Akropolis strana 48 z 52

Prostor díla – s podtitulem Úvahy a vyznání o kultuře – představuje výběr z Langerovy publicistické tvorby (většinou knižně nevydané), věnované kultuře, chápané jím v nejširším slova smyslu jako souhrn výsledků vrcholné duchové, myšlenkové lidské činnosti, tvůrčí činnosti . Tematickou šíři autorových zájmů napovídají již názvy jednotlivých oddílů – Literaria, Teatralia, Kinematografia, Varia, O vlastní tvorbě. Obsáhlý svazek, edičně připravený M. Vojtkovou, doplňuje jmenný rejstřík.

Svazek soustřeďuje básníkovy poslední tři sbírky Morový sloup, Deštník z Piccadily a Býti básníkem. První z nich, která měla být jakýmsi rozloučením se čtenáři, patří k autorovým nejintimnějším sbírkám. V Deštníku z Piccadily autor naopak otevírá svět vzpomínek, zpovědí a prožitých příběhů, svět lásky, ale i smrti. Skutečným rozloučením se čtenáři se vlastně stala až poslední sbírka Býti básníkem, jejíž titul i motto převzaté z pomájovského básníka V. Šolce naznačuje, že v ní půjde o „sladké neštěstí býti básníkem. Svazek doplňuje přehled nejrůznějších samizdatových i pololegálních edic Seifertových veršů ze 70. a 80. let.

Prostor díla – s podtitulem Úvahy a vyznání o kultuře – představuje výběr z Langerovy publicistické tvorby (většinou knižně nevydané), věnované kultuře, chápané jím v nejširším slova smyslu jako souhrn výsledků vrcholné duchové, myšlenkové lidské činnosti, tvůrčí činnosti . Tematickou šíři autorových zájmů napovídají již názvy jednotlivých oddílů – Literaria, Teatralia, Kinematografia, Varia, O vlastní tvorbě. Obsáhlý svazek, edičně připravený M. Vojtkovou, doplňuje jmenný rejstřík.

Svazek soustřeďuje básníkovy poslední tři sbírky Morový sloup, Deštník z Piccadily a Býti básníkem. První z nich, která měla být jakýmsi rozloučením se čtenáři, patří k autorovým nejintimnějším sbírkám. V Deštníku z Piccadily autor naopak otevírá svět vzpomínek, zpovědí a prožitých příběhů, svět lásky, ale i smrti. Skutečným rozloučením se čtenáři se vlastně stala až poslední sbírka Býti básníkem, jejíž titul i motto převzaté z pomájovského básníka V. Šolce naznačuje, že v ní půjde o „sladké neštěstí býti básníkem. Svazek doplňuje přehled nejrůznějších samizdatových i pololegálních edic Seifertových veršů ze 70. a 80. let.

Další ze svazků Langerových spisů, soustřeďující autorovy literární práce, roztroušené na stránkách dobového tisku či nalezené v pozůstalosti. Čapkovsky laděné fejetony o velkých maličkostech našeho světa, otiskované zejména v Lidových novinách a v Národním osvobození, doplňují další fejetonistické práce, prózy, básně a také literární scénář Královy nejkrásnější šaty, který byl satirou na stalinismus a jako takový nebyl realizován.

Nevšední cestopis česko-novozélandské autorky, působící na novozélandské univerzitě v Dunedinu, je věnován kontinentu, který J. Tichá poznala za svého několikaletého pobytu v USA, respektive za svého pedagogického působení na tamních univerzitách. Beletristická erudice, kombinovaná s autorčiným postřehem, vytváří z četby působivé dobrodružství. Představuje Ameriku dnešních dnů, její každodenní život, poodkrývá kořeny vztahů mezi jejími černými a bílými obyvateli, putuje po místech, která představují milníky v historii této země. Amerika, jak ji Kolumbus neznal představuje jakýsi pandán k autorčině předešlé knize Pacific Letters.

Další ze svazků Langerových spisů, soustřeďující autorovy literární práce, roztroušené na stránkách dobového tisku či nalezené v pozůstalosti. Čapkovsky laděné fejetony o velkých maličkostech našeho světa, otiskované zejména v Lidových novinách a v Národním osvobození, doplňují další fejetonistické práce, prózy, básně a také literární scénář Královy nejkrásnější šaty, který byl satirou na stalinismus a jako takový nebyl realizován.

Nevšední cestopis česko-novozélandské autorky, působící na novozélandské univerzitě v Dunedinu, je věnován kontinentu, který J. Tichá poznala za svého několikaletého pobytu v USA, respektive za svého pedagogického působení na tamních univerzitách. Beletristická erudice, kombinovaná s autorčiným postřehem, vytváří z četby působivé dobrodružství. Představuje Ameriku dnešních dnů, její každodenní život, poodkrývá kořeny vztahů mezi jejími černými a bílými obyvateli, putuje po místech, která představují milníky v historii této země. Amerika, jak ji Kolumbus neznal představuje jakýsi pandán k autorčině předešlé knize Pacific Letters.

Literárně interpretační monografie jednoho z našich předních autorů druhé poloviny XX. století, která i přes značnou frekvenci nejrůznějších titulů na téma jak jsem ho znal etc., je stále citelně postrádána. Literární historik Bohumil Svozil člení knihu do čtyř oddílů, v nichž se věnuje jak Pavlovu životu, tak jeho novinářské a literární tvorbě, aniž by stroze odděloval autorovy sportovní prózy od jeho beletrie v klasickém slova smyslu. Monografii doplňuje fotografická příloha.

Jedna z nejzdařilejších próz známého autora, podmanivý příběh někdejšího populárního politika, odhalující zákulisní praktiky moci a současně upínající pozornost k základním otázkám lidské morálky, touze po přežití, konjunkturalismu.

Jedna z nejzdařilejších próz známého autora, podmanivý příběh někdejšího populárního politika, odhalující zákulisní praktiky moci a současně upínající pozornost k základním otázkám lidské morálky, touze po přežití, konjunkturalismu.

Paměti Endre Nemese (10. 11. 1909 – 22. 9. 1985), známějšího dnes víc ve světě než u nás doma, mají pro nás zvláštní půvab. Tento malíř, který nikdy neopomněl připomínat své pražské kořeny, se totiž pohyboval v Praze 20. a 30. let, v době, kdy se formoval jeho umělecký naturel (studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Willi Nowaka, byl mj. členem Umělecké besedy). Jeho vzpomínky jsou svědectvím široké kosmopolitní společnosti předválečné Prahy, přibližují také zmizelý svět bohatých pražských německo-židovských mecenášů a jejich „salonů“, kam zvali chudé umělce na večeře, a pomáhali jim při uměleckém startu. Kniha zachycuje nejen ovzduší meziválečného Československa, ale i autorovy dramatické osudy v exilu, kde se nakonec ve švédském prostředí prosadil jako významný umělec (mj. zakladatel skupiny Minotaur, spoluzakladatel sdružení Umělci v exilu, účastnil se práce Skupiny 54, postupně získal švédskou státní cenu, medaili Prince Eugena za mimořádnou uměleckou tvorbu, byl jmenován členem Královské akademie pro svobodná umění, obdržel ceny na nejrůznějších mezinárodních bienále), ale i jako vysokoškolský pedagog (byl jmenován rektorem Valandské školy výtvarných umění, která se pod jeho vedením stala mezinárodně uznávaným uměleckým učilištěm). Prosadil používání netradičních materiálů u monumentálních děl, jeho práce zdobí nejen nejrůznější veřejná prostranství a budovy, školy, nemocnice, spořitelny, ale naleznete je třeba i v göteborgské univerzitě či ve švédském parlamentě. Neméně zajímavý je i vznik Nemesových pamětí. Jejich základ tvoří 24 devadesáti minutových nahrávek, které s Endre Nemesem pořídil jiný český emigrant, „fyzik mnoha profesí“ a zakladatel Nadace Charty 77, profesor František Janouch. Jemu tak náleží dík, že poutavé svědectví tvůrce, který patří jak švédskému, tak českému umění, nepropadlo nelítostným sítem času a zapomnění…

Literárně interpretační monografie jednoho z našich předních autorů druhé poloviny XX. století, která i přes značnou frekvenci nejrůznějších titulů na téma jak jsem ho znal etc., je stále citelně postrádána. Literární historik Bohumil Svozil člení knihu do čtyř oddílů, v nichž se věnuje jak Pavlovu životu, tak jeho novinářské a literární tvorbě, aniž by stroze odděloval autorovy sportovní prózy od jeho beletrie v klasickém slova smyslu. Monografii doplňuje fotografická příloha.

Problematika Jaltské konference představitelů SSSR, USA a Velké Británie z února 1945, která se nejednou stala předmětem sporů (např. poválečný odsun Němců, rozdělení mocenských sfér vlivu atd.), je u nás stále ještě oblastí, kde dohady a emoce převládají nad fakty a realitou. Kniha amerického politologa českého původu čtenáře seznamuje s u nás dosud nikdy nepublikovanými dokumenty, jako jsou např. protokolem této konference, dokumentárním záznamem všech vystoupení včetně tzv. zákulisních jednání atd. Přináší však i některá další fakta, např. o špionážní činnosti prvního úřadujícího generálního tajemníka OSN, Američana Algera Hisse, aktivního účastníka Jaltské konference, ve prospěch Sovětského svazu, vycházející z odtajnění dokumentů v americkém National Archives and Records Administration v říjnu 1999. Knihu doplňuje fotografická příloha a předmluva prof. dr. Vladimíra Nálevky.

Svazek, věnovaný Seifertově poezii 40. a počátku 50. let, přináší především sbírky Ruka a plamen (byť její definitivní podoba, vzešlá z bibliofilie z r. 1943 přes verzi z r. 1948, byla uzavřena až v r. 1987) a Píseň o Viktorce, jejíž původní, nezcenzurovaná podoba zde bude mít vlastně svou premiéru. Jak již je v této edici zvykem doprovázejí je dále verše z téhož časového období, které z nejrůznějších příčin zůstaly stát mimo uvedené sbírky.

Problematika Jaltské konference představitelů SSSR, USA a Velké Británie z února 1945, která se nejednou stala předmětem sporů (např. poválečný odsun Němců, rozdělení mocenských sfér vlivu atd.), je u nás stále ještě oblastí, kde dohady a emoce převládají nad fakty a realitou. Kniha amerického politologa českého původu čtenáře seznamuje s u nás dosud nikdy nepublikovanými dokumenty, jako jsou např. protokolem této konference, dokumentárním záznamem všech vystoupení včetně tzv. zákulisních jednání atd. Přináší však i některá další fakta, např. o špionážní činnosti prvního úřadujícího generálního tajemníka OSN, Američana Algera Hisse, aktivního účastníka Jaltské konference, ve prospěch Sovětského svazu, vycházející z odtajnění dokumentů v americkém National Archives and Records Administration v říjnu 1999. Knihu doplňuje fotografická příloha a předmluva prof. dr. Vladimíra Nálevky.