Akropolis strana 44 z 52

Vánoční publikace Kamily Skopové, výtvarnice a folkloristky, nastiňuje atmosféru českých Vánoc a přibližuje sváteční kuchyni takovou, jak vypadala před sto lety.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Kniha ruského historika a spisovatele Petra Šiljajeva (nar. 1949), žijícího v ČR a člena českého PEN Klubu, je románovým svědectvím o poměrech v někdejším východním bloku. Svědectví o to cennější, že pochází od člověka, který do Čech přišel v srpnu 1968 jako příslušník sovětských okupačních jednotek a v Čechách měl řadu přátelských vazeb na zdejší umělecké kruhy (R. Cortés, M. Čepelka, V. Daněk, O. Suchý aj.). Právě reflexe ruského a českého uměleckého prostředí 70. a 80. let 20. století patří k nejzdařilejšímu, co na toto téma dosud vzniklo. Kniha (vydaná v ruském jazyce a oceněná výroční prémií nakladatelství Globus, Lugansk 2001) bude čtenářsky jistě přitažlivá i u nás, vzhledem k neznámým nebo už zapomenutým faktům z roku 1968, posbíraným v archivech bývalého SSSR, které publikuje i s výroky a protesty ruských disidentů proti okupaci.

Básník a esejista Petr Král, narozený v Praze, od září 1968 žijící v Paříži, je autorem víc než tří desítek knížek, psaných česky i francouzsky: jeho doménou je poezie, ale věnuje se také filmové, literární a výtvarné esejistice, překladu a ediční práci – mj. v roce 2002 vyšla v nakladatelství Gallimard, jehož lektorem rovněž určitou dobu byl, jeho monumentální antologie moderní české poezie 1945–2000. V 60. letech minulého století patřil v Čechách k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera, posléze ve Francii své surrealistické východisko opouštěl – směrem k „pěší metafyzice“, jak sám říká a jíž je věrný dodnes. Rozhovor kritika a editora Radima Kopáče (1976), autora rozsáhlých dialogů mj. s Bohumilou Grögerovou (Klikyháky paměti, 2005) a Janem Řezáčem (Deliria, 2004) vzniká u příležitosti Králova návratu do Čech: rozhovor si za svůj leitomotiv zvolil úniky, neboť právě úniky z jedné země do druhé, z jednoho žánru k jinému, z jedné umělecké kategorie do další, jsou pro Petra Krále, svým způsobem permanentního nomáda a všetečného umělce, celoživotně příznačné. Knihu doprovází antologie Královy poezie a dokumentární fotografie.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického` státu. Na osudech stárnoucího „šamana`, tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět`, v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou` epikou a „autokonfesní` lyrikou. Dílo vychází poprvé v nezkrácené, necenzurované podobě.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

První ze tří plánovaných svazků korespondence Františka Langera. Řazení je abecední a každý autor je uveden chronologicky. V celku všech svazků půjde např. o tyto pisatele (ne u všech byl nalezen i dopis Langerův): E. Bass, A . Branald, bratří Čapkové, V. Fischl, E. Hostovský, O. John, E. Konrád, J. Knap, J. Kopta, F. Kožík, P. Křička, F. Kubka, B. Lacina, M. Majerová, R. Medek, V. Neff, S. K. Neumann, A. C. Nor, O. Nový, J. Seifert, F. Šrámek, A. M. Tilschová, J. Urzidil, E. Valenta, F. C. Weiskopf, V. Závada. Stejně reprezentativní je výběr pisatelů z řad divadelních režisérů a herců, dále výtvarníků, literárních a výtvarných kritiků, novinářů atd. V korespondenci jsou i listy T. G. Masaryka, E. Beneše, H. Benešové, J. Masaryka ad. Korespondence zachycuje i čas legií (řada legionářů se k Langerovi hlásila po mnoho let, od dnes neznámých jmen po Z. Fierlingera ad.) a emigraci z let 1939–1945. Významné jsou konvoluty dopisů Jiřího Langera (k nim se vztahují dopisy M. Broda, E. Hostovského, A. Hoffmeistera, A. Pelce aj.). Dopisy jsou bohatě komentovány hlavní editorkou Martou Dandovou, textovou přípravu podnikli Milada Chlíbcová a Zdeňka Nováková (mají zkušenost např. z vydání korespondence Karla čapka – Langrova je jí typem i významem podobná), na vydání se dále podílejí Jiří Holý a Vladimír Justl.

První ze tří plánovaných svazků korespondence Františka Langera. Řazení je abecední a každý autor je uveden chronologicky. V celku všech svazků půjde např. o tyto pisatele (ne u všech byl nalezen i dopis Langerův): E. Bass, A . Branald, bratří Čapkové, V. Fischl, E. Hostovský, O. John, E. Konrád, J. Knap, J. Kopta, F. Kožík, P. Křička, F. Kubka, B. Lacina, M. Majerová, R. Medek, V. Neff, S. K. Neumann, A. C. Nor, O. Nový, J. Seifert, F. Šrámek, A. M. Tilschová, J. Urzidil, E. Valenta, F. C. Weiskopf, V. Závada. Stejně reprezentativní je výběr pisatelů z řad divadelních režisérů a herců, dále výtvarníků, literárních a výtvarných kritiků, novinářů atd. V korespondenci jsou i listy T. G. Masaryka, E. Beneše, H. Benešové, J. Masaryka ad. Korespondence zachycuje i čas legií (řada legionářů se k Langerovi hlásila po mnoho let, od dnes neznámých jmen po Z. Fierlingera ad.) a emigraci z let 1939–1945. Významné jsou konvoluty dopisů Jiřího Langera (k nim se vztahují dopisy M. Broda, E. Hostovského, A. Hoffmeistera, A. Pelce aj.). Dopisy jsou bohatě komentovány hlavní editorkou Martou Dandovou, textovou přípravu podnikli Milada Chlíbcová a Zdeňka Nováková (mají zkušenost např. z vydání korespondence Karla čapka – Langrova je jí typem i významem podobná), na vydání se dále podílejí Jiří Holý a Vladimír Justl.

Kniha ruského historika a spisovatele Petra Šiljajeva (nar. 1949), žijícího v ČR a člena českého PEN Klubu, je románovým svědectvím o poměrech v někdejším východním bloku. Svědectví o to cennější, že pochází od člověka, který do Čech přišel v srpnu 1968 jako příslušník sovětských okupačních jednotek a v Čechách měl řadu přátelských vazeb na zdejší umělecké kruhy (R. Cortés, M. Čepelka, V. Daněk, O. Suchý aj.). Právě reflexe ruského a českého uměleckého prostředí 70. a 80. let 20. století patří k nejzdařilejšímu, co na toto téma dosud vzniklo. Kniha (vydaná v ruském jazyce a oceněná výroční prémií nakladatelství Globus, Lugansk 2001) bude čtenářsky jistě přitažlivá i u nás, vzhledem k neznámým nebo už zapomenutým faktům z roku 1968, posbíraným v archivech bývalého SSSR, které publikuje i s výroky a protesty ruských disidentů proti okupaci.

Sborník k nedožitému osmdesátému výročí narození prof. Milana Machovce (23. 8.), připravený péčí jeho pražských studentů, představuje mnohovrstevnatý soubor různých textů – od odborných příspěvků po osobní vzpomínky přátel a osobností různých oborů. Zahraniční příspěvky jsou k dispozici v originálu i v českém překladu. Nalezneme tu řadu postřehů ze slavného „Dialogu“ konce šedesátých let, i řadu poznámek k bytovým univerzitám let osmdesátých i k poslednímu období Machovcova života. Díky této mozaice pohledů máme příležitost vést vlastní dialog s jednou z největších osobností české filosofie druhé poloviny dvacátého století. Asi nejvýraznější stopu zanechal Milan Machovec v roli zprostředkovatele – mezi velikány minulosti a palčivými problémy přítomnosti, jako jeden z iniciátorů marxisticko-křesťanského dialogu ve střední Evropě a především popularizací filosofie, přiblížením filosofických problémů široké veřejnosti. Milan Machovec je postava hledačská, osobitá, zařaditelná leda mezi „své příbuzné“ v dějinách – osobnosti stejně široce rozkročené, stojící na pomezí různých filosofických a myšlenkových směrů. Zabýval se především významnými postavami české filosofie a myšlení, marxismem a křesťanstvím a posléze ekologickou problematikou a feminismem. Mezi jeho nejznámější publikace patří Ježíš pro moderního člověka, T. G. Masaryk, Smysl lidského života či Filosofie tváří v tvář zániku. Do sborníku přispěli mj. Milan Balabán, Egon Bondy, Petr Pithart či Jindřich Srovnal, biografickou část zpracoval Tomáš Novák, otištěn je dosud česky nepublikovaný starší text Ericha Fromma, dále pak bibliografie a řada dokumentárních fotografií.

Vánoční publikace Kamily Skopové, výtvarnice a folkloristky, nastiňuje atmosféru českých Vánoc a přibližuje sváteční kuchyni takovou, jak vypadala před sto lety.

Někdejší vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, známý autor knihy Teorie elity a problém elity, signatář Charty 77 Miroslav Jodl (* 1924), ve své nejnovější studii podrobuje zkoumání římsko-katolickou církev. Za počátek jejího úpadku považuje druhou dekádu 4. století, kdy se křesťanství stalo oficiální ideologií se všemi důsledky obratu (chudého i duchovního) „kristovství“ k zámožnému, konformnímu a záhy i násilnému „křesťanství“, tedy církvi. Vypočítává všechny její prohřešky od raného středověku po současnost a zdůrazňuje i málo vnímanou okolnost, že v době pobělohorské, v období protireformace, u nás církev zavedla plnou totalitu, trvající přinejmenším půldruhého století. „Obrat národa“ zpět do lůna církve samospasitelné nešel zpravidla příliš hluboko, nicméně zde autor shledává počátek nalomení „národního charakteru“, jehož důsledky se projevují prakticky až do současnosti. K tomuto eseji je připojena kapitola z již zmíněné knihy Teorie elity a problém elity, pojednávající o podstatě německého nacismu a italského fašismu. Knihu doplňuje medailon autora z pera prof. Emanuela Pecky.

Šestnáctým svazkem Spisů Františka Langera se uzavírá autorova původní tvorba v souborném vydání jeho díla. Svazek přináší texty dosud nezařazené, dodatky a opravy či texty objevené teprve v průběhu ediční přípravy těchto Spisů, a to v celé šíři žánrů i z celého období Langerovy tvorby: nezařazené scénáře, nově objevenou prózu, recenze a referáty, fejetony a články, a jako atraktivní doplněk také spisovatelovy odpovědi v soudobých mediálních anketách. Největším překvapením pro čtenáře patrně bude nově objevená povídka Padesátka na padesátce, tematicky i postavou proslulého sběratele známek Ignáce Krále patřící k cyklu Filatelistické povídky. Pozornost si zaslouží i filmový scénář Královy nejkrásnější šaty, který František Langer napsal v r. 1954 společně se svou manželkou Annou Langerovou na andersenovský motiv, stejně jako Langerův návrh na filmovou veselohru Bunny v šatně a několik nově objevených povídek z časopisů před první světovou válkou. Z dalších žánrových okruhů doplňují novinové a časopisecké příspěvky tvorbu pojatou do svazků Prostor díla, Tvorba z exilu, Legionářské prózy a Zasuté objevy. Langerovy názory na literaturu a divadlo, jeho dva největší a celoživotní zájmy, jsou podchyceny v řadě odpovědí na ankety, na jejichž otázky Langer odpovídal především v Přítomnosti, Národním osvobození, Národních listech, ale také v Lidových a Literárních novinách v letech 1920–1958. K nim se řadí i jeho odpověď ve známé anketě Proč nejsem komunistou? z Přítomnosti v r. 1924.

Šestnáctým svazkem Spisů Františka Langera se uzavírá autorova původní tvorba v souborném vydání jeho díla. Svazek přináší texty dosud nezařazené, dodatky a opravy či texty objevené teprve v průběhu ediční přípravy těchto Spisů, a to v celé šíři žánrů i z celého období Langerovy tvorby: nezařazené scénáře, nově objevenou prózu, recenze a referáty, fejetony a články, a jako atraktivní doplněk také spisovatelovy odpovědi v soudobých mediálních anketách. Největším překvapením pro čtenáře patrně bude nově objevená povídka Padesátka na padesátce, tematicky i postavou proslulého sběratele známek Ignáce Krále patřící k cyklu Filatelistické povídky. Pozornost si zaslouží i filmový scénář Královy nejkrásnější šaty, který František Langer napsal v r. 1954 společně se svou manželkou Annou Langerovou na andersenovský motiv, stejně jako Langerův návrh na filmovou veselohru Bunny v šatně a několik nově objevených povídek z časopisů před první světovou válkou. Z dalších žánrových okruhů doplňují novinové a časopisecké příspěvky tvorbu pojatou do svazků Prostor díla, Tvorba z exilu, Legionářské prózy a Zasuté objevy. Langerovy názory na literaturu a divadlo, jeho dva největší a celoživotní zájmy, jsou podchyceny v řadě odpovědí na ankety, na jejichž otázky Langer odpovídal především v Přítomnosti, Národním osvobození, Národních listech, ale také v Lidových a Literárních novinách v letech 1920–1958. K nim se řadí i jeho odpověď ve známé anketě Proč nejsem komunistou? z Přítomnosti v r. 1924.