Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 7 z 96
Knižné bestsellery nesmú v našej ponuke rozhodne chýbať. Najpredávanejšie a najobľúbenejšie knihy slávnych spisovateľov vás vtiahnu do deja a ponúknu vám množstvo skvelých príbehov. Vyberte si žáner, ktorý je vám najbližší alebo darujte najnovšie knižné bestsellery ako darček svojim blízkym.
zobraziť:
Rozhovory se sériovými vrahy
Christopher Berry-Dee hovoří se sériovými vrahy. Coby uznávaný kriminolog si získal důvěru řady odsouzených monster. Vstoupil do přísně střežených věznic, kde s nimi probral jejich šokující zločiny. Výsledkem je tato kniha. Berry-Dee rekonstruuje případy Arthura J. Shawcrosse, Henryho Lee Lucase, Douglase D. Clarka a Carol M. Bundyové a řady dalších. Popisuje svá setkání s těmi nejhoršími, ale také reprodukuje jejich slova, jimiž ospravedlňují své zločiny. A umožňuje tak čtenáři nahlédnout do propasti…
Tajomstvo islandských žien
Island je najlepším miestom na svete pre ženy – ale prečo?
Svetové ekonomické fórum zaradilo Island na prvé miesto v zozname krajín, ktoré stierajú rozdiely v rovnosti medzi mužmi a ženami. Čím je Island iný, že toľko žien tam má pozitívne skúsenosti? Prečo práve ich spoločnosť urobila taký významný pokrok? Čo nám môžu Islanďania prezradiť o sile postavenia žien v spoločnosti a čo nás môžu naučiť o tom, ako rovnosť prospieva všetkým, nielen ženám?
Eliza Reidová pôvodne pochádza z malého mesta v Kanade a nikdy sa jej ani len nesnívalo, že sa jedného dňa stane prvou dámou Islandu. Jej vlastná skúsenosť so životom v tejto krajine je popretkávaná rozhovormi s desiatkami výnimočných žien. A práve tie tvoria základ poučnej diskusie o tom, čo znamená pohybovať sa po svete ako žena a akú významnú úlohu zohráva nastavenie spoločnosti v tom, koho považujeme za "rovnocenného".
Tajomstvo islandských žien je silný a atmosférický portrét malej krajiny, ktorá by nás mohla inšpirovať v tom, ako aj zo svojej krajiny vytvoriť lepšie miesto pre život.
Zinkoví chlapci, 2. vydání
V roce 1979 vstoupila Rudá armáda do Afghánistánu a toto velmocenské dobrodružství se postupem doby proměnilo ve vleklou a nesmírně krutou, traumatizující válku, v níž zahynuly téměř dva milióny Afghánců a 25 000 sovětských vojáků.
Zinkoví chlapci jsou třetí knihou laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové. Poprvé vyšla v roce 1989 a v tehdejším Sovětském svazu způsobila velké pozdvižení, vášnivé diskuse a dokonce i soudní proces. Znamenala však i předěl v autorčině životě i díle. Po dvou knihách s poměrně nekonfliktními tématy Velké vlastenecké války se zde Alexijevičová poprvé dostala do zásadního sporu s oficiální doktrínou i míněním velké části ruské společnosti. Sama o svých zážitcích z návštěvy Afghánistánu mluví jako o klíčovém zlomu ve svých úvahách o podstatě komunistického režimu a ve své nobelovské řeči tento okamžik popisuje takto: Musím přiznat, že jsem se nestala svobodnou ze dne na den. (…) Než jsem jela do Afghánistánu, věřila jsem v socialismus s lidskou tváří. Zpátky jsem se vrátila prostá všech iluzí. „Odpusť mi, otče,“ řekla jsem při našem setkání, „vychoval jsi mě ve víře v komunistické ideály, ale stačilo vidět, jak sotva odrostlí sovětští studenti (…) zabíjejí v cizí zemi lidi, jež neznají, a všechna tvá slova se obrátila v prach. Jsme vrazi, tati, chápeš?!“
Kniha Zinkoví chlapci není rozborem válečné situace, ani výčtem akcí se statistikou padlých. Je sestavena z rozhovorů se sovětskými vojáky přeživšími afghánskou válku a také s příbuznými těch, kteří se z ní vrátili v zinkových rakvích. A právě mozaika těchto útržků vzpomínek a úvah vydává svědectví o nesmyslnosti a hrůze celého tažení, o mravním rozvratu a naprosté devalvaci lidského života, jež přineslo. Má neobyčejnou dokumentární sílu a je velmi aktuální navzdory osmadvaceti rokům, které uplynuly od jejího vydání i od ukončení afghánské agrese.
Na sklonku dní
Vydanie vzájomnej korešpondencie medzi akademickou ma- liarkou Máriou Medveckou, rusistom Júliusom Rybákom a le- károm Pavlom Straussom z posledných štyroch rokov jej živo- ta, ktoré rozrušuje jej ideologický deformovaný obraz, ktorý, žiaľ, pretrváva vo verejnosti až dodnes.
Z recenzného posudku prof. Róberta Letza: „Korešpondencia má vysokú literárnu, historickú a estetickú úroveň… citli- vý dialóg, toto hlboko ľudské zdieľanie sa je výrazom túžby po osobnej a tvorivej slobode v čase totalitného režimu. Jed- ným z významov tohto dialógu je práve to, že tvorí nezávi- slú zónu, ktorá uniká oficiálnym požiadavkám kladeným na umenie a umelcov a vymyká sa oficiálnemu klišé. Ume- nie sa ukazuje v daných pomeroch ako spôsob komunikácie, ako azyl v normalizácii, útecha, hľadanie, nachádzanie… Pod vonkajším pancierom, pod náhrobkom, ktorým bola priva- lená a zaživa pochovaná ľudská osoba, predsa pulzuje život, plný očakávaní a nádeje.“
Pripravili a vydali Ladislav Tkáčik, Július a Lea Rybákovci
O koľko lásky som prišla
,,Vojna je niečo choré a musíme sa konečne naučiť, že jej treba zabrániť a nie iba riešiť tragédie, ktoré spôsobí.,, Juraj
,,Mama mi povedala budeš plakať a nebudeš môcť knihu odložiť, kým ju nedočítaš a mala pravdu.,, Jasmine
,,Nie, toto nie je obyčajný príbeh. Nebudete mať pokoj, kým knihu neprečítate. A potom už vôbec nie...,, Anna
,,Ten príbeh je skutočne mimoriadny! Cítila som toľko emócií: hnev, smútok, radosť a lásku.,, Mylena Ann
,,Čítanie mi išlo pomaly, priznám sa, po chvíli som plakal ako malý chlapec. Nevedel som sa ovládnuť, nedalo sa.,, Dušan
,,Tá kniha je absolútne úžasná. Mal by si ju prečítať každý študent. Je to fantastická kombinácia osobných svedectiev
a historických faktov.,, Jonathan
Príbeh rodiny zasiahnutej krutosťami vojny. Ale aj príbeh o spolupatričnosti, statočnosti a odvahe obyčajných ľudí,
ktorí v ťažkých časoch dokážu nezištne pomáhať iným. Napriek zobrazeniu vojnového šialenstva je posolstvo knihy
pozitívne, s obrazmi života pred a po vojne naplnenými láskou a porozumením.
Knihu obohacuje množstvo fotografií a dokumentov.
Knihy chceme darovať školám a knižniciam s cieľom podporiť kritické myslenie a morálne postoje
mladých ľudí, informovať o holokauste, pochopiť nezmyselnosť nadradenosti, rasizmu a predsudkov.
Prosím podporte na o-kolko-lasky-som-prisla.pro.sk
Jak jsem potkala Brusel
Víte, čemu v Bruselu říkají nejtajnější diplomatická zbraň, kde se narodila Audrey Hepburn nebo proč jsou Šmoulové modří?
Kniha vás zavede do nejskrytějších komnat belgické metropole, kterou s Vlámy a Valony sdílí lidé více něž 180 národností. Koláž osobních zážitků, reportáží, vtipných glos, vážných témat, zajímavých reálií a pamětihodných příběhů odráží autentickou podstatu města, kde se zrodila první čokoládová pralinka i architektonická secese a kde je snazší sehnat politika než šikovného instalatéra.
Publikace připomíná ohromný úspěch Československa během Světové výstavy Expo 1958, představuje královskou rodinu a monstrózní Justiční palác, vysvětluje necitlivou bruselizaci, neopomíjí patálie sochy čurajícího chlapečka, ozřejmuje důvody, proč Belgičané jako národ vlastně neexistují, nebo odhaluje místo, kde básník Paul Verlaine postřelil svého mladého milence. A jako bonus se naučíte bruselsky a dozvíte se, jak vzniká pravé lambické pivo. Vše v přehledných 60 kapitolách, bohatě vybavených fotografiemi a vtipnými ilustracemi.
Hon na krtka KGB ve vedení CIA
Dosud nevyprávěný, vášně vzbuzující investigativní příběh o honu na krtka KGB zahrabaného v nejvyšších patrech CIA.
Za soumraku studené války a po jejím skončení odhalila CIA ve spolupráci s FBI tři prominentní špiony KGB působící v ruských operacích amerických zpravodajských služeb: Roberta Hanssena, Aldricha Amese a Edwarda Lee Howarda. Dlouho se však šířily spekulace o dalším krtkovi, který mohl způsobit mnohem vetší škody.
Tři nejlepší lovkyně špionů CIA, ženy, které zasvětily svůj život kontrarozvědce, byly pověřeny vyšetřováním, jehož cílem bylo zjistit, zda v řadách CIA neškodí další dvojitý agent. Závěr, k němuž dospěly, by od základu otřásl americkými zpravodajskými službami a měl by devastující důsledky na všechny země, s nimiž Amerika sdílela tajné informace, včetně Velké Británie.
Jejich šokující odhalení by vysvětlovalo, proč byl Západ slepý vůči jedné z největších politických změn v moderní historii k vzestupu Putina. Čtvrtý neznámý špion měl podle výsledku šetření na svědomí nejen „oslepení“ Spojených států na území Ruska, ale v důsledku také pomohl Putinovi nepozorovaně vzkřísit KGB a převzít moc.
Tato kniha je napínavým příběhem o vyšetřování jednoho z největších špionážních případů a zabývá se také jednou z nejdůležitějších otázek národní bezpečnosti naší doby.
Poslední zapálí vesnici - Válka v Náhorním Karabachu
27. září 2020 zaútočil Ázerbájdžán podpořený Tureckem na oblast Náhorního Karabachu, enklávu, kterou posledních 30 let kontrolovala Arménie. Válka měla být blitzkrieg, přesto se Arméni dokázali bránit 44 dní. Kruté boje, které vojáci popsali jako masakr, zastavilo příměří zprostředkované Ruskem. Válka si vyžádala kolem 10 000 mrtvých vojáků na obou stranách konfliktu a 146 mrtvých civilistů. Tisíce lidí se stále pohřešují. Během konfliktu bylo spácháno mnoho válečných zločinů. Arméni přišli o 80 % Karabachu a přilehlých území.
Příměří ukončilo boje, ale ne lidské utrpení. Desetitisíce Arménů ztratily svoje domovy, tisíce vojáků přišly o končetiny. Přibývají důkazy o civilistech mučených ázerbájdžánskou armádou.
Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se do Karabachu vypravily v první den útoku, a byly tak prvními českými novinářkami, které se do oblasti bojů dostaly. Ke konci války se na místo vrátily a překročily hranice do Karabachu první den příměří. Sledovaly pálení karabašských vesnic a příjezd ruských vojáků. V lednu 2021 podnikly třetí cestu a přinesly výpovědi civilistů o válečných zločinech Ázerbájdžánu. Jejich kniha, doplněná doslovem politologa Tomáše Šmída, jenž se zabývá zejména výzkumem ozbrojených konfliktů, organizovaným zločinem a zahraničně bezpečnostními problémy v postsovětském prostoru s důrazem na kavkazský region, je tak uceleným svědectvím o hrůzách moderní války. Neboť ta, byť se zdá daleko, týká se nás víc, než bychom si kdy mysleli.
Jan Saudek: Mystik
Umělecký fotograf Jan Saudek v květnu 2020 oslaví 85. narozeniny. Při té příležitosti vychází jeho originální knižní rozhovor s katolickým knězem Karolem Lovašem. Nahlédněte do mysli jednoho z mála současných českých umělců, který se proslavil i za hranicemi naší země. Součástí publikace jsou i exkluzivní dosud nepublikované mistrovy fotografie.
Na sklade 3Ks
13,35 €
14,05 €
Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka, 3. vydanie
Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové knihy považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let. Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci.
Doba z druhé ruky je kniha, jež nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Čtenáře nutí zamyslit se, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 % a proč 70 % Rusů považuje Stalina za velkého muže. Je to kniha o tom, proč je velkoruský šovinismus nejen stále živý, ale, žel bohu, i stále militantnější.
Knihy Světlany Alexijevičové na pomezí beletrie a investigativní žurnalistiky byly přeloženy již do 22 jazyků a autorka za ně byla oceněna řadou prestižních cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii a USA, mimo jiné Herderovou cenou (1999), National Book Critics Circle Award (2005), Mírovou cenou německých knihkupců (2013), Prix Médicis essai (2013). 8. října 2015 se Světlana Alexijevičová stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015.
Zöldlámpa
Brutális finomságok, szépségek, elhasalások. Szerelmeslevél az élethez.
Ötven éve élem ezt az életet, negyvenkét éve próbálom kiókumlálni a rejtélyét. Lejegyzek sikereket és kudarcokat, örömöket és bánatokat, dolgokat, amik ámulattal töltenek el, és dolgokat, amiktől kirobban belőlem a nevetés. Hogyan legyek igazságos. Hogyan stresszeljek kevesebbet. Hogyan érezzem jól magam. Hogyan bántsam kevésbé az embereket. Hogyan bántsanak engem kevésbé. Hogyan legyek jó ember.
Ha az ember tudja, hogyan és mikor boldoguljon az élet kihívásaival - hogyan viszonyuljon relatívan az elkerülhetetlenhez -, akkor élvezheti a sikernek azt az állapotát, amit úgy nevezek, "elkapni a zöldlámpát".
Belátásaim és meglátásaim, ráérzéseim és megérzéseim, lazaságaim és cikiségeim. Brutális finomságok, igazságok és szépségek. Megúszások, lebukások és elhasalások, ahogy az élet akadálypályáján próbáltam szlalomozni.
Reményeim szerint ez egy jó ízű orvosság, két aszpirin a betegszoba helyett, űrhajó a Marsra, amihez nem kell pilótaengedély, templomi élmény, amihez nem kell újjászületni, könnyes nevetés.
Egy szerelmeslevél. Az élethez.
Ez a könyv a zöldlámpákról szól, és arról, hogy a sárga és a piros is előbb-utóbb zöld lesz.
Sok szerencsét.
Matthew McConaughey (1969-) Oscar-díjas és Golden Globe-díjas amerikai színész. Legfontosabb filmjei és tévésorozatai: Mielőtt meghaltam, A Wall Street farkasa, Hogyan veszítsünk el egy pasit 10 nap alatt?, Pénz beszél, Trópusi vihar, Magic Mike, Mud, A törvény nevében (True Detective).
Ami a miénk 2. - Ötvenen a családról - Novák Katalin ajánlóival
A család a hétköznap és az ünnep színtere. Hús-vér valóság, öröm és bánat, nevetés és könny, halk
vigasztalás és hangos veszekedés, teljesség és hiány. Attól kerek, hogy nem szabályos. Erről szól ez a könyv. A családról. A családokról. Az o családjaikról. A mi családjainkról. Most elkészült az elsőkötet után a második.
A kötet szerzőit úgy válogattam össze, hogy legyen közöttük művész, sportoló, tudós, egyházi ember, vállalkozó, politikus, ismert és a többség számára ismeretlen, nagycsaládos, egyedülálló,
betegséggel megküzdő, az örökbefogadásban érintett, az első házasságban életre szóló társra
találó és olyan is, akinek ez nem elsőre sikerült.
A könyv üzenete számomra nem pusztán az, hogy minden család, így minden történet egyszeri és megismételhetetlen, ahogy maga az ember; sem csak az, hogy a legtöbbünk életében a próbatétel
is megjelenik, hanem az is, hogy ha el is bukunk, ne adjuk fel az ideát. S így – a Simone Weil-tol kölcsönzött gondolattal élve – végül megtanulunk „vágyakozni az után, ami a miénk.”
Novák Katalin
Erdély magyar föld
Kétszeresen is irodalmi szenzáció a kötetben kiadatlan Wass Albert-írások publikálása: egyrészt a két világháború közötti időszak lenyomata, szám szerint mintegy félszáz darab, másrészről pedig a jelen kötet az életműsorozat új kiadásának nyitódarabja, hiszen a revideált, az első közlésekkel és gépiratokkal összevetett, valamint újrafordított kötetek kiadása hiánypótló (de el nem késett) vállalkozás a hányatott sorsú kiadások zavaros évtizedei után.
Wass Albert számtalan lapban publikált a Nimródtól a kolozsvári Ellenzéken át az Erdélyi Gazdáig, korai versei a Vadász Újságban, az aradi Vasárnapban vagy éppenséggel a Debreceni Újságban jelentek meg a húszas évek derekától.
Az írói sikerkorszak a harmincas évektől köszöntött be, ismert írásainak részleteit (Jönnek!, A titokzatos őzbak) például lapoknak is elküldte más és más címekkel. A jelen kötet ezekből is közöl fejezeteket, ahogy a Debrecenben írt levelekből, egészen a háborús időszak passióiig (Levél a Pusztulás Földjéről). A köztük lévő ív pedig a tündérország Erdély: a Mezőség, Kolozsvár, Marosvásárhely, a Kelemen-havasok, Istenszéke, Ratosnya vidéke: mintha csak A funtineli boszorkány helyszínein látogatnánk végig.
Vagy a magyar múlt fejezetein, például így a Koppány haláláról szóló novellában: Nyugat felől hideg szél zuhant lefelé a lankán és éles-karmosan rohanta meg a sátort. Vijjogva ostorozta a fákat, a rónán horkanva bokrosodtak tőle a kipányvázott lovak, s remegő orrcimpákkal kémleltek nyugatnak. Sűrű vérében magába roskadva omlott alá a megnehezült nap, és kínjában pozdorjává tépett párákkal dobálta tele az eget. Farkasok vonyítottak azon az estén, szerte a somogyi mocsarak között, és az erdők rejtett tisztásain csapatba verődve csörtetett a megriadt nemesvad. Napok óta nehéz viharok szagát hordozták a szelek, napok óta véresen borult le az este, és rémült csillagok nyugtalan tűzcsóvái izzották tele az éjszakákat. Messze országokban lakozó bölcsek és jövendőmondók roppant furcsa csillagokat láttak jönni és szétomolni Pannónia fölött, és mindazok, kik ezt a pompás tűzijátékot nézték, egy nagyszerű nép pusztulásáról regéltek a tanítványaiknak.
Impérium
Ryszard Kapuściński, otec poľskej reportážnej školy, autor mnohých úspešných kníh reportážneho žánru. Svetové uznanie mu priniesli najmä reportáže z krajín tretieho sveta (Afrika, Južná Amerika).Kniha Impérium (1993) je výsledkom viacerých autorových ciest po bývalom Sovietskom zväze, najmä z posledného putovania v rokoch 1989-1991, teda času, keď sa v ZSSR diali rozhodujúce udalosti, zavŕšené rozpadom komunistickej veľmoci. Autor s geniálnou intuíciou vystihol problémy, ktoré doteraz ovplyvňujú a zrejme ešte dlho budú ovplyvňovať vývin v tejto krajine, ktorá nám z mnohých, aj veľmi súčasných dôvodov, nemôže byť ľahostajná. Kapuściński dokáže nájsť práve tie detaily, ktoré majú nadčasovú platnosť, dokáže ich začleniť do dlhodobej historickej perspektívy, a tak svoje reportérske videnie povýšiť na filozofiu dejín.
dostupné aj ako:
Bestie
Když nemáte na výběr, musíte zkusit i nemožné – dostat se přes Mexiko do Spojených států. Třeba budete mít štěstí a cestou vás jen okradou, ale nezabijí. Nebo neznásilní. Doma není na co čekat.
Salvadorský novinář Óscar Martínez podnikl beznadějnou cestu mezi středoamerickými státy a USA několikrát. Bavil se s migranty i těmi, kdo jim pomáhají, nebo strážci zdi na hranicích. Potkával především strach: ten vyhnal lidi z jejich domovů. Strach z výpalného, strach z drogových kartelů, strach z bezvýchodné situace. A tak obyvatelé Guatemaly, Hondurasu nebo Salvadoru vyrazí pěšky pouští, a pokud se jim to podaří, naskočí na slavnou Bestii. Vlak, kde balancujete dnem a nocí na střeše a kromě pádu riskujete přepadení. Jenže tohle nebezpečí číhá všude, žádná cesta není bezpečná, protože kromě migrantů zajímavé také pašeráky drog. Násilí nikoho nepřekvapuje, o pár vraždách se ani nepíše v novinách. Na migrantech přece nesejde.
dostupné aj ako:
Shy Boy - Egy vad musztáng megszelídítése
Shy Boy című könyvében Monty Roberts beszámol arról a páratlan kapcsolatról, melyet egy különleges lóval, egy vad musztánggal sikerült kialakítania.
A fiatal musztánggal Monty Nevada sivatagos fennsíkján, egy háromnapos lovaglás alkalmával találkozott, és élete során szerzett ... Folytatás ›› tudását felhasználva sikerült vele kapcsolatot teremtenie. A következő egy évben Shy Boy megszokta és megszerette a farm körüli életet, élvezte, ha magára vonhatja a figyelmet, és valóságos rajongója lett a kisgyerekeknek. A nehéz feladatok teljesítésével és egy súlyos betegség leküzdésével a vadló kivívta gondozói elismerését és csodálatát.
Ám Montyt nem hagyta nyugodni a kérdés: vajon nem élne-e Shy Boy szívesebben szabadon. Végül elszoruló szívvel visszavitte a musztángot a természetbe, hogy a saját sorsáról maga dönthessen. A gyönyörű fényképek - egy lélekemelő, megkapó történet illusztrációi - ezt az eseményt és annak hihetetlen végkifejletét tárják az olvasó elé.
A Könyvjelző magazin 2014. szeptemberi számában megjelent cikk: Alázat, munka, kommunikáció
A(z) Shy Boy (Könyv) szerzője Monty Roberts.
Na sklade 1Ks
13,57 €
14,28 €
Amrita Sher-Gil - Egy magyar festőzseni szenvedélyes élete
A félig magyar, félig indiai Amrita Sher-Gil szerelmei, világhírű rajongói, lázadó házassága a huszadik század első felében óriási botrányt okozott. A törékeny és zseniális fiatal lány mindössze huszonnyolc évet kapott az élettől, de termékeny munkássága ilyen kevés idő alatt is India egyik legnagyobb festőjévé tette. Azokat festette meg, akiket kitaszított a társadalom. Forradalmi látásmódja és embersége úgy mutatta meg a hatalmas India nyomorgóit, mint korábban egyetlen művészé sem.
Húszévesen elnyerte a Párizsi Szalon aranyérmét. Képeit kiállították Párizsban, Londonban, Münchenben, műveit kincsként őrzik az Új-Delhi Nemzeti Galériában. Nevét Modiglianival, Chagallal, Frida Kahlóval együtt emlegetik. Jóbarátjaként szerette Karinthy Frigyes, Szőnyi István, Hatvany Lajos, Baktay Ervin.
Amrita Sher-Gil története a szenvedély, az életigenlés, a művészet humanizmusának titokzatos és szépséges megfogalmazása.
dostupné aj ako:
Laserový muž
Cecilia Vanger, hrdinka trilógie Milénium Stiega Larssona, sedí v kresle a číta knihu Gellerta Tamasa Laserový muž. O čom je kniha na jej kolenách? A prečo sa práve ona dostala na stránky jednej z najpredávanejších kriminálok posledných rokov?
Chcel som to napísať ja, povedal o Tamasovej knihe autor tejto svetovej kriminálnej série Stieg Larsson. Čo ho na nej tak veľmi fascinovalo?
V roku 1991 sa Štokholm mení na mesto strachu. Neznámy útočník ozbrojený laserovou ostreľovacou puškou postupne vystrelí na jedenásť ľudí. Spája ich jediná vec iná farba pokožky. Gellert Tamas nás vo svojom dokumentárnom románe Laserový muž pozýva priamo do duše vraha, ktorý sa neskôr stal vzorom Andersa Breivika.
Vedľa seba sa paralelne rozvíjajú motívy zo života vraha Johna Ausonia i z priebehu pátrania po tomto nebezpečnom mužovi s ostreľovacou puškou. Vzniká tak skutočná reportážna detektívka, ktorá je jednou z najčítanejších švédskych non-fiction kníh.
Kniha Laserový muž vychádza v preklade Evy Lavríkovej.
Biele. Ľadové ostrovy Špicbergy
Biela je farbou tohto kraja. Nemenná, neustála biela. Obloha, zem i voda sú biele. Biely je aj dych, ktorý vám tu stúpa od úst. Špicbergy, najsevernejšie ľudské sídlo na svete, ktoré z človeka dokáže vydestilovať jeho najhlbšiu podstatu.
Predstavte si dlhý, pol roka trvajúci deň. Neustále svetlo. Slnko sa sotva dotkne horizontu, a hneď sa zase ako lopta odrazí na nebo. Alebo presný opak. Nekonečnú polárnu noc. Tma pri rannej káve je rovnaká ako pri večeri. Ako sa tu dá žiť? O tom nám porozpráva poľská spisovateľka Ilona Wiśniewska vo svojej mrazivej reportážnej knihe Biele s podtitulom Ľadové ostrovy Špicbergy.
Ľudia na Špicbergoch sú rovnakí, ako všade inde. No predsa máme pocit, ako keby sme sa ocitli na inej planéte. Na tomto mieste žijú ľudia pochádzajúci z takmer päťdesiatich krajín celého sveta. Prišli sem predovšetkým za prácou - do kraja bez kompromisov a bez zľutovania, kde sú si pred mrazmi všetci rovní. Wiśniewska žije s nimi a s radosťou objaviteľky i dokonalou znalosťou miestnych reálií podáva príbehy pozoruhodných miest nórskych Špicbergov. Uhoľné bane. Opustené osady. Hotely. Medzinárodná banka semien.
Reportážna knižka Biele je výnimočnou kronikou tohto odľahlého miesta i jeho obyvateľov.
Vychádza v edícii Prekliati reportéri v preklade Slavomíra Bachuru.
dostupné aj ako:
Fejtóny, rozhovory a reportáže patria medzi dôležité žánre literatúry, ktoré sa zaoberajú dokumentárnym spracovaním udalostí, spoločenských tém a ľudských skúseností. Tieto žánre poskytujú čitateľom hlboký vhľad do rôznych aspektov sveta, ktoré nám pomáhajú pochopiť a analyzovať okolitú realitu.
Fejtóny sú krátke literárne diela, ktoré často kombinujú humor, ironiu a osobné postrehy autora. Ich cieľom je pobaviť čitateľa a donútiť ho sa zamyslieť sa nad rôznymi témami a situáciami. Fejtóny môžu mať rozmanité formy - od krátkych esejí a anekdotických príbehov po reflexie a komentáre.
Rozhovory predstavujú konverzáciu medzi novinármi a osobnosťami z rôznych oblastí, ako sú umenie, politika, vedy a iné. Tieto rozhovory poskytujú autentický pohľad na myšlienky, názory a skúsenosti významných osobností.
Reportáže sú žánrom, ktorý sa zameriava na objektívne spravodajstvo a dokumentáciu udalostí. Reportéri zbierajú informácie prostredníctvom výskumu, rozhovorov a terénnych prác a následne ich prezentujú prostredníctvom článkov, časopisových reportáží alebo kníh. Reportáže majú často sociálnu, politickú alebo kultúrnu tému.
Fejtóny, rozhovory a reportáže sú dôležitými žánrami, ktoré obohacujú literárnu scénu. Ich autentický prístup a schopnosť analyzovať a interpretovať rôzne aspekty ľudskej existencie nám umožňuje rozšíriť naše obzory, vnímať svet z rôznych perspektív a hlbšie porozumieť spoločnosti.
K najznámejším autorom fejtónov patria Mark Twain, Dorothy Parker, Milan Lasica, či Miroslav Marcelli.
Reportážam sa venujú autori ako Truman Capote, či Hunter S. Thompson.
