Akropolis strana 43 z 52

Novela autora střední generace, přezdívaného „slovenský Viewegh", představuje českým čtenářům pozoruhodný zjev současné literární scény našich sousedů. Pavol Weiss, absolvent scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU, dosud publikoval tři knihy, jeho prá

Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři najdou při předoperačním vyšetření v jejím těle

Vánoční publikace Kamily Skopová (1944), výtvarnice a folkloristky, žijící v malé roubence na Vysočině u Hlinska, zpřítomňuje atmosféru českých Vánoc skrz téma, jež je v rámci vánočních zvyků dodnes u nás nejživější - tj. téma sváteční kuchyně. V poutavě

Nové (opravené) vydání zcela rozebraného titulu. Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným titulem nakladatelství A kropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený dr. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém (1963–1968) a třetím (1969–1980) dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Milostné básně v Milostném příběhu – téma, které se v poezii stále opakuje. Tady se v lyrických verších noříme do epického děje. Před námi se odehrává příběh nenaplněné lásky stárnoucího ženatého muže, skrytého pod pseudonymem B. P., k mladé ženě. Po počáteční oboustranné náklonnosti a prchavém štěstí se miláčkové začínají od sebe vzdalovat. Muž – autor Příběhu na cestě k vysněné lásce – nedokáže překonat překážky vžitých mravních zásad a konvencí a mladá, pravděpodobně svobodná žena, brzy pochopí, že jí kromě něžností víc nenabídne. Nic nepomůže naléhavost jeho vyznání. Příběh musí skončit, ale než se muž vrátí do unaveného manželského vztahu, ještě naposledy zoufale vykřičí svou lásku.

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Student medicíny Stanisław Lem, odsunutý z ruského záboru Lvova do Krakova, začal v roce 1946 psát válečné, dobrodružné a vědeckofantastické povídky. Nejdelší z těchto prací byl Marťan, otiskovaný časopisecky na pokračování. Knižně vyšel až o padesát let později.

První ze tří plánovaných svazků korespondence Františka Langera. Řazení je abecední a každý autor je uveden chronologicky. V celku všech svazků půjde např. o tyto pisatele (ne u všech byl nalezen i dopis Langerův): E. Bass, A . Branald, bratří Čapkové, V. Fischl, E. Hostovský, O. John, E. Konrád, J. Knap, J. Kopta, F. Kožík, P. Křička, F. Kubka, B. Lacina, M. Majerová, R. Medek, V. Neff, S. K. Neumann, A. C. Nor, O. Nový, J. Seifert, F. Šrámek, A. M. Tilschová, J. Urzidil, E. Valenta, F. C. Weiskopf, V. Závada. Stejně reprezentativní je výběr pisatelů z řad divadelních režisérů a herců, dále výtvarníků, literárních a výtvarných kritiků, novinářů atd. V korespondenci jsou i listy T. G. Masaryka, E. Beneše, H. Benešové, J. Masaryka ad. Korespondence zachycuje i čas legií (řada legionářů se k Langerovi hlásila po mnoho let, od dnes neznámých jmen po Z. Fierlingera ad.) a emigraci z let 1939–1945. Významné jsou konvoluty dopisů Jiřího Langera (k nim se vztahují dopisy M. Broda, E. Hostovského, A. Hoffmeistera, A. Pelce aj.). Dopisy jsou bohatě komentovány hlavní editorkou Martou Dandovou, textovou přípravu podnikli Milada Chlíbcová a Zdeňka Nováková (mají zkušenost např. z vydání korespondence Karla čapka – Langrova je jí typem i významem podobná), na vydání se dále podílejí Jiří Holý a Vladimír Justl.

Básník a esejista Petr Král, narozený v Praze, od září 1968 žijící v Paříži, je autorem víc než tří desítek knížek, psaných česky i francouzsky: jeho doménou je poezie, ale věnuje se také filmové, literární a výtvarné esejistice, překladu a ediční práci – mj. v roce 2002 vyšla v nakladatelství Gallimard, jehož lektorem rovněž určitou dobu byl, jeho monumentální antologie moderní české poezie 1945–2000. V 60. letech minulého století patřil v Čechách k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera, posléze ve Francii své surrealistické východisko opouštěl – směrem k „pěší metafyzice“, jak sám říká a jíž je věrný dodnes. Rozhovor kritika a editora Radima Kopáče (1976), autora rozsáhlých dialogů mj. s Bohumilou Grögerovou (Klikyháky paměti, 2005) a Janem Řezáčem (Deliria, 2004) vzniká u příležitosti Králova návratu do Čech: rozhovor si za svůj leitomotiv zvolil úniky, neboť právě úniky z jedné země do druhé, z jednoho žánru k jinému, z jedné umělecké kategorie do další, jsou pro Petra Krále, svým způsobem permanentního nomáda a všetečného umělce, celoživotně příznačné. Knihu doprovází antologie Královy poezie a dokumentární fotografie.

Ve svých knihách se nestárnoucí hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) přidržuje povětšinou žánru fejetonu, eseje, apokryfů či střídmě fabulovaných povídek. Autor Trubačů z Jericha, Kapitolských hus či Muzikálního Sherlocka na okraj Modrého notýsku podotýká: Loni vyšla knížka Zelený notýsek. Byla moje dvacátá. Ten zaokrouhlený počet byl na pováženou. Není to výzva, abych vzhledem ke svému věku už s psaním skončil? Ale od svých čtenářů jsem slyšel: ‚Po zeleném notýsku by se čekal další, modrý.&apos Ten, kdo čeká, měl by se dočkat. I předkládám knížku jedenadvacátou. O jejím názvu už předem čtenáři rozhodli. Ostatně i v ní je dost řečí o přírodě a ta není jen zelená, sem tam je i modrá, jako například pomněnky nebo čiré nebe.

Ve svých knihách se nestárnoucí hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) přidržuje povětšinou žánru fejetonu, eseje, apokryfů či střídmě fabulovaných povídek. Autor Trubačů z Jericha, Kapitolských hus či Muzikálního Sherlocka na okraj Modrého notýsku podotýká: Loni vyšla knížka Zelený notýsek. Byla moje dvacátá. Ten zaokrouhlený počet byl na pováženou. Není to výzva, abych vzhledem ke svému věku už s psaním skončil? Ale od svých čtenářů jsem slyšel: ‚Po zeleném notýsku by se čekal další, modrý.&apos Ten, kdo čeká, měl by se dočkat. I předkládám knížku jedenadvacátou. O jejím názvu už předem čtenáři rozhodli. Ostatně i v ní je dost řečí o přírodě a ta není jen zelená, sem tam je i modrá, jako například pomněnky nebo čiré nebe.

Koláž z nejrůznějších dobových kronik, korespondence i výzkumů historiků vytváří strhující kaleidoskop poutavého čtení, dokládající, že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů a dat. Kniha Konec Přemyslovců v Čechách dává čtenářům mj. odpověď na otázku kam se poděly Přemyslovy střevíce a mošna z lýka, přechovávané dlouho na Vyšehradě, proč se Zlaté bule říká právě sicilská, kdo nařídil v Čechách světit neděle – bez trhů a těžké práce, proč bitva u Kressenbrunnu dopadla tak jak dopadla, jak to bylo na Moravském poli, jaká byla výše výkupného za mladičkého kralevice Václava (II.), kdy se v Praze čepovalo víno zadarmo a kdy byla zdejší veřejná prostranství poprvé celou noc osvětlována, proč byla Václavova druhá žena uklizena do Budyně nad Ohří a která tajemná houslistka zatím vládla na Pražském hradě, jaké bylo věno přemyslovských princezen, jak to bylo s účastí Přemyslovců na křížových výpravách, kdo k nám zavlekl rytířské turnaje a který z našich králů psal milostné básně,

Studie Vančurův vypravěč je pravděpodobně poslední dosud nevydanou prací Jana Mukařovského. Vznikla ve druhé polovině 40. let a patrně se měla stát základem jedné z kapitol monografie o Vladislavu Vančurovi, autorovi, ke kterému se Jan Mukařovský opakovaně vracel. Jednou z částí zmíněné monografie se měla stát stať věnovaná významové výstavbě Vančurových próz, uveřejněná už ve výboru Cestami poetiky a estetiky z roku 1971. Do stejného svazku, na jehož uspořádání ještě Mukařovský spolupracoval, měla původně vejít i nyní předkládaná analýza úlohy vypravěče ve Vančurových románech i kratších textech. Východiskem této analýzy je konstatování o výlučném postavení Vančurova vypravěče v textu ve svém rozboru pak Mukařovský dokládá, jak autor nejrůznějšími způsoby a všech rovinách textu tuto výlučnost konstruuje a podtrhuje. Ediční doslov Bohumil Svozil.

Sborník k nedožitému osmdesátému výročí narození prof. Milana Machovce (23. 8.), připravený péčí jeho pražských studentů, představuje mnohovrstevnatý soubor různých textů – od odborných příspěvků po osobní vzpomínky přátel a osobností různých oborů. Zahraniční příspěvky jsou k dispozici v originálu i v českém překladu. Nalezneme tu řadu postřehů ze slavného „Dialogu“ konce šedesátých let, i řadu poznámek k bytovým univerzitám let osmdesátých i k poslednímu období Machovcova života. Díky této mozaice pohledů máme příležitost vést vlastní dialog s jednou z největších osobností české filosofie druhé poloviny dvacátého století. Asi nejvýraznější stopu zanechal Milan Machovec v roli zprostředkovatele – mezi velikány minulosti a palčivými problémy přítomnosti, jako jeden z iniciátorů marxisticko-křesťanského dialogu ve střední Evropě a především popularizací filosofie, přiblížením filosofických problémů široké veřejnosti. Milan Machovec je postava hledačská, osobitá, zařaditelná leda mezi „své příbuzné“ v dějinách – osobnosti stejně široce rozkročené, stojící na pomezí různých filosofických a myšlenkových směrů. Zabýval se především významnými postavami české filosofie a myšlení, marxismem a křesťanstvím a posléze ekologickou problematikou a feminismem. Mezi jeho nejznámější publikace patří Ježíš pro moderního člověka, T. G. Masaryk, Smysl lidského života či Filosofie tváří v tvář zániku. Do sborníku přispěli mj. Milan Balabán, Egon Bondy, Petr Pithart či Jindřich Srovnal, biografickou část zpracoval Tomáš Novák, otištěn je dosud česky nepublikovaný starší text Ericha Fromma, dále pak bibliografie a řada dokumentárních fotografií.