Akropolis strana 38 z 45

Autor popisuje příběh svého otce, který jako dítě se svými dvěma sourozenci a matkou utíkaly na Balkáně před první světovou válkou. Síla matky, která svou vůlí ochránila své děti před vojáky různých národností, hladem a zimou, aby dokázala nemožné a vrátila se s nimi na Moravu. Zbytečnost a hloupost války, která nepřináší užitek vůbec nikomu.

Reprezentativní výbor z díla jednoho z nejpozoruhodnějších básnických talentů současného Slovenska (* 1958).

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.

Autor se v knize zabývá dílem Olgy Barényiové, česko-německé spisovatelky, která publikovala česky řadu děl v letech 1941–1945 a po svém odchodu do Rakouska pak několik kontroverzních protičeských románů. Z domácího obzoru poté zcela zmizela, přestože její romány a divadelní hry měly ve své době bohatou reflexi recenzentů. Informace o životě autorky jsou velice kusé a někdy mají podobu mytické senzace. Proto se autor rozhodl soustředit nikoliv na životní osudy autorky, ale především na komplexní analýzu a interpretaci celého konvolutu jejích děl – románů, povídek, divadelních her a esejů. Věnuje rovněž pozornost dobovým recenzím a časopiseckým reflexím tvorby Olgy Barényiové. Při tom si klade obecnější otázky týkající se vztahu rétorických strategií autora a dobového veřejného diskursu či proměny autorčina slovníku ve vztahu k jazyku, lokalitě a době. Součástí knihy je obrazová a dokumentární příloha. Vychází za podpory - Ministerstva kultury ČR.

Předkládaný soubor studií mapuje více než padesátiletý badatelský zájem Vladimíra Justla o básníkovu tvorbu. Jádro výboru tvoří texty z 60. let, uveřejňované především na stránkách různých periodik či jako doslovy ve výborech z básníkova díla, v nichž Vladimír Justl jako první po roce 1948 podává zasvěcený komentář celé dosavadní Holanovy tvorby a zároveň i ucelenější pohled na proměnu Holanovy poetiky od jeho prvotiny přes přísnou metrickou stavebnost básníkových veršů 30. let až k postupnému opouštění pevného metra a prozaizaci verše. Celek pak uzavírají autorovy studie z porevolučního období, jež svým široce syntetizujícím záběrem zaujímají přední místo v dosavadním holanovském bádání. Literární historik, teatrolog a editor Vladimír Justl (1928–2010) patří k předním znalcům života a díla Vladimíra Holana. Jako jeho dvorní editor se v průběhu 60. let 20. století zasloužil o mocné znovuvstoupení tohoto básníka do české literatury, ale i do širšího kulturního povědomí. Postupně prosadil k vydání jeho básnické sbírky a větší lyrickoepické skladby ze 40. a 50. let, které nemohly vyjít po roce 1948, a zároveň i básníkovu tvorbu z let šedesátých. V té době rovněž edičně připravil několik antologií z básníkova díla. V letech 1965–1988 edičně koncipoval Holanovy sebrané spisy.

Kniha ruského historika a spisovatele Petra Šiljajeva (nar. 1949), žijícího v ČR a člena českého PEN Klubu, je románovým svědectvím o poměrech v někdejším východním bloku. Svědectví o to cennější, že pochází od člověka, který do Čech přišel v srpnu 1968 jako příslušník sovětských okupačních jednotek a v Čechách měl řadu přátelských vazeb na zdejší umělecké kruhy (R. Cortés, M. Čepelka, V. Daněk, O. Suchý aj.). Právě reflexe ruského a českého uměleckého prostředí 70. a 80. let 20. století patří k nejzdařilejšímu, co na toto téma dosud vzniklo. Kniha (vydaná v ruském jazyce a oceněná výroční prémií nakladatelství Globus, Lugansk 2001) bude čtenářsky jistě přitažlivá i u nás, vzhledem k neznámým nebo už zapomenutým faktům z roku 1968, posbíraným v archivech bývalého SSSR, které publikuje i s výroky a protesty ruských disidentů proti okupaci.