Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 29 z 75

Kniha Kornela Földváriho Svet pre dvoch je súborom textov o najznámejšej dvojici slovenského humoru L+S. Všetky texty odzrkadľujú nepretržitý, niekoľko desaťročí trvajúci záujem autora o oboch komikov, kolegov-divadelníkov a priateľov. Súborné dielo Kornela Földváriho vychádza vo vydavateľstve KK Bagala, doteraz vyšlo šesť z ôsmych zväzkov. S Kornelom Földvárim sme sa zoznámili v redakcii Kultúrneho života a odvtedy sa datuje náš veľmi úzky osobný aj pracovný vzťah. On bol napríklad prvý človek, ktorý kriticky zhodnotil našu prácu s Julom Satinským v doslove k našej prvej knižke Nečakanie na Godota. Tento doslov a nakoniec aj doslov k našej druhej knižke, kde ešte rozvíjal niektoré svoje myšlienky, považujem za to najpodstatnejšie, čo kedy kto o nás tu na Slovensku napísal. To najpodstatnejšie a myslím, aj najvýstižnejšie. (Milan Lasica) Kornel bol veľmi veselý a svojím smiechom nás vždy všetkých nakazil. Smial sa tak, že vydýchal všetok vzduch, takže v tej pivnici potom už pre ostatných neostal nijaký kyslík. Preto sme sa tam tak potili. (Július Satinský) Kniha Kornela Földváriho Svet pre dvoch je súborom textov o najznámejšej dvojici slovenského humoru L+S. Obsahuje recenzie predstavení, kníh, doslovy, text na prebale CD aj v programe k predstaveniu, príspevok na konferenciu o Divadle na korze a kratšie glosy – stručné charakteristiky kníh, články venované úmrtiu Júliusa Satinského a dva bližšie neurčené texty, zrejme napísané práve pre túto knižku. Všetky texty odzrkadľujú nepretržitý, niekoľko desaťročí trvajúci záujem Kornela Földváriho o oboch komikov, kolegov-divadelníkov a priateľov. Úvod knihy patrí brilantne napísanému chválospevu na komika a jeho vskutku vznešené poslanie. Vznešené, samozrejme, ak ide o komikov typu L + S. V tomto reflexívnom vstupe sa Földvári prejavuje ako výborný štylista-esejista s hlbokou osobnou i profesionálnou zaangažovanosťou, ak nie zapálenosťou a láskou. Na záložke charakterizuje Pavel Vilikovský jeho záujem o okrajové žánre (detektívka, komiks a pod.) ako „fanúšikovsko-kritický a literárnohistorický“. Presne taký istý je aj jeho záujem o Lasicu a Satinského. Sám seba nazýva Földvári ich „skalným prívržencom“. Chladnejší tón divadelného znalca sprevádza hlas úprimného obdivovateľa a priaznivca. Autor hodnotí umelecké výkony a ich dosah na spoločenský a kultúrny život na Slovensku, čo sčasti robí z knihy dokument, a to najmä o dobe veľkých, ale aj bolestne sklamaných nádejí šesťdesiatych rokov. Charakter knihy ako súboru článkov s témou L + S si vyžiadal opakovanie niektorých faktov, nehrozí však, že by sme sa v súvislostiach nedozvedeli niečo nové. Napríklad rozprávanie o dvojici komikov sa rozširuje na rozprávanie o novej divadelnej generácii, ktorá vznikla okolo Divadla na korze a tvorili ju takí herci, ako Labuda, Dančiak, Huba, Furková, Kolínska, Mikulík a pod. Práve ľuďom združeným okolo tohto divadla Földvári knihu venoval. Földváriho štýl je esejistický a dobre čitateľný, na vysokej intelektuálnej úrovni a pritom nie nezrozumiteľný, v čom sa približuje k povahe humoru L + S. Na druhej strane zámerne nepoužíva prázdne slová, ako ich zámerne používali komici. Ak oni chceli poukázať na absenciu schopnosti komunikovať, Földvári sa snaží so svojimi čitateľmi komunikovať čo najjasnejšie. „Ozajstný humor robí človeka lepším, dvíha ho k ideálom a znásobuje jeho možnosti vnímania. Nezráža ho do bahna dvojzmyslov a surovosti (...)“ Knižka Svet pre dvoch je súborné a koncentrované vyznanie lásky komikom, ktorým sa najlepšie darilo napĺňať túto teoretickú ideu svojským praktickým obsahom. (Zuzana Hašková, Knižná revue) Povedať, že popredný slovenský teoretik literárneho, divadelného a výtvarného humoru Kornel Földvári komentuje tvorbu Milana Lasicu a Júliusa Satinského už takmer štyridsať rokov, je pravdou i zavádzaním. Pravdou v tom, že jeho prvý text v knihe Svet pre dvoch pochádza z roku 1966, zavádzaním zasa v tom, že totalitný režim na viac ako desať rok

Mnohí by chceli, aby sme uverili tvrdeniu, že Ukrajinci sú len malí Rusi. Táto krajina je však etnicky omnoho pestrejšia, ako by sa mohlo zdať. Teraz, keď sa naše oči upierajú na Ukrajinu, chceli a mali by sme ju lepšie spoznať. Táto kniha je na to výborná príležitosť. Arméni, Nemci, Mešketskí Turci, Židia, Rumuni, Švédi, ale aj Slováci, ktorí po druhej svetovej vojne uverili sľubom lepšieho života v Sovietskom zväze a odišli žiť do vyľudnených ukrajinských dediniek. Desiatky rôznych národností nazývajú Ukrajinu svojím domovom. Ukrajinská reportérka Olesia Jaremčuk navštívila mnohé kúty Ukrajiny od Donbasu či Bukoviny až po pokojné dedinky Besarábie a Zakarpatska, aby zdokumentovala, ako žijú rôzne národnostné menšiny a komunity v Ukrajine, čo si pamätajú zo svojej minulosti a ako si predstavujú budúcnosť. Kniha Naši iní je jedinečná zbierka úprimných a intímnych príbehov o ľuďoch, ktorí dodávajú ukrajinskej kultúre farbu a plnosť. Projekt Naši iní, ktorý pred knižnou publikáciou vychádzal časopisecky, v roku 2018 získal cenu ADAMI Media Prize, ocenenie pre novinárov z krajín Východného partnerstva EÚ. Výnimočná reportážna kniha Olesie Jaremčuk Naši iní už vyšla v anglickom i nemeckom preklade. Pod slovenským prekladom je podpísaná Veronika Goldiňáková.

V pět hodin ráno 24. února 2022 se v ukrajinských městech rozezněly sirény. Ruská vojska napadla zemi po souši, ze vzduchu a z moře. Lidé začali stavět zátarasy, plést maskovací sítě a plnit zápalné láhve. Když prezident dostal nabídku evakuace, prohlásil, že potřebuje munici, ne odvoz. Ukrajinci už během prvních dnů války překvapili svět svou statečností. Přední čeští a slovenští reportéři a reportérky, a také několik ukrajinských novinářek, přinášejí živá svědectví z míst, kam vtrhla válka. Přibližují osudy lidí, které potkali, a dělí se o své vlastní zkušenosti z válečného Kyjeva, Charkova, Mykolajivu, Oděsy a dalších měst. Někteří popisují své někdejší cesty na Donbas a Krym, kde v roce 2014 válka začala. A vrací se ještě dál do minulosti, aby se pokusili nahmatat kořeny ruské agrese.

Príbeh kňaza a disidenta Vladimíra Jukla bol dlho skrytý. A to napriek tomu, že spolu so Silvestrom Krčmérym zmenili pred rokom 1989 životy tisícom ľudí. Vždy mysleli oveľa viac na druhých než na seba a boli tak ochotní v hrozných podmienkach komunistického žalára pretrpieť aj mučenie. Vladimír Jukl sa po návrate z väzenia, v ktorom strávil vyše 13 rokov, pustil opäť do obetavého angažovania sa pre cirkev a ľudí. Nezvyčajná životná cesta tohoto tajného kňaza bola plná nebezpečenstiev, hlbokých vzťahov i náročných výziev, ktoré prekonával s pokorou a neotrasiteľnou vierou v Boha. V čom pre Jukla spočívala dôležitosť evanjelizácie Ruska? Prečo ho komunistický režim odsúdil na 25 rokov väzenia? Aké plody mala jeho práca v podzemnej cirkvi? Veľký príbeh „generála tajnej cirkvi" rozpráva azda najpovolanejší človek, ktorému bol Jukl učiteľom a spolupracovníkom, František Mikloško.

Legendární detektiv pražské mordparty Jan Štoček stojí za vyřešením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy. V otevřeném rozhovoru ho vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu Opravdové zločiny. Nahlédněte do zákulisí vyšetřování vražd, které Štoček popisuje velmi osobitým stylem – v některých pasážích se vám bude tajit dech, v jiných se možná neubráníte smíchu.

Kniha O době minulé i dnešní je pokračováním fejetonistické tvorby známého českého internisty, obezitologa a předsedy České lékařské společnosti J. E. Purkyně prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc. Navazuje zde na svou předcházející knihu fejetonů O lidech, medicíně a dění kolem nás. Stejně jako minulá kniha je i tato doprovázena fotografiemi Mgr. Karla Meistera. Kniha je psána svébytným jazykem, tvořena střípky kaleidoskopu poskládanými do jednotlivých fresek – obsahuje 30 fejetonů na 96 stranách, ve kterých se Štěpán Svačina vážně, ale občas i nevážně zamýšlí nad dobami minulými i dneškem. Obsah: Úvodní fejeton o Ctiradu Johnovi O kořenech věcí a institucí Kdy žít a co zažít? O válkách a heydrichiádě Profesor Josef Charvát a informatika Sámoj balšój v mírje O agentech O lékařské společnosti Pátrání po stopách minulé doby Jak to bylo v roce 1989 a brzy po něm O trochu buržoazním chování O humoru v medicíně O popíjení

Do histórie slovenskej spravodlivosti po roku 1989 sa vládnutie matovičovskej partokracie zapíše ako obdobie temna. Toľko sektárskeho fanatizmu, nenávisti, krivenia práva. Politickej vendety a toľko štatistických obvinení zo založenia, zosnovania a podporovania zločineckých skupín by sme nenašli ani v histórii mafiánskej enklávy na Sicílii. Akurát na Slovensku na rozdiel od Sicílie sú nositeľmi usvedčujúcich dôkazov falošní svedkovia. Kniha Súmrak právneho štátu je pokračovaním publikácie Byť kajúcnikom sa oplatí, v ktorej autor nekompromisne komentuje prax využívania nezákonných, priam obludných nátlakových prostriedkov orgánov činných v trestnom konaní voči obvineným verejným činiteľom, opozičným politikom, podnikateľom, advokátom i sudcom. To všetko sa deje v súčinnosti ministra vnútra, špeciálnej prokuratúry, skupiny vyšetrovateľov NAKA a médií hlavného prúdu v štýle Josepha Goebbelsa, ríšskeho ministra pre ľudovú osvetu a propagandu: ,, Dajte mi do rúk médiá a ja z národa urobím stádo svíň.“

Ez a világ legnagyobb játékgyártó cégének és a Kirk Kristiansen családnak a lenyűgöző, mesebeli története. Ez a mese 1915-ben Dániában kezdődik, amikor egy fiatal nyugat-jyllandi mesterember, Ole Kirk Christiansen fülébe jut, hogy a parányi Billundban eladó egy asztalosműhely. És végül olykor egészen drámai utakon átkelve napjainkig vezet, amikor is a LEGO márka már az egyik legkedveltebb és legismertebb a földkerekségen. Mindeközben megtudhatjuk, hogy egy mélyen hívő, ám szenvedélyes, folyton álmodozó asztalos miért kezdett el fajátékokat gyártani, és honnan ered a különös név, Jens Andersen könyve egyúttal rendhagyó kultúrtörténet is a nemzedékek folyton változó játék- és gyermekszemléletéről, valamint a különböző korszakoknak a játékhoz és a gyermekekhez való viszonyáról.

Tři generace rodiny neurochirurgů, tři generace s jinými technologickými možnostmi při operování mozku. To je zkušenost otce, syna i vnuka stejného jména i příjmení. Původní a vůbec poprvé publikovaný rozhovor s Vladimírem Benešem nejstarším (1921–2021), průkopníkem neurochirurgie v Česku, který zemřel loni ve věku 100 let, doplňuje rozhovor s Vladimírem Benešem mladším i glosami Vladimíra Beneše nejmladšího. Díky vzpomínkám na tátu a dědečka knižní mozaika rozkrývá konkrétní témata z různých úhlů pohledu.

Co je to dobrý život a jak si ho pro sebe vytvořit? Dan Tržil, autor podcastu Proti Proudu, hledá odpovědi s českými osobnostmi, které se nebály vybočit z bezpečných hranic mainstreamu. V originálním průvodci kromě rozhovorů najdete i nadčasové úvahy ze sféry seberozvoje, financí, vzdělávání nebo vztahů. Každou z těchto oblastí můžete nastavit tak, abyste dosáhli svých cílů – tak se nechte inspirovat a jděte za tím, co má v životě skutečnou hodnotu!

Island je najlepším miestom na svete pre ženy – ale prečo? Svetové ekonomické fórum zaradilo Island na prvé miesto v zozname krajín, ktoré stierajú rozdiely v rovnosti medzi mužmi a ženami. Čím je Island iný, že toľko žien tam má pozitívne skúsenosti? Prečo práve ich spoločnosť urobila taký významný pokrok? Čo nám môžu Islanďania prezradiť o sile postavenia žien v spoločnosti a čo nás môžu naučiť o tom, ako rovnosť prospieva všetkým, nielen ženám? Eliza Reidová pôvodne pochádza z malého mesta v Kanade a nikdy sa jej ani len nesnívalo, že sa jedného dňa stane prvou dámou Islandu. Jej vlastná skúsenosť so životom v tejto krajine je popretkávaná rozhovormi s desiatkami výnimočných žien. A práve tie tvoria základ poučnej diskusie o tom, čo znamená pohybovať sa po svete ako žena a akú významnú úlohu zohráva nastavenie spoločnosti v tom, koho považujeme za "rovnocenného". Tajomstvo islandských žien je silný a atmosférický portrét malej krajiny, ktorá by nás mohla inšpirovať v tom, ako aj zo svojej krajiny vytvoriť lepšie miesto pre život.

Henrieta Moravčíková je historičkou a kritičkou architektúry. V rozhovore s novinárom Patrikom Garajom hovorí o spoločenských presahoch architektonickej tvorby, o aktívnom prístupe k ochrane významných diel modernej architektúry, o vzdelávaní mladých profesionálov, práci na medzinárodne oceňovaných publikáciách a o vlastnej profesijnej ceste. „Všetci sme istým spôsobom vystavení účinkom architektonických a urbanistických riešení. Architektúra je vecou verejnou, a preto je veľmi mocným nástrojom. Dokáže človeka determinovať a ovplyvňovať, organizovať aj väčšie skupiny ľudí, spoločenstvá a masy. To je veľmi dôležité. Okrem toho, že je výtvarným alebo formálnym prvkom, je architektúra spoločenským fenoménom. Možno aj preto je pre mňa taká zaujímavá.“

Když jsem přepisoval staré a neupravené záznamy ze stovek setkání s Luďkem Munzarem v modřanské cukrárně, ožívala přede mnou každá chvíle, která se díky tomu narodila, společné besedy, výlety a autogramiády. Tahle knížka není ani stínkem, jak Luděk rád říkával, nepostihne ten krásný kus života, který jsme prožili spolu. Už vůbec to není životopis, jen pokorné poděkování. Je to vlastně dialog, který by chtěl ukázat zázemí, ze kterého vznikaly naše společné pořady, které mnoho let vysílal Český rozhlas. Povídání o životě, nejen tom hereckém, o lidech a věcech známých i neznámých. Zdaleka tu není všechno, co bych měl a chtěl povědět. Je to vlastně děkovačka, závěrečná úklona po skončeném představení. František Novotný

Rozšírené vydanie z roku 2018. Nová 14. kapitola. Sedem nových modlitieb záchranára. Záchranár, ktorý slúži viac ako 40 rokov na záchranke. Knižný rozhovor hovorí o životnej ceste Viliama Dobiáša, prináša tiež rozhovor o prvej pomoci, ľudskom tele i zdravom životnom štýle. Nevyhýba sa téme smrti a zomieraniu a nové vydanie prináša aj pohľad na posledné 4 roky lekára Viliama Dobiáša, ktorého poznáte (aj) z relácie 112. OBSAH: 1. Dobrý záchranár 2. Fotia si nás a natáčajú 3. Medicína alebo teológia? 4. Najprv svokra, potom manželka 5. 40 rokov na záchranke 6. Kedysi a dnes 7. Úmrtie detí sa dotkne každého záchranára 8. Zdravý životný štýl 9. Žiť mierne a zdravo 10. Smrť a zomieranie 11. Boh a Stvoriteľ 12. Pokorne prijať situácie, ktoré nás presahujú 13. Nechcem rezignovať 14. Štyri roky po

Poprvé po sedmdesáti pěti letech se v roce 2018 neudělovala Nobelova cena za literaturu. Důvodem bylo sexuální násilí a jeho krytí v kruzích blízkých Švédské akademii. Odhalily ho investigativní reportáže Matildy Voss Gustavsson – právě z nich vychází i kniha Klub, příběh o zneužívání moci, mlčení a strachu. Skandál #MeToo ve Švédsku? Mladá švédská reportérka tomu nejdřív nechtěla věřit. Poté co si vyslechla několik svědectví, se rozhodla pátrat dál. Jejím cílem nebylo jen usvědčit Jeana-Clauda Arnaulta, francouzského fotografa a významnou osobnost švédské kultury, manžela známé básnířky Katariny Frostenson členky Švédské akademie. Manželé vedli známé kulturní centrum Fórum a také grantová podpora této soukromé instituce odhalila do očí bijící střet zájmů. Matildě Voss Gustavsson se podařilo přesvědčit oběti, aby promluvily. Jako v podobných případech se spisovatelky nebo umělkyně bály, že pokud Arnaulta obviní, nikdo jim neuvěří a budou mít zavřené dveře do kulturního světa. Reportážní kniha Klub představuje necenzurovaný portrét zákulisí švédského kulturního života, a především boje o moc a jejího zneužívání. Jedním z jejich projevů byl i Arnaultův pocit beztrestnosti při sexuálním násilí na ženách. Během čtení nás napadá – pokud se tohle stalo v rovnostářském Švédsku, jací kostlivci ve skříni čekají v jiných zemích?

Rozhovor je veden po dvou liniích — životopisné a tematické. V té první dochází na životní peripetie od dětství v milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a návrat do Brna. Ve druhé je vyzvětšováno šest podstatných stigmat autorova světa: 1. Místa, krajiny; 2. Lidé, přátelé; 3. Učitel, studenti; 4. Čtení, literatura; 5. Poslech, hudba; 6. Víra, Bůh. Rozhovor je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s nadhledem nad tím, co odvál čas a co se tak úplně nezdařilo. Sešli se v něm středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí. Život, názory, lidé, místa, vzmachy, kotrmelce — to vše v jednom „poplantanem“ chumlu.

Pozor, začíná výslech! Odpovídat bude Josef Mareš, nejznámější český kriminalista, bývalý šéf pražské mordparty, autor seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení. Vyřešil stovky vražd a teď vypráví o vrazích, obětech i nejzajímavějších případech. Zároveň vás vezme do zákulisí práce vyšetřovatele. Jak se proti zločincům sbírají důkazy? Jak probíhají výslechy a co všechno se při nich může stát? Kdy mu šlo o život a jak se vyrovnával se zlem, které viděl? Mareš strávil u policie téměř třicet let a zažil i divoká devadesátá léta. Byl u vytahování sudů z Orlické přehrady, mluvil s tak otrlými lidmi, jako byli Jonák, Mrázek či Roubal, a vyšetřoval několik přestřelek, do kterých byla zapletena mafie. Mezi jeho nejznámější případy z novější doby pak patří pražský taxivrah, pátrání po zmizelé Aničce či vražda novináře Michala Velíška. Vraždí muži jinak než ženy? Kam zabijáci ukrývají mrtvoly? Kterých pachatelů mu bylo líto? Proč se k některým choval hezky, a dokonce jim vařil kafe, i když jimi pohrdal? A proč některé odsouzené i po letech navštěvuje ve vězení? Milovníci kriminálních příběhů dostávají do rukou autentickou výpověď muže, který zná pozadí zločinu jako málokdo. Otázky kladl Martin Moravec, jehož knižní rozhovory s neurochirurgem Vladimírem Benešem a pilotem Davidem Heclem se staly bestsellery.

Učiteľka na dôchodku Julija Votčer najprv dvíhala na Majdane mobily nebohých demonštrantov a oznamovala smutnú správu ich príbuzným. Potom založila organizáciu Moľfar a dodnes vozí na front potraviny, šatstvo, technológie i lieky pre vojakov. Gréckokatolícky kňaz Vasyľ Ivaňuk odšoféroval v prvý rok vojny s humanitárnou pomocou pre civilistov i vojakov 80-tisíc kilometrov. Dnes sa pravidelne vracia na Donbas, aby slúžil liturgie a ďalej distribuoval pomoc. Učiteľka francúzštiny Anna Zajcevová prežila s niekoľkomesačným synom Svjatoslavom a rodičmi 65 dní v podzemí Azovstaľu, jej manžel skončil ako vojak v ruskom zajatí. Vysokoškolský pedagóg Ihor Kozlovskyj šiel vysypať smeti a skončil ako politický väzeň na 700 dní v pivničnej kobke. Oleksandr Sarabun prežil ilovajské peklo a na front sa vrátil s protézou. Aj to sú hrdinovia časozberných reportáží Stanislavy Harkotovej, ktorá mapuje dianie na Ukrajine priamo v teréne už od roku 2015. Správu o ruskej invázii sa dozvedela cestou vo vlaku do Kramatorska. Na vojnou sužovaných územiach strávila súvisle niekoľko mesiacov. Jej knižný debut Ešte sme nezomreli je správou o ľuďoch vo vojne, ktorú ilustrujú fotografie oceňovaného fotografa Juraja Mravca. Po prvý raz navštívila Ukrajinu ako reportérka v roku 2015 a odvtedy sa do krajiny pravidelne vracia. Dianie u našich susedov mapuje nielen cez kľúčové dejinné zvraty a udalosti, ale najmä cez osobné príbehy vojakov, zajatcov a veteránov, ich matiek a manželiek či aktivistov a dobrovoľníkov z radov obyčajných mužov i žien. Reportérka Aktuality.sk STANISLAVA HARKOTOVÁ je aktuálne v Kyjeve, kde dokončuje knihu časozberných reportáží. 200-stranová publikácia vyjde na jeseň pod hlavičkou domovskej redakcie Aktuality.sk.

Text tejto knihy vznikol počas mesačného putovania Martina M. Šimečku Slovenskom. Reportáž bola publikovaná v Denníku N a u čitateľov vzbudila veľkú pozornosť, preto sme sa rozhodli vydať ju aj knižne. Martin M. Šimečka sa začiatkom júna 2022 vybral do hôr bez prípravy, bez plánu a cieľa. Nemal v úmysle napísať ani túto reportáž, ale aj ona sa napokon stala súčasťou veľkého dobrodružstva, v ktorom hlavnú úlohu zohrala náhoda. Vybral si červenú značku, lebo sa tiahne celým Slovenskom, kopíruje Cestu hrdinov SNP a zároveň pútnikovi umožňuje túlať sa po horách bez toho, aby musel premýšľať o cieli. „Medzi turistom a pútnikom je dôležitý rozdiel,“ píše Petr Koubský v úvode knihy. Ten prvý sa podľa neho pohybuje po povrchu, ten druhý sa ponára do hĺbky – do krajiny, do seba, do tradície a zaoberá sa skôr vnútornými než vonkajšími dojmami. Málo fotografuje, trochu premýšľa, riadi sa náhodou, môže sa stratiť. Aj Šimečka niekoľkokrát zišiel z cesty, no to mu umožnilo stretnúť ľudí žijúcich na samotách a v zabudnutých kútoch Slovenska, rozprávať sa s nimi, prijať ich pohostinnosť, počúvať ich a sprostredkovať nám Slovensko zabudnuté, rozčarované, nedôverčivé, ale aj duchovné a veľkorysé. “Zablúdenie je rovnako ako putovanie jedna z najstarších ľudských skúseností. Dnes väčšinou blúdime vo svojich dušiach, stratení v hodnotovom chaose, ale úzkosť je rovnaká, ako keď sa stratíte v lese. V jednom okamihu prídete o základnú istotu o tom, kto a kde práve ste. Zablúdenie má svoje fázy a ja som sa ocitol v tej, keď si zblúdilec odmietne pripustiť, že sa ním práve stal.”