Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 254 z 500

Monografie představuje první komplexní pojednání o sporu mezi Řádem německých rytířů v Prusích a Polsko-litevskou unií na kostnickém koncilu (14141418), který je analyzován ze tří navzájem se prolínajících hledisek, diplomacie, práva a propagandy. V diplomacii hrála klíčovou roli poselstva a komunikace mezi nimi a rozhodovacími centry. Jednání o prodloužení příměří, arbitráži a nedokončený doktrinální proces tvořily právní rámec kostnického procesu. Propagandistické akce polsko-litevské delegace se soustřeďovaly kolem otázky, která koncepce christianizace východní Evropy je úspěšnější. Důležitou součástí publikace je obšírný katalog různorodých textů (traktáty, polemiky, žalobní články, kázání a letáky) vzniklých v souvislosti s tímto sporem během koncilu.

A páratlanul szép színes illusztrációkban gazdag kötet az Országos Széchényi Könyvtár corvináit mutatja be. A Bibliotheca Corviniana — amely a vatikáni könyvtár után a reneszánsz kori Európa második legnagyobb könyvgyűjteménye volt — Mátyás (1458—1490) számára írt műveket tartalmazott, de megtalálhatók voltak benne a kor legfontosabb munkáinak példányai is. Mátyás király könyvtára felkerült az UNESCO Világemlékezet listájára.

A 20. század mindennapjaihoz szervesen hozzátartozott az erőszak tapasztalása. A történeti kutatásokban is mind nagyobb figyelmet kap a jelenség különböző típusainak, a direkt és a nyílt, illetve a rejtett, valamint a strukturális erőszaknak a vizsgálata. E témakört boncolgatja a hazai tudományosság nemrég alakult műhelye, az Erőszaktörténeti Munkacsoport, amely az 1945 utáni magyar történelem erőszakközpontú kutatását, ennek összehangolását és a kutatási eredmények nyilvánosságra hozatalát tűzte ki céljául. A munkacsoport 2016. október 6-án a Jaffa Kiadóval és a Pázmány Péter Katolikus Egyetem Történettudományi Intézetével karöltve szervezte meg az 1956-os forradalommal és szabadságharccal foglalkozó konferenciáját. Az eseményen számos hazai jelenkor-történeti műhely kutatói folytattak tudományos eszmecserét. E tanulmánykötet a konferencián elhangzott előadások anyagát tartalmazza. GYÁNI GÁBOR elméleti felvezetését követően az írások az erőszaknak az 1956-os forradalom és szabadságharc idején, illetve az annak leverését követően megjelenő formáit járják körül. TULIPÁN ÉVA az atrocitások szerepét vizsgálja a kádári ellenforradalmi narratívában, TAKÁCS TIBOR pedig az október 26-i nyíregyházi tüntetés elbeszéléseivel foglalkozik. MÜLLER ROLF a harcok tépázta Budapest képi világát elemzi, míg VÖRÖS GÉZA tanulmánya az újpesti forradalmárokról Mindszenty József kiszabadításához is adalékként szolgál. A határon túlra tekint STEFANO BOTTONI a Székelyföldön lefolytatott hatalmi vegzálásokat bemutató tanulmányával, míg BANK BARBARA közleménye a forradalom után újranyitott internálótáborokról, valamint KRAHULCSÁN ZSOLT írása, mely a Nagy Imre-ügy vizsgálóit mutatja be a hazai megtorlás működésének megértéséhez segítheti hozzá az olvasót.

V dňoch 9. 10. júna 2016 sa v prednáškovej miestnosti Centra spirituality Východ-Západ Michala Lacka v Košiciach uskutočnila interdisciplinárna vedecká konferencia s názvom Medzikultúrne vzťahy východnej cirkvi s latinskou v Uhorsku do konca 18. storočia. Konferenciu zorganizoval Slavistický ústav Jána Stanislava SAV v spolupráci s Centrom spirituality Východ-Západ Michala Lacka a Teologickou fakultou Trnavskej univerzity v rámci riešenia projektu APVV-14-0029 Cyrilské písomníctvo na Slovensku do konca 18. storočia. Odborný program konferencie tvorili štyri rokovacie okruhy, v rámci ktorých účastníci predniesli referáty a živo diskutovali o jednotlivých prednesených referátoch. Súbor vedeckých štúdií predstavuje výsledky výskumov o živote podnes sa rozvíjajúceho dedičstva stáročných vzťahov založených na kultúrnej komunikácii medzi východným a západným kresťanstvom. Iba na tomto pozadí systematického výskumu písomnej kultúry, ktorá zachytáva obraz života jednotlivcov i celej spoločnosti poznačenej konfesionálnou príslušnosťou, etnickou a jazykovou identitou, možno pochopiť vzťahy vyplývajúce z krehkej synergie noriem každodennosti v religiózne diverzifikovanej spoločnosti pod Karpatmi.

Po Heraldickom katechizme a Heraldických symboloch vychádza tretia z heraldických príručiek vydávaných v edícii Libelli heraldici. Heraldica sanctorum - čiže slovné, ale tiež obrazové poučenie o heraldickom vyjadrení Najsvätejšej trojice, Panny Márie, ako aj o zobrazovaní a rozpoznávaní jednotlivých svätcov v erboch. V stredoveku v čase rozkvetu, heraldiky a všeobecného používania erbov, prežívala jeden zo svojich vrcholov aj úcta k svätým. Zobrazovali sa v nespočetných výtvarných, maliarskych, sochárskych či zlatníckych dielach. Keďže skutočnú ľudskú podobu svätcov nik nepoznal, umelci ich odlišovali pridávaním atribútov, predmetov, ktorými sa navzájom odlišovali. Napríklad k postave apoštola Petra sa pridávali kľúče, k postave svätej Kataríny Alexandrijskej zlomené koleso. Tieto atribúty sa ukázali ako veľmi funkčné aj v heraldike: ak sa v erbe mal znázorniť niektorý svätec, zastúpil ho jeho atribút. Svojho patróna mala každá fyzická osoba( jednotlivec či rod), právnická osoba (cech, univerzita, rád), každá lokalita (mesto, obec, región), každý stav (panny, vdovy, deti, invalidi), každé remeslo (tesári, baníci, vinohradníci), každé povolanie ( právnici, vojaci, profesori).

Pressburg po maďarsky Pozsony, po slovensky Prešporok a od roku 1919 Bratislava je viac než len malá sestra Viedne. Niekoľko storočí bola uhorským korunovačným mestom a ležala na jednej z najvýznamnejších obchodných ciest Európy. Spisovateľov, ktorí sa tam narodili a žili, formovala viacjazyčnosť. Patrí medzi nich veľký barokový mysliteľ Matej Bel aj nemecky hovoriaci spisovateľ a prekladal Alfred Marnau. Mesto na Dunaji sa často objavuje ako miesto spomienok, napríklad v publikácii Prešporské interiéry Elsy Grailich, ktorá vyšla v medzivojnovom období alebo v Obrázkoch z prešporského geta od Karla Benyovszkého. Významnou osobnosťou bohatej židovskej kultúry bola Selma Steiner so svojim slávnym kníhkupectvom, ktoré prežilo všetky historické premeny: od monarchie cez prvú československú republiku, Slovenský štát a komunizmus až po Zamatovú revolúciu. Šesť literárnych prechádzok nás prevedie neobjavenou rozmanitosťou hlavného mesta Slovenska, ktoré fascinuje aj súčasných autorov ako Michala Hvoreckého. Pressburg ungarisch Pozsony, slowakisch seit 1919 Bratislava ist mehr als die kleine Schwester Wiens. Es war jahrhundertelang ungarische Krönungsstadt und lag an den wichtigen Handelswegen Mitteleuropas. Mehrsprachigkeit war prägend für die hier geborenen und lebenden Autoren. Zu diesen gehört der große Barockgelehrte Matthias Bel oder der deutschsprachige Schriftsteller und Übersetzer Alfred Marnau. Die Donaustadt erscheint oft als Erinnerungsort, etwa in den zwischen den Weltkriegen entstandenen Preßburger Interieurs von Elsa Grailich oder den Preßburger Ghettobildern von Karl Benyovszky. Eine Persönlichkeit der reichhaltigen jüdischen Kultur war Selma Steiner mit ihrer berühmten Traditionsbuchhandlung. Diese überstand alle historischen Brüche: von der k. u. k. Monarchie über die Erste Tschechoslowakische Republik, den Slowakischen Staat und den Kommunismus bis zur Wende. Sechs literarische Spaziergänge begleiten durch die zu entdeckende Vielschichtigkeit der slowakischen Hauptstadt, die auch Schriftsteller der Gegenwart wie Michal Hvorecký immer wieder fasziniert.

Dějinná traumata v minulém století jsou v knize představena čtyřmi klíčovými událostmi československých dějin: mnichovskou dohodou (1938), symbolizující Bílou Horu 20. století, kterou prorežimní propaganda využívala k legitimizování poúnorového režimu, necelým prvním rokem po osvobození Československa , kdy na příkladu osvobozené Bratislavy (4. dubna 1945) můžeme sledovat na pozadí bytové krize rozpad pravidel práva a morálky, únorovým převratem (1948), jenž zcela převrátil společenské hierarchie a vedl k násilnému přesidlování obyvatelstva velkých československých měst v rámci Akce B (195253), a konečně porážkou pražského jara (1968) a následnou okupací Československa.

Na 38 pobočných koncentračních táborů postupně vzniklo na území dnešní ČR během druhé světové války. Spadaly pod koncentrační tábory: Flossenbürg, Gross-Rosen a Osvětim a pracovali v nich vězňové z mnoha států Evropy, židovští i političtí vězni. V převážné většině se tábory nacházely v župě Sudety. Mezi podniky zaměstnávajícími vězně a koncentračními tábory fungoval propracovaný systém spolupráce. Nucené práce v pobočných koncentračních táborech byly součástí proměny župy ve výrobní prostor Říše a nekompromisním způsobem změnily celkovou atmosféru v regionu.

Fenomén hlavného mesta prirodzene láka obyvateľov krajiny, aby sa tu usádzali. Nachádzajú to viac pracovných príležitostí, možnosti uplatnenia, zvýšenia kvality života či zlepšenia sociálneho statusu. Dnešná Budapešť oficiálne vznikla v roku 1873, keď sa tri predtým samostatné mestá Budín, Pešť a Starý Budín zlúčili do jedného mesta. Budín a Pešť tvorili spoločnú mestskú aglomeráciu už pred oficiálnym zlúčením, čo podporilo otvorenie reťazového mosta cez Dunaj v roku 1849, a v slovenskej historiografii sa pre túto aglomeráciu vžilo pomenovanie Pešťbudín. Autor člení monografiu na päť kapitol. V prvej si všíma, ako bol vnímaný Pešťbudín, resp. už Budapešť v slovenskej spoločnosti v tretej štvrtine 19. storočia. Prevláda jej negatívne hodnotenie, keď je hlavné mesto vnímané ako miesto národného odnárodnenia, morálneho a náboženského úpadku, ktoré sa potom následne prenáša do slovenského prostredia. Všíma si jednotlivé sociálne skupiny, ktoré sa podieľali na národnom živote – inteligenciu, meštianstvo i sezónne robotníctvo. Druhá kapitola približuje formovanie národného života Slovákov v meste v prvej polovici 19. storočia. Nezanedbateľnú rolu tu má Ján Kollár, ktorý založil v Pešti samostatný slovenský evanjelický zbor. Ten si postupne vybudoval faru, školu a kostol na dnešnej Rákócziho ceste (tzv. Lutherov dvor), ktorý slúžil slovenskej komunite do 60. rokov 20. storočia. Približuje snahy tunajších vzdelancov okolo Martina Hamuljaka o zakladanie slovenských inštitúcií. V samotnom jadre práce (kapitola č. 3 až 5) predstavuje autor snahy pešťbudínskych Slovákov v období neoabsolutizmu, politického uvoľnenia v 60. rokoch a po rakúsko-uhorskom vyrovnaní. Autor svoju publikáciu ukončuje rokom 1875, kedy po zatvorení slovenských gymnázií a Matice slovenskej aj v Budapešti nastáva pokles slovenských aktivít v meste a zaniká aj politický prúd Nová škola slovenská na čele J. Bobulom, ktorý sa usiloval o rokovanie s uhorskou vládou a rozširovanie používania slovenčiny v úradoch a na stredných školách. Centrom národného života sa potom stáva hlavne slovenská evanjelická fara, kde pôsobil D. Bachát. Publikácia približuje osobnosti, ktoré sa podieľali na národnom živote (J. Palárik, J. Podhradský, J. Francisci, V. Pauliny-Tóth, J. N. Bobula, D. Bachát...), v Pešťbudíne vychádzajúce noviny a časopisy (Katolícke noviny, Pešťbudínske vedomosti, Slovenské noviny, Sokol, Černokňažník, Junoš, Dunaj...) a organizovanie miestnej slovenskej spoločnosti formou stolových spoločností, národných podujatí či spolkov (Slovenský spolok, Slovenský spevácky spolok, Zábavno-poučný slovenský spolok, Pomocná pokladnica, tlačiareň Minerva). Výraznú úlohu zohrával aj cirkevný život. Kým slovenskí evanjelici mali zabezpečenú slovenskú výchovu prostredníctvom školy a cirkvi, slovenskí katolíci tu nemali školu, kde by sa deti miestnych Slovákov vzdelávali v slovenčine. Takisto bohoslužby so slovenskými kázňami sa konali len obmedzene. V publikácii získava čitateľ komplexný pohľad na národný život Slovákov v hlavnom meste Uhorska v prvých troch desaťročiach 19. storočia, ktorý sa rozvíjal na pozadí vtedajšej uhorskej spoločnosti. Po útlme národného hnutia v polovici 70. rokov 19. storočia nastáva ďalší rozmach národného života Slovákov v hlavnom meste od polovice 90. rokov po nástupe novej mladej generácie (napr. M. Hodža).

Střední a východní Evropa se ve 20. století stala dějištěm nesčetných krvavých konfliktů: v paměti zde zůstávají sociální a národnostní konflikty, revoluční zlomy, dobyvačné války i etnické čistky. Přítomný svazek obsahuje příspěvky, jež zabývají okolnostmi utváření historické paměti a kultury vzpomínání na válečné události, a to jak popularizací a komercializací kultury vzpomínání, tak sebereflexí oficiální paměti, která je spojena s paměťovým diskurzem ve vědě a politice. Předložené studie se zaměřují na různé typy paměti, na prostředky konstruování a reflexe individuální a skupinové (sociální, národní) identity a dotýkají se také dosud méně zpracovaných témat, jakými jsou například traumata spojená s válečnými zážitky, transgenerační dopady války, zacházení s menšinami ve válce, konceptualizace prostorů války aj.

Ďalší zväzok edície Pramene k dejinám Slovenska a Slovákov sleduje kľukatú cestu Slovenska v mimoriadne turbulentnom období rokov 1945 - 1948. Začína sa 9. mája 1945, deň po kapitulá¬cii vlády Slovenskej republiky, ktorý bol zároveň dňom porážky nacistického Nemecka i skon¬čením druhej svetovej vojny v Európe. Tri povojnové roky predstavujú v slovenských dejinách síce krátke, ale dôležité a udalosťami mimoriadne nabité obdobie.

Byly mladé, krásné a svět je miloval. I tímto způsobem by se daly s trochou nadsázky popsat hrdinky knihy, kterou právě držíte v ruce. Lesk královských dvorů a výjimečnost jeho obyvatel přitahovala od pradávna zvědavost všech, kterým byl tento svět bohatství a pompy zapovězen. Není tedy náhoda, že exkluzivita prostředí evropské aristokracie 19. a 20. století vytvořila mýtus o zcela výjimečných lidech, jejichž životní styl a osudy se vymykaly a vymykají chápání prostého člověka. Úkolem této knihy je dokázat pravý opak tohoto dnes již vžitého klišé a při procházce jednotlivými evropskými monarchiemi ukázat na životních osudech žen, které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti královských trůnů, nebo na ně dokonce usedly, jak moc se jejich osudy podobají životním cestám každého z nás.

Během Druhé světové války dodali Spojenci, Sovětskému svazu tisíce letadel. Tato významná pomoc pomohla jeho letectvu nahradit obrovské ztráty letadel během gigantických operací na Východní frontě. Sověti si této pomoci velmi cenili. Tato publikace popisuje zkoušky, dodávky a bojové nasazení Spitfirů a Cutissů P-40.

První státní forma se na čínském území objevuje již kolem roku 2000 př. Kr., tedy ve stejném období, kdy ve starověkém Egyptě začíná psát své dějiny tzv. Střední říše a v Mezopotámii končí období sumerských států. Přibližně v téže době prožívá na Krétě rozkvět minojská kultura a do pevninského Řecka, kolébky evropské civilizace, přicházejí indoevropské kmeny doby bronzové. Čínské a evropské dějiny se poprvé prolnuly asi během tažení Alexandra Makedonského ve středoasijském prostoru. Přímé kontakty Číny a Evropy se datují až od 13. století a do značné míry souvisejí s hrozbami mongolské invaze. Ironií osudu se ale benátský kupec Marco Polo na Dálný východ dostal až v době, kdy se již celá Čína stala součástí Mongolské říše. Pro českého zájemce Čína není neznámou zemí, ale naše znalosti jsou kusé a podléhající dějinným stereotypům. Tato kniha se nabízí čtenáři jako stručný chronologický průvodce po čínských dějinách, umožňující v každém okamžiku srovnání s nejdůležitějšími událostmi českých a evropských dějin. Právě toto srovnání umožňuje sledovat dějinný vývoj a jeho prvky ve světle vzájemných souvislostí.

Tragický životní příběh Jana Palacha je ve skutečnosti nesmírně prostý. Viděl bezpráví a reagoval na něj krajním řešením. Jako hořící pochodeň se stal v roce 1969 svědomím národa. Tato kniha však není o Janu Palachovi. Je především obrazovým dokumentem doby, která přivedla náš národ k tragédií srpnových událostí v roce 1968 a posléze i k činu Jana Palacha. Nabízí prostřednictvím více jak 200 dobových fotografií z míst, kde Jan Palach vyrůstal a žil (Mělnicka a Všetatska) a které byly vlastně všední kulisou jeho mladého a krátkého života, pohled na realitu života v komunistickém Československu. Z dnešního odstupu nám tehdejší život ve fotografii připadá groteskní a pitoreskní. Jako kdybychom se dívali na některé Hřebejkovy filmy z té doby nebo na kulisy Formanova snímku Hoří, má panenko! Je to knížka pocitová. Fotografie jsou prostoupeny pouze krátkými esejistickými texty. Přesto nebo právě proto vypovídá o atmosféře socialistického Československa víc než historický traktát. Unikátem této knihy je, že obsahuje i soubor fotografií, které si sám pro sebe nafotil před svou smrtí Jan Palach.

Po vypuknutí první světové války byl Čeněk Klos odveden do rakousko-uherské armády a poslán na východní frontu. Jako český vlastenec však při první příležitosti v únoru 1915 přeběhl na ruskou stranu. Byl poslán do zajateckého tábora a následně na práci do zemědělství. V květnu 1916 se nechal zapsat k čs. vojsku a byl přidělen ke kontrarozvědnému oddílu, který působil v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Podílel se na výsleších a agitaci mezi zajatci slovanského původu, ale také na rozkrytí kriminálních praktik v táboře. S podmínkami u jednotky však nebyl spokojen a žádal o přesun na frontu. Omezilo ho ale propuknutí vážné nemoci – cukrovky. Ta zásadně ovlivnila zbytek jeho služby v čs. legiích. Je tak přiblížen pobyt v různých nemocničních zařízeních a komplikované možnosti léčby v revolucí rozvráceném Rusku. Závěr deníku tvoří popis cesty domů a překročení hranic svobodné vlasti. Vydání svého deníku, ve kterém zachytil zejména život v zázemí, se již nedočkal, své těžké nemoci podlehl v Karlínské vojenské nemocnici 27. ledna 1920.

Jedinečná publikace na leteckém knižním trhu na pomoc pilotům při VFR letech do zahraničí. Ne jen pouhá teorie, ale praktické návody a ukázky anglické VFR komunikace v Evropě i USA. Evropa i svět se pro malá letadla otevřel s GPS, Schengenským prostorem a navigačními aplikacemi. Aby se vám podařilo překonat problém anglické komunikace, připravili jsme pro vás publikaci s praktickými návody a ukázkami anglické VFR komunikace jak v Evropě tak v USA. Kniha vznikla ve spolupráci s Řízením letového provozu ČR - odborným poradcem knihy je vedoucí stanoviště FIC Praha Michal Dvořák. Tato publikace obsahuje také: Příklady skutečně používané komunikace během VFR letů v zahraničí Vysvětlení jednotlivých instrukcí nebo žádostí o informace od řídících během letu Prezentaci rozdílů mezi leteckou angličtinou v Evropě a v USA Slovník výrazů používaných ve VFR komunikaci v Evropě a v USA Praktické rady pro řešení problémů během VFR letů v zahraničí Souhrn nejčastějších chyb VFR pilotů v rádiové komunikaci Řešení nestandardních a nouzových situací při letu v zahraničí Letecké fotografie vybraných situací a konkrétní komunikace k nim Piktogramy shrnující vybrané komunikační principy Postupy pro řešení technických i dalších problémů v komunikaci Zkušenosti a doporučení pro VFR lety v různých státech

Kniha Jak se zbavit Castra pojednává o jedné z nejdramatičtějších kapitol moderních dějin a představuje unikátní sondu do velmocenské politiky a průběhu "karibské studené války", jejímž klíčovým aktérem byl právě zesnulý Fidel Castro a v níž nikoli nevýznamnou roli sehrálo i Československo. Faktograficky hutná, a přitom čtenářsky přitažlivá práce českého politologa, historika a publicisty Jaroslava Fialy nejen přináší nová nebo zapomenutá fakta, ale vyniká rovněž vyváženým, nečernobílým a nepředpojatým pohledem na nedávnou historii. Kniha zároveň nabízí ucelený obraz pohnutých dějin moderní Kuby. Spojené státy americké zkoušely po mnoho let různými způsoby svrhnout nebo oslabit vládu bratří Castrů na Kubě. S pomocí tajných služeb organizovaly atentáty na Fidela Castra, teroristické útoky, invazi, uvalily na Kubu hospodářské embargo a snažily se ostrov uvrhnout do mezinárodní izolace. A i když se američtí politici často oháněli podporou demokracie, současně neváhali spolupracovat s řadou spřátelených diktátorů a nezdráhali se spojit dokonce i s mafií. Svár mezi Washingtonem a Havanou se následně stal katalyzátorem konfliktu mezi USA a SSSR, jenž vyústil v karibskou krizi v říjnu 1962, kdy se svět ocitl na prahu jaderné války. Kniha líčí desítky let nepřátelství mezi USA a Kubou, dramatické peripetie a okolnosti střetu, který skončil smírem teprve v druhém desetiletí jednadvacátého století, její tematický záběr je ale daleko širší. Jaroslav Fiala mapuje, jakou úlohu v době rostoucího americko-kubánského napětí sehrálo Československo, a to především ve vojenské, zpravodajské a ekonomické oblasti. Připomíná také Che Guevarův utajovaný pobyt v Praze nebo třeba okolnosti operace Manuel, jejímž cílem bylo zajištění tranzitu kubánských partyzánů do zemí třetího světa. Zároveň ukazuje, jaký měla kubánská revoluce dopad na československou inteligenci v šedesátých letech 20. století. Kubánská revoluce totiž kdysi pro mnoho lidí na několika kontinentech, například v bývalých koloniích či sovětském bloku, představovala zrcadlo, do něhož si projektovali jiné světy. Často ztělesňovala naději na lepší budoucnost, nezávislost či sociální spravedlnost. Jak dokládají vzpomínky, postřehy a dojmy osobností, jakými byli například Antonín J. Liehm, Adolf Hoffmeister či František Kriegel, v očích mnoha Čechoslováků byla Kuba inspirativním příkladem země, kde se rodí nový typ socialismu - socialismu oproštěného od rigidního byro-kratismu. Nakonec se ale většina z těch, kdo věřili, že z karibského ostrova vzejde alternativa k oběma systémům, které stály v pozadí studené války, dočkala zklamání. Co bylo důvodem, že tyto ideály selhaly? Fialova kniha se tedy zabývá také přitažlivostí kubánské revoluce v době, kdy se lidstvo ještě nebálo snít o jiných, lepších světech, zkoumá její emancipační potenciál i její úpadek. Hledá rovněž odpověd' na otázku, kam dnes Kuba směřuje. Změní se od základu stejně tak jako někdejší socialistické země východní Evropy? A pokud ano, je to dobrá, anebo špatná zpráva?

Pobyty na letních bytech se objevily již v 19. století, největší popularity však dosáhly v meziválečném období, kdy se staly jedním ze symbolů života prvorepublikové městské středostavovské společnosti. Kniha krátce seznamuje s téměř stoletou historií výjezdů na letní byty, hlavní pozornost ale soustředí na všední i nevšední život na letních bytech v meziválečném období. Ukazuje, jak trávili svůj volný čas v létě významné osobnosti i běžní návštěvníci, a přibližuje atmosféru tehdejších proslulých letovisek.