Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 30 z 75

Tři roky rozvážel Jan Novák v Chicagu prachy. Byly těžké: pět set dolarů ve čtvrťácích vážilo třináct kilo. Největší suma, kterou jako ozbrojený kurýr a řidič firmy United Armored Services doručil, obnášela dvacet čtyři miliónů dolarů, ale většinou měl v obrněném voze kolem tří miliónů. Po deseti letech na volné noze si tohle zaměstnání zvolil, aby o něm mohl psát, a jedinečný materiál, který si tam prožil, uchopil s vypravěčskou přesvědčivostí sobě vlastní. Jeho příběhy z chicagské bezpečnostní agentury nabízejí barvité líčení nezvyklého prostředí a živé portréty autorových kolegů, kteří nasazovali život za deset dolarů na hodinu, aby mohli chodit po Chicagu s bouchačkou. A postupně se z nich skládá šokující obraz současné Ameriky i plastický autoportrét samotného spisovatele.

Kniha deseti komentovaných rozhovorů a krátkých vodáckých příběhů s názvem Mistři divoké vody připomíná úspěchy našich vodáků na MS na divoké vodě v 50.–70. letech dvacátého století. Přináší také unikátní fotografie z doby černobílých peřejí a válců. Rozhovory a příběhy nejen mapují zisk medailí z MS, ale také odhalují životní osudy vodáckých legend, jako je Vladimír Jirásek, Ludmila Polesná, Miloslav Duffek, manželé Novákovi, Zdeněk Valenta, Renáta Knýová, Jaroslav Pollert starší, Petr Sodomka, Vladimír Vaňha či Stanislav Chládek. Víte, že mezi nimi je objevitel kajakářského záběru, který změnil pádlování na divoké vodě, světově významný stavitel umělých slalomových tratí či uznávaná osobnost komunity mořských kajakářů? Rozhovory, které vznikaly v průběhu více než dvaceti let, jsou doplněny aktuálním komentářem a každá kapitola je uvedena často dramatickým příběhem z vodáckého světa té doby. Část protagonistů již bohužel není mezi námi a kniha je tak současně poděkováním i poctou skvělé generaci českých vodáků z počátků MS ve slalomu a sjezdu na divoké vodě.

Prečo s posledným ruským cárom Mikulášom II. zastrelili aj jeho kuchára? Čo sa varilo prvým likvidátorom černobyľskej katastrofy? A kto dal Gagarinovi pred odletom do kozmu vypiť pohár mlieka? Spoznajte Rusko cez kuchynské dvere vo vynikajúcej kulinárskej reportáži Witolda Szabłowského! Po úspešnej knihe Ako nakŕmiť diktátora prichádza poľský reportér Witold Szabłowski s jej voľným pokračovaním. Tentoraz vo svojej kulinársko-reportážnej knihe nazerá pod pokrievku Ruska a bývalého Sovietskeho zväzu. Szabłowského kniha Čo sa varí v Kremli vám prezradí, čo jedával Stalin na svojej tajnej dači neďaleko Moskvy, čo sa pieklo v peciach obliehaného Leningradu či aké bolo prvé jedlo vodcov Ruska, Ukrajiny a Bieloruska po rozpade ZSSR. Szabłowski nám však ponúka aj niekoľko „receptov“ z obdobia veľkého ukrajinského hladomoru a v špeciálnom predslove k slovenskému vydaniu nás pozýva „do kuchyne“ v obliehanej mariupoľskej fabrike Azovstaľ. Spoznajte Rusko, krajinu, ktorá buduje svoju moc nožom, naberačkou, vidličkou a... hladom. Asi nie je náhoda, že v krajine, v ktorej sú ľudia zo všetkého najviac kŕmení propagandou, je prezidentom a neobmedzeným diktátorom práve vnuk kuchára – Vladimir Putin.

Mit evett Pol Pot, miközben kétmillió kambodzsai éhen halt? Idi Amin valóban fogyasztott emberhúst? És miért volt Fidel Castro egy bizonyos tehén megszállotja? Witold Szabłowski négy kontinensen keresztül, az ókori Babilon iraki romjaitól Kenya szavannáin, Albánián és Kubán át a kambodzsai őserdőig utazva felkutatta öt olyan diktátor személyes szakácsát, akik országuk polgárait könyörtelenül elnyomták, éheztették és lemészárolták: az iraki Szaddám Huszeinét, az ugandai Idi Aminét, az albán Enver Hoxháét, a kubai Fidel Castróét és a kambodzsai Pol Potét. Meghallgatta történeteiket, miközben édes-savanyú levest vagy kecskehúsos piláfot főztek, rumot ittak és römiztek. Az Így etesd a diktátorod a többszörösen díjazott lengyel tényfeltáró újságíró ízekben gazdag, olvasmányos és halálosan komoly könyve, amely késhegyre menően mutatja be, milyen az élet a zsarnokság alatt.

ROZHOVORY Trochu jinak s 20 osobnostmi, které jdou až na dřeň. Velmi otevřené rozhovory s předními osobnostmi především české kulturní scény, ale nechybí i několik »výletů« na Slovensko, do Německa či do Ameriky. Spisovatel Miroslav Graclík v nich nezná žádná tabu a ptá se i na třinácté komnaty zpovídaných, kteří mu upřímně a bez sebecenzury odpovídají. Většinu osobností do knihy nafotil Václav Nekvapil. Osobnosti: Eva Hudečková, Vítězslav Vávra, Rolf Hoppe (král z filmu Tři oříšky pro Popelku), Marian Labuda, Ivana Slabáková (z Moravanky), Jaromír Mayer, Kim Collins ("americká" hvězda skupiny Kroky Františka Janečka), Jiří Krytinář, Svatava Bartošová (maminka Ivety Bartošové), Achilleas Michailidis (z kdysi populárního tria Achill - Zachar - Bolek), Karel Vágner, Josef a Lucie, Rony Marton, Marcela Králová, Ondřej Suchý, Pavel Noha, Gabriela Vránová, Monika Absolonová a legendární major Zeman Vladimír Brabec.

Két nem hétköznapi életút, amely egy ponton találkozik. Két nem hétköznapi ember, akik az élet egészen más területén munkálkodnak, mégis meglepően hasonlóan gondolkodnak az igazán lényeges dolgokról. Két nem hétköznapi világ, amelyet egy több évtizedes barátság kapcsol össze. Böjte Csaba ferences szerzetes és Csák János politikus-üzletember beszélgetéssorozata különleges eszmecsere. Az élet mindannyiunkat érintő, húsbavágó kérdéseit feszegetik a maguk tapasztalataiból merítve, miközben megosztják azokat az elgondolkodtató, szívszorító, mosolyra fakasztó vagy épp meghökkentő történeteiket, amelyeket eddig sehol másutt nem tártak fel. Melyek azok a legfőbb emberi értékek, amelyek nem szétválasztanak, hanem összekötnek? Miként találhatjuk meg az állandóságot egy olyan világban, amely folyamatosan elbizonytalanít? Vannak-e olyan emberi jók, amelyek egységet formálhatnak és biztonságot adnak? A napjainkig hatezer árva gyereknek otthont teremtő, világhírnévre szert tett, örökké úton lévő szerzetes és a négygyermekes családapa, aki sikeres vállalatvezetői és nagyköveti karrier után lett miniszter, az alapvető emberi értékekről, a család és a munka szerepéről, a közélet perspektíváiról és buktatóiról, nem utolsósorban pedig a mindannyiunkban ott rejlő kiaknázatlan, csodás lehetőségekről elmélkednek - hittel, őszinteséggel, sok derűvel. Úgy, ahogy még nem hallottuk őket.

Pandemie, válka na Ukrajině a další události přinesly do našich životů dosud neznámou dávku obav a nejistoty. Jak zvládat mezní situace a co za ponaučení si z nich odnést? Proč je v dnešním světě důležitá víra a jak může pomáhat jednotlivci i společnosti? Jak člověka formuje násilí, strach, nemoc a vyhrocené situace? Nejen na tyto otázky hledá Marek Orko Vácha odpovědi v rozhovoru, který vnáší světlo do temných zákoutí nelehké doby.

Reproductions of the young Lucian Freud's letters alongside insightful context and commentary reveal the foundations of the artist's personality and creative practice. The young Lucian Freud was described by his friend Stephen Spender as 'totally alive, like something not entirely human, a leprechaun, a changeling child, or, if there is a male opposite, a witch.' All that magnetism and brilliance is displayed in the letters assembled here. Ranging from schoolboy messages to his parents, through letters and carefully-chosen, often embellished postcards to friends, lovers and confidants, to correspondence with patrons and associates. They are peppered with wit, affection and irreverence. Alongside rarely seen photographs and Freud's extraordinary works, each chapter charts Freud's evolving art alongside intimate accounts of his life. We trace Freud's early friendships with Stephen Spender, John Craxton, his wild days at art school in East Anglia, and a stint as a merchant seaman. Among the highlights are Freud's accounts of his first trip to Paris in 1946 and encounters with Picasso, Alexander Calder and Giacometti (who, he thought, looked like Harpo Marx). Equally revealing are letters to and from his first love, Lorna Wishart and second wife, Caroline Blackwood. Among his friends and confidantes were Sonia Orwell and Ann Fleming: remarkable, hitherto unknown letters to both of whom are included. To Ann Fleming he wrote a richly-comic, six-page description of a high society fancy dress ball which took place at Biarritz in 1953. He also went to stay with Ann and her husband Ian in their house in Jamaica, Goldeneye. From there, he sent a stream of letters, plus a telegram to his colleagues at the Slade School of Fine Art (where he was supposed to be teaching): "PLEASE SEND TEN SHEETS GREY GREEN INGRES PAPER". The volume ends in early 1954 with his inclusion at the age of 31, as one of the artists representing Britain at the Venice Biennale - the high point of his early career. Co-authored by David Dawson and Martin Gayford, this is the first published collection of Freud's correspondence, many brought to light for the first time. Reproduced in facsimile alongside reproductions of Freud's artwork, the letters are linked by a narrative that weaves them into the story of his life and relationships through his formative first three decades. Collectively, they provide a powerful insight into his early life and art.

Ki ne emlékezne Egri János "villamosszékére" az Elmebajnokságból vagy Vitray Tamásra és a legendássá vált thonetszékére a beszélgetős műsoraiból? Rózsa György pohár vizére a Kapcsoltamból, Dévényi Tibor pontos labdáira a Három kívánságból, Vágó István kis cetlijeire a Van benne valamiből vagy Juhász Elődre és a Zenebutik élő adásainak varázsára? Vagy épp Gálvölgyi Jánosra, aki mindent és mindenkit emlékezetessé tett a paródiáival? És a bemondókra, a ma már eltűnt szakmára, amelyet Endrei Judit, Kertész Zsuzsa és Kovács P. József képviselt mindennap a képernyőn? Tőlük akartuk ellesni a divatot, utánozni a frizurát és a beszédfordulatokat. Ők voltak a mai influenszerek előképei, hiszen egy egész ország ízlését, véleményét és gondolkodásmódját befolyásolták a magyar televíziózás aranykorában. Radnai Péter televíziós újságíró húsz meghatározó tévéssel, háttér- és frontemberrel készített interjút a Spektrum televíziós csatorna számára, majd a kötetben ezeket gyűjtötte csokorba. A beszélgetések felelevenítik a "királyi" tévé hőskorát, azt az időszakot, amikor az esti műsorok adták a másnapi társalgások fő témáit. Az interjúkat olvasva kirajzolódik a Kádár-korszak utolsó két évtizede, a rendszerváltás és az azt követő zűrzavaros időszak, a hazai televíziózás története, hullámvölgyei és -hegyei, legemlékezetesebb műsorai és pillanatai.

Kniha rozhovorů Vladimíra Merty z let 1970–2021 s názvem Písničkářství je stav duše vychází v rámci volné řady jeho spisů jako svazek klíčový, nikoli jen doplňující. Zachycuje Mertovo živé, provokativní a inspirující myšlení v průběhu více než padesáti let, a je tak jeho neustáleným autoportrétem, kronikou doby i studijním materiálem k dějinám české folkové písně, poezie, společnosti i dobových poměrů. Vladimír Merta se ve svých odpovědích nikdy necenzuruje, je upřímný a otevřený. Autostylizace a patos mu vždy byly cizí. Dva rozsáhlé rejstříky ukazují, že je zde o čem a o kom číst, rozhodně nejde jen o povídání o obecných věcech. Merta si někdy protiřečí, někdy je zcela přesný, jindy v danou chvíli jen přibližný – přesně tak, jak se to v tvořivém myšlení ve stavu zrodu má dít. V rámci žánru knih sebraných rozhovorů významných osobností populární hudby, u nás zatím ne příliš častém (výjimkou jsou Rozhovory Karla Kryla), ve světě ovšem zcela běžném, jde o jeden z nejživějších a čtenářsky nejatraktivnějších svazků. OBSAH: Rozhovory 1970 / Na co myslí písničkář * Rozhovory 1978 / Nápady (a písničky) Vladimíra Merty * Rozhovory 1979 / S Vladimírem Mertou (převážně) o folku * Rozhovory 1987 / Kam se chodí na nápady * Rozhovory 1989 / O filmu * Mer-ta, Mer-ta, Mert-ta! * První podání * Rozhovory 1990 / Podnikatelé s kytarou * Rozhovor Studentského listu s Vladimírem Mertou * Kdo jsme a co chceme * Hudba menšin má duchovní rozměr * Věčné náběhy Vladimíra Merty * Brnkání na duši * Rozhovory 1991 / Česko-kalifornský hudební bonbónek aneb S Vladimírem Mertou a jeho hosty všeobecně, hlavně ale o americkém blues * Folkaři nejsou jen chrti * Půl dne s Mertou * Vladimír Merta: Dostávám facky zleva zprava * Pozastavení s Vladimírem Mertou * Rozhovory 1992 / Tady a teď * I to, že nevíš, může být vodítkem * Ve dvojím ohni * Desky naslepo: Vladimír Merta * Pocity teď nejsou důležité * Rozhovory 1993 / Na nedostatek témat si nestěžuji * Písničkář v relaxační poloze aneb Čtyři kompakty a rozzlobené dialogy Vladimíra Merty * V jistém smyslu jsem i já pořád začátečník * Šestero řemesel Vladimíra Merty * Magický Pražák Vladimír Merta * Most přes zčubené doby * Narovnat Čechům pružná záda * Na návštěvě u Vladimíra Merty * Rozhovory 1994 / Oznamuje se láskám vašim… * Z očí do očí kecy, kecy, kecy… aneb Na dvě cigára a žádné deci se slovopravcem českého srdce, písničkářem Vladimírem Mertou * Vladimír Merta teprve na koncertě Jihlavských listů pochopil, proč se křesťanství šířilo z jižních zemí na sever tak pomalu * Rozhovory 1995 / Emigrace mohla být řešením, říká v rozhovoru pro časopis Zuzana písničkář Vladimír Merta * Temelín nebude spuštěn * Rozhovory 1996 / Mistr Tambourine Man * Cizí jedy ve vlastní krvi * Důvody nezájmu hledám v sobě, říká písničkář, režisér a architekt Vladimír Merta * Co právě dělá Vladimír Merta * Písničkaření jako záchranná síť aneb O problémech s multitalentem * Rozhovory 1997 / Na Slovensku se dnes nekecá * Podoby cudziny – podoby domova (Irena Brežná – Vladimír Merta) * Důvěrná blízkost sefardských lidovek * Rozhovory 1998 / Vladimír Merta * Dnešní písničkář by měl být spontánní * Písničkář Vladimír Merta nechce podporovat perspektivní hajzlíky * Pesničky Vladimíra Mertu o vnútornej samote (Nebuď nikdy sám) * Zvláštní druh opojení * Kytara je pyskatá služka, říká loutnista Vladimír Merta * Vážím si lidí, kteří si uchovají chladný rozum * Rozhovory 1999 / Vladimír Merta: Já, bezejmenný hříšník * Vladimír Merta a Jana Lewitová zahrají moravské lidové balady * Písnička dokáže uvolnit to dobré v lidech, říká legenda českého folku Vladimír Merta * Lewitovou a Mertu fascinují horňácké písně * Už jen střídmě, gentlemansky * Návrat k baladám * Vladimír Merta a horňácká muzika * Televizní dokument o wrocławských festivalech aneb Jak Vladimíra Mertu před deseti lety na hranicích svlékli a nepustili * Vladimír Merta stříhal v Ostravě * Rozhovory 2000 / Času už nie je veľa, ale starí bluesmani nahrávali aj bez zubov, hovorí pesnič

Kasta je nálepka, ktorá hovorí, ako máme s človekom zaobchádzať. Dostane v nemocnici lieky? Môžu sa títo dvaja zosobášiť? Smie sa pohybovať po tejto časti mesta? Bude mať doma pitnú vodu? Prežije pôrod? Môžu ho beztrestne zastreliť? Aj o tom je Kasta Isabel Wilkerson. Lenže ako to súvisí s Amerikou? Analýzou ľudského genómu sa zistilo, že všetci ľudia sú na 99,9 % rovnakí! Rasa teda nie je vedecký, ale len sociálny konštrukt. A napriek tomu svet stále ovláda fenomén nepísaných zákonov, ktoré ľuďom od narodenia určujú pevné a nemenné miesto v spoločnosti. „Nikto nebol biely, kým neprišiel do Ameriky,“ napísal raz americký spisovateľ James Baldwin, čím chcel povedať, že „farebnú“ nálepku nedostáva človek od prírody, ale od spoločnosti. A to, čo sa skrýva pod každou nálepkou, to sú stáročia histórie, stereotypov a predpokladov, ktoré určujú miesto človeka v ľudskej hierarchii. A teda bludný kruh kastového systému. Americká novinárka a spisovateľka Isabel Wilkerson, držiteľka Pulitzerovej ceny, skúma americký rasizmus veľmi prekvapivo – ako druh kastového systému. Vo svojej neobyčajnej knihe Kasta nám ponúka dôsledný portrét tohto fenoménu, veľmi zaujímavo ho porovnáva s kastovými systémami v Indii či v nacistickom Nemecku a hľadá ich spoločné piliere. Wilkerson pátra po historických príčinách vzniku rasizmu a skúma tiež vývoj rasových teórií. Svoj široký výskum napokon prepája s príbehmi obyčajných ľudí, aby nám ukázala, ako tento systému funguje v praxi. Nielen v časoch otrokárstva, ale aj dnes. Výnimočná kniha Kasta s podtitulom Korene našej nespokojnosti vychádza v preklade Ivany Krekáňovej.

Knížka krátkých fejetonů o výchově a o tom, jak to vlastně udělat, aby doma bylo dobře. Marek Herman zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na kterých lze postavit rodinnou pohodu. Proč je dneska tolik rozmazlených dětí, proč neposlouchají a proč jim vlastně rodiče donekonečna ustupují? Autor se také zaměřuje na postavení mámy v dnešní rodině, to je linka, která celou knihu propojuje. Proč mámy dělají doma dětem služky? Proč jsou věčně uštvané a vystresované? Proč dělají služky dokonce i svým partnerům? A co s tím? Stylem psaní autor navazuje na své dvě úspěšné knihy „Najděte si svého marťana“ a „Jsi tam, brácho?“. Také zde si se čtenářem vlastně povídá: nutí ho, aby se zastavil, přemýšlel o sobě, o svém životě a o své rodině. K čemu tedy máme rodinu? A k čemu vlastně máme ty děti? A dá se v dnešním světě ještě vůbec v pohodě vychovávat? Můžeme se přitom ještě pořád spolehnout na svůj selský rozum? Nebo je to všechno nenávratně pryč?

Bohemista, polonista, literární historik a univerzitní učitel Petr Poslední si v době covidových restrikcí krátil čas psaním "mikrofejetonů" – osobních a osobitých úvah a postřehů rozestřených přes široké pole jeho zájmů: literatura, věci veřejné (obou "jeho" zemí, Česka i Polska), hudba, zážitky z cest a ze setkání, každodennost velká i malá, současnost i vzpomínky... Společným jmenovatelem krátkých textů je autorova zvídavost, potřeba pochopit a interpretovat po svém, demaskovat povrchnost, ukázat, že "král je nahý"... Občas možná i provokovat zpochybňováním ustálených klišé a kultů v myšlení či hodnocení. (Pokud čtenáře naštve třeba neuctivé zlehčování magického realismu, autor se možná pobaveně směje do hrsti...)

Působil jako zahraniční korespondent ČT v Afghánistánu a natáčel reportáže z míst, kde sloužily jednotky Armády ČR. Karel Rožánek přináší osobní svědectví o zahraničních misích v divoké zemi lovců draků. V čem spočívá práce reportéra v místních oblastech? Jak probíhala návštěva Miloše Zemana nebo koncert Daniela Landy pro české vojáky? Silná výpověď doplněná o unikátní fotografie zaujme všechny, kdo se zajímají o Afghánistán, novinářskou praxi i vojenská témata.

Erőss Zsolt és Sterczer Hilda története akkor is magával ragad, ha még sosem másztunk a negyedik emeletnél magasabbra, de akkor is, ha már olvasztottunk liofilizálódott havat nyolcezer méteren. Mert ez a könyv nem (csak) a hegymászásról és a hegymászóknak szól. Szól a romantikus lelkűeknek, akik kíváncsiak, milyen lehet egy vakrandi egy világítóan kék szemű, feltűnően jóképű, neves extrém sportolóval. De azoknak is, akik az évfordulókat elfelejtő, későn hazaérő, folyton fáradt párjuk miatt elégedetlenek, vagy a síró kisbabájukkal a kezükben azon elmélkednek, mennyire csapnivaló szülők. Szól azoknak, akik nemrég elvesztettek valakit, és a gyászfolyamat valahol elakadt, de azoknak is, akik a tragédián túljutva, az újrakezdés küszöbén az identitásukat próbálják újjáépíteni. Ugyanúgy megszólítja a félelmetesen egyhangúnak tűnő felnőtt élet elől menekülő fiatalt, mint a lét értelmét boncolgató idősebb korosztályt. Akkor is érdemes a Hópárduc feleségével tartani, ha akár egyszer is elgondolkodtunk: vajon van-e valaki odafent, a nyolcezreseken is túl, aki a szívén viseli a sorsunkat, és vajon elér-e a keze egészen a mi kezünkig? Révész Szilvia interjúkötetében két bátor ember lebilincselő története bontakozik ki előttünk, akik nem féltek szembenézni magasságokkal és mélységekkel, hanem mertek élni - annak minden következményével együtt.

Killed by shrapnel as he served in the Ukrainian Armed Forces, Olesya Khromeychuk's brother Volodymyr died on the frontline in eastern Ukraine. As Olesya tries to come to terms with losing her brother, she also tries to process the Russian invasion of Ukraine: as an immigrant living far from the frontline, as a historian of war and how societies respond to them, and as a woman, a civilian, and a sister. In this timely blend of memoir and essay, Olesya Khromeychuk tells the story of her brother - the wiser older sibling, the artist and the soldier - and of his death. Deeply moving and thoughtful, The Death of a Soldier Told by His Sister picks apart the ways political violence shapes everyone and everything it touches and depicts with extraordinary intimacy the singular and complicated bond between a brother and sister. Olesya's vivid writing is a personal and powerful commitment to honesty in life, in death and in memory. 'Soon before he died, my brother said he had become a warrior. Why would a thinker, an artist, wish to become a soldier? Perhaps I didn't appreciate what it meant to be a thinker and an artist, or, maybe, what it meant to be a soldier.'

„Keď je život človeka husto popretkávaný Božím pôsobením a milosťou, môže sa stať svedectvom jasne odkazujúcim na veľkosť, krásu a dobrotu samotného Autora. Verím, že ten, kto si túto knihu prečíta, to jasne pocíti. A možno si aj sám začne viac uvedomovať, ako mocne koná v jeho živote náš dobrý Boh. Prajem to zažiť každému jednému z vás, každému čitateľovi nášho rozhovoru.“ P. Ján Hríb, SchP

V knize Pavla Švandy jsou shrnuty fejetony a eseje napsané v posledních letech. Autorovy zájmy zahrnuly angažovanou politickou publicistiku, osobní komentáře, kulturně historická témata i fejetonistické vtipné rozmary. Pavel Švanda shromáždil svou tvorbu bezprostředně související se soukromým i veřejným děním a s dobovými obsahy médií a také s našimi reakcemi na běžné potíže a rozpory. Poslední komentovanou zkušeností jsou naše tísně a naděje, činy i prohry v covidové krizi a na počátku rusko-ukrajinské války. Fejetony byly psány pro Český rozhlas, ostatní texty byly publikovány převážně v časopise Kontexty.

Weilovy novinové reportáže a články od července 1933 – tehdy autor odjel na dlouhodobější pobyt do SSSR, kde pracoval jako překladatel a lektor překladů základních děl tzv. klasiků marxismu-leninismu do češtiny, a s českými novinami spolupracoval na dálku z Moskvy – do konce roku 1937, kdy vychází autorův román Moskva-hranice a Weilova roztržka s komunistickou stranou, k níž došlo během jeho pobytu v SSSR v roce 1934, je dokonána. Spisy Jiřího Weila (1900–1959) Řídí Michael Špirit Reportáže a stati 1920–1933 Gogol a anglický román 18. století (1928) Reportáže a stati 1933–1937 Moskva-hranice (1937) Dřevěná lžíce (1938, 1992) Makanna, otec divů (1945) Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949) Stati a reportáže 1938–1956 Život s hvězdou (1949) Harfeník (1958) Žalozpěv za 77 297 obětí (1958) Na střeše je Mendelssohn (1960) Paralipomena