Akropolis strana 29 z 52

Úvod do studia genologie je souhrnné pojednání o teorii literárního žánru. Genologie (žánrosloví) je klíčová disciplína literární vědy i obecné teorie umění, v českém prostředí se jí však dosud nevěnovala soustavná pozornost. Předkládaná studie nabízí orientaci v genologické teorii a zároveň poskytuje vodítko ke zkoumání literárních textů z genologického hlediska. Kniha je rozdělena do dvou částí: první, teoretická část popisuje genologické roviny (literární druh, žánr a subžánr) a objasňuje způsoby jejich definování. Zabývá se historicitou žánru a otázkou jeho vývoje, pojmem žánrové krajiny a problematikou čistoty žánru, zkoumá vztah žánru a kategorie modu a formy, popisuje hranice literatury jakožto uměleckého druhu a její průniky s jinými uměleckými druhy; v závěru shrnuje vývoj genologického uvažování v českém i světovém kontextu. Druhá část je praktická – popisuje žánrovou krajinu, tedy vztahy mezi žánry, a fungování genologického systému. Konkrétní žánry tu nejsou popisovány analyticky jako jednotky vytržené z kontextu, ale synteticky, v rámci logických žánrových skupin: žánry na hranici beletrie, epika onoho času (mýtus a epos), duchovní žánry, folklorní literatura a její žánry, problematika nízkého a vysokého v literatuře, kontext utopie, rozpětí balady a romance či elegie a idyly, prozaické žánry (povídka, novela, román), fantastika atd. Nejde tu tedy jen o definici jednotlivých žánrů, kterou kniha samozřejmě poskytuje také, ale především o popis jejich vzájemných vnitřních souvislostí v synchronním i diachronním pohledu, o sledování jejich proměnlivých hranic a uměleckých možností a způsobů, jakými se podílejí na fungování literatury jako celku. Text doplňuje bohatý rejstříkový aparát.

Katalog k retrospektivní výstavě sochaře Olbrama Zoubka (nar. 1926) v Jízdárně Pražského hradu přináší tři zásadní texty – prvním je Zoubkovo životní ohlédnutí, další dva jsou z pera jeho blízkých přátel, sochaře Zdeňka Palcra a klasické filoložky Evy Stehlíkové. Zabývají se klíčovými tématy Zoubkovy tvorby, tedy plastičností a vztahem k řecké antice. Palcrův esej, publikovaný původně v soukromém tisku k Zoubkovým padesátinám, patří k jeho prvním teoretickým textům. Eva Stehlíková se v pojednání z roku 1987 zabývá vztahem moderního umění k řecké antice, který byl pro Zoubkovu tvorbu určující. – Katalog vychází v úpravě Luboše Drtiny a je vybaven novými fotografiemi Davida Steckera, životopisem autora a seznamem vystavených děl. Souběžně vychází také jeho anglická verze. Více informací k výstavě na www.olbramzoubek.cz.

Tématem publikace jsou dva typy výpovědí s exponovanou logickou formou: tautologie, jejichž definičním rysem je apriorní pravdivost (Osud je osud; Kdo přijde, ten přijde; Když nechceš, tak nechceš;Buď zavolá, nebo nezavolá; Výsledky jsou takové, jaké jsou), a kontradikce, jejichž definičním rysem je naopak apriorní nepravdivost (To je a není pravda; Ona je a není šťastná; To vypadá i nevypadá dobře; Mně se tam chce i nechce jít). Stěžejní částí knihy je formální a sémanticko-pragmatická typologie tautologických a kontradiktorických struktur užívaných v současné češtině. Typologie vychází z jazykového materiálu získaného prostřednictvím Českého národního korpusu SYNa internetového prohledávače Google. Jedná se vesměs o psané texty, jsou v nich však zahrnuty i písemné záznamy dialogů, doslovné citace mluvené řeči a internetové diskuse s výraznými rysy mluvených komunikátů. Přestože se názory na funkčnost, efektivnost, komunikační a stylovou vhodnost či pragmatickou opodstatněnost těchto větných struktur v dosavadní lingvistické literatuře i u nelingvistické veřejnosti do jisté míry liší, bývají vnímány spíše negativně, jako bezobsažné fráze, klišé a úhybné komunikační manévry. Kniha se snaží na konkrétních textech ukázat, že tautologie a kontradikce nejsou jen nic neříkající fráze, kterých je třeba se vyvarovat, ale že plní v různých kontextech řadu specifických komunikačních funkcí, a je proto třeba vnímat je jako plně funkční jazykový prostředek a obohacení souboru lexikálně-syntaktických struktur češtiny.

Do češtiny dosud nepřeložený první ze tří románů známého klasika moderny, rakouského spisovatele, jehož hry se stále uvádějí na našich jevištích (Povídky z Vídeňského lesa, Figaro se rozvádí, Kazimír a Karolína, Neznámá ze Seiny, Don Juan se vrací z války aj.); jako prozaika ho čeští čtenáři mohou znát z výborů Století ryb a Bábinčina smrt. Věčný šosák, dopsaný autorem v roce 1930, přináší příběh neúspěšného prodavače ojetých vozů Alfonse Koblera z mnichovské Schellingstraße, který chce žít na vysoké noze. Literární kritikou bývá tento Horváthův román charakterizován jako brutálně zábavný pohled na lidskou komedii v předvečer nástupu fašismu v Evropě.

Do češtiny dosud nepřeložený první ze tří románů známého klasika moderny, rakouského spisovatele, jehož hry se stále uvádějí na našich jevištích (Povídky z Vídeňského lesa, Figaro se rozvádí, Kazimír a Karolína, Neznámá ze Seiny, Don Juan se vrací z války aj.); jako prozaika ho čeští čtenáři mohou znát z výborů Století ryb a Bábinčina smrt. Věčný šosák, dopsaný autorem v roce 1930, přináší příběh neúspěšného prodavače ojetých vozů Alfonse Koblera z mnichovské Schellingstraße, který chce žít na vysoké noze. Literární kritikou bývá tento Horváthův román charakterizován jako brutálně zábavný pohled na lidskou komedii v předvečer nástupu fašismu v Evropě.

Do češtiny dosud nepřeložený první ze tří románů známého klasika moderny, rakouského spisovatele, jehož hry se stále uvádějí na našich jevištích (Povídky z Vídeňského lesa, Figaro se rozvádí, Kazimír a Karolína, Neznámá ze Seiny, Don Juan se vrací z války aj.); jako prozaika ho čeští čtenáři mohou znát z výborů Století ryb a Bábinčina smrt. Věčný šosák, dopsaný autorem v roce 1930, přináší příběh neúspěšného prodavače ojetých vozů Alfonse Koblera z mnichovské Schellingstraße, který chce žít na vysoké noze. Literární kritikou bývá tento Horváthův román charakterizován jako brutálně zábavný pohled na lidskou komedii v předvečer nástupu fašismu v Evropě.

Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.

Soubor dvanácti povídek slovenského prozaika Pavola Weisse, který v češtině vychází pod názvem Vlastnosti snu, sympaticky svědčí o tom, že autor je i úspěšný dramatik. Všechny povídky se vyznačují přitažlivou kompozicí, která čtenáře spolehlivě vtáhne do jednotlivých příběhů. Navíc, Pavol Weiss si nachází vskutku neotřelé, poutavé a někdy až bizarní náměty svých povídek. Umné střídání vypravěčských postupů pak navozuje osobitou atmosféru, kdy zaujatý čtenář spolu s hrdiny Weissových povídek plynule přechází z reálného světa do prostoru magického přesahu, kde je možné téměř vše. Můžete být koněm, je vám umožněno létat i bez křídel, osudově se zakoukáte do vodní víly, s manželkou se milujete pouze v podivném virtuálním světě a dokonce malou částečku vašeho mozku využijí na výrobu nejmodernějších počítačů. Všech dvanáct povídek ze souboru Vlastnosti snu svým způsobem tak umožňují i čtenářům oživit jejich vlastní sny.

Devět bylo Múz ve starém Řecku, devět nebes rozlišovali v pradávné Číně, devátý Notýsek se zrodil z pera nestárnoucího spisovatele, hudebního skladatele, klavírního virtuosa a pedagoga Ilji Hurníka. Jako by pramen jeho prozaických miniatur byl nevyčerpatelný... Tentokrát sudičky přisoudily jeho devátému Notýsku okrovou barvu. S ní se zvláště nápadně snoubí autorův suchý anglický humor. Čtenář se tak dozví, jak si císař Rudolf II. neuměl poradit s nesmrtelností, proč andělé nemají smysl pro humor a nejsou schopni hlasitého smíchu, jak Hurníkovi milovaní Slezané objevili Ameriku či jak vypadá správný „vědecký“ rozbor hudby animální („Zoolog zůstane bezradný nad slepicí. Napovíme mu: Začínající kokoko je předtaktí v triole, po něm dramatický skok na těžkou dobu: Kdááák.“). Zvláštní polohu zde tentokrát zaujímá autorova pozornost filologii: tomu odpovídají např. zkoumání parazitních projevů v řečnických vystoupeních, zamyšlení nad posláním zdrobnělin v češtině či vyprávění o bezuzdném řádění slabiky ne. Milovníci Hurníkových příběhů s Sherlockem Holmesem se zase dozví, proč se slavný detektiv nestal majitelem stradivárek.

Divadelní a filmový umělec Pavel Landovský je v české kultuře znám nejen jako herec, ale také jako úspěšný komediograf – legendární se stala inscenace jeho hry Hodinový hoteliér v domovském Činoherním klubu, v níž exceloval Oldřich Nový (1969; režie Evald Schorm). Landovského hry u nás doposud souborně nevyšly a nejsou veřejnosti dostupné, svazek tak jako první představuje Landovského coby dramatika. Do souboru je zařazeno osm autorových her – Případ pro vesnického policajta, Hodinový hoteliér, Supermanka, Noční linka, Sanitární noc, Objížďka, Arest a Protentokrát zbohatnem, součástí svazku je rovněž podrobný soupis inscenací. Kniha byla vydána za finančního přispění Literárního grantu DILIA.

Knihou Brány mrazu a jiné prózy se k českým čtenářům po letech vrací Karol Sidon jako vynikající prozaik, který se ve svých textech zabývá závažnými tématy: smyslem života, religiozitou a složitostí lidských vztahů; přitom však jeho prózy nikdy nepostrádají humor. Kniha nabízí texty v České republice dosud knižně nevydané. Úvodní povídkový soubor Hluší a slepí, obsahující prózy "Trnavský hřbitov", "Nevyhnutelný příběh" a "Ti, kteří přežijí", má autobiografické ladění. Povídka "Kdo chceš psa bít" se na popisu spolupráce židovské obce s nacistickými orgány dotýká vztahu mezi takzvanou "rozumností" a "bláznovstvím". Povídka "Maminka zpívá druhý hlas" je půvabnou konfrontací autorových dětských představ s dospělou realitou: fantazijní prolnutí obou světů, vyvolané smrtí matky, která patřila do obou jakoby oddělených životů hlavního hrdiny, se dostává na hranici absurdity. Vrcholem knihy je novela "Brány mrazu" s tématem hledání smyslu života, bilancování, samoty, složitého nalézání mezilidských vztahů a víry. Ať už Karol Sidon zůstává ve svých textech pevně nohama na zemi nebo vstupuje do světa fantazie, nikdy nepřestává být autorem bolestivé upřímnosti, hlubokého tázání a krásného českého jazyka.

Knihou Brány mrazu a jiné prózy se k českým čtenářům po letech vrací Karol Sidon jako vynikající prozaik, který se ve svých textech zabývá závažnými tématy: smyslem života, religiozitou a složitostí lidských vztahů; přitom však jeho prózy nikdy nepostrádají humor. Kniha nabízí texty v České republice dosud knižně nevydané. Úvodní povídkový soubor Hluší a slepí, obsahující prózy "Trnavský hřbitov", "Nevyhnutelný příběh" a "Ti, kteří přežijí", má autobiografické ladění. Povídka "Kdo chceš psa bít" se na popisu spolupráce židovské obce s nacistickými orgány dotýká vztahu mezi takzvanou "rozumností" a "bláznovstvím". Povídka "Maminka zpívá druhý hlas" je půvabnou konfrontací autorových dětských představ s dospělou realitou: fantazijní prolnutí obou světů, vyvolané smrtí matky, která patřila do obou jakoby oddělených životů hlavního hrdiny, se dostává na hranici absurdity. Vrcholem knihy je novela "Brány mrazu" s tématem hledání smyslu života, bilancování, samoty, složitého nalézání mezilidských vztahů a víry. Ať už Karol Sidon zůstává ve svých textech pevně nohama na zemi nebo vstupuje do světa fantazie, nikdy nepřestává být autorem bolestivé upřímnosti, hlubokého tázání a krásného českého jazyka.

Básnická prvotina Venduly Vartové-Eliášové má vzhledem k tomu, jak pozdě vychází, nutně průřezový charakter. Ukázkou je v ní zastoupena nejranější tvorba, verše odrážející vytržení z krajiny dětství a stesk po domově při pobytu v zahraničí i básně reflektující čas po návratu, který jako by tu mezitím proběhl zbrkle a svévolně a autorku postavil, trochu překvapenou, až před hranici jejího osobního poločasu. Devizou pozdního básnického debutu je formální mistrovství, k němuž měla autorka příležitost dozrát. Překonala nejen stadium rozpačitého hledání výrazu typické pro juvenilie, ale dokázala se současně vyvarovat odosobněného naplňování osvědčených schémat, které trvale hrozí básníkům zamilovaným do vlastní řemeslné zručnosti. Její verš je pevně ukotvený v konkrétním obraze a současně svobodný jako list unášený větrem básnické intuice.

Čítanka je určena studentům češtiny jako cizího jazyka, kteří mají rádi příběhy a mýty a na základě jejich významového sdělení je baví odhalovat jazykové zákonitosti češtiny. Obsahuje soubor sedmnácti adaptovaných textů např. K. Čapka, K. J. Erbena, D. Fischerové, J. Haška, B. Hrabala, B. Němcové, J. Seiferta, Z. Svěráka nebo dvojice J. Suchý a J. Šlitr. Důraz se klade na rozvoj porozumění a na rozšiřování slovní zásoby. V kontextu zřetelně zobrazené komunikační situace se potom procvičuje určitá významová nebo gramatická kategorie. Velká pozornost se věnuje kategorii vidu, metodika je založena na výzkumu Českého národního korpusu. Převládá výrazná žánrová rozmanitost humorně laděných textů: Dialog, povídka, filmový scénář, anekdota, mýtus, divadelní hra, báseň a další. Specifika českého humoru a české mentality mohou studenti odhalovat porovnáváním obsahu a sdělení jednotlivých textů s kulturními zkušenostmi a návyky své země. Čítanka je koncipována tak, aby se mohla začít používat jako doprovodný výukový materiál ke gramatickým učebnicím češtiny pro studenty na prahu úrovně A2. Po dokončení práce s čítankou by měli studenti ovládat úroveň A2 aktivně a pasivně slovní zásobu úrovně B1 až B2. Úplný počet všech lemmat ("slov v základním tvaru") v celé čítance je asi 3 000. Čítanku doplňují ilustrace Petra Herolda a podrobný anglický, německý a ruský slovníček. Vychází ve třech mutacích sémanticko-gramatického přehledu: anglicky, německy a rusky

Při práci nad televizním scénářem o postavě Mistra Jana Husa se sešli spisovatelka Eva Kantůrková a režisér Jiří Svoboda. Debaty, které spolu v druhé polovině loňského roku vedli prostřednictvím e-mailů, jsou zcela nevšední. Otevírají Pandořinu skříňku, dotýkají se neuralgických míst našich životů, bolestné zkušenosti uplynulých desetiletí, podrobených nejrůznější nepřízni; uvažují o příčinách i podobě listopadového převratu, o zákulisí politických špiček, o počátku 90. let, kdy Jiří Svoboda stanul v čele KSČM (včetně brutálního atentátu na něj), o současné vládě a poměrech v ČR. Chvílemi to vypadá jako setkání vody a ohně, nebe a pekla - ale vždy je to setkání s odzbrojující tolerancí, úctou a respektem k názoru toho druhého. Rys, v dnešní době u nás stále méně častý...

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem Kamila Bednáře. Palovy texty ale v mnoha ohledech korespondují i s poetikami modernistů čtyřicátých let jako byl Jiří Kolář, Jan Hanč, nebo Josef Jedlička především v reflexi všednosti, opakování, monotónnosti, banality, prázdnoty a beztvarosti životních projektů. Palova kniha tak prolíná specifickým způsobem několik dobových jazyků. Sama o sobě pak nepředstavuje pouze historický dokument, ale dodnes živou literaturu. Svazek obsahuje edici původní sbírky Stromy a kamení doplněný o studii Vladimíra Papouška