Akropolis strana 31 z 45

Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři najdou při předoperačním vyšetření v jejím těle

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologické drama stáří, zodpovědnosti k obci a vlastní práci pro ni. Dosavadní vydání Raisova románu doprovázely tradiční, románu poněkud odlehlé, ilustrace Kašparovy. Současné vydání, připravené edičně Robertem Adamem a opatřené komentářem prof. Jaroslavy Janáčkové, vyjde poprvé s ilustracemi Raisova osobního přítele Antonína Slavíčka. Ilustrace z fondů roudnické Galerie moderního umění, reprodukované po vzoru starších na zvláštním křídovém papíře, tak zpřítomňují drsný a přece poetický kraj Hlinecka.

Další ze série Hurníkových „notýsků“ (po Zeleném, Modrém a Růžovém jde již o čtvrtý), přinášející žeň z autorových nejnovějších fejetonů, esejů, apokryfů a střídmě fabulovaných povídek. Nestárnoucí Ilja Hurník si v nich se svým laskavým humorem bere na pa

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologické drama stáří, zodpovědnosti k obci a vlastní práci pro ni. Dosavadní vydání Raisova románu doprovázely tradiční, románu poněkud odlehlé, ilustrace Kašparovy. Současné vydání, připravené edičně Robertem Adamem a opatřené komentářem prof. Jaroslavy Janáčkové, vyjde poprvé s ilustracemi Raisova osobního přítele Antonína Slavíčka. Ilustrace z fondů roudnické Galerie moderního umění, reprodukované po vzoru starších na zvláštním křídovém papíře, tak zpřítomňují drsný a přece poetický kraj Hlinecka.

Šestnáctým svazkem Spisů Františka Langera se uzavírá autorova původní tvorba v souborném vydání jeho díla. Svazek přináší texty dosud nezařazené, dodatky a opravy či texty objevené teprve v průběhu ediční přípravy těchto Spisů, a to v celé šíři žánrů i z celého období Langerovy tvorby: nezařazené scénáře, nově objevenou prózu, recenze a referáty, fejetony a články, a jako atraktivní doplněk také spisovatelovy odpovědi v soudobých mediálních anketách. Největším překvapením pro čtenáře patrně bude nově objevená povídka Padesátka na padesátce, tematicky i postavou proslulého sběratele známek Ignáce Krále patřící k cyklu Filatelistické povídky. Pozornost si zaslouží i filmový scénář Královy nejkrásnější šaty, který František Langer napsal v r. 1954 společně se svou manželkou Annou Langerovou na andersenovský motiv, stejně jako Langerův návrh na filmovou veselohru Bunny v šatně a několik nově objevených povídek z časopisů před první světovou válkou. Z dalších žánrových okruhů doplňují novinové a časopisecké příspěvky tvorbu pojatou do svazků Prostor díla, Tvorba z exilu, Legionářské prózy a Zasuté objevy. Langerovy názory na literaturu a divadlo, jeho dva největší a celoživotní zájmy, jsou podchyceny v řadě odpovědí na ankety, na jejichž otázky Langer odpovídal především v Přítomnosti, Národním osvobození, Národních listech, ale také v Lidových a Literárních novinách v letech 1920–1958. K nim se řadí i jeho odpověď ve známé anketě Proč nejsem komunistou? z Přítomnosti v r. 1924.

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek, není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých „notýsků“ nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006) a u

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Jméno tohoto prozaika a dramatika znají především posluchači rozhlasových her (napsal jich ke dvěma desítkám, některé i společně se svou manželkou Janou Knitlovou), ale také diváci televizních her a adaptací. Knižně debutoval souborem povídek v roce 1982, nazvaném Jsem historik umění a zvu vás na večeři. V loňském roce se přihlásil knihou Český sen, tematicky se zabývající československým rokem 1938. Žánrově šlo o poněkud neobvyklé spojení eseje s něčím, co by se snad dalo nazvat historické sci-fi. Šlo o úvahy, opírající se o co nejpřesnější historická fakta a které co možná nejpřístupnější formou hledaly vysvětlení aktuálních událostí roku 1938 jednak v jejich dějinných předpokladech, jednak v charakterech a osobních danostech hlavních postav tehdejšího dramatu. Také novela Vosy patří k žánru vědecko-fantastické literatury ani zde se však Oldřich Knitl neutápí v představách o fantastických vynálezech, zajímají ho spíše vypjaté dramatické situace, které by v životě lidských společenství hypoteticky mohly nastat. Vypráví příběh, odehrávající se v hlubokých lesích Tasmánie, kde přišlo na svět cosi záhadného. V celé záležitosti má prý prsty duch ostrova Debble Debble uctívaný starými Tasmánci. Patrně byl vydrážděn nezřízenou důlní činností bílých uchvatitelů. A ť tak či onak, zjevení, které se zde objeví, stojí opravdu za to. Ale je to teprve začátek a ani všem záhadám zdaleka není konec. Dr. Raspberry si například láme hlavu, jestli s tím vším nějak nesouvisí vesparin, který před lety pomáhal vyvinout. V každém případě ostrov Tasmánii čekají velké a čím dál nepříjemnější věci…

První ze tří plánovaných svazků korespondence Františka Langera. Řazení je abecední a každý autor je uveden chronologicky. V celku všech svazků půjde např. o tyto pisatele (ne u všech byl nalezen i dopis Langerův): E. Bass, A . Branald, bratří Čapkové, V. Fischl, E. Hostovský, O. John, E. Konrád, J. Knap, J. Kopta, F. Kožík, P. Křička, F. Kubka, B. Lacina, M. Majerová, R. Medek, V. Neff, S. K. Neumann, A. C. Nor, O. Nový, J. Seifert, F. Šrámek, A. M. Tilschová, J. Urzidil, E. Valenta, F. C. Weiskopf, V. Závada. Stejně reprezentativní je výběr pisatelů z řad divadelních režisérů a herců, dále výtvarníků, literárních a výtvarných kritiků, novinářů atd. V korespondenci jsou i listy T. G. Masaryka, E. Beneše, H. Benešové, J. Masaryka ad. Korespondence zachycuje i čas legií (řada legionářů se k Langerovi hlásila po mnoho let, od dnes neznámých jmen po Z. Fierlingera ad.) a emigraci z let 1939–1945. Významné jsou konvoluty dopisů Jiřího Langera (k nim se vztahují dopisy M. Broda, E. Hostovského, A. Hoffmeistera, A. Pelce aj.). Dopisy jsou bohatě komentovány hlavní editorkou Martou Dandovou, textovou přípravu podnikli Milada Chlíbcová a Zdeňka Nováková (mají zkušenost např. z vydání korespondence Karla čapka – Langrova je jí typem i významem podobná), na vydání se dále podílejí Jiří Holý a Vladimír Justl.

Děj nové knihy Jindry Tiché -- /Čas fíků/ -- se snaží odhalit hlubší souvislosti a příčiny, které před více jak dvaceti lety vedly k sametové revoluci v tehdejším Československu. Příběh již čtrnácté knihy této originální autorky se odehrává ve dvou rovinách. První čtenáře zavede do Spojených států amerických v době prezidentství Jimmy Cartera a Ronalda Reagana. Kromě ostře viděných srovnávacích portrétů těchto dvou politiků nabízí mimo jiné i neotřelý pohled na každodenní život v Americe sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Druhá část knihy se pak odehrává v kouzelném prostředí italské Umbrie a Toskánska na jaře roku 2009. Hrdinové navštěvují slavná místa antického světa a renesance a objevují myšlenkové dědictví, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo nejen evropskou kulturu, ale také naši českou současnost. Objevuje se zde i svébytná aluze na Hannibalovo Kartágo, zachycené prostřednictvím Flaubertova slavného románu Salambo. A samozřejmě v knize nechybí ani autorčina milovaná Praha, kterou Jindra Tichá žijící na Novém Zélandu nikdy nevymazala ze svého srdce a kterou dokáže (snad i díky geografické vzdálenosti) vidět ve výraznějších konturách než většina současných českých prozaiků.