Akropolis strana 41 z 52

Ediční řada Krásná setkání představuje široké pole aktivit profesora Josefa Kouteckého, zakladatele dětské onkologie a dlouholetého děkana 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který je nejen vynikajícím odborníkem, milovníkem a znalcem umění a historie, ale také oblíbeným řečníkem. V pořadí pátá kniha, řazená v cyklu Krásných setkání jako šestá, s názvem Nejen s Múzami je rozdělena do čtyř oddílů. V prvním čekají na čtenáře vtipné, moudré a zasvěcené proslovy z vernisáží známých umělců (Boris Jirků, Tomáš Bím, Oldřich Kulhánek, František Ronovský aj.). V druhém oddíle nalezneme proslovy, kterými profesor Koutecký zahajoval prvních devět rudolfinských koncertů z obnoveného cyklu Kocianova kvarteta a jeho hostů (srovnej svazek Krásných setkání věnovaných koncertům Karolinským). V oddíle Křty se dozvíme, co popřál do života několika knihám a hudebním nosičům. V posledním části nalezneme mimo jiné rozsáhlou stať o osobnosti významného českého mecenáše J. Hlávky, úvodní slovo k výstavě fotografií onkologicky nemocných dětí, ale i úvahu o místě spirituality v dnešní medicíně či oslavnou řeč o českém houskovém knedlíku. Svazek doprovází řada barevných ilustrací předních českých výtvarných umělců – přátel Josefa Kouteckého.

Liberecký fotograf a spisovatel Jan Pikous (* 9. 3. 1929) patří spolu s Ladislavem Postupou a Čestmírem Krátkým k nejvýznačnějším představitelům Studia pro výtvarnou fotografii, které se v šedesátých letech minulého století proslavilo nekonvenčním přístup

Vladimír Papoušek je dlouholetým pedagogem Jihočeské univerzity, kde přednáší dějiny české literatury. Absolvoval několik pobytů na Columbia University a New York University, soustavně publikuje doma i v zahraničí – k jeho nejdůležitějším pracím posledníc

Biografický slovník křesťanských a lidoveckých osobností je první publikací svého druhu. Autorský kolektiv předních českých odborníků pod vedením PhDr. Michala Pehra z Masarykova ústavu – Archivu AV ČR zde předkládá výsledky několikaletého výzkumu dané pr

V novém souboru necelé dvacítky povídek se čtenáři setkávají s pestrobarevným průvodem povah a osudů napříč generacemi. Protagonisty jsou děti a školáci, konfrontovaní se smrtí či s domácím násilím, milenci s vyhrocenou morálkou, groteskně vymknutí intelektuálové, kteří zrazují to, co vyznávají, venkovští blázni, zvrhlé travičky s trýznivou minulostí, kriminálník, který se vcítí do nespatřené dívky natolik, že zapomene na vlastní obezřetnost, vysloužilý, vulgární fotbalista, který ani v zajetí chirurgů neslevuje ze své touhy po hodnotném životě, či dvojice hašteřivých důchodců s klaunskými nápady – jsou to vesměs lidé s nevypůjčenými, nevybledlými osudy, kteří si razí cestu životem, ať to stojí co stojí, navzdory osobním posedlostem či handicapům. Většina povídek je zasazena do reálného prostředí, ale některé obsahují prvky sci-fi a hororů. Kniha nenabízí idylické vyprávěnky zato slibuje silný zážitek všem čtenářům, nezatíženým konvenčními předsudky.

Od konce 19. století se Máchovy autobiografické texty stávají organickou součástí jeho vydávaného díla. Problémem zůstával deník na rok 1835, částečně psaný v šifrách, popisující většinou Máchův intimní vztah se snoubenkou Lori Šomkovou. Deník dešifroval

Doposud tiskem nepublikované dílo Bondyho z roku 1985 je, jak titul napovídá, jakousi parafrází či spíše pastišem slavného románu F. M. Dostojevského. Na obdobném „rodinném schématu` a na dějovém plánu, v němž se zrcadlí klíčové partie ruské předlohy, demonstruje autor nejen devastaci morálních hodnot „po stu letech`, ale též upadlost soudobých filosofických učení a nemožnost dosáhnout skutečné naděje ani cestou náboženské víry. Dílo je vlastně jakousi bilancí hodnot exponovaných Dostojevským, které se v československém kontextu 80. let dvacátého století vyjevují jen ve své zkarikované podobě, kdy se vlastně stávají kvazihodnotami, a to dokonce i v případě motivu zločinu, jenž u Bondyho nabývá charakteru tragikomického estébáckého „krimi`, při němž také již není důvodu pro případné „pokání`. Do textu je zamontována řada filosofických úvah a je protkán Bondyho osobitým hořkým humorem. Postava Ivana Ramaze je obdařena řadou autobiografických rysů, je tedy též v jistém smyslu prostředkem

Eseje z řady Návod k použití mnichovského nakladatelství Piper jsou určené každému, kdo chce vstřebat informace o kultuře zemí a míst, které mu učarovaly nebo je hodlá v brzké době navštívit, přitom mu ale příliš nevyhovuje strohý a nudně objektivizující styl běžných turistických průvodců. Čtenář se tak důkladně seznámí s vídeňskými hotely, kavárnami i lidovými krčmami (tzv. beisly), zavítá na ples, operu či do tanečního klubu a vůbec pronikne do tajů herecké, umělecké, aristokratické, židovské, staré i moderní Vídně, kterou autorka nikterak nepřikrášluje - nevyhýbá se ani ožehavým tématům, jako jsou například národnostní stereotypy či xenofobie části jejích obyvatel.

Eseje z řady Návod k použití mnichovského nakladatelství Piper jsou určené každému, kdo chce vstřebat informace o kultuře zemí a míst, které mu učarovaly nebo je hodlá v brzké době navštívit, přitom mu ale příliš nevyhovuje strohý a nudně objektivizující styl běžných turistických průvodců. Čtenář se tak důkladně seznámí s vídeňskými hotely, kavárnami i lidovými krčmami (tzv. beisly), zavítá na ples, operu či do tanečního klubu a vůbec pronikne do tajů herecké, umělecké, aristokratické, židovské, staré i moderní Vídně, kterou autorka nikterak nepřikrášluje - nevyhýbá se ani ožehavým tématům, jako jsou například národnostní stereotypy či xenofobie části jejích obyvatel.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé.

Vánoční publikace Kamily Skopová (1944), výtvarnice a folkloristky, žijící v malé roubence na Vysočině u Hlinska, zpřítomňuje atmosféru českých Vánoc skrz téma, jež je v rámci vánočních zvyků dodnes u nás nejživější - tj. téma sváteční kuchyně. V poutavě

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Novela autora střední generace, přezdívaného „slovenský Viewegh", představuje českým čtenářům pozoruhodný zjev současné literární scény našich sousedů. Pavol Weiss, absolvent scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU, dosud publikoval tři knihy, jeho prá

Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři najdou při předoperačním vyšetření v jejím těle