Akropolis strana 31 z 52

Logika praví, že osm je přirozené číslo, které následuje po číslu sedm a předchází číslu devět. Také osmému Notýsku Ilji Hurníka předcházelo sedm předešlých (Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový a Sivý, takže autor začne mít problém, zda vzorník barev nebude zcela vyčerpán). Nepořádek v matematice vytváří fakt, že autor ke svým devadesátinám vydává t e p r v e osmý Notýsek. Nesměl by to však být neúnavný I. Hurník, aby si s problémem neporadil. Stejně jako v předchozích svazcích i zde přesvědčivě dokládá, že je mistrem prozaických miniatur par excellence. Nelze však skrývat ani skutečnost, že četba jeho Notýsků má nespornou poznávací hodnotu. Jen namátkou - čtenáři se v tomto Oranžovém dozvědí např. o celosvětovém unikátu - vesničce Mechová, kde levice a pravice skončila ve vzájemném objetí, právě tak jako o knížectví, kde hokejisté hrají v květnu a ženy v dubnu strojí stromeček a malují kraslice. Zjistí také, proč jistému dědečkovi vadilo, že nám ukradli Vltavu, či co si díky své až chorobné abstinenci natropí účetní Nepísk. Autor samozřejmě zavede čtenáře i na Backer Street, aby nahlédli co s Sherlockem Holmesem udělá podzim, či co se stane, když slavný detektiv ve spolupráci s dr. Watsonem začne psát paměti.

Ztracené dítko avantgardy - i tak by šlo s trochou nadsázky charakterizovat osud Miloše Hlávky. Patřil k mladým intelektuálům, kteří vstupovali do literárního života po skončení první světové války. Již od svých 17 let publikoval na stránkách novinového a časopiseckého tisku své básně a prózy i překlady světových autorů. Pohyboval se v okruhu mladých avantgardních scén, jako byly Divadlo Dada a Moderní studio, byl také členem prvního Burianova voicebandu. Ve 30. letech působil v nakladatelství Sfinx, poté byl krátce dramaturgem Lucernafilmu, na podzim roku 1939 byl přijat jako lektor do činohry Národního divadla v Praze, kde byl po vynuceném odchodu F. Götze pověřen zastupováním šéfa činohry. Miloš Hlávka se nikdy netajil svými výhradami vůči komunistům. Nebylo mu to zapomenuto a po r. 1948 bylo zřejmé, že má být z historie české literatury zcela vymazán. Miloš Hlávka tomu napomohl i volbou svých témat (co by pracujícím mohl přinést epos Kormorán, inspirovaný životními osudy českého šlechtice, na berlínském okruhu tragicky zahynulého pětadvacetiletého automobilového závodníka Jiřího z Lobkovic). Přispět k tomu mělo i nedoložené nařčení z kolaborace během okupace či manželství s německou tanečnicí Irmgard Otte. V určitém smyslu by bylo možné nalézat i jisté paralely mezi Hlávkovým osudem a životními příběhy Vlasty Buriana, Adiny Mandlové, Nataši Gollové a dalších českých umělců. Smyslem této publikace není snaha dělat z Hlávky básníka velikosti Seiferta, Nezvala či Holana, nýbrž napravení určité křivdy a zpřístupnění jeho literárního odkazu dnešní čtenářské generaci (tím spíše, že v Hlávkově literární pozůstalosti jsou i práce dodnes nevydané - např. právě sbírka Písně na rozloučenou, překvapením mohou být ale i Hlávkovy neznámé prózy z 30. let). Knihu doplňuje obrazová příloha a zasvěcená studie Tomáše Vučky, vymezující Hlávkovo místo v kontextu české literatury. Ilustrace Josef Velčovský.

Román pojednává o bratrech Langerových, zejména o dramatiku Františkovi a chasidsky zaměřeném Jiřím. Románové dění vytváří nejen vztahy mezi oběma bratry, ale především dobová atmosféra od sklonku 19. století až po začátek dvacátých let 20. století. V Letech legionů se čtenář setká nejen se známými jmény z kulturního světa, ale také s dobovými událostmi. V románu vedle bratrů Langerových vystupují i Jaroslav Hašek, Viktor Dyk, Josef Váchal, Rudolf Medek, Tomáš Masaryk, Franz Kafka, Max Brod a řada dalších. Z významných společenských a dobových událostí je zachycena činnost Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, první světová válka a sibiřská anabaze našich legií. František Všetička tímto svým románem navazuje na svá předchozí biografická díla - na román Před branami Omegy, zobrazující životní osudy Jakuba Arbesa, a na Daleký dům, podávající životní příběh Viktora Dyka.

Nová kniha známé česko-novozélandské autorky Jindry Tiché klade čtenářům otázku, zda máme právo - pokud je to v našich možnostech - zasahovat do lidského života. Zemětřesení, které otřáslo Novým Zélandem 22. února 2011, zničilo druhé největší město této země - Christchurch, které angličtí emigranti stavěli od šedesátých let 19. století, a v jedné vteřině zahubilo stovky lidí. Statisíce ostatních obyvatel ztratily práci, domov a veškerý majetek. Otřesy půdy ale pokračují dál, takže královská komise s konečnou platností rozhodla, že město na stejném místě nebude možné obnovit. Hospodářská škoda je astronomická a postihne na daních každého obyvatele země. Jak tomu bývá v podobných případech, část novozélandské společnosti propadne skepsi a nihilismu, začne odmítat tradiční morální hodnoty. Na tomto pozadí se odehrává soudní bitva o vině či nevině člověka, vzdělaného univerzitního profesora Fergusona, který pomohl své nevyléčitelně nemocné matce zemřít a jehož společnost pro legalizaci eutanazie oslavuje jako anděla milosrdenství. V konfrontaci s tím líčí Jindra Tichá neokázalé štěstí rodiny, kde konečně přichází na svět dlouho očekávaná dcera a vnučka. Výsledkem je strhující literární podobenství, v němž se prolíná mysterium smrti a tajemství zrození.

Radka Denemarková patří mezi nejpozoruhodnější české prozaické a dramatické autory své generace. Za své dílo získala řadu ocenění, její romány byly přeloženy do několika cizích jazyků. Divadelní hra Spací vady, která měla premiéru v říjnu 2010 v pražském Divadle Na zábradlí, je mistrně vystavěné drama pro tři herečky. Na neurčitém místě se v něm po smrti ocitají anglická prozaička Virginia Woolfová, americká básnířka Sylvia Plathová a výstřední milionářka Ivana T. Ve vynuceném soužití, při kterém musejí obstarávat i velmi banální domácí práce včetně vaření a šití, každá z postav odhaluje - často proti své vůli - to ze svého života, co se sama před sebou snažila zamlčet. A třebaže vše dramatické se zde odehrává jen v dialozích tří postav, hra je plná nečekaných zvratů, náhle se vyjevivších animozit a nečekaných náklonností, vzdorování životu i smiřování se s ním. Hra Spací vady byla inscenována ve výrazně zkrácené verzi, její první knižní vydání ji čtenářům poprvé představuje v úplnosti. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka z pražské inscenace.

Radka Denemarková patří mezi nejpozoruhodnější české prozaické a dramatické autory své generace. Za své dílo získala řadu ocenění, její romány byly přeloženy do několika cizích jazyků. Divadelní hra Spací vady, která měla premiéru v říjnu 2010 v pražském Divadle Na zábradlí, je mistrně vystavěné drama pro tři herečky. Na neurčitém místě se v něm po smrti ocitají anglická prozaička Virginia Woolfová, americká básnířka Sylvia Plathová a výstřední milionářka Ivana T. Ve vynuceném soužití, při kterém musejí obstarávat i velmi banální domácí práce včetně vaření a šití, každá z postav odhaluje - často proti své vůli - to ze svého života, co se sama před sebou snažila zamlčet. A třebaže vše dramatické se zde odehrává jen v dialozích tří postav, hra je plná nečekaných zvratů, náhle se vyjevivších animozit a nečekaných náklonností, vzdorování životu i smiřování se s ním. Hra Spací vady byla inscenována ve výrazně zkrácené verzi, její první knižní vydání ji čtenářům poprvé představuje v úplnosti. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka z pražské inscenace.

Temný příběh podivného nájemného vraha Stano Dziuby zvaného Čoko a jeho neslitovné působení tvoří základní vypravěčskou linku románu odvíjející se v prostředí kriminálního podsvětí i policie. Osudově pronikne do života zdánlivě lehkomyslného překladatele Martina Litery, který se náhodně stal svědkem vyřizování účtů v cizojazyčném gangu a Čoko dostane objednávku na jeho likvidaci. Souběžně se postupně odkrývá komplikovaný a překvapivě nejednoznačný osobní život čtyřiačtyřicetiletého Martina Litery s tragikomicky nepovedenými manželstvími, netradičními poměry s vdanými ženami a začínajícím zvláštním vztahem k nakladatelské redaktorce o generaci mladší. Důležitou postavou románu je i Martinův strýc Lukáš Litera, který se řadu let živil jako hotelový noční recepční a nyní si užívá vlastně zázračnou vysokou rentu. Už zcela nečekaně ho v jeho letech zasáhne láska, jejíž zrod je dlouho skryt za tajemně motivovanými vpravdě výstředními erotickými praktikami. Přitažlivý, rušný děj románu směřuje k překvapivým rozuzlením, které přinášejí radost i zmar, tak, jak tomu bývá i v každodenním životě.

Tomáše Belka (* 1965) můžete znát z pódií českých rockových klubů a festivalů jako tenorsaxofonistu. Hrál mimo jiné v Garáži a dodnes hraje ve skupině Sto zvířat, v níž je také výhradním autorem textů. Jako textař psal a píše i pro celou řadu dalších interpretů, včetně těch mediálně nejznámějších (Lucie Bílá, kapela Lucie), i pro divadlo. Nikdy nic nebylo je průřez jeho písňovými texty, nazvaný podle stejnojmenného hitu Sta zvířat a podle toho, co vám odpoví na dotaz, jestli někdy něco měl s múzou milostné poezie Erató. Belkovy texty patří k tomu nejlepšímu v české rockové poezii. Jsou psány s nadhledem, lehkostí a smyslem pro humor, přitom nezakrývají vážný obsah a citlivost. Editorem knihy, doplněné autorovými "citáty" a řadou unikátních fotografií, je Jan Šulc.

Kniha 50 nápadů pro děti, jak přispět k záchraně planety je výjimečná tím, že představuje ochranu přírody jako dobrodružství a ukazuje, že člověk nemusí být dospělák, aby dokázal něco změnit. Kromě informací a praktických návodů, které děti můžou zkoušet samy doma, ve škole, s rodiči nebo s kamarády, obsahuje zábavné ekopokusy, kvízy a spoustu odkazů na internetové stránky, kde se kluci a holky mohou dozvědět víc. Českou verzi knihy, které se ve světě prodalo více než milion výtisků, navrhla ilustrátorka a grafička Kateřina Janatová jako krásnou věc, kterou budou děti rády brát do ruky a ke které se budou rády vracet. Určeno dětem ve věku 8–12 let (a nejen jim!)

Když jsme obdrželi milý rukopis Kamily Skopové v roce 2004, netušili jsme, jakou tradici vánočních knížek s ním otevíráme. Od té doby vychází tato drobná knížka téměř každoročně ve stále se zvyšujícím nákladu. Čím si Vánoční svátky získaly zájem čtenářů? – Vánoční publikace Kamily Skopové (1944), výtvarnice a folkloristky, žijící v malé roubence na Vysočině u Hlinska, zpřítomňuje atmosféru českých Vánoc skrze téma, jež je v rámci vánočních zvyků dodnes u nás nejživější – tj. téma sváteční kuchyně. V poutavě psaném povídání o tom, co servírovali naši předci na vánoční stůl, s jakými zvyky a tradicemi, najdeme i praktické vánoční recepty, aktualizované na dnešní běžně dostupné suroviny. Knížku doprovází autorka jemnými ilustracemi. Není tedy divu, že na Vánoční svátky navázala postupně celá série autorčiných knížek, mapující svátky a obyčeje velikonoční, rodinné a také svět dětských her a radostí.

Silvie Goralová žije se svou mámou Klárou v rodinném domku na okraji města. Ve vedlejším domě bydlí Klářina sestřenice Tereza Poláková se svými syny Gregorem a Danielem. Všechny tři děti, protože nemají otce, vyrůstají jako sourozenci se dvěma mámami. Rodinná idyla se začne bortit, když si mámy usmyslí, že by se Silvie a Gregor měli vzít, aby jejich pozemky zůstaly pěkně pohromadě. Ale děti mají jiné plány - Silvie miluje Daniela a Daniel jí a také holuby, které mu daroval zdejší farář. Pan Matúš, ve vsi velmi oblíbený, si dárky kupuje mlčení chlapců-ministrantů, které na faře sexuálně obtěžuje. Když Daniel v noci na 21. srpna 1968 náhle zmizí, Silvie tuší, že to nesouvisí jen s okupací Československa vojsky Varšavského paktu. Vydá se ho hledat do Rakouska a Ameriky... Zdenka Becker je rakouská autorka s československými kořeny (narodila se v Chebu, vyrůstala v Bratislavě, v r. 1974 se vdala do Rakouska). Dosud publikovala sedm románů, které byly přeloženy již do 14 jazyků, je rovněž autorkou řady divadelních a rozhlasových her. Kolombína je její první knižní prací, přeloženou do češtiny (překlad je dílem Hany Linhartové).

Přestože Karol Sidon (nar. 1942) patří k neznámějším současným českým spisovatelům, dobrá polovina jeho dramat není známa ani veřejnosti, ani odborníkům. K blížícímu se autorovu jubileu jsme se proto rozhodli uspořádat kompletní vydání jeho divadelních a rozhlasových her. Přítomný soubor tak poprvé představí celé Sidonovo dramatické dílo, včetně her považovaných za ztracené. Publikace ukáže autora jako dramatika neustálých výzev, jehož hry mají široký tematický i žánrově-stylový záběr. Sidon si například vyzkoušel psychologickou dramatickou výpověď (v pozoruhodné "vesnické hře" Zpívej mi na cestu), grotesku z vojenského prostředí (Latríny), "portrétní" hru (jeho nejznámější Shapira), opakovaně hledal vlastní "podání" absurdní hry (zde je třeba poukázat zejména na brilantní, zcela neznámou Etudu o hodináři), s úspěchem se pokusil o dramatickou parafrázi biblických příběhů (purimová hra Ester) nebo o dramatizaci (Komenského Labyrintu). Čtenáři Karola Sidona se tedy mají na co těšit! - Edice a doslov Lenka Jungmannová.

Příručku Čeština extra doplňuje sada tří tradičních audio CD. Obsahuje 246 nahrávek rodilých mluvčích, které mohou rovněž sloužit jako audioklíč k jednotlivým cvičením.

Čeština extra představuje první příručku svého druhu na trhu. Je určena širokému spektru studentů-cizinců, kteří si chtějí upevnit a procvičit základy české gramatiky - shrnuje a doplňuje učivo z různých učebnic pro začátečníky. Tento přehledný, systematický a praktický návod, jak češtinu používat, obsahuje především: " zrcadlové řešení výkladu a gramatických cvičení " upozornění na časté a typické chyby " barevné označení pádů, které umožňuje lepší pochopení jejich užití " spoustu užitečných frází a obratů v příkladech a ve cvičeních, čímž uživatelům přibližuje českou gramatiku v přirozeném kontextu " převážně spisovnou češtinu, seznamuje však uživatele i s běžně mluvenou češtinou " základní gramatiku úrovně A1, kterou by začátečníci měli ovládat aktivně, ale též pokročilejší gramatiku z úrovně A2, jejíž pasivní znalost pomůže lépe rozumět jak psané, tak mluvené autentické češtině Každá z 50 lekcí začíná jednoduchým a přehledným výkladem, za nímž následují cvičení. Součástí příručky je audio klíč (zdarma ke stažení na www.akropolis.info/extra, paralelně nabízíme k zakoupení rovněž audiopack 3 CD), gramatická příloha, barevné tabulky pro deklinaci, přehled pádů, předložek a sloves, česko-anglický slovníček instrukcí a gramatických pojmů.

Doménou literární historičky a editorky Jaroslavy Janáčkové je česká literatura 19. století. Po řadě autorských monografií nebo problémově koncipovaných souborů studií představuje přítomná kniha první výbor z jejích kratších statí publikovaných v obtížně dostupných časopisech nebo sbornících, doplněný o příspěvky dosud netištěné. Stati autorka vybírala ze zralého období své vědecké práce, sahajícího od sklonku šedesátých let 20. století do současnosti. Přihlížela k tomu, aby na dílčích příkladech poukazovaly k vybraným metodologickým problémům, jichž se ve své práci literární historičky dlouhodobě dotýkala (kritika, čtenář, trvání žánru, studium ohlasu literárních děl, jejich nadnárodní inspirace, populární literatura, konfliktní situace literární komunikace, korespondence). Zejména jí však šlo o to, aby vybrané studie ukazovaly literaturu - především předminulého věku - jako otevřené zřídlo hodnot, otázek, smyslu, navštěvované těmi největšími ze soudobých básníků či prozaiků, jako byli Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Jan Skácel či Ladislav Fuks, a i jejich prostřednictvím trvající v naší přítomnosti. Tím je dáno také centrální pravidlo výběru, upřednostňující jednotlivé dílo jako interpretační výzvu nebo s tvořivou osobností spojené mikroskopické průhledy do literární komunikace před studiemi přehledovými, syntetizujícími, kulturně typologickými. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je delší kapitola poslední, pokoušející se naopak o makroskopický pohled na českou literární kulturu 19. století a nabízející tak mimo jiné pozadí souvislostí k dílčím pojednávaným otázkám. Kniha je otevřena úvodem, v němž autorka začleňuje vybrané studie do příběhu svého profesionálního života. Obálka s ilustrací Zdeňka Sýkory.

Od roku 1957 se v Sobotce pořádá festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka. Ruská bohemistka Ludmila Budagovová (nar. 1932) z Ústavu slavistiky Ruské akademie věd v Moskvě se festivalu účastní od roku 1977 a od té doby pro něj připravila 12 odborných přednášek z oblasti české a ruské literatury, česko-ruských literárních a kulturních styků a ruských kulturních reálií, mimo jiné např. texty Literatura ruské meziválečné emigrace v Československu; Telefonní rozhovor Brežněv - Dubček z léta 1968 a jeho důsledky i pro Šrámkovu Sobotku; Karel Hynek Mácha v Rusku (recepce, překlady, význam). Ve festivalovém okruhu si získala Budagovová řadu přátel, oblíbila si město samotné. Texty, v nichž se s mezinárodním odstupem zabývá zvláštnostmi festivalu, jeho periodizací, obsahem a významem pro českou kulturu, literaturu a školství, jsou doplněny předmluvou prof. Jaroslavy Janáčkové a ediční poznámkou archiváře, historika a spoluorganizátora festivalu Jana Bílka.