Akropolis strana 47 z 52

Opožděný knižní debut autora, který se prosadil jako začínající básník v 60. letech, za normalizace však o publikační možnosti přišel. Kromě dramatizací literárních předloh cizích autorů píše poezii i drobné prózy. V polovině 90. let získal první cenu v soutěži klubu K 89 za povídku Chodí smrtka okolo. Opušťák do nebe lze charakterizovat jako baladu o lásce a smrti, v níž se všední prolíná s existenciálním. Součástí svébytné struktury textu jsou i verše, nasvěcující vypravěče z dalšího pohledu.

Sborník z konference k sedmdesátému výročí úmrtí Viktora Dyka. K sedmdesátému výročí básníkovy smrti uspořádala Společnost Viktora Dyka 11. května 2001 v pražském Národním muzeu vědeckou konferenci, na níž se historikové a literární vědci zabývali stěžejními momenty a problémy Dykova života, díla, publicistické a politické činnosti: Robert Kvaček se zamyslil nad formováním básníkova uměleckého a ideového profilu v atmosféře devadesátých let 19. století, Jaroslava Honcová podrobně zachytila genealogii Dykova rodu, Jiří Brabec a Jaroslav Med rozebrali a zhodnotili Dykovo literární dílo, Josef Tomeš a Martin Kučera připomněli jeho politické a novinářské působení, úzce spjaté s českými národními zápasy první třetiny 20. století, Vratislav Šťovíček, Josef Tomeš a Michal M. Jakl nastínili básníkovy vztahy k rodnému Mělnicku, ku Praze, ke Krkonošům a Podkrkonoší a jejich reflexi v Dykově literární tvorbě... Jednotlivé příspěvky, pronesené na této konferenci, vycházejí nyní v poněkud upravené podobě v knižním sborníku, doplněny o vybrané básně Viktora Dyka, málo známé fotografie z jeho pozůstalosti v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a Bibliografii Viktora Dyka a prací o něm od roku 1990.

Sborník přináší průřez širokým spektrem názorů předních českých spisovatelů, literárních vědců, překladatelů, pedagogů a hudebních skladatelů na postavení poezie v dnešním světě, na umělecký přednes i interpretaci veršů, včetně reflexe přednesu v současném rozhlasovém a televizním vysílání, v produkci zvukových nosičů atd. Publikace rovněž informuje o vzniku Sdružení příznivců mluveného slova, nazvaného Slovo a hlas. Respondenti anketních otázek po podstatě poezie, jejím dnešním významu a přednesu, jsou zastoupeni mj. vlastním medailonem a doporučenou literaturou k předmětu, čtenář tak získá cennou příručku a antologii názorů zároveň. Autorskou spolupráci dosud přislíbili mj. Ivan Binar, Miroslav Červenka, Viola Fischerová, Miloš Horanský, Jiří Hraše, Emil Juliš, Zeno Kaprál, Antonín Přidal, Jana Štroblová, Miroslav Topinka či Anna Kareninová. Připravil Vladimír Justl.

Sborník přináší průřez širokým spektrem názorů předních českých spisovatelů, literárních vědců, překladatelů, pedagogů a hudebních skladatelů na postavení poezie v dnešním světě, na umělecký přednes i interpretaci veršů, včetně reflexe přednesu v současném rozhlasovém a televizním vysílání, v produkci zvukových nosičů atd. Publikace rovněž informuje o vzniku Sdružení příznivců mluveného slova, nazvaného Slovo a hlas. Respondenti anketních otázek po podstatě poezie, jejím dnešním významu a přednesu, jsou zastoupeni mj. vlastním medailonem a doporučenou literaturou k předmětu, čtenář tak získá cennou příručku a antologii názorů zároveň. Autorskou spolupráci dosud přislíbili mj. Ivan Binar, Miroslav Červenka, Viola Fischerová, Miloš Horanský, Jiří Hraše, Emil Juliš, Zeno Kaprál, Antonín Přidal, Jana Štroblová, Miroslav Topinka či Anna Kareninová. Připravil Vladimír Justl.

Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost.

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologické drama stáří, zodpovědnosti k obci a vlastní práci pro ni. Dosavadní vydání Raisova románu doprovázely tradiční, románu poněkud odlehlé, ilustrace Kašparovy. Současné vydání, připravené edičně Robertem Adamem a opatřené komentářem prof. Jaroslavy Janáčkové, vyjde poprvé s ilustracemi Raisova osobního přítele Antonína Slavíčka. Ilustrace z fondů roudnické Galerie moderního umění, reprodukované po vzoru starších na zvláštním křídovém papíře, tak zpřítomňují drsný a přece poetický kraj Hlinecka.

Opožděný knižní debut autora, který se prosadil jako začínající básník v 60. letech, za normalizace však o publikační možnosti přišel. Kromě dramatizací literárních předloh cizích autorů píše poezii i drobné prózy. V polovině 90. let získal první cenu v soutěži klubu K 89 za povídku Chodí smrtka okolo. Opušťák do nebe lze charakterizovat jako baladu o lásce a smrti, v níž se všední prolíná s existenciálním. Součástí svébytné struktury textu jsou i verše, nasvěcující vypravěče z dalšího pohledu.

Sborník z konference k sedmdesátému výročí úmrtí Viktora Dyka. K sedmdesátému výročí básníkovy smrti uspořádala Společnost Viktora Dyka 11. května 2001 v pražském Národním muzeu vědeckou konferenci, na níž se historikové a literární vědci zabývali stěžejními momenty a problémy Dykova života, díla, publicistické a politické činnosti: Robert Kvaček se zamyslil nad formováním básníkova uměleckého a ideového profilu v atmosféře devadesátých let 19. století, Jaroslava Honcová podrobně zachytila genealogii Dykova rodu, Jiří Brabec a Jaroslav Med rozebrali a zhodnotili Dykovo literární dílo, Josef Tomeš a Martin Kučera připomněli jeho politické a novinářské působení, úzce spjaté s českými národními zápasy první třetiny 20. století, Vratislav Šťovíček, Josef Tomeš a Michal M. Jakl nastínili básníkovy vztahy k rodnému Mělnicku, ku Praze, ke Krkonošům a Podkrkonoší a jejich reflexi v Dykově literární tvorbě... Jednotlivé příspěvky, pronesené na této konferenci, vycházejí nyní v poněkud upravené podobě v knižním sborníku, doplněny o vybrané básně Viktora Dyka, málo známé fotografie z jeho pozůstalosti v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a Bibliografii Viktora Dyka a prací o něm od roku 1990.

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologické drama stáří, zodpovědnosti k obci a vlastní práci pro ni. Dosavadní vydání Raisova románu doprovázely tradiční, románu poněkud odlehlé, ilustrace Kašparovy. Současné vydání, připravené edičně Robertem Adamem a opatřené komentářem prof. Jaroslavy Janáčkové, vyjde poprvé s ilustracemi Raisova osobního přítele Antonína Slavíčka. Ilustrace z fondů roudnické Galerie moderního umění, reprodukované po vzoru starších na zvláštním křídovém papíře, tak zpřítomňují drsný a přece poetický kraj Hlinecka.

Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost.

Opožděný knižní debut autora, který se prosadil jako začínající básník v 60. letech, za normalizace však o publikační možnosti přišel. Kromě dramatizací literárních předloh cizích autorů píše poezii i drobné prózy. V polovině 90. let získal první cenu v soutěži klubu K 89 za povídku Chodí smrtka okolo. Opušťák do nebe lze charakterizovat jako baladu o lásce a smrti, v níž se všední prolíná s existenciálním. Součástí svébytné struktury textu jsou i verše, nasvěcující vypravěče z dalšího pohledu.

Další vydání zcela rozebraného překladu proslulé básnické sbírky populárního francouzského autora (doposud z ní u nás vycházely pouze výbory), vydaného původně k 100. výročí narození tohoto velkého básníka v roce 2000. Sbírka, která ve Francii vyšla v roce 1945 a od té doby její náklad překročil několik milionů výtisků, vznikala původně jako texty k písním, jako verše určené k předčítání v literárních kabaretech, jako veršované příběhy do nočních klubů přednášené za doprovodu hudby; řada těchto textů zlidověla díky podání známých francouzských šansoniérů, jako byli např. E. Piaf, M. Dietrich, Y. Montand, J. Greco aj. Prévertovu legendární sbírku přebásnil Petr Skarlant, který ji také doprovodil zasvěceným komentářem.

Letos si připomínáme neuvěřitelných čtyřicet let od chvíle, kdy se v roce významného kafkovského výročí (1963) konala slavná literárněvědná konference na zámku v Liblicích. Není tomu tak dávno, aby nežili přímí účastníci a pamětníci a aby tehdejší pojetí Kafky nebylo minimálně pro poznání dobového kontextu živé a inspirativní. Je tomu ale dostatečně dávno na to, aby konference byla zahalena nejrůznějšími mýty, záhadami a polopravdami. A to od otázky, kdo vlastně konferenci inicioval, přes samotný průběh konference, vystoupení jednotlivých účastníků (Goldstücker, Garaudy, Fischer, Reiman ad.), publikovaná i ta zaznamenaná jen v archivech či kuloárech, až po pozdější interpretace liblického sympozia. Kafkovská konference v Liblicích byla označovaná jako počátek kontrarevoluce zvané Pražské jaro, stejně tak jako ojedinělý marxistický pokus zasnoubit Kafku s teorií odcizení. – O tom všem pojednává vzpomínková knížka klíčového organizátora konference, Alexeje Kusáka. Autor s erudicí literárního historika prochází jednotlivé prameny a okamžiky konference, přičemž svým subjektivním až provokativním tónem vyvolává jeden z nejplastičtějších popisů dobové mentality 60. let.

Letos si připomínáme neuvěřitelných čtyřicet let od chvíle, kdy se v roce významného kafkovského výročí (1963) konala slavná literárněvědná konference na zámku v Liblicích. Není tomu tak dávno, aby nežili přímí účastníci a pamětníci a aby tehdejší pojetí Kafky nebylo minimálně pro poznání dobového kontextu živé a inspirativní. Je tomu ale dostatečně dávno na to, aby konference byla zahalena nejrůznějšími mýty, záhadami a polopravdami. A to od otázky, kdo vlastně konferenci inicioval, přes samotný průběh konference, vystoupení jednotlivých účastníků (Goldstücker, Garaudy, Fischer, Reiman ad.), publikovaná i ta zaznamenaná jen v archivech či kuloárech, až po pozdější interpretace liblického sympozia. Kafkovská konference v Liblicích byla označovaná jako počátek kontrarevoluce zvané Pražské jaro, stejně tak jako ojedinělý marxistický pokus zasnoubit Kafku s teorií odcizení. – O tom všem pojednává vzpomínková knížka klíčového organizátora konference, Alexeje Kusáka. Autor s erudicí literárního historika prochází jednotlivé prameny a okamžiky konference, přičemž svým subjektivním až provokativním tónem vyvolává jeden z nejplastičtějších popisů dobové mentality 60. let.

Langerovy spisy pokračují svazkem autorových pamětí. Jádro svazku tvoří autorovy vzpomínky Byli a bylo, vydané v roce 1963, v nichž František Langer jedinečným způsobem evokuje atmosféru Strany mírného pokroku v mezích zákona i podobu jejího zakladatele Jaroslava Haška, připomíná legendární kavárnu Union a její návštěvnický okruh, vzpomíná na bratry Karla a Josefa Čapky, na svého bratra Jiřího, vzdává hold svému rodnému městu – Praze. Editor Jiří Holý však tyto texty pod názvem Byli a bylo (podruhé) doplňuje ještě o řadu dalších vzpomínkových statí, dosud roztroušených v dobovém tisku nebo zatím vůbec nepublikovaných, věnovaných např. A. Jiráskovi, E. Vojanovi, T. G. Masarykovi, L. Dostalové, Fr. Šrámkovi, R. Weinerovi, J. Machovi, J. Kvapilovi a mnoha dalším osobnostem. Svazek doplňuje jmenný rejstřík.

Langerovy spisy pokračují svazkem autorových pamětí. Jádro svazku tvoří autorovy vzpomínky Byli a bylo, vydané v roce 1963, v nichž František Langer jedinečným způsobem evokuje atmosféru Strany mírného pokroku v mezích zákona i podobu jejího zakladatele Jaroslava Haška, připomíná legendární kavárnu Union a její návštěvnický okruh, vzpomíná na bratry Karla a Josefa Čapky, na svého bratra Jiřího, vzdává hold svému rodnému městu – Praze. Editor Jiří Holý však tyto texty pod názvem Byli a bylo (podruhé) doplňuje ještě o řadu dalších vzpomínkových statí, dosud roztroušených v dobovém tisku nebo zatím vůbec nepublikovaných, věnovaných např. A. Jiráskovi, E. Vojanovi, T. G. Masarykovi, L. Dostalové, Fr. Šrámkovi, R. Weinerovi, J. Machovi, J. Kvapilovi a mnoha dalším osobnostem. Svazek doplňuje jmenný rejstřík.