Akropolis strana 39 z 52

Soubor textů z let 2000–2007 od známé grafičky a ilustrátorky je komponovanou koláží postupně se rozvíjejících, na sebe navazujících textových vrstev nejspíše srovnatelnou se strukturou cyklu Šlépějí Jakuba Demla. Z původního plánu souboru polofaktografi ckých-polofi ktivních dopisů autorčině příteli Ernestu Kolowratovi se odvíjí textové pásmo osobních intimních vzpomínek na rodinu i na umělecké přátele autorčiny (např. okruh tzv. Hanzlberku, Bohumil Hrabal, Daniel a Jiří Reynkovi, Boris Hybner), sarkastických, ironických i hořkých reflexí současných společenských a politických událostí, úvah o smyslu života a tvorby, prokládané původní autorčinou lyrikou, verši mimořádné křehkosti, výrazové pregnantnosti a formální vytříbenosti. Význam tohoto v současném českém literárním kontextu velmi ojedinělého textu je ještě podtržen autorčinou prací s jazykem: záměrně voleny jsou prostředky lehce archaizující. K textovému cyklu patří též soubor autorčiných grafických listů.

Dva bratři, mladší, atraktivní herec propadlý alkoholu, starší, jeho zachránce, filmový režisér živící se reklamami, dvě sestry, panensky svatá ošetřovatelka a přičinlivá prostitutka, hodný a zlý policajt, dva andělé, tři zloději, obětavá matka, vážný min

Že rozhovor nemusí být jen informativní, o tom nás přesvědčuje kniha Jana Koláře. Jeho původně novinová interview nejsou vázána na nějakou časovou událost, do značné míry jsou bilanční a představují vlastně jakési medailony výrazných individualit českého uměleckého světa. Je v nich přece jenom snad zachyceno cosi nadčasového : životaběh zpovídaného umělce, atmosféra doby, výklady, jistěže osobní, tvorby, postojů a reakcí na události kulturní a společenské. **Kniha přináší rozhovory, mapující umělecké osudy takových osobností, jako jsou Petr Nárožný, Ladislav Smoček, Jan Schmid, Jiří Krejčík, Miloš Forman, Zdeněk Svěrák, Pavel Kohout, Jiří Suchý, Ludvík Kundera, Jan Švank-majer, Věra Chytilová a Jiří Menzel.

Výchova dětí je problematika, s níž se setkala či v nějaké podobě setká alespoň v některé životní fázi většina z nás. Pokud ovšem jde o výchovu dítěte nadaného, talentovaného, vše se poměrně komplikuje: umět talent rozpoznat a úspěšně a smysluplně jej rozvinout, vyžaduje citlivý přístup. Především od jeho nejbližšího okolí, tj. zejména rodiny a učitelů. V publikaci Odvaha k nadání čerpá Erika Landau, zakladatelka a vedoucí Institutu na podporu věd a umění pro děti a mládež na univerzitě v Tel Avivu a inspektorka Psychoterapeutického ústavu lékařské fakulty tamtéž, z mnohaletých zkušeností se vzděláváním mimořádně nadaných dětí. Na konkrétních příkladech ukazuje nutnost kreativního a především individuálního přístupu ke vzdělávání dětí, zabývá se obtížnou integrací nadaného dítěte do společnosti, či rolí rodičů při jeho výchově. Knížka tak zaujme všechny, kdo se s dětmi a jejich nadáním setkávají. Práce významné psycholožky Eriky Landau o kreativitě, nadání, hře, o možnostech v psychote

Polský spisovatel Stanisław Lem (1921–2006) je známý především jako autor žánru science fiction. Neméně důležité, u nás přitom téměř neznámé jsou Lemovy publicistické texty, v nichž se zabývá především kybernetikou, informatikou, genetikou, robotikou, internetem a dalšími tématy, která úzce souvisejí s civilizačním pokrokem. Právě díky těmto textům se Lem záhy proslavil jako prognostik, jenž byl leckdy sám překvapen, když se objevy, které kladl do vzdálené budoucnosti, začaly uskutečňovat už za jeho života. Do výboru jsou pro podání uceleného obrazu Lemovy tvorby zařazeny také ukázky z jeho životopisu, v nichž se vyjadřuje k nejdůležitějším událostem 20. století. Rozpadla se světová socialistická soustava, došlo ke změně politického systému, což provázely v naší části Evropy změny nejen ekonomické. Současně začala nabírat na obrátkách revoluce v oblasti biotechnologií a zpracování informací. To vedlo k podstatným změnám v lidské kultuře i způsobu života. K těmto novým jevům přistupuje

Polský spisovatel Stanisław Lem (1921–2006) je známý především jako autor žánru science fiction. Neméně důležité, u nás přitom téměř neznámé jsou Lemovy publicistické texty, v nichž se zabývá především kybernetikou, informatikou, genetikou, robotikou, internetem a dalšími tématy, která úzce souvisejí s civilizačním pokrokem. Právě díky těmto textům se Lem záhy proslavil jako prognostik, jenž byl leckdy sám překvapen, když se objevy, které kladl do vzdálené budoucnosti, začaly uskutečňovat už za jeho života. Do výboru jsou pro podání uceleného obrazu Lemovy tvorby zařazeny také ukázky z jeho životopisu, v nichž se vyjadřuje k nejdůležitějším událostem 20. století. Rozpadla se světová socialistická soustava, došlo ke změně politického systému, což provázely v naší části Evropy změny nejen ekonomické. Současně začala nabírat na obrátkách revoluce v oblasti biotechnologií a zpracování informací. To vedlo k podstatným změnám v lidské kultuře i způsobu života. K těmto novým jevům přistupuje

Polský spisovatel Stanisław Lem (1921–2006) je známý především jako autor žánru science fiction. Neméně důležité, u nás přitom téměř neznámé jsou Lemovy publicistické texty, v nichž se zabývá především kybernetikou, informatikou, genetikou, robotikou, internetem a dalšími tématy, která úzce souvisejí s civilizačním pokrokem. Právě díky těmto textům se Lem záhy proslavil jako prognostik, jenž byl leckdy sám překvapen, když se objevy, které kladl do vzdálené budoucnosti, začaly uskutečňovat už za jeho života. Do výboru jsou pro podání uceleného obrazu Lemovy tvorby zařazeny také ukázky z jeho životopisu, v nichž se vyjadřuje k nejdůležitějším událostem 20. století. Rozpadla se světová socialistická soustava, došlo ke změně politického systému, což provázely v naší části Evropy změny nejen ekonomické. Současně začala nabírat na obrátkách revoluce v oblasti biotechnologií a zpracování informací. To vedlo k podstatným změnám v lidské kultuře i způsobu života. K těmto novým jevům přistupuje

Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před čtyřiceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.

Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před čtyřiceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.

Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před čtyřiceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.

Kniha o Otokaru Březinovi přináší reprezentativní soubor dosud převážně jen časopisecky uveřejněných a dnes už mnohdy zapomenutých studií katolicky orientovaného literárního kritika, historika a básníka Miloše Dvořáka. Ten se narodil roku 1901 v Jasenici

Jaro klamných iluzí je v komorní rovině příběh životního rozčarování jedince, v obecnější rovině příběh ztráty iluzí celé generace. Hrdinka knihy žije poměrně spokojenou existenci v milované Praze, dosáhla Kristových let, je šťastně vdaná, má povolání, které jí vyhovuje, navíc společnost kolem ní se začala měnit k lepšímu. Pražské jaro 1968 začíná příslibem, že po dvaceti letech šikanování a tyranie nastává stříbrný věk prosperity a porozumění socialismu s lidskou tváří. Rok, který následuje, zboří všechny její iluze a nakonec ji přinutí opustit všechno, co dosud milovala, vyměnit svůj spořádaný život za nejistou existenci emigranta. Vedle komorního příběhu jedné lásky a jedné nevěry je román J. Tiché také ne-smlouvavým pohledem na tehdejší společnost, její nemorálnost, její nesmyslné iluze o poli-tické realitě

Liberecký fotograf a spisovatel Jan Pikous (* 9. 3. 1929) patří spolu s Ladislavem Postupou a Čestmírem Krátkým k nejvýznačnějším představitelům Studia pro výtvarnou fotografii, které se v šedesátých letech minulého století proslavilo nekonvenčním přístup

Ediční řada Krásná setkání představuje široké pole aktivit profesora Josefa Kouteckého, zakladatele dětské onkologie a dlouholetého děkana 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který je nejen vynikajícím odborníkem, milovníkem a znalcem umění a historie, ale také oblíbeným řečníkem. V pořadí pátá kniha, řazená v cyklu Krásných setkání jako šestá, s názvem Nejen s Múzami je rozdělena do čtyř oddílů. V prvním čekají na čtenáře vtipné, moudré a zasvěcené proslovy z vernisáží známých umělců (Boris Jirků, Tomáš Bím, Oldřich Kulhánek, František Ronovský aj.). V druhém oddíle nalezneme proslovy, kterými profesor Koutecký zahajoval prvních devět rudolfinských koncertů z obnoveného cyklu Kocianova kvarteta a jeho hostů (srovnej svazek Krásných setkání věnovaných koncertům Karolinským). V oddíle Křty se dozvíme, co popřál do života několika knihám a hudebním nosičům. V posledním části nalezneme mimo jiné rozsáhlou stať o osobnosti významného českého mecenáše J. Hlávky, úvodní slovo k výstavě fotografií onkologicky nemocných dětí, ale i úvahu o místě spirituality v dnešní medicíně či oslavnou řeč o českém houskovém knedlíku. Svazek doprovází řada barevných ilustrací předních českých výtvarných umělců – přátel Josefa Kouteckého.

V rámci doplňkových materiálů k výuce češtiny jako cizího jazyka vychází oblíbená čtyřstránková příručka tentokrát ve své vietnamské verzi (dosud anglicky, německy a rusky) Představuje jednoduchý přehled nejdůležitějších gramatických jevů, který je vždy po ruce. Příručka je určena začátečníkům a středně pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka, k občasnému nahlédnutí ji však využijí i pokročilí mluvčí. Slouží k rychlé orientaci a pomáhá ubránit se strachu ze změn českých koncovek a z časování českých sloves. Na rozdíl od podobných existujících brožurek, které vycházejí z tradiční české gramatiky pro Čechy, se snaží vidět český jazyk očima cizince a postihnout ty jevy, které cizojazyčný mluvčí vnímá a potřebuje.

Kniha představuje libereckého rodáka Stanislava Hněličku, legionáře od Tobruku a Dunkerque, který byl vyznamenán dvěma Československými válečnými kříži, nejvyšším státním českým vyznamenáním Řádem Bílého lva (říjen 2007) a mnoha dalšími medailemi. Nejen č