Najnovšie - Česká beletria strana 56 z 195
zobraziť:
Potřeba hladu
Sympatického čtyřicátníka Marka děsí monotónní život mezi prací a rodinou. Není v tom jediný, ale východisko, pro které se rozhodne, se vymyká nejděsivějším nočním můrám většiny z nás. Cena za svobodu je vysoká, a ještě větší dilema musí Marek vyřešit, když se do jeho samotářského života připlete láska. Autor novely Potřeba hladu vystavěl příběh svého středoevropského Jacka Londona s takovou živostí, až má čtenář dojem, že spolu s Markem sdílí jeho potřebu hladu.
Safari
Muž v doprovodu mladé ženy vyráží do Afriky na loveckou výpravu. Jakmile se ocitne na místě, noří se do světa válečného a sexuálního násilí, které jako by neznalo hranic. Střetem s vojáky, pytláky, nemocemi a samotnou přírodou hrdinové tohoto barbarského románu zachycujícího krutost bez jakýchkoli příkras, a to i těch literárních dosahují naprostého odosobnění, jež je uvrhuje do světa mimo jakákoli pravidla.
Ve dvou částech autor líčí osudovou zkušenost dvojice bílých turistů bažících po silných emocích. Ať nikdo netvrdí, že si libujeme v násilí, podobný text totiž dosahuje úspěchu právě za cenu zvráceného vzrušení z četby některých pasáží. V epilogu se příběh překlápí v podobenství o světě, v němž je člověk ztracen, neschopen nalézt jakýkoli smysl, včetně toho orientačního. Laurent Goumarre: les Inrockuptibles
Ze života hmyzu
Alegorická divadelní hra Ze života hmyzu patří již téměř sto let ke klasikám českých divadelních jevišť. Toto nadčasové komediální drama bratří Čapků ve třech dějstvích popisuje lidské vlastnosti (převážně záporné), demonstrované na postavách z hmyzí třídy. Všechny obrazy hry spojuje jistý Tulák, lidský protagonista, který se na začátku rozčiluje, že lidi uráží oslovení „člověče“, přestože ničím jiným nejsou. Následně se rozhodne, že se k nim tedy bude stavět jako ke hmyzu, což nastavuje optiku celého zbytku představení. Scénář z roku 1922 se dodnes pravidelně objevuje na seznamech povinné i maturitní četby a neměl by tedy chybět v knihovně žádného českého čtenáře.
Když mluví ryby…
Knížka rybářských povídek je napsaná pro čtenáře, kteří chodí rádi k vodě a do přírody. Pavel Kšajt vás provede svými rybářskými začátky, v nichž se určitě mnozí najdou, a připomenou si dobu svého vlastního loveckého dospívání. Představí své oblíbené rybářské revíry, hlavně řeku Cidlinu a jedno Tiché údolí. Autor s lety dozrává k širšímu pohledu na rybaření, ve kterém nejde jenom o ulovení co největší ryby nebo dokonalé zvládnutí rybolovných technik, ale především o zážitek z lovu a soužití s rybami. Ukáže vám, že velké dobrodružství u vody se dá zažít i za docela obyčejného dne. Některé texty proto zaujmou poutavým příběhem, jiné spíše prožitkem, specifickou náladou, pocitem nebo popisem krajiny.
Knížka je také zajímavá svou neobvyklou výtvarnou podobou. Ilustrace jsou vytvořeny vypalováním na dřevo. Jejich autorem je Oto Melter.
Božidara
Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění.
Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná.
Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl?
Na sklade 1Ks
28,33 €
dostupné aj ako:
Kraj návratů i setkávání
Většinu volného času prožívala autorka Věra Rudolfová (přes třicet let působící jako rozhlasová redaktorka) v malé obci nedaleko Nového Města na Moravě. Tento kraj si zamilovala, seznámila se také s mnoha umělci, kteří se tu narodili, působili nebo hledali inspiraci. Napsala o nich knížku Město mého srdce (2002). Následovaly publikace Kraj věčných návratů (2003), Kraj návratů a setkání (2006), Kraj návratů a inspirace (2011), Kraj návratů a vzpomínek (2013), Kraj návratů i setrvání (2015), Kraj návratů i loučení (2019). V publikaci Kraj návratů i poznávání autorka seznamuje čtenáře se životními příběhy dalších známých (např. František Kožík, Slávek Volavý, Jiří Brady), méně známých nebo téměř zapomenutých osobností se vztahem k Novému Městu na Moravě a jeho okolí.
Les
Zmrzlým lesem putuje tichá trojice Prst, Malá a Dcera. Svět kolem nich je nepřátelský a nebezpečný. Poutníci se snaží vyhnout predátorům, lovcům a vlkům, a jejich cesta připomíná tanec v minovém poli. Prsta pronásledují vzpomínky na dětství, kdy lidé v ulicích začali mizet jako mýdlové bubliny, kdy se ztratili i jeho rodiče, jako by nikdy neexistovali. Brzy pochopil, že se světem se stalo něco zlého a začala v něm platit jiná pravidla než předtím. Morálka a svědomí se proměnily v prázdné pojmy, rozhodovala síla a krutost. Aby přežil, musel se chlapec přizpůsobit. Jako zázrakem se dočkal dospělosti. Dnes ví, že je smrtelně nebezpečné vydávat hluk a přilákat pozornost kanibalů. Proto se nyní se ženou a dítětem dorozumívá pouze znakovou řečí.
Zatímco trojice prochází opuštěnou krajinou, Dcera se ptá na všechno, co ještě nezná, a Prst jí gesty vypráví o vymoženostech normálního života, o obchodech, restauracích, sochách, podzemních garážích, platebních kartách Ale už i jemu samotnému to zní nepochopitelně, jako dávný sen. Místo ovládání počítače je užitečné číst stopy, umět si chytit k večeři toulavou kočku a včas odhalit nebezpečí.
Cílem strastiplné cesty je vzdálený mokřad, bezpečné útočiště, které má poutníkům poskytnout ochranu a obživu. Než se k němu dostanou, musí projít Městem. Prst slyšel, že jeho obyvatelé jsou zákeřní, ostatní mají za divochy, chytají je a zabíjejí. Přesto nezbývá než se vnořit do temného labyrintu ulic.
Románový debut Marka Baroše hýří napětím, nečekanými zvraty a bohatým jazykem. Současně nás přivádí k zamyšlení, co kdyby se život na Zemi nečekaně od základů proměnil a my museli v primitivních podmínkách tvrdě hájit své životy.
Nekropotence
Román Nekropotence aneb death in progress Vojtěcha Němce je vyprávěn ve dvou rovinách: protagonista prožívá skutečné dobrodružství v postmortalii a zároveň vzpomíná na svůj smrtelný život, ačkoliv je to proti zdejším zákonům čerstvý umrlec se totiž má dostavit na úřad, kde mu odeberou byvší identitu, dle předpisů má zapomenout na svůj předešlý život. Tak se prolíná lineární děj eposu-grotesky s dějem magicky rozkouskovaným, maně vypravěčem rozpomínaným. Život po životě není žádný med, k tomu dopomáhá trenér, úřední průvodce a tajný kverulant kocour bombič, jeho mutantský bratr pumič a další bizarní postavy vypůjčené z (pop)kulturních zbytků. Celému záhrobnímu zmatku vévodí záhadný byrokratický aparát, logopedické vady, genorovo mauzomuzeum a zrůdný systém, proti němuž se hrdinové vzbouří, uchýlíce se ke starému dobrému ultranásilí. Díky dvěma časovým rovinám, které se navzájem prolínají a komentují, je sdělení neustále komplikováno, znovu a znovu adaptováno na řeč postmortalů. Nekropotence je tedy sarkastickou metaforou rozdrobeného vědomí, jemuž podléhá současný (trans)člověk, zkrátka kolovratným šášem.
...a potom
Název knihy ...a potom je inspirována mnoha vyslechnutými příběhy. Ať už byly určené mně nebo jsem je na zapřenou zaslechla třeba v autobuse. Byly to osobní zážitky, obsahy filmů či knih. A vždy vypravěč příběh předěloval tím známým ...a potom.
Květa je přebornice v disciplíně jak si zkazit život. Ne že by na své výkony byla sama, má jednoho stálého trenéra a další se brzy přidá… Ještě že má i přátele, protože přátelé jsou andělé bez křídel. Co je realita, a co pouhý sen? Bude Květin „začátek znovu“ tentokrát konečně šťastný?
Krajiny zjevení
Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné možnost zázraku uprostřed drtivé reality.
Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech
Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení.
Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.
Krysař
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915.
Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…
dostupné aj ako:
Helena
Nikdo nemá právo určovat hranice normálnosti. Ale co když se to stalo skrytou zbraní, která je namířená proti zdravým lidem? Proč mají lidé v naší společnosti strach říct ,,to už je moc"? Kdy pojmenovat psychopatii? Je potřeba netolerovat násilnosti už na jejich začátku, pak totiž přijde na řadu řešení nenavratitelných důsledků. Na sklonku svého života hlavní hrdina knihy Helena znovu prožívá své mladí a snaží se najít odpovědi ke svému životu plného cyklicky se opakujících otazníků. A je na tobě, čtenáři, abys posoudil, zda se mu povedlo nalézt odpověď.
Archa knih
Jednotvárný a poklidný život v malé komunitě se zdá být zcela idylický. Všichni žijí v souladu s přírodou a Bohem, který je chrání před tím, co číhá za branami vesnice.
Ale přesto vše není takové, jaké se na první pohled zdá, a někdo začíná pokládat nepříjemné otázky…
Na sklade 1Ks
13,99 €
Můj přítel Neil
Neil je magnetem na nestandardní, absurdní, komické, dojemné i fatální situace.
V mládí jej vyloučili z kněžského semináře, napravoval záda nahému Lou Reedovi a zesnulá osmiletá dívenka mu posmrtně zachránila život. Z bílého Renaultu 4, koupeného od Kurtise Roosevelta, se jen silou myšlenky stal žlutý a v ulicích Palma de Mallorca políbíl úplně cizí dámu.
V dětství býval Neil plachý, dnes přednáší své vlastní básně každému na potkání. A spontánně tanší, jakmile uslyší hudbu. Ir, který se živil jako osteopat v Londýně a pak se usadil na Mallorce. Rád se dá do řeči s kýmkoliv v křivolakých uličkách vesnice Deiá, v nejkrásnějším místě na světě. A jeho životním mottem je: "Nedělat nic"
Vřesové hory
Kniha Vřesové hory je vyzváním na cestu do intimního světa autora, který se – v časovém oblouku několika desetiletí – klene od autentických dětských vzpomínek přes hledání sama sebe ve složitém světě vztahů až k dramaticky vypjaté literární fikci, která konfrontaci autora s vnějším světem uzavírá. Z textu knihy je zřejmá nejenom značná autorská zkušenost, hluboký vztah k mateřskému jazyku, ale také zcela čitelná fascinace uměním, které v obecném konzumu zůstává jako ničím nezastupitelný zdroj duchovní kultury. Při čtení Vřesových hor si milovník knih uvědomí autorovo okouzlení, kterému propadl nad takovými literárními díly, jakými byla kniha Mé jméno budiž Gantenbein Maxe Frische, případně Stiller od téhož autora, jimiž se v šedesátých letech fakticky formoval tzv. nový román. Vřesové hory tomu, kdo je bude číst, nabízejí nejenom estetický zážitek, ale i řadu otázek, které nejsou jenom součástí subjektivního autorova světa.
Rozmarné léto
Příběh jednoho léta "poněkud nešťastného způsobu". Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.
dostupné aj ako:
Jensen a lilie - Modrá slečna - Kráska
Souborným vydáním tří novel Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1926 a 1927, které byly dostupné jen v podobě bibliofilie, nebo vyšly pouze časopisecky, se víceméně završuje dlouholeté bádání a?vydávání Kocourkova díla. Všechny tři texty spadají do autorovy tvorby „před“ jeho známějšími – a dodejme, že již vydanými – novelami a?romány (mj. Srdce, Žena, Zapadlí vlastenci 1932) a doplňují tak Kocourkovy deníkové záznamy a povídkovou tvorbu z druhé poloviny dvacátých let. Najdeme zde pro autora typické rysy i obsese s prvky často ještě chlapecky naivními. Je ale nutné si vždy uvědomovat, že v době vzniku všech tří próz bylo Kocourkovi sedmnáct let. Nesmírně nadaný spisovatel, umírající na tuberkulózu ve „wolkerovských“ 24 letech, absorboval velmi rychle avantgardní poetiku a doslova vychrlil řadu textů jdoucích ruku v ruce s dobovým nejmodernějším uměním. Evidentní jsou vlivy expresionismu a poetismu, jako je okouzlení městem, často bizarní erotika, podivuhodný exotismus, ale také výrazné motivy sociální a s nimi spojená místy až podivně vyšinutá brutalita a výstřednost jedinců. Kocourkovou smůlou a prokletím bylo dlouhodobé opomíjení a regionalismus, takže jeho dílo bylo známé jen málo. K objevování Kocourka dochází od šedesátých let a trvá vlastně dodnes. Trojice textů je tištěna z dochovaných strojopisů (ed. Michal Jareš) a doplněna studií Jaromíra Typlta.
Třetí cesta
S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní Holcmanovština. Dobrý čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi ke dnu. A ode dna opět letem vzhůru.
Poslední knížka přináší kromě zmíněné Holcmanovštiny i něco navíc. Josef ji ozvláštnil třemi samorostlými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Pavlištíkem (etnografem) a Miroslavem Zikmundem (cestovatelem). Vydal se s nimi na vyjížďku sledující Vlárskou dráhu a její okolí, přičemž většinu času netráví ve vagonu, ale na voze taženém koňmi. Tak je to i s „mapováním“ oné původní cesty, ta brzy ztrácí na důležitosti. Jsme vtaženi do setkávání s osobnostmi, co mají nebo měly k tomu koutu Moravy popřípadě k Josefovi nějak blízko (Skácel, Komenský, Volavý, Oliva, Pitínský, Polívka, Pivečka atd.). Do dění totiž navíc vstupuje Anděl, který je personifikací autorovy paměti. Vznáší se nad poutníky a umožňuje obohacovat prostý děj a autentické myšlenky jejich přesahem či přímo úlety k fantazii. Třetí cesta. Vyzývavý titul, řádky nabité energií. Antonín Bajaja
Sobělživci
Román Sobělživci ústy svých hlavních hrdinek zprvu odkrývá nitra někdejších spolužaček a velkých kamarádek v období, kdy většina mladých lidí staví kamarádství a přátelství nade vše. Tak je tomu i u všestranně nadané Zuzany, která se naivně snaží o naplnění oné až dětsky romantické vize, kdy se svojí odvěkou kamarádkou Lenkou budou jedno tělo i jedna duše. Ovšem zatímco pokorná a naivní Zuzana neustále hledá kvalitní vztahy, pragmatická Lenka naopak veškeré vztahy využívá, až zneužívá. V cyklicky střídaném vyprávění nahlédneme na léta dospívání obou hrdinek jak s rodiči a jejich leckdy nepochopitelnými nároky, tak v různorodém společenství kamarádů a přátel, s prvními láskami. Zároveň se skrz jejich osudy vrátíme na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co bylo pro tuto dobu příznačné – především ohromné, až nekritické nadšení z nově nabyté svobody s vizí nekonečných možností. Vystřízlivění, ba až jakási kocovina, bylo zákonité. Cesty Zuzany a Lenky se v ten čas rozejdou, aby se znovu potkaly za velice zvláštních okolností; zde příběh vrcholí malou detektivní zápletkou, dokreslující charaktery většiny postav celého příběhu.
dostupné aj ako:
Česká beletria zachytáva jedinečný štýl, umeleckú hodnotu a prínos českých autorov. Česká beletria vyniká precíznym a poetickým jazykom, do detailov vykreslenými postavami a živým opisom prostredia. Autori majú záujem vytvárať atmosféru a emócie, ktoré priťahujú čitateľov a ponárajú ich do príbehu.
Českí autori si zaslúžia miesto v medzinárodnom literárnom kontexte a ich diela majú širokú paletu žánrov. Od historických románov cez psychologické thrillery, filozofické diela až po surrealistické práce - česká beletria prináša rôznorodosť a možnosť objavovať nové perspektívy.
Česká beletria je súčasťou bohatého literárneho dedičstva Českej republiky. Jej diela nielen zábavným spôsobom potešia čitateľov, ale aj hlbšie osvetlia ľudský život a skúsenosti. .
K najznámejším autorom českej beletrie patria Franz Kafka, Milan Kundera, Božena Němcová, Jaroslav Hašek, či Karel Čapek.
