Najnovšie - Česká beletria strana 57 z 195
zobraziť:
Germania
Nový román Germania vychází z jednoduché úvahy: Co by se stalo, kdyby nacisté vyhráli v roce 1945 válku? Jak by vypadalo Německo a jak Evropa? Autor rozehrává krutý a nepříjemný obraz dnešního vítězného Německa a na intimním příběhu několika postav ukazuje, jak se vyrovnávají s děsivou přítomností, v níž žijí. Leoš Šedo je přesvědčivý, a to vychází pouze ze současných nacionalistických a populistických nálad ve společnosti...
Být mladý v sedmdesáti je lepší než být starý ve čtyřiceti
Vtipný i napínavý román o muži, který po sedmdesátce zjišťuje, že jeho velká rodina ani svět se nemusí vždy řídit jen jeho jedině správnými názory.
Architekt Marek Zítka oslavil sedmdesátiny a jakoukoliv připomínku stáří sveřepě odmítá. Poté co obdrží velkou a významnou zakázku na přestavbu zámku, je ve svém postoji jen utvrzen. Má vše, práci, úspěch i sex, a současně je přesvědčen, že jeho životní zkušenosti ho opravňují k tomu, aby měl ten jediný správný pohled na svět. Tento názor však již tolik nesdílejí jeho dvě dospělé děti a zcela ho odmítají dospívající vnoučata, která často stojí dokonce na úplně opačné straně barikády. Snaha po udržení velké rodiny ve vybudovaném rodinném sídle, vzniklém přestavbou středověkého manského dvora, dostává trhliny. Konflikt, téměř kriminální, se nevyhne ani Zítkově projektu. Svět je už jiný, než v jakém se snaží žít on. Dosud to ignoroval, náhle je však s tím vším konfrontován na mnoha frontách. Ale pak přijde koronavirová karanténa a vše je jinak. A Zítka se nakonec rozhodne se vším vypořádat překvapujícím způsobem.
Lehce vyprávěný příběh o závažných věcech nepostrádá ironii, humor i zamyšlení. Vším se pak prolíná krédo Marka Zítky: Až mne přestane bavit sex, tak budu na smrtelné posteli, protože život bez sexu je život po smrti.
Milý Bene
Milý Bene… tak začínají všechny příběhy, pocity a vzpomínky, které si autorka vyměňuje s bratrem své první lásky. Z očí do očí by si toho určitě tolik neřekli, ale dopisy unesou intimní tajemství, trapasy, kritiku a také v nich lze vyjádřit touhy a naděje, že i když člověk stárne, nic se neděje! Existuje totiž i láska na tisící pohled, protože láska se nedá omezovat ničím. Rozhodně ne kontinenty, vlastními i cizími dětmi, a už vůbec ne věkem!
Nepro(v)daná
Časosběrný soubor povídek zachycujících život od neřízené dvacítky po usměrněný dvojnásobek. Žena v drsně nastaveném zrcadle vlastního života. Aktuálně a finálně jedno dítě, jeden partner, jedny nervy, žádný lexaurin. Kariérní strop – účetní a poskok na sto způsobů. Sakra! Tahle bilance nejspíš neaspiruje na hrdý odkaz budoucím generacím. Postřehy z obyčejných dní, střípky, které nejde dostat z hlavy.
72 schodov
Román 72 schodov voľne nadväzuje na prvú časť trilógie, knihu 16, ktorá je o zdanlivo zúfalom boji statočného a odvážneho Mira proti nastaveniu pravidiel spoločnosti a o jeho snahe žiť podľa seba. 16 otvára ,Pandorinu skrinku a nechá Vás na koniec s otázkou A čo ďalej? Odpoveďou je takmer romantický príbeh komunity, ktorá žije za hranicami dnešnej spoločnosti. Vďaka autorovým pútavým, miestami až lyrizovaným opisom jednotlivých hrdinov a prostredia sa ocitnete priamo v deji knihy 72 schodov. Príbeh nadväzuje na tradíciu života v prírode, vracia človeka tam, kde si v plnej vážnosti začne znova uvedomovať sám seba a svoje schopnosti. Ego tu slúži zdravému rozumu v snahe dosiahnuť prospech jednotlivca, ktorý zároveň znamená prospech pre spoločnosť. Peniaze tu slúžia na to, na čo boli vždy určené - na zjednodušenie nepriamej výmeny medzi viacerými dobrovoľne spolupracujúcimi jedincami. Po prečítaní románu 72 schodov budete mať množstvo ďalších otázok, no i nádej, že stále je tu možnosť žiť inak. Viac podľa seba.
Dvě na cestě
Vztah matky s dospívající dcerou bývá zpravidla vším, jen ne klidným a harmonickým mezigeneračním soužitím. Spíše neustálým testem rodičovské lásky. Jaké to je, když taková dvojice opustí stereotyp všedních dnů a vydá se pěšky na moravsko-slezskou část camina Svatojakubské poutní trasy z Opavy do Mikulova a společně sdílí slunce, déšť, prach, bláto, žahavé kopřivy, komáry, vlídná přístřeší a laskavé lidi okolo? To nám prozradí poutní deníky maminky Anny a dcery Emy.
"Čtivé, aktuální, k věci, žádné zbytečnosti, obsah a humor. A pak ta vzácná kombinace: máma a dcera. Nejen na cestě svatojakubské, ale na cestě k sobě, spolu, vedle sebe a teď k nám"
Tereza Kostková
kmotra knihy
Kulihrášek
Série knížek o Kulihráškovi, která se mezi lety 1926 až 1935 dočkala čtrnácti dílů, patřila mezi válkami k nejoblíbenější četbě mladších školáků. Kulihráškovy příhody, svou formou stojící na pomezí leporela a komiksu, nabízely dětem zdařilé propojení poučení a veselých dobrodružství. Doboví pedagogové oceňovali verše Marty Voleské (1905–1985), hlavní kouzlo knížek ale spočívalo v kresbách Artuše Scheinera (1863–1938), jehož tvorba s kořeny v době secese se na čas stala téměř synonymem pro ideální výtvarný doprovod pohádkového žánru. Kniha přináší vůbec první důkladnou studii o Scheinerově životě a díle a současně kompletní soubor všech Kulihráškových příběhů. To vše doplněno o Scheinerovy obrazové scénáře, ukázky korespondence a další materiály přibližující vznik slavné série.
Silážní jámy
Silážní jámy mají různou kapacitu a také konstrukčně jsou pestré, mohou být průjezdné a neprůjezdné, nadzemní, polozapuštěné, zapuštěné. Při silážování může být ohroženo životní prostředí dvěma faktory: zápachem a silážní šťávou
Silážní jámy Daniela Hradeckého jsou důkazem, že teorie s praxí se nemusí rozcházet. A je taky důkazem, že vysoké i nízké je sobě tak blízké. Autorův asymetrický text, střídající se spisovnost s nespisovností, vulgarita s filozofickými termíny, nekorektnost, vkládání slov či vět z jiných jazyků, neotřelá slova z kapsáře češtiny, drobky banality a patosu, zkratky, život jako putování čili Hradeckého odysea, protože ztotožnění hlavního vypravěče s hlavním hrdinou je vlastně nejférovější cesta v páchání současné literatury. Lze se jen pokorně pokusit vcítit se do toho bludiště nesystému, do té udusané hromady hnoje, jak se dají slova a věty a odstavce slušně nazvat, do toho procesu fermentace
Na sklade 2Ks
14,14 €
To prší moře
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.
Na sklade 1Ks
16,90 €
Děti války
Když se řekne Lékaři bez hranic, mnozí si představí chirurga ve stanové nemocnici se skalpelem v ruce. Spousta krve, šití. Když to jde dobře, za pár týdnů je pacient zase na nohou, žije svůj obvyklý život. Na mise ale naši spolupracovníci jezdí pracovat i s něčím mnohem méně hmatatelným - s lidskou psychikou. A ta vyžaduje mnohem delší čas, aby se zhojila.
Děti, o kterých autorka píše, prožily pro Středoevropana často nepředstavitelná muka: jednomu chlapci uhořel bratr přímo před očima; jedna z dívek zdánlivě přišla o naději na spokojený život kvůli popáleninám, které jí zjizvily tvář; spousta dětí má noční můry, trápí je pomočování, bojují s agresí. Musely za dramatických podmínek uprchnout ze svého domova, aby se v nové zemi staly bezcennými občany a jako děti uprchlíků snášely posmívání spolužáků ve škole. Tedy v tom lepším případě.
Místnost, kde probíhá terapie, je často jediným místem, kde se mohou cítit bezpečně. Kde si mohou dovolit být dětmi. Své pacienty Kateřina pro účely této knihy nazývá příznačnými arabskými jmény: Mughlaq / Uzavřený, Alkham / Drsný, Maqbul / Slušný, Baryi / Divoká, Mahdub / Líbezná, Gawiun / Silná atp. Snaží se najít klíč k jejich problémům, i když ji práci ztěžuje celá řada faktorů. Se svými pacienty komunikuje skrze překladatelku; musí neustále balancovat na hraně toho, co je společensky přijatelné - ať už je to tabuizované téma sexuality nebo podaná ruka k pozdravu, která mezi ženou a mužem zůstává bez reakce. Musí zvládat extrémní pracovní tempo. Jde do práce, protože teď je na misi a teď ji tady děti potřebují.
Zemři se mnou
Zemři se mnou. Tři prostá slova, která někomu mohou znít jako výzva, jinému jako prosba. Pod nimi se skrývá mobilní aplikace s přinejmenším znepokojujícím údělem pomáhá sebevrahům ve chvílích, kdy se loučí se životem. Není známo, jak vznikla, ani kdo je jejím autorem. Přesto stále existuje a kdokoli chce, snadno k ní získá přístup. Ed, Salma, Richard, Ray a David se nikdy nesetkali. Zatímco Eda trápí problémy nejen ve škole, Ray usíná v alkoholovém opojení na pohovce v obležení svých psů. Když si policista Richard na noční směně vaří další kávu, Salma se ukládá ke spánku a modlí se, aby nepřišly noční můry. David se uzavřel před světem a dnem i nocí usilovně pracuje na svém projektu. Jedno však mají společné. Dříve nebo později poznají, co všechno se může přihodit, když se stanete uživatelem DieWithMe.
Sousedé, cvrčci a zlo pod sluncem
Knížka je čtvrtou v pořadí autorových knížek pamětí, vzpomínek na dětství a mládí, a odehrává se v období středoškolských studií a krkonošských prázdnin na začátku šestého decenia minulého století.
Doktore, vražda, jedeme!
Publikace Doktore, vražda, jedeme! Deník policejní, deník výjezdový je druhým, doplněným vydáním původní knihy Doktore, vražda, jedeme! (z deníku policejního lékaře) z roku 1995. Přináší osobní zkušenosti policejního lékaře pplk. MUDr. Karla Vomáčky z ohledání velkého počtu obětí vražd, sebevrahů a podezřelých úmrtí, k nimž došlo na území Hlavního města Prahy a Středočeského kraje v letech 1978–1994. Literární spolupracovník Viktorín Šulc knihu doplnil o nové informace k některým případům a o předmluvu a epilog, obsahující vzpomínku na pplk. MUDr. Karla Vomáčku, který vzhledem ke svému povolání musel být mezi prvními na místě lidských tragédií. Unikátní je forma deníku, zachycující jednotlivé případy, na kterých Karel Vomáčka pracoval jako člen výjezdové skupiny, tzv. mordparty, zabývající se případy vražd, sebevražd a podezřelých úmrtí, což je v současné době předmětem činnosti prvního oddělení.
Populární a přitom zcela autentickou formou vypráví pplk. MUDr. Vomáčka o okamžicích, kdy vznikaly kriminální kauzy, hýbající ve své době celou republikou: Případ silvestrovského zběha/Případ spartakiádního škrtiče/Případ vraždícího policisty/Případ třešinkového vraha — a o spoustu dalších známých trestných činů podle § 219 se ve svých vzpomínkách podělí se čtenářem muž, který ošetřoval odsouzené na smrt – Olgu Hepnarovou, dívku, která v roce 1973 usmrtila autem 8 lidí a pětinásobného vraha Ladislava Hojera!
Na sklade 1Ks
16,45 €
Mikulášův poklad
Kdo tajemným fantomem, píšícím na novou fasádu nápis A.C.A.B.? Kam starý Pecháček odváží mrtvá zvířata? A najde Mikuláš vysněný poklad? Sbírka příběhů od Ivana Galambici, autora úspěšného humoristického blogu a knižního bestselleru Zážitky rozvedeného muže.
Jsme zde, abychom byli šťastní
Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen svět úspěšných i neúspěšných, těch šťastných, což vždy nejsou ti, jaké bychom v povídkách jihočeského autora čekali na první dobrou. Ale on je v tom dobrý, Zbyněk Mrvík, jméno, jež není soudě povrchně dle jména garantem kvality. Angličan by tyto příběhy opsal slovy against all odds nebo nejkrásnějším anglickým slovem (dle hlasování ve Velké Británii před několika lety) serendipitty: neočekávané štěstí navzdory nepřízni osudu a všemožných okolostojíčností.
To činí tuto knihu příjemnou, nikoli v povrchním smyslu lehkého čtiva, ale jako dílo, které je dobré číst a ke kterému se budeme rádi vracet. A to je důvod, proč můžeme tuto sbírku nazvat a to bez výhrad: krasavec a lomit rukama a znovu se k ní vracet. Je to dobrá kniha povídek a víc vědět nepotřebujem...
Moskva-hranice
Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík. Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991.
„Závěrečná zápletka má vše, co od vynalézavě zfabulované story očekáváme. Nicméně Jiří Weil si ji nevymyslel. Jenom ji dobře, koncizně a živě napsal. Celá zápletka, která tvoří vyústění a závěr knihy, je vnějškově a tradičně měřeno tou ,nejrománovější‘ složkou Moskvy-hranice, ale Weilovi se opravdu stala. Díky přímluvám Julia Fučíka Jiří Weil unikl nejhoršímu. Po XX. sjezdu KSSS, tedy v druhé polovině padesátých let, byl sovětskými místy rehabilitován, dokonce byl pozván do Moskvy a dočkal se plné satisfakce, zatímco v Československu zůstal trpěným spisovatelem v polovičním ústraní a román Moskva-hranice nesměl vyjít.“ Z recenze Josefa Vohryzka (Respekt, 23. 12. 1991)
Spisy Jiřího Weila (1900–1959)
Řídí Michael Špirit
Reportáže a stati 1920–1933
Gogol a anglický román 18. století (1928)
Reportáže a stati 1933–1937
Moskva-hranice (1937)
Dřevěná lžíce (1938, 1992)
Makanna, otec divů (1945)
Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949)
Stati a reportáže 1938–1956
Život s hvězdou (1949)
Harfeník (1958)
Žalozpěv za 77 297 obětí (1958)
Na střeše je Mendelssohn (1960)
Paralipomena
dostupné aj ako:
Surový tvar
Když se něco rozbije, jenom to dostane jiný tvar, říkává s oblibou soused zprava. Ale platí to i tehdy, když nejde o staré hrnky či talíře, ale o celé společenství? Příběh jedné nejmenované vesnice, která by mohla ležet kdekoli, nakolik je typická, od počátku poněkud mate tělem. Vše je tu tak nějak povědomé, parta nezvedené mládeže, která z nudy střílí vzduchovkou po projíždějících autech nebo se prohání na kolech po návsi, sousedské řevnivosti v obci, kde si všichni vidí nejen do talíře, ale i do postele, hospoda, kde vysedávají štamgasti a vedou řeči o stavu světa, jaké by se daly zaslechnout snad v každém venkovském lokále. Jenže pod vrstvou jednotlivých epizod, skvěle odpozorovaných ze života na vsi, pozvolna prosakují cizorodé, znepokojivé prvky, které obraz naprosto obyčejné vesnice narušují. A tak zatímco lidé během nekonečného horkého léta čekají na Egona, jediného člověka z vesnice, který to někam dotáhl a z dalekého světa tam venku jim rok za rokem přináší novinky, atmosféra zvolna houstne a hrozí, že budoucnost, která se blíží, bude mít oproti dnešku jiný tvar, a dost možná o hodně surovější.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Samet blues
Drsná devadesátá v povídkách Romů
Dvanáct autorů a jejich svědectví o tíze svobody.
Jak události přelomových devadesátých let minulého století zasáhly do životů dvanácti romských autorů, jejich blízkých a tehdejší romské společnosti vůbec? Více než třicetiletá perspektiva a motivy prostupující celou sbírkou Samet blues - Drsná devadesátá v povídkách Romů umožňují nahlédnout, jak se v čase proměňovala a na Romy dopadala společenská atmosféra. Její odraz zde má podobu porevoluční euforie z nabyté svobody a možnosti etnoemancipace přes záhy zakoušenou existenční nejistotu, sociální vyloučení, ohrožení vzestupem rasismu a patologickými jevy až po ztrátu tradičních romských hodnot, které jen těžko odolávaly požadavkům na individualismus a úspěch měřený majetkem. Různorodé autorské hlasy se tu skládají v jednolitý chór, obdobu amerického černošského blues žalujícího na těžký úděl nerovnoprávné menšiny.
Autoři Gejza Demeter, Eva Danišová, Michal Šamko a Květoslava Podhradská se v té době museli postarat o své rodiny. Příběhy podobné těm jejich, avšak zachycené z pohledu dětí autorskou generací Husákových dětí a mileniálů, do sbírky vnáší Iveta Kokyová, Stanislava Ondová, Rena Horvátová, Maria Siváková, Věra Horváthová Duždová, Patrik Banga, Lubomír Čipčala a Martin Kanaloš. Zaznívá v nich nejen zklamání z promarněných šancí, které demokracie nabídla, ale i naděje, že je možné vést důstojný a plnohodnotný život, pokud je Romům umožněno vzdělávat se nesegregovaně a získat naplňující profesní uplatnění.
Vojtěch Bernatský: Dvojtátovy deníky (trojbox)
Tři deníky a tři roky, které přinesly tolik radosti, smíchu a rodinných historek, ale také útrap v nelehké době. Jasný důkaz, že dětská nevinnost, humor a bezprostřednost nás dostanou z jakékoliv šlamastyky. A také krásná možnost vrátit se prostřednictvím čtyřčlenné rodiny Vojtěcha Bernatského do dob, kdy veškeré naše kroky určovaly děti. Do dob, které jsou nejpikantnějším kořením života. A které tak rychle utečou a už se bohužel nevrátí.
Česká beletria zachytáva jedinečný štýl, umeleckú hodnotu a prínos českých autorov. Česká beletria vyniká precíznym a poetickým jazykom, do detailov vykreslenými postavami a živým opisom prostredia. Autori majú záujem vytvárať atmosféru a emócie, ktoré priťahujú čitateľov a ponárajú ich do príbehu.
Českí autori si zaslúžia miesto v medzinárodnom literárnom kontexte a ich diela majú širokú paletu žánrov. Od historických románov cez psychologické thrillery, filozofické diela až po surrealistické práce - česká beletria prináša rôznorodosť a možnosť objavovať nové perspektívy.
Česká beletria je súčasťou bohatého literárneho dedičstva Českej republiky. Jej diela nielen zábavným spôsobom potešia čitateľov, ale aj hlbšie osvetlia ľudský život a skúsenosti. .
K najznámejším autorom českej beletrie patria Franz Kafka, Milan Kundera, Božena Němcová, Jaroslav Hašek, či Karel Čapek.
