Najnovšie - Biografie - Životopisy - História strana 26 z 39

Across almost 50 years, Winston Churchill produced more than 500 paintings. His subjects included his family homes at Blenheim and Chartwell, evocative coastal scenes on the French Riviera, and many sun-drenched depictions of Marrakesh in Morocco, as well as still life pictures and an extraordinarily revealing self-portrait, painted during a particularly troubled time in his life. In war and peace, Churchill came to enjoy painting as his primary means of relaxation from the strain of public affairs. In his introduction to Churchill: The Statesman as Artist, David Cannadine provides the most important account yet of Churchill's life in art, which was not just a private hobby, but also, from 1945 onwards, an essential element of his public fame. The first part of this book brings together for the first time all of Churchill's writings and speeches on art, not only Painting as a Pastime, but his addresses to the Royal Academy, his reviews of two of the Academy's summer exhibitions, and an important speech he delivered about art and freedom in 1937. The second part of the book provides previously uncollected critical accounts of his work by some of Churchill's contemporaries: Augustus John's hitherto unpublished introduction to the Royal Academy exhibition of Churchill's paintings in 1959, and essays and reviews by Churchill s acquaintances Sir John Rothenstein, Professor Thomas Bodkin and the art critic Eric Newton. The book is lavishly illustrated with reproductions of many of Churchill's paintings, some of them appearing for the first time. Here is Churchill the artist more fully revealed than ever before.

Druhý svazek deníků prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc., významného českého internisty a endokrinologa, v edici EGO obsahuje dva deníky z poválečných zahraničních studijních cest 1946 do USA a 1948 do Polska a dále domácí deník z roku 1948-1949. Tyto deníky psané jako zcela věcné osobní poznámky za účelem soukromého zachycení historické paměti poskytují závažné i jinak zajímavé informace o vědeckém, personálním i společenském stavu a inspirativních momentech poválečné interní medicíny v navštívených zemích. Domácí deník je pak strhujícím podrobným zrcadlem pohnutých událostí zmíněných let.

Fifty years after Ernesto Guevara’s death, Che Guevara tú y Todos (the title tú y Todos , is taken from a poem written for his wife before leaving for Bolivia) aims to redeem his figure from the oblivion of the pop icon fuelled by posters and T-shirts, and to restore it to its more human, vital, and historical dimension. The book develops philologically in three levels, which have different multi-media solutions, all captivating and with considerable communication effectiveness. Using a journalistic style of narration, the first level talks about the geopolitical context. The second level is biographical. With numerous and original archived materials, it goes through the character’s private and public experiences, such as his official speeches, his considerations on education, foreign policy and economics, the sense of the revolution and hope in “New Man”. Lastly, there is an a-temporal level with an intimist tone. It focuses on texts of a more personal nature, such as his diaries and letters to friends and family, and includes recordings of poems dedicated to his wife Aleida, in which doubts, contradictions and reflections take shape. Hundreds of jotted down thoughts, diaries and letters intimately reveal one of the characters that most deeply marked an age. It is Ernesto Guevara, El Che, talking about himself.

Kniha se věnuje stylu významného českého historika Jaroslava Golla (18461929). Metodologickým východiskem práce je pojetí analýzy stylu jako jedné z možných cest k porozumění Gollovu historickému myšlení. Gollův styl, chápaný jako vnější projekce či odraz hlubinných obsahů historického myšlení dějepisce, vede autora k detailním úvahám nad skutečnou povahou Gollova myšlení o dějinách a dějepisectví, která se mnohdy ocitá v evidentní kolizi se stereotypní představou o Gollově rigidním historiografickém pozitivismu. Kategorie

An unforgettable portrait of one of the most inspiring historical figures of the twentieth century, published on the centenary of his birth. Arrested in 1962 as South Africa’s apartheid regime intensified its brutal campaign against political opponents, forty-four-year-old lawyer and African National Congress activist Nelson Mandela had no idea that he would spend the next twenty-seven years in jail. During his 10,052 days of incarceration, the future leader of South Africa wrote a multitude of letters to unyielding prison authorities, fellow activists, government officials, and, most memorably, to his courageous wife, Winnie, and his five children. Now, 255 of these letters, many of which have never been published, provide exceptional insight into how Mandela maintained his inner spirits while living in almost complete isolation, and how he engaged with an outside world that became increasingly outraged by his plight. Organized chronologically and divided by the four venues in which he was held as a sentenced prisoner, The Prison Letters of Nelson Mandela begins in Pretoria Local Prison, where Mandela was held following his 1962 trial. In 1964, Mandela was taken to Robben Island Prison, where a stark existence was lightened only by visits and letters from family. After eighteen years, Mandela was transferred to Pollsmoor Prison, a large complex outside of Cape Town with beds and better food, but where he and four of his comrades were confined to a rooftop cell, apart from the rest of the prison population. Finally, Mandela was taken to Victor Verster Prison in 1988, where he was held until his release on February 11, 1990. With accompanying facsimiles of some of his actual letters, this landmark volume reveals how Mandela, a lawyer by training, advocated for prisoners’ human rights. It reveals him to be a loving father, who wrote to his daughter, “I sometimes wish science could invent miracles and make my daughter get her missing birthday cards and have the pleasure of knowing that her Pa loves her,” aware that photos and letters he sent had simply disappeared. More painful still are the letters written in 1969, when Mandela?forbidden from attending the funerals of his mother and his son Thembi?was reduced to consoling family members through correspondence. Yet, what emerges most powerfully is Mandela’s unfaltering optimism: “Honour belongs to those who never forsake the truth even when things seem dark & grim, who try over and & over again, who are never discouraged by insults, humiliation & even defeat.” Whether providing unwavering support to his also-imprisoned wife or outlining a human-rights philosophy that resonates today, The Prison Letters of Nelson Mandela reveals the heroism of a man who refused to compromise his moral values in the face of extraordinary punishment. Ultimately, these letters position Mandela as one of the most inspiring figures of the twentieth century.

Kniha Zvolili svobodu je třetí částí autorčina cyklu mapujícího osudy tvůrců ruské kultury 20. století, kteří vyjadřovali nesouhlas se sovětsko orwellovskou skutečností, v níž žili. Obsahuje esejistické portréty spisovatelů a básníků Anny Achmatovové, Alexandra Tvardovského, Julije Daniela, Anatolije Marčenka, Sergeje Dovlatova, režiséra Jurije Ljubimova a dramatika a scenáristy Alexandra Galiče, který posléze proslul jako textař a interpret vlastních písní. S výjimkou básnířky Anny Achmatovové, jejíž biografie se uzavřela roku 1965, se do složitých životních cest tvůrců, s nimiž autorka čtenáře seznamuje, různou měrou promítly jejich odmítavé postoje k okupaci Československa. Tragickým se stal osud Anatolije Marčenka, jenž pro své nekompromisní názory mj. mediální vystoupení na obranu svobody naší země strávil většinu života v gulagu, kde za nevyjasněných okolností v polovině osmdesátých let zemřel. Eseje jsou zpracovány s využitím ruských pramenů a odtajněných historických skutečností. Publikace se snaží přístupnou formou oslovit co nejširší okruh čtenářů a podat aktuální pohled na ruskou kulturu 20. století, jež ve vědomí české veřejnosti přežívá mnohdy v nerevidovaných šablonách a klišé.

Vojtech Tuka (1880 – 1946) patrí medzí významné politické osobnosti dejín Slovenska a Československa v rokoch 1918 – 1946. Počas Slovenského štátu bol z pozície predsedu vlády zodpovedný za oficiálnu štátnu politiku a politické rozhodnutia, osobitne za perzekúciu židovského obyvateľstva na Slovensku. V roku 1946 bol v procese pred Národným súdom odsúdený na trest smrti. Bol to v poradí už druhý proces s Vojtechom Tukom. Sedemnásť rokov predtým bol v roku 1929 v Bratislave odsúdený na pätnásť rokov ťažkého žalára. Bol uznaný vinným zo zločinu vojenskej zrady a zločinu prípravy úkladov o republiku v procese, o ktorom existujú pochybnosti, či nebol zmanipulovaným, politickým procesom. Monografia V jubilejnom roku republiky: Od Vacuum iuris po proces s Vojtechom Tukom prináša detailný pohľad na priebeh samotného procesu aj na okolnosti, ktoré proces sprevádzali a ktoré mu predchádzali. Detailný rozbor jednotlivých bodov obžaloby a samotných svedectiev umožňuje vytvoriť si obraz o ich hodnovernosti. Z historického pohľadu je politická stránka procesu dôležitejšia ako právna. Z toho dôvodu má veľký význam analýza Tukovej politickej činnosti a zasadenie procesu do kontextu dejín Československa a Slovenska počas prvej dekády existencie republiky. Rok 1928 bol rozhodujúci pre symbolickú aj politickú demonštráciu moci Československej republiky, ale aj pre demonštráciu odhodlania slovenských autonomistov dosiahnuť vytúženú autonómiu. Samotný proces vo svojej podstate odkazuje na dôležitú skutočnosť, že v prípade skutočne nebezpečnej činnosti pre štát, ktorou bol autonomistický program a nie existencia tzv. Tukovej špionážnej kancelárie vo Viedni, Vojtech Tuka konal nie ako politický solitér, ale ako splnomocnenec Hlinkovej slovenskej ľudovej strany.

Jak zničit – s pomocí tajných služeb a spřízněných novinářů – slavnou filmovou hvězdu? Kdo zastavil americkou židovskou mafii, která připravovala atentát na Adolfa Hitlera? Předpověděl si Alexander Puškin vlastní smrt? Jak dopadla válka českého starosty Chicaga Antonína Čermáka s králem podsvětí Al Caponem? A čím rusínská sochařka Jelena Mandičová očarovala T.G. Masaryka? To jsou některé z více než třiceti příběhů, tvořících obsah té ;to knih y. Příběhů mimořádných, často objevných, leckdy až šokujících. Příběhů, z nichž mnohé nelze objevit na „wikipediích“, ale (a to je nejcennější deviza této knihy) dlouhodobým trpělivým pátráním v archivech,mezi pamětníky a na místech, kde se dané a osudové události odehrávaly.

Former Prime Minister and the country's longest-serving Chancellor, Gordon Brown has been a guiding force for Britain and the world over three decades. This is his candid, poignant and deeply relevant story. In describing his upbringing in Scotland as the son of a minister, the near loss of his eyesight as a student and the death of his daughter within days of her birth, he shares the passionately-held principles that have shaped and driven him, reminding us that politics can and should be a calling to serve. Reflecting on the personal and ideological tensions within Labour and its successes and failures in power, he describes how to meet the challenge of pursuing a radical agenda within a credible party of government. He explains how as Chancellor he equipped Britain for a globalised economy while swimming against the neoliberal tide and shows what more must be done to halt rising inequality. In his behind-the-scenes account of the financial crisis and his leading role in saving the world economy from collapse, he addresses the question of who was to blame for the crash and why its causes and consequences still beset us. From the invasion of Iraq to the tragedy of Afghanistan, from the coalition negotiations of 2010 to the referendums on Scottish independence and Europe, Gordon Brown draws on his unique experiences to explain Britain's current fractured condition. And by showing us what progressive politics has achieved in recent decades, he inspires us with a vision of what it might yet achieve today. Riveting, expert and highly personal, this historic memoir is an invaluable insight into our times.

Krasznahorkai László még soha nem engedte közel saját személyéhez az olvasót. New Yorkban azonban útja Herman Melville útját keresztezte, s benne olyan alkotóra talált, akinek sorsát csak akkor érthette meg, ha a sajátjáról is nyilatkozik. Felkereste a Moby Dick írójának lakóhelyeit, elkezdte követni mindennapi útvonalait, elmerült életrajzában, hogy végül szembesüljön a drámai ténnyel, Melville mérhetetlen magányával és őrületével. Krasznahorkai László új könyve azokról a véletlenekről és elrendeltetésekről beszél, melyek az embert - ebben az esetben éppen őt - egy létfontosságú döntésig elvezetik. Műve térkép, terek és képek dialógusa, ahol a vallomás radikálisan nyílt szövegét képek ellensúlyozzák, Ornan Rotem intenzív fényképei, amelyek az író New York-i életét és nyomozásának különböző állomásait rögzítik. A Manhattan-terv minden személyes vonatkozása mellett városnapló is. Benne a világ talán legizgalmasabb metropoliszában vagyunk, rejtélyes összefüggések labirintusában, ahonnan a kiutat épp az mutatja meg, akitől a legkevésbé várnánk: a szerző az, maga Krasznahorkai, egy új mű bejelentésével.

Gyermekkoromban a szerencsésebbek közé tartoztam, mert ritkán kaptam verést otthon. Csak olyankor, ha rossz fát tettem a tűzre, vagy rossz jegyet hoztam haza az iskolából. Ilyenkor anyám rohant a padlásfeljáróba a prakkerért, hogy jól elnáspángoljon vele, de én gyorsabb voltam nála, és apám lábánál húzódtam meg a kovácsműhelyben, a kohósalak mellett, a tűzfészek alatt. Apám sohasem bántott. A társaim közül nem volt mindenki ilyen szerencsés. A pechesebbeket nadrágszíjjal verte el az apja. A honvédségnél nekem is volt nadrágszíjam. Hozzám nőtt a huszonhat hónap alatt. Minden katona nagy becsben tartotta, mint én is, mert a szíj végére havonta egy-egy jelölés került, ami az idő múlását jelképezte. Ahogy teltek a hónapok, úgy kerültek rá a rovátkák. A szíjat leszereléskor mindenki hazavitte emlékbe. A könyvborító hátoldalára kerülő témán gondolkodva jutott eszembe a nadrágszíjam. Marika szkeptikusan kijelentette, hogy szerinte az már régen nincs meg. Én meg voltam győződve, hogy nincs igaza. Elindultam, hogy megkeressem. Egy kis idő múlva boldogan vittem, megmutatva neki, hogy lám: itt van a bizonyíték a honvédségnél eltöltött huszonhat hónapról. Ez a szíj leszerelés után évtizedekre a farmernadrágom fontos kelléke lett. Így került a könyv hátlapjára, ami nem csak a számomra, de minden katonaviselt férfi számára is szimbólummá vált. Ezt a könyvet azoknak ajánlom, akik szívesen kutakodnak egy tovatűnt világban, akiket érdekelnek a nagyszüleiknek és a szüleiknek az érzelmei, gondolatai, véleményük, örömük és bánatuk. A könyv nem két ember életrajza, csak huszonhat hónapot vesz górcső alá, ami mindkettejük számára meghatározó volt. Ezt a huszonhat hónapot erős érzelmi kitörések uralják. Mindkét szereplő kapaszkodókat keres, amit részint egymásban találnak meg, máskor pedig a humor, az önirónia ad vigaszt. "Gyönyörű álmom volt." - írja Gyuri a levelében. Az olvasó végre megnyugszik és elmosolyodik, hogy végre a honvédségnél történhet jó dolog is. "Azt álmodtam, hogy leszereltek gyomorfekéllyel!" Így kapjuk meg a választ a feltételezett jóra. A katonaságnál eltöltött huszonhat hónap alatt, két szerelmes egymásnak írt levelei által, keresztmetszetet kapunk nemcsak a katonaságról, hanem az egész kádári társadalomról is az 1960-70-es években.

Ukrývat Židy bylo za holocaustu smrtelně nebezpečné. Tiše a ukázněně se měli proměnit v popel a dým. I malá židovská holčička Ilonka, která vypráví tento příběh. Prostými slovy a z pohledu dítěte líčí hlad, strach, nemoci, ztrátu důstojnosti, hony na lidi, organizované zabíjení. Popisuje i způsoby, kterými se Židé v okupovaném Polsku snažili těmto hrůzám uniknout a přežít. Ilonka přežila, většina jejích příbuzných však ne. Psát o tom se odhodlávala dlouho. Nesnaží se šokovat. Ty nejhorší hrůzy nejdříve naznačí a pak se k nim několikrát vrací. Před zraky čtenářů tak postupně vyvstává příběh její rodiny. Ale hlavně osud dívenky, která prožila celou válku oblečená do příliš velkého saka bývalého ředitele továrny na limonádu a jejímž největším pokladem byla červená nitka z látkové trepky s podrážkou vystřiženou z desek Tóry.

Teleki Pál a két háború közötti időszak miniszterelnökei közül talán a legélénkebben van jelen a társadalmi emlékezetben. Tudós, főcserkész, a revízió ideológusa, aki rendre feltűnik az 1938 és 1940 közötti területvisszacsatolások fotóin. Rejtélyesnek tűnő halála szintén sokak képzeletét mozgatja, nemkülönben a zsidók jogfosztásában játszott szerepe. Ez az életrajz arra vállalkozik, hogy ennek az ellentmondásos életpályának az egyes állomásait vázolja fel, az erdélyi magyar arisztokrata és a dúsgazdag görög polgárlány egyetlen gyermekeként eltöltött gyerekkortól kezdve a földrajzi kutatásokon, a fajhigiénián, a turanizmuson át az autók iránti bolonduláson keresztül az egyetemi tanárságig, az első, majd a második miniszterelnökségig, és választ igyekezzen adni a halált övező kérdésekre. Teleki életének hatvankét évében benne van a huszadik század első felének csaknem összes magyar politikai és társadalmi, tudományos problémája, amelyeket ez az érzékeny, sőt túlérzékeny egyéniség így vagy úgy érintett élete folyamán. Ez a pálya nemcsak az erdélyi arisztokratáé, hanem az ellenforradalom, Trianon és a világháborúk rajza is egyúttal: egy darab Magyarországé a 20. század első felében.

Bohuslav Sobotka patřil dlouhodobě k nejpopulárnějším politikům v České republice. Schopný vrcholný politik se přesto v závěru svého působení stal pro část lidí neoblíbeným. Byť se mnohým jeho kariéra jevila jako nudná a nezáživná, skutečnost byla opačná – napínavá i dramatická, jak kniha popisuje. Jeho cesta do čela ČSSD a k postu premiéra ale zdaleka nebyla jednoduchá. Ačkoliv jeho začátky a následující kariérní postupy byly z pohledu diváka pohádkové, jeho konec byl spíše hororový. V důsledku politického přetlaku a debaklu v osobním životě se Bohuslavu Sobotkovi v krátkém časovém úseku téměř zhroutilo vše, co v průběhu svého politického působení tak pracně budoval. V roce 1989 vstoupil do ČSSD a po sedmi letech zasedl do lavice v Poslanecké sněmovně. V roce 2002 se stal nejmladším ministrem financí v české historii a za další tři roky prvním místopředsedou vlády Jiřího Paroubka. Nakonec byl v roce 2011 zvolen předsedou strany a po třech letech dosáhl nejvyšší mety a byl jmenován předsedou vlády ČR. Tento politik byl pro mnohé lidi obtížně čitelným, proto bylo snahou autora přiblížit tuto osobnost z jiného úhlu pohledu.

Jan Zábrana patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny 20. století. Komunistický režim mu až na malé výjimky umožnil publikovat pouze překlady, jeho vlastní tvorba zůstala do roku 1989 zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla. Teprve během devadesátých let minulého století, po rozkrytí celé jeho tvůrčí šíře, se v úplnosti ukázalo, jak pozoruhodně mnohostranným autorem Zábrana byl. V prvním listopadovém týdnu roku 2015 uspořádal Ústav translatologie FF UK za podpory Ministerstva kultury České republiky konferenci s názvem Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář. Výstup z tohoto odborného setkání představuje stejnojmenná kolektivní monografie pod zkušeným edičním vedením Evy Kalivodové a Petra Eliáše, prezentující rozmanitost životní, překladatelské i literárně tvůrčí cesty Jana Zábrany. Esejistické i analytické stati řady přispěvatelů zvučných jmen doplňují vzpomínkové bloky Zábranových redakčních spolupracovníků, vstupy strážkyně básníkova odkazu Marie Zábranové a také ukázky prací nadějných Zábranových oborových pokračovatelů. Texty provázejí archivní dokumentární fotografie a reprodukce unikátních písemností osobního i pracovního charakteru.

Krkonošská oblast je pozoruhodná nejen svými přírodními krásami, ale především lidmi. Výběr pamětníků narozených ve 20. a 30. letech 20. století, s jejichž osudy se seznámíme na následujících stránkách, není náhodný a plynně navazuje na první vydání osudů krkonošských rodáků, jejich příbuzných a blízkých. Pamětníci a pamětnice jsou pečlivě vybráni tak, aby prostřednictvím jejich příběhů byli čtenáři seznámeni s historickým odkazem regionu a jeho přesahem do současnosti. Proto v knize zazní hlasy mužů a žen z českého i německého prostředí a různorodého sociálně-ekonomického zázemí. Výpovědi pamětníků jsou citlivě uspořádány a zpracovány tak, aby neovlivnily jejich vnitřní soudržnost, formální i obsahovou jedinečnost a interpretační autentičnost. Z toho důvodu je většinou zachován i hovorový a často jadrný jazyk.

Josefíně Bakerové bylo dvacet let, když se objevila v Paříži. Během jedné noci se z americké tanečnice stal idol. Fascinovala Picassa, Cocteaua, Le Corbusiera i Simenona. Ve třicátých letech se z ní stala první černošská hvězda světového věhlasu, od Buenos Aires po Vídeň, od Alexandrie po Londýn. Po válce, kdy se angažovala ve francouzském odboji, se rozhodla bojovat proti rasové segregaci. V padesátých letech adoptovala na svém zámečku v Milandes dvanáct sirotků různé pleti. O lásce a svobodě zpívala až do svého posledního vydechnutí. Catel Mullerová a José-Louis Bocquet vyprávějí skrze portrét Josefíny Bakerové příběh první poloviny dvacátého století od Broadwaye po Paříž Bláznivých let. Kniha líčí přijetí Černošské revue ve Francii, líčí angažovanost umělkyně během druhé světové války i po ní. Josefína Bakerová byla první velkou černošskou hvězdou, ale byla hlavně úžasnou ženou, velkou dámou a jedinečnou figurou, která se vepsala do historie. Od počátku dvacátého století až do smrti Josefíny Bakerové v roce 1975 sledujeme krok za krokem, téměř minutu po minutě dráhu té, jejíž život by každodenním bojem v uměleckém horečnatém a neklidném životě.

Why did Henri Cartier-Bresson nearly have a posthumous exhibition while still alive? What led Stephen Shore to work with color? Why was Sophie Calle accused of stealing Vermeer's The Concert? And what is Susan Meiselas's take on Instagram and the future of online storytelling? Aperture Conversations presents a selection of interviews highlighting critical dialogue between photographers, esteemed critics, curators, editors, and artists from 1985 to the present day. Emerging talent along with well-established photographers discuss their work openly and examine the future of the medium. Drawn primarily from Aperture magazine with selections from Aperture's booklist and online platform, Aperture Conversations celebrates the artist's voice, collaborations, and the photography community at large.

Ognjan Gerdžikov (1946) patrí medzi najvýraznejšie bulharské osobnosti. Je profesorom civilného a obchodného práva na Právnickej fakulte Sofijskej univerzity, predsedom Arbitrážneho súdu Bulharskej hospodárskej komory. Pre svoju obľúbenosť, odborné i morálne kvality bol dvakrát zvolený za poslanca bulharského parlamentu na kandidátke Národného hnutia pre stabilitu a rozvoj (NDSV). V rokoch 2001 – 2005 bol predsedom parlamentu, v januári 2017 ho prezident republiky R. Radev poveril riadením úradníckej vlády s cieľom doviesť Bulharsko k predčasným voľbám a zabezpečiť ich pokojný priebeh. V roku 2015 vyšli v Bulharsku jeho memoáre pod názvom Az ne bjach politik (Nebol som politikom). Z formálneho hľadiska ide o životopis, po stránke obsahovej je to Gerdžikove úprimné vyznanie s rukou na srdci. Autor svoju inteligenciu, erudovanosť, dôslednosť, spisovateľský talent a bohaté životné skúsenosti naplno pretavil do knižnej podoby, z ktorej cítiť hádam to najdôležitejšie a najpodstatnejšie v živote – ľudskosť, pokoru i obdivuhodnú odvahu predstúpiť pred čitateľa, obnažiť mu svoju dušu i srdce. Kniha je aktuálna svojimi popismi udalostí a osobností z nedávnej minulosti, ale aj zo súčasnosti. Ako poznamenáva vydavateľka a redaktorka bulharského originálu A. Bojanová, kniha je „autentická pre svoju úprimnosť, je chronologická. Takmer z každej vety v nej nás víta jemný, delikátny humor autora a ostrá sebairónia, bez ktorej to človek ďaleko nedosiahne.“ Úroveň výnimočnej autobiografie znásobuje aj kvalitný preklad Kataríny Sedlákovej a príloha bohatého fotografického materiálu z autorovho súkromného archívu.