Akropolis strana 36 z 52

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

V prosinci 2010 uplyne již 700 let od nástupu Lucemburků na český trůn. Přestože jejich éra zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo, které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu -- Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; dokázali však realizovat nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti rozpínavosti osmanské říše. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (a řekněme hned, že pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků -- prvního Jana a posledního Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná. Knihu, navazující na autorův předchozí úspěšný titul /Konec Přemyslovců v Čechách/, doprovází na sto dobových portrétů a ilustrací.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Zmatený muž podepíše dvacetiletou hypotéku a stane se Neviditelným. V nadnárodním koncernu se zkušeně zašívá před nevlídným světem, ale náhle se začnou dít věci. Zjeví se mladá, natlakovaná ředitelka lidských zdrojů. Je vycvičená, vyhladovělá a plná nových výzev, které musí být vyslyšeny. Její Holčičky nemilosrdně likvidují staré pořádky a s nimi i kus dobře známého, srozumitelného světa. ´Lidské zdroje´ se hroutí hrůzou. Vyděšení muži pro jistotu oblékají kilty; sebejistí Generálové se zbaběle krčí před vzdálenými a neznámými Kapitalisty. Kde ještě zůstal v těchto bohatýrských časech prostor pro člověka? Pro přátelství a pro lásku? Kam se přestěhovala Poezie, pro niž Potížista kdysi žil? A co si o nenasytnosti dneška myslí Učitel úspěchu a slavný gurmán Maurenc? Vydejte se s námi do velmi současné grotesky, kde děje jsou tak překvapivé proto, abychom se jim od srdce zasmáli, obnovili se tak a zahnali každodenní pomalé umírání daleko od svých dveří.

Lidové rčení praví, že jsme všichni švagři, a že se všichni sejdeme na jedné mezi. Častá mediální odhalení a drby klepen nás utvrzují v tom, že i na tomto šprochu je pravdy víc než dost! Nejen monogramy v srdcích na zdech oznamují, že to spolu táhnou "on + ona, on + on, ona + ona" a protože ti všichni jsou nasoukáni ve stejných džínsech (jak velí unimóda), lehce z toho vyvodíme, že náš sex se stává nadmíru univerzálním. UNISEX je tou nejpřirozenější sbírkou o nás všech, která to stvrzuje a nad kterou se můžete zasmát, zamyslet i vzrušit, a kterou můžete leckoho k lecčemu svést! Sbírka veršů známého textaře, scenáristy a dramatika Pavla Cmírala je o všech radostech, projevech a "dopadech" sexu, je to poklona všem, kdo ho milují a s chutí se milují po všechny své dny...

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Cílem publikace je připomenout dějiny Katedry české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze od jejího založení na konci čtyřicátých let 20. století až do let osmdesátých. Editor s několika spolupracovníky z řad studentů tak činí prostřednictvím rozhovorů s pamětníky – někdejšími pedagogy katedry – a jejich vzpomínek, dobových materiálů, úryvků z učebních textů i beletrie založené na dokumentárních faktech. Katedra byla tradičním a prestižním vědeckým i pedagogickým pracovištěm a formovaly ji významné osobnosti oboru od Jana Mukařovského přes Františka Buriánka a Felixe Vodičku, až po neblaze proslulého Vítězslava Rzounka. Minulost katedry tak do značné míry vypovídá o dějinách literárněvědné bohemistiky a samozřejmě i Filozofické fakulty UK daného období. Publikace využívá metod současné orální historie (srovnej úvodní studii o cílech a metodologii projektu), je tedy založena na rozhovorech s pamětníky (Antonín Jelínek, Zdeněk Pešat, Jaroslava Janáčková, Květuše Sgallová, Vladimír Binar, Věra Menclová a další). Tyto texty doplňují další materiály: zápisy dobových schůzí (z archivu UK a osobních archivů), ukázky učebních textů vytvořených pracovníky katedry (od kolektivního Nástinu české literatury... z r. 1952 až k Rzounkově Nástinu z r. 1982), beletristické texty, inspirované událostmi na katedře a založené na dokumentárnosti (Honzíková, Křelinová-Pražáková, Ivanov, Binar, Viewegh). Závěr přináší kalendárium (hlavní data z dějin katedry, soupis učitelů a vyučovaných předmětů, fotografie) a rejstřík.

Cílem publikace je připomenout dějiny Katedry české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze od jejího založení na konci čtyřicátých let 20. století až do let osmdesátých. Editor s několika spolupracovníky z řad studentů tak činí prostřednictvím rozhovorů s pamětníky – někdejšími pedagogy katedry – a jejich vzpomínek, dobových materiálů, úryvků z učebních textů i beletrie založené na dokumentárních faktech. Katedra byla tradičním a prestižním vědeckým i pedagogickým pracovištěm a formovaly ji významné osobnosti oboru od Jana Mukařovského přes Františka Buriánka a Felixe Vodičku, až po neblaze proslulého Vítězslava Rzounka. Minulost katedry tak do značné míry vypovídá o dějinách literárněvědné bohemistiky a samozřejmě i Filozofické fakulty UK daného období. Publikace využívá metod současné orální historie (srovnej úvodní studii o cílech a metodologii projektu), je tedy založena na rozhovorech s pamětníky (Antonín Jelínek, Zdeněk Pešat, Jaroslava Janáčková, Květuše Sgallová, Vladimír Binar, Věra Menclová a další). Tyto texty doplňují další materiály: zápisy dobových schůzí (z archivu UK a osobních archivů), ukázky učebních textů vytvořených pracovníky katedry (od kolektivního Nástinu české literatury... z r. 1952 až k Rzounkově Nástinu z r. 1982), beletristické texty, inspirované událostmi na katedře a založené na dokumentárnosti (Honzíková, Křelinová-Pražáková, Ivanov, Binar, Viewegh). Závěr přináší kalendárium (hlavní data z dějin katedry, soupis učitelů a vyučovaných předmětů, fotografie) a rejstřík.

Kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století Kniha literárního historika Michala Bauera přibližuje konstituování ideologicko-estetické normy v české literatuře na přelomu 40. a 50. let minulého století. Bauer ve své studii sleduje strategie moci i strategie obrany vůči normativnímu mocenskému přístupu, uplatňovanému vedoucími představiteli politiky a kulturní fronty. Úvodní text je zaměřen na projevy tohoto tlaku v české literatuře po roce 1945, které vyvrcholily plenární schůzí Svazu československých spisovatelů 22. 1. 1950. V následující části je interpretován význam zmíněné schůze a její vliv na další literární i obecně kulturní události v Československu 50. let. Zvláštní pozornost je věnována nechvalně proslulému Štollovu referátu, vydanému knižně v upravené podobě pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950), i jeho „první aplikaci“ v podobě navazujícího referátu Jiřího Taufera – oba texty se na dlouhou dobu staly mezníky v české kultuře. Poslední, ediční část knihy přináší unikátní archivní přepis stenografického zápisu schůze v nekrácené verzi. Díky monografii Souvislosti labyrintu se čtenáři poprvé seznámí s průběhem schůze, která významně předurčila tuzemskou literaturu nejen 50. let, ale i následujícího období. Knihu doplňují fotografické přílohy, dobové archivní dokumenty, ukázky z rukopisných textů. – Vychází za podpory GA ČR v rámci grantového projektu: Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století.

Málokterá země si člověka podmaní tak jako Itálie a není divu, že svým kouzlem, kulturou, dějinami, ale třeba i kuchyní a italským sluncem učarovala i nejednomu českému literátovi. Publikace Nelly Mlsové se soustředí právě na to, jak je v české próze reflektována a zobrazována Itálie. Zaměřuje se na texty, které tematizují nejčastěji cestu do Itálie, ať již bezprostředně nebo s odstupem, reflektují její trajektorii a dynamiku (procesuálnost) nebo zaznamenávají její výsek – například určitý konkrétní italský prostor. Jde především o texty, které vznikly ve 20. století, ale nejsou opomenuty ani prózy 19. století – už proto, že na nich lze doložit kořeny některých tendencí, jež se rozvinuly ve století následujícím. Vzhledem k tomu, že řada představovaných titulů je dnes již nedostupná, druhý oddíl publikace tvoří antologie textů vždy se stručným představením autora ukázky zohledňujícím jeho vazby na italský prostor. Setkáme se tak s ukázkami z děl J. S. Machara, K. Čapka, J. Durycha, J. Demla ale také J. Wericha či M. Horníčka. Nedílnou součástí knihy je také obrazová dokumentace – už proto, že již v samotných analyzovaných textech obrazová složka představuje rovnocennou součást partie literární.

Budou bojové vosy k sehnání ve vsi jen kousek za Blatnou? Odmítne kardinál Halík zázrak z Uhříněvsi? Lze z Budapešti odjet, aniž by člověk ochutnal kaštanové pyré? Co by se dělo, kdyby krajem bloudili Rusáci a zoufale chtěli "něft"? Proč zemřela Julie

Budou bojové vosy k sehnání ve vsi jen kousek za Blatnou? Odmítne kardinál Halík zázrak z Uhříněvsi? Lze z Budapešti odjet, aniž by člověk ochutnal kaštanové pyré? Co by se dělo, kdyby krajem bloudili Rusáci a zoufale chtěli "něft"? Proč zemřela Julie

Budou bojové vosy k sehnání ve vsi jen kousek za Blatnou? Odmítne kardinál Halík zázrak z Uhříněvsi? Lze z Budapešti odjet, aniž by člověk ochutnal kaštanové pyré? Co by se dělo, kdyby krajem bloudili Rusáci a zoufale chtěli "něft"? Proč zemřela Julie

Pavel Verner (1947-2009) byl znám především jako prozaik a politický komentátor. Do literatury však vstoupil v 60. letech právě jako básník, kdy debutoval na stránkách Divokého vína. Svazek jeho básní podává nezvratné svědectví o tom, že byl především

Pavel Verner (1947-2009) byl znám především jako prozaik a politický komentátor. Do literatury však vstoupil v 60. letech právě jako básník, kdy debutoval na stránkách Divokého vína. Svazek jeho básní podává nezvratné svědectví o tom, že byl především