Akropolis strana 49 z 52

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Téma pronásledování Židů za II. světové války bylo již nejednou ztvárněno. Více jak půlstoletý odstup však dává možnost nahlédnout tyto události znovu a jinak. Poetický a dramatický příběh Hanibalovy knihy je především o základních hodnotách lidského bytí, o lásce a nenávisti, statečnosti i zradě, o touze po krásném životě ve střetu s jeho nelítostnou a krutou tváří. Pátá próza známého filmového režiséra patří patrně k tomu nejlepšímu co kdy tento autor napsal.

Další svazek volné řady o architektuře různých uměleckých slohů v našich zemích. Romantismus v opozici k předchozímu klasicismu popíral normativnost, zdůrazňoval originalitu, svobodnou imaginaci a ve svých důsledcích přinesl i značné mísení stylů (k romantismu jsou řazeny např. tak proslulé komplexy jako jsou Hluboká, Hrádek u Nechanic, Žleby aj.). Devatenácté století však přineslo i historismus, představující programový návrat k slohovým formám minulosti, z nichž se usiloval vytvořit sloh zcela nový. Architekturu historismu autor zachycuje od jeho prvních projevů na Bítově, přes Rožmberk, Bezděkov, Zákupy, Stránov či Častolovice až po Červený Hrádek, jehož projekt vyšel z rukou mladičkého J. Kotěry, pozdějšího slavného protagonisty moderní české architektury. Publikace, doplněná téměř 350 barevnými vyobrazeními, představuje architektonické objekty i jejich stavitele a stavebníky

Téma pronásledování Židů za II. světové války bylo již nejednou ztvárněno. Více jak půlstoletý odstup však dává možnost nahlédnout tyto události znovu a jinak. Poetický a dramatický příběh Hanibalovy knihy je především o základních hodnotách lidského bytí, o lásce a nenávisti, statečnosti i zradě, o touze po krásném životě ve střetu s jeho nelítostnou a krutou tváří. Pátá próza známého filmového režiséra patří patrně k tomu nejlepšímu co kdy tento autor napsal.

Přední znalkyně a popularizátorka literatury 19. století J. Janáčková se pokouší odhalit tajemství zrodu erbovního díla české národní kultury. Oproti všem dosavadním pokusům si všímá především duchovního světa B. Němcové, tehdejší Prahy i Čech, jejích vztahů s českými a moravskými filozofy, přívrženci mladohegelovství, stejně jako s družinou J. V. Friče, orientovanou na slovanský romantismus a hlásící se k tehdy kaceřovanému hnutí Mladého Německa. Přesvědčivost, s níž osvětluje umění B. Němcové podrobovat si heterogenní podněty a v sjednocující stylizaci je činit součástí jedinečné fikce, vytváří z knihy poutavé a strhující čtení. Na podzim roku 2002 získala kniha cenu Klubu literatury faktu – cenu Egona Ervina Kische.

Přední znalkyně a popularizátorka literatury 19. století J. Janáčková se pokouší odhalit tajemství zrodu erbovního díla české národní kultury. Oproti všem dosavadním pokusům si všímá především duchovního světa B. Němcové, tehdejší Prahy i Čech, jejích vztahů s českými a moravskými filozofy, přívrženci mladohegelovství, stejně jako s družinou J. V. Friče, orientovanou na slovanský romantismus a hlásící se k tehdy kaceřovanému hnutí Mladého Německa. Přesvědčivost, s níž osvětluje umění B. Němcové podrobovat si heterogenní podněty a v sjednocující stylizaci je činit součástí jedinečné fikce, vytváří z knihy poutavé a strhující čtení. Na podzim roku 2002 získala kniha cenu Klubu literatury faktu – cenu Egona Ervina Kische.

Téma pronásledování Židů za II. světové války bylo již nejednou ztvárněno. Více jak půlstoletý odstup však dává možnost nahlédnout tyto události znovu a jinak. Poetický a dramatický příběh Hanibalovy knihy je především o základních hodnotách lidského bytí, o lásce a nenávisti, statečnosti i zradě, o touze po krásném životě ve střetu s jeho nelítostnou a krutou tváří. Pátá próza známého filmového režiséra patří patrně k tomu nejlepšímu co kdy tento autor napsal.

Další svazek volné řady o architektuře různých uměleckých slohů v našich zemích. Romantismus v opozici k předchozímu klasicismu popíral normativnost, zdůrazňoval originalitu, svobodnou imaginaci a ve svých důsledcích přinesl i značné mísení stylů (k romantismu jsou řazeny např. tak proslulé komplexy jako jsou Hluboká, Hrádek u Nechanic, Žleby aj.). Devatenácté století však přineslo i historismus, představující programový návrat k slohovým formám minulosti, z nichž se usiloval vytvořit sloh zcela nový. Architekturu historismu autor zachycuje od jeho prvních projevů na Bítově, přes Rožmberk, Bezděkov, Zákupy, Stránov či Častolovice až po Červený Hrádek, jehož projekt vyšel z rukou mladičkého J. Kotěry, pozdějšího slavného protagonisty moderní české architektury. Publikace, doplněná téměř 350 barevnými vyobrazeními, představuje architektonické objekty i jejich stavitele a stavebníky

Chtít představovat tvorbu kmenového člena předválečné redakce Lidových novin a autora proslulého románu Jdi za zeleným světlem je asi zbytečné. A přece s Valentovým posmrtně vydaným románem Žít ještě jednou (zatím vyšel pouze v exilovém Indexu a v samizdatové Petlici) se na domácím knižním trhu čtenáři dosud setkat nemohli. Zmíněnou prózu lze vnímat ve dvou rovinách – jako napínavý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovkám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli.

Chtít představovat tvorbu kmenového člena předválečné redakce Lidových novin a autora proslulého románu Jdi za zeleným světlem je asi zbytečné. A přece s Valentovým posmrtně vydaným románem Žít ještě jednou (zatím vyšel pouze v exilovém Indexu a v samizdatové Petlici) se na domácím knižním trhu čtenáři dosud setkat nemohli. Zmíněnou prózu lze vnímat ve dvou rovinách – jako napínavý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovkám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli.

Chtít představovat tvorbu kmenového člena předválečné redakce Lidových novin a autora proslulého románu Jdi za zeleným světlem je asi zbytečné. A přece s Valentovým posmrtně vydaným románem Žít ještě jednou (zatím vyšel pouze v exilovém Indexu a v samizdatové Petlici) se na domácím knižním trhu čtenáři dosud setkat nemohli. Zmíněnou prózu lze vnímat ve dvou rovinách – jako napínavý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovkám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli.

Českonovozélandská profesorka filozofie vnáší do svých příběhů citlivý přístup ke světu, jako filozof vnímá život na širokém myšlenkovém pozadí a jako nezvykle zcestovalá spisovatelka nezapře touhu po poznání člověka. Autorčina čtvrtá kniha přináší vše, co je pro její psaní podstatné. V složité románové skladbě sledujeme matku s dcerou při cestě Tunisem, hrdinčiny reminiscence na dětství, léta před– a emigrantská, aluze na literaturu, slavný příběh Hanibalův... To vše čtivě a osobitě. Knihu s ilustracemi J. Velčovského uvádí spisovatel Pavel Kohout.

Autor popisuje příběh svého otce, který jako dítě se svými dvěma sourozenci a matkou utíkaly na Balkáně před první světovou válkou. Síla matky, která svou vůlí ochránila své děti před vojáky různých národností, hladem a zimou, aby dokázala nemožné a vrátila se s nimi na Moravu. Zbytečnost a hloupost války, která nepřináší užitek vůbec nikomu.

Autor popisuje příběh svého otce, který jako dítě se svými dvěma sourozenci a matkou utíkaly na Balkáně před první světovou válkou. Síla matky, která svou vůlí ochránila své děti před vojáky různých národností, hladem a zimou, aby dokázala nemožné a vrátila se s nimi na Moravu. Zbytečnost a hloupost války, která nepřináší užitek vůbec nikomu.