Najnovšie - Literárna veda, jazykoveda strana 46 z 58
zobraziť:
Styl mediálních dialogů
Publikace analyzuje televizní a rozhlasové dialogy od krátkých informativních interview po moderování celých vysílacích bloků, od rozhovorů seriózních po zábavné talk show. Zaměřuje se na rozhovory moderátorů s hosty i vzájemné polemiky hostů, dotazy diváků i odpovědi na ně. Sleduje takové interakční strategie, jako je kooperativnost, dosahování souhlasu i akcelerace nesouhlasu, slaďování zájmů i vyhrocování sporu, vyjadřování zdvořilosti i ironizace partnera, jeho popichování, škádlení, zahánění do úzkých a další opakující se postupy jak na straně moderátorů, tak na straně hostů. Hodnotí, jak odlišně se chovají moderátoři v jednotlivých mediálních formátech, jaké dotazy kladou, i jak se hosté odpovědím vyhýbají a mlží. Ukazuje, jak se partneři navzájem přerušují, jak na sebe navazují, jak si skáčou do řeči. Upozorňuje na nápadné jevy textové, gramatické, lexikální i fonetické, a samozřejmě také na užívání spisovné a nespisovné češtiny a na jejich míšení.
Vychází v edici Lingvistika.
dostupné aj ako:
Tělo, smysly, emoce v literatuře - Tělo, smysly, emoce v jazyce
Zrcadlová publikace kolektivu autorů věnující se fenoménu těla, smyslů a emocí v jazyce a v literatuře navazuje na obdobný projekt Obraz člověka v jazyce / Obraz člověka v literatuře (2010).
Průvodce po světové literární teorii 20. století
Rozšířené a přepracované vydání originální encyklopedické příručky, kterou v osmdesátých letech inicioval Vladimír Macura. Jejím záměrem je představit vědecké koncepce, jež zásadně ovlivnily myšlení o literatuře ve 20. století. Vybrána byla jak díla kanonická, ale stále diskutovaná a aktualizovaná, tak podnětné práce z posledních let, a to nejen z literární vědy, ale i lingvistiky, filozofie, mediálních studií či psychologie. Publikace usiluje – v souladu s titulem – být průvodcem studentům i ostatním zástupcům nejen filologických, ale také dalších humanitních a sociálních disciplín, jako jsou teorie kultury, mediální studia, teorie výtvarného umění, historie, genderová studia ad. Důvod je zřejmý: literárněteoretické koncepty posledních desetiletí se v těchto oborech často staly zásadní inspirací metodologických posunů. Celek uvozuje studie literárního teoretika a historika Aleše Hamana, která v diachronním průřezu shrnuje hlavní metodologické trendy a poskytuje čtenáři vodítko při hledání vazeb mezi jednotlivými vědeckými koncepty.
Soukromá korespondence jako lingvistický pramen
Na analýzách korespondence významných osob české kultury jsou prezentovány možnosti metodických postupů z oblasti sociolingvistiky a pragmalingvistiky.
Fyziognomie psaní
Kniha pojednává o vztahu mezi literárním psaním a ornamentem. Propojuje tak literárněteoretickou a literárněhistorickou problematiku s uměnovědnou, především vizuální oblastí. Ornament tu není nahlížen tradičně jako pouhá ozdoba, doplněk či nahodilý prvek libovolně připojený k nějakému pomyslnému celku, nýbrž jako figura umožňující zkoumání literárního psaní z hlediska jeho vizuality a pohybu. Tento přístup, pokoušející se o určité vizuální čtení literatury, je zde rozpracován a aplikován pod názvem „fyziognomie psaní“. Ta odkrývá prostor textu nikoli jako hierarchizovanou strukturu ustálených významů a jejich relací, nýbrž jako performanci, jejíž pohyb je stejně podstatný jako její sdělení. První část knihy, kde je vypracován pojem ornamentu na pozadí jeho estetické a filozofické reflexe, ukazuje paralely mezi zákonitostmi literárního psaní a vlastnostmi ornamentu, tak jak se projevují napříč dějinnými epochami a světovými kulturami, ať už jde o gotiku, rokoko, modernu či arabsko-islámskou kulturu. Část druhá představuje interpretace vybraných textů světové literatury 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Samuel Beckett) a dvou ukázek schizofrenního psaní (Louis Wolfson a Blanche T.) z hlediska afinity literární řeči a konkrétních ornamentálních projevů. Inspirována svůdným i nebezpečným rytmem ornamentálních křivek ukazuje tato kniha psaní jako tvořivý pohyb řeči, jenž volně prochází mezi literaturou a vizualitou.
Jan Neruda a Židé Texty a kontexty
Sborník je výstupem workshopu organizovaného Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v roce 2010, který konfrontoval znalosti, názory a metodologii literárních vědců a historiků zabývajících se židovskými dějinami a antisemitismem. Vybrané příspěvky představují Nerudovy postoje vůči Židům, zejména jeho antisemitský traktát Pro strach židovský, v kontextu doby a analyzují jej z různých perspektiv. Ačkoli protižidovský charakter různých Nerudových textů byl často zmiňován, dosud se mu žádná práce nevěnovala obšírněji. Mediální diskuse, kterou workshop vyvolal, pak jasně ukázala, jak je důležité, aby se česká společnost kriticky vypořádala s komplexitou vlastních vztahů k Židům, v neposlední řadě i z toho důvodu, že pamflet Pro strach židovský je v současnosti ke stažení na několika nacionalistických a antisemitských internetových stránkách. Součástí sborníku je komentovaná edice traktátu Pro strach židovský a také ilustrace, především dobové obrazy Židů a antisemitské karikatury. Vychází ve spolupráci s Centrem židovských studií FF UK za podpory Ministerstva kultury ČR.
Obraz druhé světové války a holocaustu v německy psané literatuře
Publikace nabízí odborné i laické veřejnosti se zájmem o tuto problematiku nové podněty a inspiraci. V rámci svého profesního literárněvědného profilu se v ní autorky zaměřily na příkladu vybraných děl německy psané literatury na literární reflexi jednoho z nejtemnějších období celosvětových dějin. Výběr textů může tedy oslovit ty, které zajímá, jak tuto úděsnou, absurdní skutečnost pojmout do veršů, ale i zájemce o postupný proces detabuizace holocaustu, druhé světové války i jejích následků v průběhu minulých desetiletí na pozadí odlišných politických systémů až do znovusjednocení Německa. Odpověď na otázku, proč je tato problematika v současné německé literatuře stále aktuální, nabízí závěrečná část upozorňující navzdory padesátiletému odstupu na stále aktuální snahy v Německu vyrovnat se s nacistickou minulostí z pohledu autorů druhé a třetí generace - generace synů a vnuků, s aktivní spoluúčastí předků na děsivém režimu a s "nepatřičnými" tématy v obou německých literaturách - jako je obraz etnického Němce jako oběti.
Možnosti četby
Kniha Možnosti četby nabízí interpretaci díla Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny 19. století. Autor se soustředí na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřuje se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevírá otázku, v jaké míře mohla tato "společenská objednávka" ovlivňovat individuální umělecký rukopis. Zajímá jej problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápe jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů, jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu - pohybu, který v rámci takřka všeobecně akceptovaného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou.
Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledá autor ve druhém oddílu knihy. Se zohledněním základních poloh dobové kritické recepce díla Karoliny Světlé se pak ve třetím oddílu pokouší formulovat vlastní rozumění autorčinu uměleckému výrazu. Pozornost zaměřuje především na problém specifických uměleckých postupů na poli poetiky literární postavy (citový a mravní vývoj výjimečných hrdinek, rozvíjení dramatických příběhů lásky završených motivem položení oběti atp.); klade si otázku, v jakém vztahu jsou tyto postupy vůči naplňování vlastenecky výchovné tendence, v jakých ohledech je možné právě v těchto prvcích spatřovat projevy onoho pohybu v obrozenském mýtu. Zkoumaným materiálem jsou zde především ještědské romány z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec), autor ovšem přihlíží rovněž k otevřeně tendenčním prózám z pozdních fází tvorby Karoliny Světlé.
Petr Pazdera Payne
Monografická studie o tvorbě P. P. Payna (1999-2011) vřazuje talentovaného evangelického autora do literárního kontextu - duchovního, světového a domácího.
K podstate vety
Monografia významného jazykovedca, špecialistu na syntax, si kladie za cieľ zhrnúť základné poznatky o podstate vety. Popri základnej gramatickej úrovni sa podrobne zaoberá sémantickou a obsahovou štruktúrou vety, ale i jej modálnou a emocionálnou stránkou, porovnaniu slovosledu v syntagme a vo vete, prostriedkom prispievajúcim k organickému zapojeniu vety do textu. Takto komplexne spracované dielo s prehľadným usporiadaním, presným vedeckým jazykom vypĺňa medzeru v súčasnej slovenskej jazykovednej literatúre.
Vypredané
7,90 €
Alexandr Stich
Čtveřice textů v žánrovém rozpětí od krátkého článku po knižní studii nabízí pohled na Alexandra Sticha mj. jako na teoretika textologie, propojované vždy s dalšími disciplínami - s lingvistikou, stylistikou, historií aj. Texty souboru jsou zaměřené autorsky ke Karlu Sabinovi a skrze něj k dalším autorům, zejména ke K. Havlíčkovi Borovskému, B. Němcové a J. E. Sojkovi. Tyto materiálové studie tvoří v rámci Stichova díla samostatný celek, v mnoha ohledech odlišný od autorových prací zařazených do výboru Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi z r. 1996.
Alexandr Stich (1934-2003) - lingvista, literární vědec a historik, znalec baroka a literatury 19. století, proslul zejména svým lingvoliterárním přístupem k uměleckým a publicistickým textům, v němž se podnětným způsobem kombinuje několik vědních oborů. Ve větší části svého díla se rovněž zabýval textologií, kterou vnímal jako způsob práce s textově ukotveným historickým faktem a možnost nacházení jeho autentické podoby. Připravil řadu edic publicistiky a beletrie (např. J. K. Tyl: Pražský posel 1848, 1966; M. Z. Polák: Cesta do Itálie, 1979; výbor z publicistiky K. Havlíčka Borovského, 1986; J. Kořínek: Staré paměti kutnohorské, 2000). Teoretickou rovinu textologie reflektoval v řadě svých prací, nejdůsažněji patrně v souboru sabinovských statí, publikovaných v tomto svazku.
Svět díla Jiřího Ortena
Kniha literárního vědce a jazykovědce Josefa Štochla Svět díla Jiřího Ortena je ve světovém měřítku dosud nejpronikavějším, nejucelenějším a nejrozsáhlejším dílem o tvorbě "básníka, jemuž i Pánbůh závidí" (I. Diviš). Autor zkoumá Ortenovo dílo z hlediska celistvě poetologického i speciálně versologického. Zasazuje jej do kontextu (nejen) české literatury. Vyrovnává se s veškerou ortenovskou literaturou (odhaluje přitom plagiáty), ze značné části cizojazyčnou, prostudoval i závěrečné vysokoškolské práce. Štochl metodologicky navazuje, mnohdy polemicky, zejména na svého učitele, mezinárodně renomovaného vědce Miroslava Červenku, největšího československého literárněvědného strukturalistu po prvním pokolení, jenž už o Štochlově práci Verš Ortenovy Čítanky jaro napsal, že "[…] systematičnost těchto analýz sotva má nějakou obdobu", a oceňoval mj. způsob, jímž Štochl ve svých poetologických bádáních aplikuje jazykovědný aparát. Kniha reflektuje i práci poetologů a versologů, kteří jsou v porovnání s jejím autorem přibližně o půl generace až generaci mladší. J. Štochl předkládá rovněž nové teoretické přístupy a poznatky. Pro většinu čtenářů bude patrně novinkou, že německý literární vědec Glaser již v 60. letech zařadil Ortenovo dílo do světové literatury. Kniha přináší též překvapivé zjištění, odkud se v Ortenově přednarozeninové a zároveň předsmrtné básni "Stromy let" vzala její poslední dvě slova "lety dvaadvacíti".
dostupné aj ako:
Šoa v české literatuře a v kulturní paměti
Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.
Skrytá svědectví v díle Karla Hynka Máchy
Tři studie věnované rozboru nedopovězených pasáží Máchova deníku, strukturální analýze verše Máje a sémiotice těla v Máchově básnické výpovědi.
Práce z historické jazykovědy
Publikace obsahuje výbor z časopiseckých studií a článků Igora Němce (1924–2005), předního badatele v oboru historické jazykovědy.
dostupné aj ako:
Panství ideologie a moc literatury
Literární historik, vysokoškolský pedagog, kritik a editor Jiří Brabec (1929) je bezesporu výrazná autorita oboru, přesto nebyly jeho texty roztroušené po časopisech a sbornících knižně dosud zveřejněny. Příčinu lze snad hledat v autorově pracovním vytíže
Slovenskí jazykovedci (2001-2005)
Odbornej verejnosti ponúkame ďalší (v poradí už piaty) zväzok súbornej personálnej bibliografie slovenských slovakistov a slavistov s názvom Slovenskí jazykovedci. Po prvýkrát sa stalo, že autorom týchto cenných bibliografických kompendií je niekt
o iný než Ladislav Dvonč, od nepamäti známy a uznávaný ako kráľ slovenskej jazykovednej bibliografie. Ladislav Dvonč vo svojich povestných zväzkoch (modrom, striebornom, zlatom a belasoblankytnom) zmapoval slovenskú lingvistickú produkciu za posledné
tri štvrtiny 20. storočia. Nie je vôbec prekvapujúce, že hľadanie náhrady za Ladislava Dvonča na tomto poli bolo po jeho náhlej smrti viac než ťažké. Muselo prísť viacero pokusov, kým sa niekomu podarilo pokračovať v diele a dotiahnuť ho do pentalog
ickej podoby. Úspešný bol až feminínny tandem Júlia Behýlová a Yulia Smetanová, čo takisto predstavuje nóvum v dejinách slovenskej lingvistickej bibliografistiky. Bibliografii sa u nás doteraz venovali, ako je známe, prevažne muži. Vychádza ďalší zvä
zok Slovenských jazykovedcov, ktorý tentoraz zachytáva život slovenskej jazykovedy v blibligrafickom zrkadle na začiatku 21. storočia...
Slavomír Ondrejovič
V kategórii literárna veda a jazykoveda môžete načrieť do hĺbky literárnych diel a tajomstiev jazyka. Pre tých, ktorí majú vášeň pre slová, písmo a komunikáciu, ponúkame širokú škálu diel od popredných odborníkov, ktorí analyzujú literatúru, skúmajú jazykové štruktúry a ponúkajú pohľady na evolúciu a variabilitu jazyka.
V tejto kategórii nájdete všetko od literárnych kritík, analýz poézie, prózy a drámy, až po podrobné štúdie o lingvistike, fonetike a sociolingvistike. Priblížte sa k umeniu písania a skúmajte fascinujúce vzťahy medzi jazykom a kultúrou, jazykom a myslením.
Táto kategória je ideálna pre študentov, učiteľov, výskumníkov a všetkých milovníkov literatúry a jazyka.
