Akropolis strana 32 z 52

Ojedinělá publikace, zachycující vývojové etapy ve formování města od jeho počátků do současnosti, od antického města přes středověké, renesanční, barokní až po dnešní dny. Autorka postihuje typické atributy u jednotlivých typů měst (římská, rezidenční, posádková, hvězdicová, přístavní, zahradní, metropole atd.), ale i urbanismus a denní život ve městě, např. počátky klášterů, náboženských poutí, výstavby katedrál, fortifikačních systémů, hotelů, kaváren, módy, obchodů, cirkusů, muzeí, galerií, divadel, univerzit, zrod dálnic, letišť, mrakodrapů, továren, železnic, metra, automobilismu, činžovního bydlení, horolezectví, lázeňství, sběratelství, tržnic i obchodních domů, městských bulvárů aj. Čtenář zde nalezne spoustu zajímavostí, např. kdy se začala používat zrcadla, židle, peřiny či příbory, kdy se začalo s čištěním ulic a odvozem odpadu, s plánovanou výstavbou zahrad a parků, loveckých obor, kdy se začaly využívat varhany, výtahy nebo toaletní papír, proč se na cestách a silnicích jezdilo vlevo, kdy se objevují první dvojitá okna se sklem, zoologické zahrady či odkdy se datuje vznik městských relaxačních a odpočinkových zón.

Radovan Lukavský (1919-2008) patřil k předním postavám českého divadla, filmu, televize a rozhlasu a vynikal i svým uměním recitátorským. Mimořádná vzdělanost a schopnost analytického myšlení jej pak přivedla také k úvahám o recitaci. Přítomná kniha přináší texty Radovana Lukavského o umění přednesu z let 1966-2000. Opírá se zejména o tři zásadní teoretické a popularizační práce. První z nich s "halasovským" názvem Nad přípravou slova (1966) se zabývá problematikou od historických souvislostí oboru uměleckého přednesu až po praktické otázky recitace. Druhá studie nazvaná O zanedbatelných maličkostech (1983) se svým vznikem váže k výročí Poetické vinárny Viola. Studie třetí, Mezi básníkem a posluchačem (1986), byla přednesena na interpretačním semináři o díle V. Holana. Podobné odborné stati (přinášející i praktické návody) se dosud v českém prostředí neobjevovaly, ani od teoretiků, tím méně od herců. Práce Radovana Lukavského jsou vstřícné, srozumitelné a přesné a mohou být přínosné všem, kdo se o obor uměleckého přednesu zajímají.

Stěžejní dílo populárního filozofa, které je zásadně přepracováno a poučeno o nová zjištění etologie a ekologie. Autor zde pojednává problematiku absurdity, zla a zoufalství, uvažuje o náboženských řešeních problémů, o rozkoši, slasti, seberealizaci, problému práce a činnosti vůbec. Všímá si však i "lepší budoucnosti" a její přípravy, vstupu do vesmíru a dosahu tohoto kroku pro člověka, vztahů mezi mužem a ženou, otázek globalizace a planetárního dialogu i paradoxů naděje. Autorova práce tak dává mj. i odpověď na proslavený dotaz Thomase Manna, zda "je život vlastně něco víc než jakási dočasná plíseň hmoty?"

Radovan Lukavský (1919-2008) patřil k předním postavám českého divadla, filmu, televize a rozhlasu a vynikal i svým uměním recitátorským. Mimořádná vzdělanost a schopnost analytického myšlení jej pak přivedla také k úvahám o recitaci. Přítomná kniha přináší texty Radovana Lukavského o umění přednesu z let 1966-2000. Opírá se zejména o tři zásadní teoretické a popularizační práce. První z nich s "halasovským" názvem Nad přípravou slova (1966) se zabývá problematikou od historických souvislostí oboru uměleckého přednesu až po praktické otázky recitace. Druhá studie nazvaná O zanedbatelných maličkostech (1983) se svým vznikem váže k výročí Poetické vinárny Viola. Studie třetí, Mezi básníkem a posluchačem (1986), byla přednesena na interpretačním semináři o díle V. Holana. Podobné odborné stati (přinášející i praktické návody) se dosud v českém prostředí neobjevovaly, ani od teoretiků, tím méně od herců. Práce Radovana Lukavského jsou vstřícné, srozumitelné a přesné a mohou být přínosné všem, kdo se o obor uměleckého přednesu zajímají.

Kolektivní monografie je dílčím příspěvkem k problematice tematizované v rozličných podobách již od prvních filozofických úvah, od prvních reflexí na téma umění. V posledních desetiletích se reprezentace stala jedním z klíčových pojmů západní filozofie a estetiky - pojmem produktivně využívaným i zavrhovaným, otevírajícím nová témata i nové pohledy na témata stará. V českém prostředí však tento pojem dosud nezazníval tak, jak by odpovídalo jeho významu. Předkládaná monografie usiluje přispět k obohacení tohoto nezaplněného prostoru v českém teoretickém a kritickém diskurzu. Jejím záměrem není komplexně zmapovat problematiku reprezentace ani poskytnout čtenáři její systematický teoretický výklad, ale nahlédnout toto téma z různých perspektiv, z nichž může být reflektováno i využíváno při zkoumání filozofického a teoretického diskurzu, při analýze řeči literatury i filmu.

Šestý sborník AUČCJ přináší všem zájemcům o problematiku češtiny jako cizího jazyka rozmanité příspěvky pronesené během roku 2011 na společných setkáních. Přednášející z řad odborníků, lingvistů a učitelů daného oboru se zabývali tématy jako konkurence spisovné a nespisovné češtiny, vzdělávání učitelů češtiny pro cizince, pragmatická lingvistika ve výuce češtiny jako cizího jazyka, práce s chybou, genderová lingvistika či mládež-cizinci. Jejich články jsou zaměřené jak teoreticky, tak prakticky. Předkládají mj. některé výzkumy mezi zahraničními studenty češtiny, možnosti využití chystaného žákovského korpusu CzeSL, dále ojedinělý projekt, jenž vyústil v představení Certifikované zkoušky z češtiny pro mládež v zahraničí, jsou zde představeny možnosti dalšího vzdělání učitelů češtiny pro cizince a také publikace zaměřené na vzdělávání mládeže. Tyto a další příspěvky jsou pak doplněny ukázkami praktické výuky, jež mohli účastníci setkání AUČCJ zhlédnout v rámci pracovních dílen (workshopů). V roce 2011 však také došlo k významnému posunu samotné Asociace. Té se podařilo uspět ve výběrovém řízení pořádaném MŠMT a MVČR, a zajišťovat tak výuku azylantů a osob s doplňkovou ochranou pro tento rok. Význam AUČCJ se ale projevuje i nárůstem počtu jejích členů, organizace se stává ve vědomí české i zahraniční společnosti šířeji známou. Mnohé o tom vypovídají webové stránky Asociace, a proto je sborník uveden jejich prezentací. Věříme, že čtenáři zde najdou zajímavé, poutavé a poučné informace, které budou moci uplatnit i ve své praxi.

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za "svaté písmo" českého undergroundu, je nejen oslavou "alternativního způsobu života" lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science-fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna filosofická témata, která ve svých diskusích formují některé z postav. Jakkoli je toto dílo možno označit i za "dobrodružnou literaturu", evokující např scenérie "tajuplného ostrova", jeho celkové vyznění dosahuje až síly náboženské, evangelijní zvěsti o tom, že na tomto světě je navzdory všemu očekávání přece jen "možno žít". Za tento román, jejž poprvé vydali manželé Škvoreckých v torontském 68 Publishers, získal jeho autor Cenu Egona Hostovského; dílo již také vyšlo v překladech do cizích jazyků. Chystané, v pořadí již čtvrté knižní vydání nejznámější prózy Egona Bondyho koriguje dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby a překlepy jsou zde opraveny podle původního autorova rukopisu a strojopisu z r. 1974. Ediční příprava Martin Machovec.

je čtyřstránková příručka o něco většího formátu než A4, tištěná na oboustranně laminované křídě. Její inovovaná, rozšířená verze z roku 2010 je určena začátečníkům a středně pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka, k občasnému nahlédnutí ji však využijí i pokročilí mluvčí. Představuje jednoduchý přehled základních gramatických a lexikálních jevů, důležitých pro úspěšnou každodenní komunikaci, který je vždy po ruce. Nekopíruje mechanicky tradiční gramatická pravidla, ale přizpůsobuje výklad vnímání a potřebám cizojazyčných mluvčích (využívá např. barevné kódování pro značení gramatického rodu, zjednodušené schéma ilustrující vyjadřování směru a lokace apod.).

Intermedialita je dnes módní metoda, zatímco poetika poněkud vyšla z módy. Právě tyto dva přístupy však spoluautoři publikace organicky sklenují ve zkoumání příběhu, jak se realizuje v jednotlivých uměních a médiích nebo v jejich vzájemných vazbách. Sledují tak například proměny renesančního příběhu Beatrice Cenci v evropské a americké literatuře a výtvarném umění či v nedávném Lynchově filmu Mulholland Drive nebo posuny v seriálových verzích adaptacích klasických (např. Dickensových) děl, k nimž dochází v závislosti na vývoji televizní technologie či změnách požadavků veřejnoprávní televize. Mezioborový přístup kombinující vědění a metody dějin umění, literární a filmové vědy či mediálních studií však neznamená, že kniha je určena jen zástupcům těchto oborů - její autoři se snažili psát tak, aby oslovili nejen ty, kdo hranice oborů překračují, ale šíře i ty, kdo se prostě zajímají o výtvarné umění, literaturu, film - a v televizi se jen nedívají na obrázky, ale přemýšlejí, jak asi bude vystavěn další díl seriálu...

Pražské legendy vycházejí v edici Adaptovaná česká próza, určené studentům češtiny jako cizího jazyka.

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.

Böhmische Weihnachten sind ein Begriff an sich. Was steckt dahinter? Als wir 2004 dieses Büchlein von Kamila Skopová erstmals veröffentlichten, ahnten wir nicht, welche Tradition wir damit begründen würden. Seit damals erscheint die tschechische Orig inalversion dieses kleinen Buches mit steigender Auflage fast jedes Jahr neu. Wodurch fesselt es das Interesse seiner Leserinnen und Leser? - Diese Publikation von Kamila Skopová (1944), bildende Künstlerin und Volkskundeexpertin, welche in ihrem gez immerten Häuschen im Hügelland bei Hlinsko in Ostböhmen lebt, bringt die tschechische Weihnachtsatmosphäre vor allem anhand eines Themas in die Gegenwart, welches im Rahmen der weihnachtlichen Traditionen bis heute bei uns am lebendigsten geblieben i st - anhand der Festtagsküche. In ihren spannend geschriebenen Erzählungen darüber, was unsere Vorfahren am Weihnachtstisch servierten, verbunden mit welchen Bräuchen und Traditionen, finden wir auch praktische Weihnachtsrezepte, aktualisiert und an die heute erhältlichen Rohstoffe angepasst. Das Buch wird von feinen Illustrationen der Autorin anschaulich ergänzt. Es ist also kein Wunder, dass die "Böhmischen Weihnachten" ihre schrittweise Fortsetzung in einer Reihe von weiteren Büchern der Auto rin fanden, welche die Feiertage und Traditionen zu Ostern, jene im Rahmen der Familie und auch die Welt der Kinderspiele und -freuden zum Inhalt haben.

Sedm bylo divů světa, na sedmi pahorcích se rozkládal Řím, sedm svobodných umění vyznávali antičtí vzdělanci, o existenci sedmi nebes jsou přesvědčeni uctívači islámu, s e d m Notýsků má na svém kontě nestárnoucí Ilja Hurník. V rozpětí sedmi let vyda l v Akropolisu sedm notýsků (Zelený, Modrý, Růžový, Fialový, Infračervený, Tyrkysový a nyní Sivý), jejichž čtenářům nedal ani jednou příležitost zapochybovat o svém literárním mistrovství, neuvěřitelném ovládnutí kouzel a tajů prozaických miniatur. A ť již někdy inklinují více či méně k arabesce, apokryfu, sloupku, bajce, fejetonu, eseji či střídmě fabulované povídce, vždy mají nezaměnitelný rukopis s osobitou poetikou. Jen zřídka se lze v domácí literatuře setkávat s tak ojedinělým smyslem pro p řekvapivou zkratku, gradaci příběhu a jeho pointování, s nevšední prací s jazykem, jeho rytmem i zvukovou stránkou.

Sedm bylo divů světa, na sedmi pahorcích se rozkládal Řím, sedm svobodných umění vyznávali antičtí vzdělanci, o existenci sedmi nebes jsou přesvědčeni uctívači islámu, s e d m Notýsků má na svém kontě nestárnoucí Ilja Hurník. V rozpětí sedmi let vyda l v Akropolisu sedm notýsků (Zelený, Modrý, Růžový, Fialový, Infračervený, Tyrkysový a nyní Sivý), jejichž čtenářům nedal ani jednou příležitost zapochybovat o svém literárním mistrovství, neuvěřitelném ovládnutí kouzel a tajů prozaických miniatur. A ť již někdy inklinují více či méně k arabesce, apokryfu, sloupku, bajce, fejetonu, eseji či střídmě fabulované povídce, vždy mají nezaměnitelný rukopis s osobitou poetikou. Jen zřídka se lze v domácí literatuře setkávat s tak ojedinělým smyslem pro p řekvapivou zkratku, gradaci příběhu a jeho pointování, s nevšední prací s jazykem, jeho rytmem i zvukovou stránkou.

Zdena Bratršovská a František Hrdlička autorsky spolupracují už od 70. let. Napsali řadu prozaických děl s nádechem magického realismu, jakož i několik dramat a básnických sbírek. Nevyhýbají se ani publicistice a čas od času shromáždí své texty, kter é vyšly v novinách či časopisech, v samostatném výboru. Prvý, s názvem Politikův umělec a umělcův politik, vyšel roku 2002, druhý přináší tato kniha. Její texty vznikaly v letech 2004 až 2007, mají esejistický charakter a autoři se v nich zamýšlejí n ad situací dnešního člověka. Zajímá je prostor, který obýváme, životní styl, generační rozdíly, dětský a zvířecí svět, postavení outsiderů a lidí s handicapem, vliv emocí na naše rozhodování i podstata hrdinství. Vyslovují se k pedagogické, lékařské i moderátorské praxi a uvažují o lyrické tvorbě jako o národním fenoménu. V nejrozsáhlejších esejích zkoumají proměny utopické literatury a rozpornou úlohu hudby v běžném životě.