Knihy - Česká poézia strana 15 z 103
zobraziť:
Na druhý břeh
Krásný tisk finalisty Magnesie litery 2015. Dvanáctá sbírka vynikajícího českého básníka doprovozená kresbami Jindry Vikové.
Rorýsi neumí chodit
Libor Prudký je znám jako sociolog. Tato knížečka je jeho první básnická sbírka pro tisk. Prvotina v sedmasedmdesáti letech...
Co oči nevidí, 2. vydání
Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.
Tynošita
Údělem umělce vždycky je samota. K samotě patří pes a kůň. Zvíře vedle tebe samotu podtrhne. Mráz, cigareta a kafe. Až když se vysereš ráno v mrazu
na latríně, teprve potom opravdu se rozední. Pravá tvář se skrývá v každodennosti: Každá vesnice má svou metalovou kapelu, která každý víkend obráží zábavy v okolí… Na vesnici vyrábějí z motorek a trabantů traktory… Vesnice vyčkává, na obzoru žádná kosmická loď nepřistává. Cestou zpátky vzali jsme paní stopařku. Smrděla. Dalibor se smál mé lidumilnosti. Život je výlet. Rytmus a teprve potom zvuk, zvuk důležitější než hudba. Táhli jsme z nádraží v Moravsky´ch Bránicích nahoru k chatám. Půda zmrzlá, na ní sníh, na bobu ve vleku můj starší syn. Tehdy tak malý. Vedle poskakovala Týna, ještě živá. Chatová osada úplně prázdná. Hlavně být stranou, vůbec ničemu se nedivit, proplout městem bez emocí. Neklid je v těch druhých. V kamnech praskalo, za okny mráz, dítě usnulo a my jsme psali na střídačku. Každej jednu dvě věty, vznikaly manifesty. Když padaly Perseidy, co sis přál? Nic, já jsem to nestihl. Čím míň krámů sebou taháš, tím se ti jde líp. A tvá elektrická kytara o to tvrději zní. Karel Škrabal
Nikoho nečekám
Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů. Jenže pro umělce byl
pouhy´ novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít. Na palubě parníku, ktery´ se měl jmenovat vídrholec (z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech, barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik básnicky´ch sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu. Mezioborovy´ umělecky´ provoz se stal součástí jeho bytosti stejně jako asociace na slova vítr a holy´. Mimochodem podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z Českého Brodu do Prahy, ktery´ by´val skry´ší loupežníků. Nechceme by´t ani hezčí, ani lepší. Střežíme tajemství. Obyčejné nezapomenutelné chvíle. Umíme se bavit. Dalibor Maňas
Moc se to neví / Vyhrává ten kdo stojí“ utrousí lakonicky Karel Škrabal ve sbírce Nikoho nečekám, protože v předchozím verši „kdekdo běží jako o život“. Trochu to připomíná taoistickou ideu wu-wej: nezasahování, nekonání, nečinnost. Protože „přílišné úsilí brání dosažení cíle“ (Tao-te-ťing). A také to upomíná na epitaf vytesaný na jednom z náhrobků hřbitova v kalifornském San Pedru: „Nesnaž se“ (Don’t try). Pod oním náhrobkem je pochován básník a spisovatel Charles Bukowski. Nejde však o „stání“ ve smyslu odevzdané pasivity. Jde o klid výsostně tvořivý. O odstup od vřavy světa – ale proto, aby ten zběsilý svět bylo možno v básni obejmout. Angažovat se bez angažovanosti, chtělo by se dodat… Rozmáchlá gesta a kosmické fráze u Škrabala nejsou domovem. Protože na psaní básní přeci „stačí trocha úzkosti, zamlžený okno a odstavné parkoviště pro kamiony“. Básník věří výhradně své zkušenosti – a ta je veskrze obyčejná. S ironickou empatií pozoruje a s něžnou břitkostí viděné komentuje. Na nikoho nečeká, ale náruč má doširoka. Jestli mám na Karlových básních něco opravdu rád, pak to, že jim lze věřit. Milan Ohnisko
Hořké balady a zápisky o poznání světa
Do distribučnej siete spoločnosti IKAR, a.s. prichádza ďalší knižný titul Antona Diváckého pod názvom „Hořké balady a zápisky o poznání světa“.
Aj keď sa autor, ktorý svoje detstvo prežil na Orave, primárne venuje umeleckej fotografii a voľnej tvorbe a svoje publikácie „ilustruje“ slovom, tentoraz je tomu naopak a textová časť je v knihe privilegovaná a ilustrovaná fotografickou vetou pod názvom „Politika“ z jeho rozsiahleho fotografického cyklu „Život“.
Sama kniha je drsnou kritikou podoby a smerovania dnešnej
spoločnosti, s ktorou sa autor vyrovnáva typickým nezameniteľným vlastným spôsobom, vlastným charakteristickým identifikujúcim rukopisom a prejavom pre jeho tvorbu.
Túto knihu opäť zaraďujeme do umeleckých publikácií autora. Textová poetická a baladická časť v knihe prevláda a ako bonus čitateľ v knihe dostáva fotografické vety pod názvom „Šťastie“ a „Solidified Corona Dances“.
Kniha, okrem básní, balád a textov, obsahuje čierno-biele, čierno-biele kolorované a farebné kolorované fotografie a bude sa páčiť milovníkom literatúry, fotografie, umenia, priaznivcom autora a jeho básní i textov, ľuďom, ktorí majú radi kritické myslenie, ale aj zberateľom, ktorí si môžu svoje fotografické zbierky autora zhodnotiť doplnením o jeho publikované dielo.
Duha noci
Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.
Měsíc tak pošetile modrý
Měsíc tak pošetile modrý navazuje na nedávnou autorčinu sbírku Děravý testament. Vnitřně propojené verše procházejí různými krajinami a dramaty života – jako by básnířka šla znovu svou cestou a přitom výrazně prohlubovala vlastní stopy. Pokračuje odcházení, které však neznamená sestup, ale vzestup. Objevují se nové vnitřní krajiny, zas plné otázek – a jsme už o krok dál, tentokrát se dostává i odpovědí. Nebo aspoň náznaků odpovědí. Ve verších vládne vysoké napětí úzkosti nejenom o vlastní život, ale o naši planetu; je devastována ze všech stran, těžko je na ní najít místo „bez výhrůžek a bez nástrah“. Co v těchto verších převládá, není smutek, spíš skrytá, nepatetická výzva k záchraně. A autorka se loučí „zvědavá na ten verš, který už někdo jiný dopíše“.
Černé na bílém
Sbírka o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života a vybarvilo jí svět. Kotě, které ji naučilo, jak být přijata a jak se chovat jako dáma. Že dáma neprská, ale odchází. Zanechalo v ní svou černobílou stopu. Společně vyprávějí poezii.
Na sklade 1Ks
6,83 €
7,19 €
Básně a povídky
Hořká slova z hořké dobyTrojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968), v nichž Jan Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969—1971, úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie s fabrikami i výčepy, podobně jako snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy „svědecké“ prózy z padesátých let (povídky Nohy, Psovod Gerža, V noci u pece, Kurevská zima, Peklo peněz a Přes Císařskou louku...) s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky
Básně k pohlazení
„To se hned lépe v dnešním světě bdí,
když po duši nás někdo pohladí.“
V této básnické sbírce najdete to, co každý potřebuje – verše k pousmání, k zamyšlení, pro dobrou náladu, či k tolik potřebnému odpočinku. Básně o lásce, srdci, drobných slzách, lidech, zkrátka… K pohlazení. Svůj příběh i poselství mají všechny.
dostupné aj ako:
Sbírky básní 1947-1980 / 1980-1995 (komplet 2 svazky)
Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných veršů (20 básní) a ukázky ze strojopisného souboru zápisů Malé fontány.
Sbírky básní I
Refrigerium (1947)
Nokturny (1966)
Peníz Kallitropé (1967)
Den Madian (1968)
Kahany (1969)
Na jihu království (1969)
Orančina píseň (1970)
Ne krví býků (1974)
Sbírání pokladu (1976)
Sedm písní (1976)
Sbírky básní II
Malé hóry (1977)
Strašně lidský hlas (1978)
Kyrie (1979)
Matutinum (1981)
Zastavení (1983)
Zápisy (1988)
Faeton (1989)
Zápisy omega (1991)
Zápisy z Malaú (1992)
Dopisy z dolu Pluto (1993)
Zápisy ze zimy (1993)
A zůstává domov (1994)
Malé hóry (II) (1995)
Na sklade 2Ks
39,65 €
41,74 €
Hlas Země
Kniha poetických pohádek o přírodních cyklech, které ovlivňují svět. V každém cyklu je skrytý živel a v každém živlu jedna malá víla.
„Kéž by se alespoň jedno dětské srdce rozhořelo láskou k přírodě a krásné literatuře!“
Příběhy Hlas Země vznikly díky louce, po které běhala malá modrooká kudrnatá holka, často špinavá, ale šťastná ve chvílích, kdy si povídala s mravenci nebo honila barevné motýly. Bylo jich tolik! Často zpívala s větrem a hladila stromy, pečovala o zahradu se svým dědou a milovala déšť. Z malé holky se stala dívka a z dívky žena, která na dlouhý čas zapomněla hladit stromy a zpívat větru. Její život posmutněl.
Až jednou jí do pokoje vletěl motýl a ona se usmála jako tenkrát a napsala mu báseň. Znovu vyšla na pole a zpívala větru a hladila stromy. Začala znovu cítit přírodu tak jako tenkrát. Všimla si, že na loukách již nejsou pestrobarevní motýli a stromy uvadají z horka a nedostatku vody, a její svět opět posmutněl.
Posmutněl, ale nezůstal stejný. Viděla a cítila to, co rozumu zůstalo utajeno. Chtěla ukázat dětem, že svět dneška nemusí být světem zítřka, když začnou brát přírodu jako zdroj života, nikoli jen jako samozřejmost. Psala tedy o zemi, vodě, větru i ohni, o vílách a vyjadřovala jimi prastaré zákonitosti přírody, které mají sloužit k zamyšlení a hlubší ekologické rozpravě o problému, který skrytý za verši z pohádky vystrkuje růžky.
Hryzla
Divoké a nespoutané básně Janele z Liků našly v této sbírce zklidňující úběžníky nalézání nového domova a blízkost ne vždy něžných hlodavců. Tyto dvě jistoty, nepodmíněná přítomnost zvířat, která člověka nikdy nezklamou, a intimita, již lze nakonec sdílet, ubezpečují básnířčinu mluvčí o tom, že složitost a nevlídnost světa, v němž se ocitá, má dveře, které lze přibouchnout, a spolehlivé radosti, jež si lze dopřát. Přesto je osobitá Janele z Liků nadále pronikavou, nesmiřitelnou pozorovatelkou našich, i svých, slabin. Neslevuje, dokáže se zahryznout.
Tíha vlny
Po debutu Skrýše (2018), který vzbudil zaslouženou pozornost, přichází básnířka s dalším, ještě vyzrálejším a koncentrovanějším souborem. Tak jako ve své první sbírce, i zde autorka na nerozlehlých půdorysech buduje intimní, avšak intenzitou nasycené prostory, v nichž pak pečlivě ohledává svůj vztah k Bohu, ke svým milovaným, k přírodě a vůbec k celému bytí, které tentokrát vnímá skrze obrazy vln dynamičtěji, jako závrať i uklidnění. I na zdánlivě klidné hladině všednodennosti, kterou žijeme, dokáže působivě zachytit jemné existenciální chvění. Jinak řečeno, dokáže se na známé podívat novým, jitřním zrakem a o nalezené tíze svědčit v silných, zasahujících verších.
Náznaky
Jiří Pavlík přichází s další nejednoznačně uchopitelnou sbírkou poezie. Hledáme-li její téma, pak je to láska versus sex, sex versus láska. Při hlubším ponoření do téměř heslovitých vět lze nahlédnout do spletitých zákoutí duše, plných zásadních otázek o smyslu nejenom lásky a sexu, ale i bytí jako takového. Toto téma čtenáře jakoby jen tak mimochodem navádí k odpovědím na (zdálo by se, že vlastní) eskapádu otázek. V tom je vidět hodnota Pavlíkovy intimní poezie. V knize ji doprovázejí kongeniální fotografie Michala Huvara.
Nebe na zdi
Jana Ágnes Jiřetínská (* 1963) – Česko - francúzska maliarka a spisovateľka, žijúca v malebnom prostredí Bretónska, ponúka čitateľom po úspešnej zbierke "Prebúdzanie" svoju druhú zbierku básní „Nebe na zdi“, vytvárajúcu vejár pocitov, sprevádzajúcich autorkin vzťah k ľuďom, ktorých miluje, k prírode, veciam a všedným dňom svojho životného priestoru. Úspechy na scéne výtvarného umenia (autorka je žiačkou českého maliara a spisovateľa Ladislava Mariu Wagnera), vystriedalo často ticho intímnej poézie ženy. V nej používa rovnaký „wagnerovský“ kľúč slobodného, voľného verša, tvoriac krásou slova obraz v predstave čitateľa.
Kytice
Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše. Jejich aktuálnost navíc podtrhují křehké a citlivé ilustrace současné známé české malířky a grafičky Míly Fürstové, která se svým smyslem pro detail a jemnou poetikou svých děl dokonale napojila na myšlenkový proud Karla Jaromíra Erbena. V tomto díle se dva umělecké proudy stávají jedním, jedinou Kyticí.
Rána(,) milostivá
Poněvadž jitra mohou být i laskavá, proto Rána(,) milostivá. Může jít také o odpověď laskavé ženě, když zaslechla třesk, dunění, střelbu. Hodně slov se těší mnohovýznamnosti. V básnické sbírce vás #basnikvteniskach pouští do svého poetického světa. Častokrát užívá prožitku, zážitku a tíživé lehkosti spojené s okolím, věcmi a situacemi. Dávkujte po stránkách a nechte je, aby vás pohltily.
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
