se chystal postoupit z první třídy do druhé, a tak jsem vyrůstal s matkou, herečkou, spisovatelkou, později taktéž principálkou malého zájezdového divadla Maringotka. Přestože pořád pracovala, vždycky si našla čas i na mě. Se vztahem k otci jsem se vypořádával značně složitěji, ovšem ne proto, že byl podle všeho geniální umělec, zatímco já ne; mne to na něm vždycky spíš přitahovalo a líbilo se mi to. Jenže když se s mou pubertou téměř současně dostavily i ruské tanky, přestal jsem si myslet, jako si myslíval on, že komunismus člověka osvobozuje, začíná jeden z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013) a Kocouří pohled (2016). Při čtení se s autorem octneme například v Solopiskách i na mnoha dalších místech u nás doma, ale tradičně procestujeme i jeho oblíbený Island, Portugalsko, Chile nebo ostrovy v Baltském moři. A nejen to tentokrát se Burian při pátrání po předcích vydal do minulosti, takže studium starých matrik zapříčiní, že obdrží SMS od pradědečka svého pradědečka, ve snech se mu začne zjevovat tajemná sestřenka Růžena a náhle začne objevovat do té doby neznámé žijící příbuzné Jisté je, že ať už se s Burianem vydáme kamkoli, není to nuda! OBSAH: 1. Osobní bilance / Osobní bilance * O slepičí krok * Recept na štěstí* Pokus o jarní úklid * Bez aplikace * Jaro je tady * Máme moře? * Do důchodu! * Být pozitivní * Ptáci a já * Svět, do něhož nepatřím * Budoucnost už není tím, čím bývala * Předsevzetí * 2. Přes plnou čáru / Pohled z okna * Cestou k nesvobodě * V pokoji číslo 336 * Přes plnou čáru * V kotli * Státní vlajka a já * Odpověď paní O. * Na slovíčko s rasisty * Slunce, měsíc a ruský Cimrman * V mlze * 3. Pocitová teplota / Kdo zná, neničí * Pocitová teplota * Aplikace * Krakonoš a rasisti * Tvrdé a měkké * Výlet do Violy * Nic není černobílé * Brněnská překvapení * Rok Opice * Mému astrálnímu tělu * Melancholické blues * Na výletě v Sudetech * 4. Ve výhni knih / Pilulka štěstí * Život za to stojí * Dědictví po Františku Listopadovi * Za paní Helenou * Líbej teď hned * Kolik váží slovo? * Z pohádky do pohádky * Komedý francéé * Bílá sobota * Z deníku čtenáře * Ve výhni knih * 5. Cesty do minulosti / Cesty do minulosti * Počteníčko * Výlet do Smilkova * Loučení s pradědečkem * Věříte na kletby? * Dítko z umělecké rodiny * Stoletá láska * Domácí úvaha * Nedejme srdcím zatvrdnout! * Mezi životem a hrou * Jak jsem si porozuměl s tatínkem * Příbuzní jsou všude * 6. Obraz nad postelí / Soustředit se na sebe * V Laboratoři * Rodinný večírek v Rudolfinu * Zpropadené seriály * Přidané hodnoty * Nesmrtelná Barbie * Koho mám a nemám rád * Klidná síla * Nejdůležitější hláška Woodyho Allena * Památce jednoho pořadu * Honzova odpověď * Obraz nad postelí * 7. Osamělý orel / Bessasta?ir * Fotbal a banány * Pokus o sebevraždu turismem * Reykjavík Kouřová zátoka * Mimo sezonu * Usměvavá Hugrún * Něco o kamenech * Osamělý orel * 17. listopad na dvou Sněžkách * Osud a naděje * Počmárané město * Sochy v Dánsku * Helgoland * Za vzpomínkami do Sozopolu * Noc v Lisabonu * Třicet tisíc let * Dopis z Portugalska * 8. O zákazu padání / O zákazu padání * Můj Staromák * Moje oslavy * Co zmůžeme? * Co vás pobavilo? * Jarní zaváhání * Novoroční projev případné budoucí první dámy * Rallye Drahoš * Vichřice a bubliny * Spojařem v Semilech

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a podnikání v devadesátých letech.

Autor zcestoval skoro celou zeměkouli a ze svých bohatých zážitků čerpal také při psaní této knihy Miláček osudu. I tam, kde to bude znít neuvěřitelně, stojí za příběhem skutečná událost. Píše se rok 1986 a Martin ví, že riskuje život. Hnán touhou po svobodě přechází československou hranici a emigruje. Jeho cesty lemují nádherné ženy a s několika z nich prožívá fatální vztah, vyžadující nasazení všech smyslů. Ženy ho učí moudrosti, lásce a síle. Martin ctí morální principy, jež mu vštípil děda, který ho vychovával, začne se mu opravdu dařit a v Kanadě postupně zbohatne. Díky tamější české komunitě je přitom neustále v kontaktu s vlastí a může sledovat dění v rodné zemi. Osud mu však ještě nedopřál kýženého klidu a odvane ho na Dálný východ. Hledá odpovědi na otázky existence. Poznává dívku s královskou krví a nechává se zasvětit do rituálů tantrického sexu. Napojeni na přírodu si společně staví dům snů a stávají se z nich životní partneři. Jejich láska ustojí i sexuální experimenty a trojúhelníky, jimiž se v knize nešetří. Po teroristickém útoku na manhattanská dvojčata v roce 2001 si milenci staví srub přežití pro případ nukleární války. Daleko na drsném kanadském severu se ale ujímá režie medvěd grizzly a planety dvou šťastných lidí opouštějí svoje dráhy. Ryzí vztahy, úspěch, láska, sex a nevyzpytatelnost života.

Michal Viewegh se v nových povídkách pouští do známého hájemství příběhů „o manželství a o sexu“, ale jak je pro něj v posledních dílech typické, pohled je to trpký, sebeironický a občas černočerně vtipný. Spisovatelovo alter-ego Oskar přichází o manželku, peníze, rodinné zázemí a v jednom případě dokonce i o psa, ale své ztráty sčítá s posmutnělým klidem. Tvrdý střet s realitou zde má řadu podob, ale obdobné poselství – totiž že to, co člověku nakonec zůstane, je jen on sám, a tomu, kdo se zpronevěří i sobě, nezbyde nic.

Milostný příběh s nadčasovým významem; drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové. Děj se odehrává bezprostředně po válce, na podzim a začátkem zimy v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach Černá Voda. Téma smíření mezi národy se zde mísí s tématem osobního hledání smyslu života. Körner rozkrývá temné psychologické drama dvou osamělých lidí, které osud sice přivedl k sobě, ale čím více se k sobě snaží přiblížit, tím více se od sebe vzdalují. Rozporuplná doba nepřeje ani lásce, ani smíření sama se sebou. Adelheid zůstane pro Viktora hádankou.

Najdi si mne a dostaneš se na místo, kde jsme zapomněli kus vzpomínek. Autor se k nim vrací imaginací, ve které jsou zkušenosti, milostné příběhy i dobrodružství každého z nás. Každý by měl hledat sám v sobě, když se chce vydat na cestu pod dojmem knihy, která se jmenuje Najdi si mne. Ale koho hledat a co? To je vzrušující otázka, která se jako tajemství opakuje celou knihu. Její hrdina Jan hledá ve své domovině, ve Francii i v Číně a potkává se v nejrůznějších podobách s láskou a přátelstvím, s objevováním krásy a poznáváním světa. Na své cestě prožívá příběhy, které se už odehrály v jiných životech, láska se k němu přibližuje a zase vzdaluje a dobrodružství je jako nekonečné míjení všeho, co tvoří jeho svět, a Jan mu začíná konečně rozumět.

Najdi si mne a dostaneš se na místo, kde jsme zapomněli kus vzpomínek. Autor se k nim vrací imaginací, ve které jsou zkušenosti, milostné příběhy i dobrodružství každého z nás. Každý by měl hledat sám v sobě, když se chce vydat na cestu pod dojmem knihy, která se jmenuje Najdi si mne. Ale koho hledat a co? To je vzrušující otázka, která se jako tajemství opakuje celou knihu. Její hrdina Jan hledá ve své domovině, ve Francii i v Číně a potkává se v nejrůznějších podobách s láskou a přátelstvím, s objevováním krásy a poznáváním světa. Na své cestě prožívá příběhy, které se už odehrály v jiných životech, láska se k němu přibližuje a zase vzdaluje a dobrodružství je jako nekonečné míjení všeho, co tvoří jeho svět, a Jan mu začíná konečně rozumět.

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…

Známý český herec Václav Kopta s lehkostí a nadhledem vzpomíná na vlastní dospívání a na příhody z branže i rodinného života. Humorné vyprávění zavede čtenáře nejen do kraje autorova dětství, na pražskou Hanspaulku a do Libochovic, ale také do Berlína, na Rujánu nebo do jižních Čech.

Když už vaši blízcí nezvládnou odečíst od stovky sedm. V televizních reklamách je stárnutí zobrazováno jako doba, kdy se vám tu a tam objevují šediny, ale pokud polykáte příslušné doplňky stravy, můžete zlézat Alpy a hrát si na honěnou s houfem růžolících vnoučat. Martin Skořepa zná jiné stárnutí. Próza Rituál Turínského koně ukazuje přízr/načné starosti padesátníků: odcházení rodičů i vlastní chátrání. Soužití syna po onkologické operaci a alzheimerické matky je bolestivé, utrápené, banální i plné každodenních drobných zápasů, kdy vás tělo postupně vyloučí z „normálního“ života. A jako by to všechno nestačilo, jsou tu ještě dvě roviny, v nichž se zápas s tělesnem odehrává: víra a homosexuální sadomasochismus. Skořepův hrdina nechce dojímat ani šokovat, je sebeironický a vtipný, nevyžaduje od čtenářů soucit ani účast. Jen nutí přemýšlet o těle a o duši.