Akropolis strana 39 z 45

S každou láskou nové verše, i to by se dalo říct o poezii Bohumíra Petra. Zoufalství /Milostného příběhu/ (Akropolis 2006) tentokrát vystřídalo radostné opojení. Po přečtení útlé sbírky si však uvědomíme, že verše autorovi diktoval nejen silný milostný

Historie počítačových her v Československu 80. let byla donedávna považována za pouhou poznámku na okraj velkých dějin tohoto média, které se odehrávaly v USA a v Japonsku. Kniha Jak obehrát železnou oponu však ukazuje, že u nás za normalizace vznikla jedinečná herní scéna, jejíž analýza může obohatit studium počítačových her i populární kultury. Místní programátoři totiž patřili k prvním na světě, kdo hry soustavně používali k vyprávění osobních příběhů i k politickému aktivismu. Kniha Jaroslava Švelcha, původně vydaná na sklonku roku 2018 u MIT Press, je postavena na více než čtyřiceti rozhovorech a studiu archivního materiálu, a to včetně dochovaných her. Na příbězích místních amatérských programátorů mapuje počátky hraní a tvorby her pro osmibitové mikropočítače na československém území. Vychází při tom z přesvědčení, že počítačoví amatéři jsou prototypickým příkladem aktivního publika a svébytnou fanouškovskou komunitou. Jedná se tedy o práci, jež kombinuje prvky historiografie s kulturálními a mediálními studii. První část knihy se zabývá obecně kontextem počítačového hobby. Sleduje marné pokusy o výrobu domácích modelů mikropočítačů a debaty o (ne)dostupnosti počítačové techniky. Přináší příběhy vytrvalých nadšenců, kteří své počítače dováželi či pašovali ze Západu a ukazuje, jakým způsobem tyto západní stroje zapadly do československých domácností. Kniha rovněž popisuje způsoby, jimiž lokální komunity využívaly existujících infrastruktur organizací, jako byly Svazarm nebo Pionýr, a pátrá po cestách, jimiž se západní software dostával k místním uživatelům. Závěrečné dvě kapitoly pak dokumentují domácí herní tvorbu, jež kreativně přetvářela západní vzory a postupně se posouvala k osobité původní tvorbě. Kniha například podrobně analyzuje hru Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze 16. 1. 1989, v níž ikonický západní hrdina bojuje proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti a Lidových milic během Palachova týdne. Ukazuje, že českoslovenští amatéři patřili k prvním herním tvůrcům, kteří považovali hry za flexibilní vyjadřovací prostředek schopný zpracovávat celou šíři témat a postojů.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Cílem publikace je připomenout dějiny Katedry české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze od jejího založení na konci čtyřicátých let 20. století až do let osmdesátých. Editor s několika spolupracovníky z řad studentů tak činí prostřednictvím rozhovorů s pamětníky – někdejšími pedagogy katedry – a jejich vzpomínek, dobových materiálů, úryvků z učebních textů i beletrie založené na dokumentárních faktech. Katedra byla tradičním a prestižním vědeckým i pedagogickým pracovištěm a formovaly ji významné osobnosti oboru od Jana Mukařovského přes Františka Buriánka a Felixe Vodičku, až po neblaze proslulého Vítězslava Rzounka. Minulost katedry tak do značné míry vypovídá o dějinách literárněvědné bohemistiky a samozřejmě i Filozofické fakulty UK daného období. Publikace využívá metod současné orální historie (srovnej úvodní studii o cílech a metodologii projektu), je tedy založena na rozhovorech s pamětníky (Antonín Jelínek, Zdeněk Pešat, Jaroslava Janáčková, Květuše Sgallová, Vladimír Binar, Věra Menclová a další). Tyto texty doplňují další materiály: zápisy dobových schůzí (z archivu UK a osobních archivů), ukázky učebních textů vytvořených pracovníky katedry (od kolektivního Nástinu české literatury... z r. 1952 až k Rzounkově Nástinu z r. 1982), beletristické texty, inspirované událostmi na katedře a založené na dokumentárnosti (Honzíková, Křelinová-Pražáková, Ivanov, Binar, Viewegh). Závěr přináší kalendárium (hlavní data z dějin katedry, soupis učitelů a vyučovaných předmětů, fotografie) a rejstřík.

Protiokupační básnická skladba /Ruce Goliášovy/, vzniklá těsně po 21. srpnu 1968, populární od konce 60. let zejména díky publikování v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy. V listopadových dnech roku 1989 ji autor poémou /Ruce Davidovy/ rozšířil na svéby

Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Got-liebově archivu v Bostonu, přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969-1980. Nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis společně s Nadací Jana a Medy Mládkových jím uzavírá ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i vlastní realizace nebyly jednoduché. Samotný soubor dopisů (tato nádherná vzájemná korespondence je svým způsobem pokračováním jejich někdejších forbín), vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu, však tentokráte doplňují i některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především zde je uveřejněn Voskovcův pokus o autobiografii (zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví). Editor Ladislav Matějka její text konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950-1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island. Také tento dokument je zde otištěn vůbec poprvé.

Semjon Chanin (vlastním jménem Alexandr Zapol, narozen v roce 1970) je básník, editor a překladatel. Studoval mimo jiné literární vědu v estonském Tartu. S dalšími rusky píšícími lotyšskými básníky založil seskupení Orbita (www.orbita.lv), které dnes volně sdružuje i výtvarníky, fotografy, filmaře a hudebníky. Orbita proslula spojováním poezie s videem a performancemi různého druhu dnes provozuje uměleckou Laboratoř v jedné z budov bývalého rižského přístavu. Semjon Chanin je básník naprosto svébytného rukopisu, dobře obeznámený s historií ruské poezie.