Knihy - Poézia - Poézia - antológie strana 12 z 18

Túžbu po večnosti nám do srdca vložil Boh. A On jediný nám ju dokáže naplniť. Naše vlastné cesty a úsilie sú márne. Boh nám zanechal Bibliu, Jeho Slovo, kde nám ukazuje tú pravú cestu vedúcu do večnosti. On jediný nám dá aj silu a schopnosť po tej ceste kráčať a prísť do cieľa.

Radujme sa! Radujme sa všetci z Božej lásky a milosti! Nájdené a vyslobodené Božie dieťa (Janka) píše druhým deťom... V srdiečku (kde inde?) Boží pokoj sa rozhostí. Janka píše vyučujúce básničky pre všetky Božie dietky - veľké i malé. Aby rodičia tým svojim maličkým lepšie ukázali, čo je Božie, čo nás zachraňuje, čo je verné a stále...

Na jar roku 2010 začalo do tmy môjho života prenikať svetlo Pána Ježiša Krista. Prenikalo vždy, aleja som si ho v svojej sebestačnosti nevšímala, až kým ma životné skúšky dostatočne nepokorili, aby som mohla vnímať Boží hlas, ktorý ma mocne volal k sebe, a ja som počula a odpovedala. Uverila som, že máme nebeského Otca, ktorý poslal svojho Syna na svet, aby nás vykúpil z moci hriechu. Pán Ježiš ma vytiahol z tmy ateistických a evolucionistických bludov do svojho předivného svetla lásky a pravdy. Velmi si želám, aby sa Božie svetlo šírilo do ľudských sŕdc aj prostredníctvom básní v tejto knihe, písaných z hlbokej vďaky a na Božiu chválu. Ale nech sa šíri predovšetkým prostredníctvom Božieho Slova, Biblie, ktorú napísali ľudia inšpirovaní Duchom Svätým, a v ktorej Boh posiela hriešnemu, padlému ľudstvu najväčšie posolstvo lásky aj podmienky záchrany.

Túžbu po večnosti nám do srdca vložil Boh. A On jediný nám ju dokáže naplniť. Naše vlastné cesty a úsilie sú márne. Boh nám zanechal Bibliu, Jeho Slovo, kde nám ukazuje tú pravú cestu vedúcu do večnosti. On jediný nám dá aj silu a schopnosť po tej ceste kráčať a prísť do cieľa.

"Nem is tudom, mit írjak... annyi biztos, hogy "megrázó", a szó minden értelmében. Néhol úgy éreztem, csak orvosok olvashatnák - és ezt dicséretnek szánom, csak nem tudom másként kifejezni... "Egyéni hangvétel", "sajátos világlátás", az biztos! Ami a kilátásokat illeti... hát, józanító gondolat... Kiadóm ezekkel a szavakkal próbálta megfogalmazni első benyomását a jelen kötet olvasása után. Tudom, hogy nem könnyű értékelni egy olyan látásmódot, ami egyszerre saját is, meg idegen is. A kényelmesebbek pesszimizmusnak vélhetik és disztanciálódnak tőle, mondván "ez engem nem érint", a bátrabbak azonban realizmusnak tekintik, mert ráismernek benne saját magukra, saját környezetükre és az időre, amiben élnek, ami mindennapjaikat és önmagukat is akaratlanul és észrevétlenül formálja. Róluk és nekik szól ez a kötet. A versek többsége azokat a mai korra jellemző, általában negatív változásokat és azok következményeit jelenítik meg, hol kézzelfogható, képi, hol csak sejthető, érzelmekkel fölvázolt formában, amelyeknek - úgy tűnik - kiapadhatatlan forrását legtöbbször magunkban kell keresnünk, és az idő múlásával valamilyen nem várt formában saját környezetünkre, mindennapjainkra, valamint személyes sorsunkra visszahatnak, függetlenül attól, hogy az általuk kiváltott reflexióinkat a "normális" vagy a "beteges" kategóriába soroljuk-e be, hiszen e kettő definíciója mindig az egyén személyiségének és tapasztalatainak függvénye. Nem félni kell tőlük, hanem szembe kell velük nézni! Változást csak így remélhetünk." Hogy hány éves vagyok? - Nem jelent semmit! Már elég öreg ahhoz, hogy komolyan gondoljam azt, amit leírok, de még elég fiatal ahhoz, hogy azt gondoljam, van értelme leírnom, amit gondolok. Hogy mi a foglalkozásom? - Találd ki! Nem költő. Hogy mikor kezdtem el verseket írni? - Nem fontos, a lényeg az, hogy írok! Hogy miért? - Mert nem tehettem mást! Hogy miről írok? - Nem a madárcsicsergésről, nem az illatozó virágról, nem a kikeletről, nem a napsütésről és a kék égről, nem a felhőtlen boldogságról, nem a beteljesült vagy reménytelen szerelemről, a szép szemekről, nem az önzetlen barátságról, nem a halott vagy még élő hősökről, nem a hazaszeretetről, a dicsőséges múltról és hogy miért volt jobb vagy rosszabb a tegnap, nem az eszmékről, a bronzba vagy gondolatba öntött emlékművekről. Az istenről? Hát néha-néha, de nem úgy, ahogy szokás. Egy mondattal: nem arról, ami nem zavar! Hogy kinek írok? - Annak, aki méltónak talál arra, hogy elolvasson. Hogy hogyan írok? - Azt Te döntsd el! Bemutatkozásul azt hiszem elég is ennyi. Eddig - részben Reglődi Dórával közösen megjelent köteteim: Valami szúr; Ólommadár, Pathétique; Állati tükörképek; Válaszok a válaszokra; Avas zsír." (Bárdosi Attila)

Oláh Dóra 1993-ban született Debrecenben. 2012 óta a Debreceni Egyetem Gyógyszertudományi Kara gyógyszerész szakának hallgatója. A Medikus Lap - versei rendszeres közlője - munkatársaként jelentkezett a Stádium Kiadó 2014-es tehetségkutató pályázatán. Így nyílt alkalma előbb arra, hogy a Sorsod művészete 3 vers- és esszégyűjteményében, majd a 2015-ös könyvhétre megjelent Hommage á Átlók reprezentatív antológiában ciklusnyi versével bemutatkozzon. A Pénelopé kézen fog Oláh Dóra első verskötete.

Kötetünk Arany János 24 balladáját tartalmazza Zichy Mihály (1827-1906) rajzaival. Az összeállítás először 1895-1898 között Ráth Mór kiadásában négy kötetben látott napvilágot. Jellemzője, hogy csak ebben a kiadásban vannak szövegközi rajzok. Jelen kötetünkben a teljes négy kötet anyagát adjuk közre.

Po mimořádně úspěšné knize Povaha změny, v němž se kolektiv odborníků pod edičním vedením egyptologa M. Bárty, historika M. Kováře a vojenského specialisty O. Foltýna zamýšlí nad palčivými otázkami současné doby, připravili editoři další titul se stávajícími i novými spoluautory. Druhý svazek nabídne mimo jiné úvahy o vývoji a povaze kapitalismu v Evropě, o soumraku moderního státu, o právním státě či o tzv. ekonomické bezpečnosti, zamyšlení nad tím, zda Evropa stanula na prahu válečného konfliktu, zcela aktuální stať věnovanou Brexitu, jakož i studie o klimatických změnách a dalších tématech. Autorský kolektiv druhého svazku: Miroslav Bárta, David Batěk, Václav Cílek, Dana Drábová, Roman Fiala, Otakar Foltýn, Petr Gazdík, Karel Havlíček, Pavel Holländer, Pavel Kohout, Stanislav Komárek, Martin Kovář, Jakub Landovský, Milan Marko, Vladimír Mařík, Aleš Michl, Václav Moravec, Jiří Padevět, Petr Pokorný, Martin Riegl, Karel Řehka a Matyáš Zrno

Pivo na nejvyšších příčkách hierarchie hodnot. Piva jako světový názor. Vize současného světa skrz optiku výčepního skla. Hledání ztraceného piva není žánrově vyhrazenou knihou. Je to literatura faktu, beletrie, průvodce nebo snad fantasy? Její autor, který pomalu dospívá do pamětnického věku a který v knize vystupuje jako kafkovský Martin J.není literárním hrdinou v pravém slova smyslu. Spíše může být považován za prostředníka, který chce pivomilné čtenářské obci přiblížit v dějinách lidstva nejstarší kvasný nápoj, jeho přednosti, úskalí, turbulence v jeho vývoji a hlavně se snaží poukázat na rizika ohrožení jeho poctivé výroby v dnešní hektické době. Pro něj je vždy nejdříve Pivo, pak dlouho nic a pak zase Pivo. První vydání této knihy provázela premiéra celovečerního polohraného dokumentárního filmu Česká pivní válka.

Bűbáj és varázslat rejlik Varró Dániel verseiben. Diák még, garabonciás is talán, Nádasdy Ádám és Géher István tanár urakhoz jár szemináriumra. A rímekre, ritmusokra könnyen rátalál, olyan biztonsággal, hogy azt gondolnánk, nem is kereste őket. A rímek és ritmusok és szójátékok és lírai tréfák keresték meg maguknak őt, mert otthonra találtak Varró Dániel költészetében. Verslábaikat a szavak kényesen kinyújtóztatják, tükörképet játszanak vagy visszhangot, s ezeregy más játékot eszelhetnek itt ki. Kötet bögrében úgyse volt még, ebben az itókában van ám néhány csepp nemcsak a mennyeiből, hanem a még mennyeibb Kosztolányi-azúrból is, de az egész mégis csak saját főzet: egy bögre azúr. Tessék kortyolgatni!

Matka, dcera a vnučka se setkávají na pár letních dnů ve svém rodišti blízko Michiganského jezera a přes vyprávění příběhů, které symbolizují přívěsky rodinného náramku, k sobě znovu nacházejí cestu. Snaží se si vzájemně dělat radost, chápat a řešit osobní starosti a hledat nové štěstí. Zvlášť proto, že nejstarší z nich začíná nezvratně ztrácet paměť…

Matka, dcera a vnučka se setkávají na pár letních dnů ve svém rodišti blízko Michiganského jezera a přes vyprávění příběhů, které symbolizují přívěsky rodinného náramku, k sobě znovu nacházejí cestu. Snaží se si vzájemně dělat radost, chápat a řešit osobní starosti a hledat nové štěstí. Zvlášť proto, že nejstarší z nich začíná nezvratně ztrácet paměť…

Drsná yorkshirská vřesoviště vždy utvářela charakter i život lidí, kteří se tam rozhodli usadit. Místní zeman, pan Earnshow, se rozhodne pečovat o opuštěného chlapce a vychovávat ho jako vlastního. Pojmenuje ho podle jeho zálib toulat se po místních vřesovištích Heathcliff. Nalezenec se velmi sblíží s jeho dcerou Kateřinou, ale nevinné lásce krutá realita viktoriánského světa nepřeje. Krásný cit se může velmi rychle změnit na čistou a nemilosrdnou nenávist… Nesmrtelný příběh Na větrné hůrce se řadí spolu s románem Jih proti Severu a Anna Karenina k nejlepším a nejčtenějším dílům romantické literatury. Kniha se dočkala i několika filmových zpracování.

Arytmia duše. Nepravidelnosť, porucha rytmu. Spojenie atypické, nezvyčajné a neobyčajné. To sú práve atribúty, ktoré Alica Kulihová vnáša do svojej básnickej zbierky. Svet neidealizuje, ba naopak. Podáva ho taký, aký je, aký ho vníma, aký si ho ľudia vytvorili, svet, v ktorom žijeme. Autorka prináša verše, v ktorých sa odzrkadľujú súčasné trendy spoločnosti. „Byť láskyplný nie je in. Byť milý, len tak z radosti, sa nenosí. A byť ústretový hraničí so sebadeštrukciou.“ Rovnako si všíma veci a vecičky sveta, ktoré sa na prvý pohľad môžu zdať nepodstatné či dokonca samozrejmé, a tým neviditeľné. Prízvukuje, že i tie môžu a prinášajú radosť, potešenie. V zbierke sa objavuje aj téma, ktorá je azda nevyčerpateľná, ktorá tu je, bola a bude – (ne)naplnená láska, a to nielen vo vzťahu k opačnému pohlaviu, ale aj láska materinská, cit obdivuhodný. Pričom silný citový odpor, nenávisť autorka neponíma ako opozitum lásky, ale ako jej druh, istú formu.

Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci. Zmocňují se skutečnosti svým nenapodobitelným stylem, jenž doráží na hranice vyjádřitelného. V souboru Lodice času shrnul vynikající český překladatel Jindřich Pokorný básně z raného, zralého i pozdního básníkova období, předkládaje tak průřez celým jeho tvůrčím vývojem, od Obětin lárům přes Knihy hodinek a Duinské elegie až po Sonety Orfeovi a poslední fragmenty.

Mezi nejznámější epopeje světového písemnictví patří Homérova Odyssea a Vergiliova Aeneis. Obě volně inspirovaly anglického barokního básníka Johna Miltona, který vytvořil univerzální příběh zkoumající náš svět, lidstvo a jeho duchovní podstatu.

Prolhaný strom je úžasný román Frances Hardinge, oceňované autorky Cuckoo Song a Fly By Night. Faithin otec byl nalezen mrtev za záhadných okolností, a když ona hledá mezi jeho věcmi nějakou stopu, objeví podivný strom. Strom roste nese plody, jen když mu šeptáš lži. Když pak sníš jeho plody, dodají ti skrytou pravdu. Čím větší je lež, tím větší je pravda je odkryta. Dívka si uvědomí, že umí dobře lhát a že strom by mohl být klíčem k vraždě jejího otce, a tak začíná šířit nepravdy všude kolem sebe v jejich malé ostrovní komunitě. Ale když si uvědomí, že její lži ničí pravdu i životy jiných lidí, vše se jí vymkne kontrole.

Celý život je napätie v oblúku medzi získavaním a darovaním, kapitálom a charitou, vlastníctvom a službou, prítomnosťou a pominuteľnosťou, hĺbkou a plytkosťou, láskou a sebectvom. Ježišov štýl života je inšpirujúci v tom, že pomáha dospievať k osobnej zrelosti. Všetky úvahy tejto knihy sledujú jeden cieľ: pomôcť čitateľovi objaviť, že viera je osobný vzťah s Bohom, je to studňa pre život. Z viery vyplýva láska k blížnemu, čo je v ostrom protiklade s pavučinou osobného koristníctva.

Strhující vítězství chlapce, jenž se stal vězněm vlastního těla Deset let žil ve vegetativním stavu a jen on sám věděl, že je při plném vědomí. Nyní vypráví svůj neuvěřitelný, úžasný a zároveň otřesný příběh, který se stal světovým bestsellerem. V lednu roku 1988 se jihoafrický školák Martin Pistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku dosud naprosto zdravý chlapec degeneroval – kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka. Nepředstavitelných deset let poté strávil při plném vědomý, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný, pokud šlo o komunikaci. Návrat z nicoty je příběh, který napsal sám Martin poté, kdy se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence. MARTIN PISTORIUS se narodil v Johannesburgu (Jižní Afrika) v roce 1975. Nyní žije ve Velké Británii.