Akropolis strana 42 z 52

Čtyřstránková příručka tištěná na oboustranně laminované křídě představuje jednoduchý přehled nejdůležitějších gramatických jevů, který je vždy po ruce. Příručka je určena začátečníkům a středně pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka, k občasnému nahlédnutí ji však využijí i pokročilí mluvčí. Slouží k rychlé orientaci a pomáhá ubránit se frustraci z české flexe. Na rozdíl od podobných existujících brožurek, které vycházejí z tradiční české gramatiky pro Čechy a seznamují tak cizince se zákoutími typu předseda či nůše, se snaží vidět český jazyk očima cizince a postihnout ty jevy, které cizojazyčný mluvčí vnímá a potřebuje. Pro zachycení funkce rodu v systému jazyka a tabulku deklinace používá populární barevné kódování (Ma, Mi, F, N), - uvádí zjednodušené vzory konjugace (-Á slovesa, -Í slovesa, dva typy -E sloves) a zachycuje druhou pozici nepřízvučných slov ve větě, která je klíčová pro porozumění

Dramatický příběh z léta 1945, který se odehrál v severočeském Novém Boru. Jsou čtyři týdny po válce a nepraví se mstí na nepravých. Do města přicházejí české revoluční gardy, vedené podplukovníkem Josefem S. Následují domovní prohlídky německých domácností, kde gardisté údajně hledají zbraně, vojenskou výstroj nebo rozhlasové přijímače. Desítky německých občanů jsou odvedeny na náměstí a po několikahodinovém exemplárním mučení a bití je osm z nich proti vůli místního národního výboru gardisty zastřeleno. Poté velitel gardistů nařídil „vypovězení“ rodin zastřelených a dalších zadržených Němců jako „osob neznajících kázně“ do Německa. Během transportu gardisté zavraždili také národním výborem nově jmenovaného německého primáře novoborské nemocnice. Následujícího dne ve městě proběhla společná svatba tří česko-německých párů. Hromadná vražda měla nepochybně zastrašit místní Němce a současně posloužit jako argument na podporu nezbytnosti odsunu jako jediného řešení bezpečnostní situace. V pozadí se skrývá i motiv odplaty za sedm popravených vůdců rumburské vzpoury z roku 1918, pohřbených na zdejším hřbitově. Krutý příběh, postrádající logiku, má rozměry antické tragédie...

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Jedenáctou prozaickou prací známé česko-novozélandské autorky je novela o neobvyklé lásce. Její název naznačuje vlastní téma. I když se naše osvícená společnost už vyrovnala s problémem cizoložství, stále ještě považuje krvesmilstvo za tabu. Autorka hledá odpověď především na dvě otázky: je možné, aby člověk našel své alter ego, toho partnera, který jediný se k němu po všech stránkách hodí, právě v kruhu vlastní rodiny? Co se stane s milenci, kteří se z morálních ohledů své lásky vzdali? Čtenář se nad jejich příběhem, zasazeným do padesátých a šedesátých let dvacátého století, může zamýšlet nad tím, co vlastně tvoří podstatu manželského soužití.

Kniha přináší širšímu čtenářskému publiku vůbec poprvé archivní dokumenty a dopisy, jež se váží bezprostředně k pobytu Františka Palackého a jeho ženy Terezie na zámku v Lobkovicích (Neratovicích). V obecné rovině pak navíc výtečně dokumentuje způsob života přední pražské měšťanské rodiny na venkově kolem poloviny 19. století – zejména shromážděná korespondence poskytuje ojedinělé svědectví o náladách venkovanů v okolí Lobkovic po potlačení pražského povstání v roce 1848 a o vztahu majitelů i správy velkostatku k tamnímu obyvatelstvu. Součástí publikace je historie lobkovického statku sepsaná Františkem Palackým, záznamy z jeho deníků, smlouva o koupi statku a zámku, doklady o stavebních úpravách, vzájemná korespondence manželů Palackých z let 1830–1858, dopis obsahující pozvání Boženy Němcové do Lobkovic, zpráva o dopravě ostatků Terezie Palacké tamtéž, závěť Františka Palackého s odkazem lobkovickému kostelu a tisková oznámení o převozu Františka Palackého do Lobkovic po jeho smrti. Kniha obsahuje i edičně upravenou zprávu o uložení manželů Palackých na tamním hřbitově. K vydání připravil přední český historik Jiří Kořalka

Nové (opravené) vydání zcela rozebraného titulu. Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným titulem nakladatelství A kropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený dr. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém (1963–1968) a třetím (1969–1980) dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

O životě nejmladší dcery našeho prvního prezidenta, Olgy Masarykové 25. 5. 1891 12. 9. 1978, se toho u nás příliš neví. Není ani divu, Masarykova nejmilejší dcera strávila většinu svého života v cizině. Do exilu odjela se svým otcem již v prosinci

Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři najdou při předoperačním vyšetření v jejím těle

Třetí svazek uzavírá autorovu korespondenci, ve stejném duchu navazuje na předchozí dopisy publikované v Korespondenci I a II. Svazek přináší další nová poznání a objevy. Jsou to především dopisy mladého Františka Langera literárnímu historiku, knihovníku a básníku Janu Thonovi, v nichž se projevuje úplně jiný Langer, než jsme ho znali doposud. V tomto díle najdeme i dopisy F. Langera s výtvarnými umělci, dále dopisy významných představitelů literárního i literárněktitického života.

Knížka Velikonoční svátky o století zpátky známé folkloristky a výtvarnice Kamily Skopové (1944) volně navazuje na jeden z nejúspěšnějších titulů nakladatelství Akropolis posledních let Vánoční svátky o století zpátky. Autorka tu příznačně vlídným a čtivý

O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek, není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých „notýsků“ nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006) a u

O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek, není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých „notýsků“ nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006) a u

Nová knížka Romana Ráže v ničem nenavazuje na jeho předcházející modelové prózy (Učitel ptačího zpěvu, Faust umírá dvakrát), na psychologické romány (Prodavač humoru, Narcisový dům), ani na groteskní příběhy (Šokmistr, Vrabčí hnízdo). Takřka lapidárním st

Třetí svazek uzavírá autorovu korespondenci, ve stejném duchu navazuje na předchozí dopisy publikované v Korespondenci I a II. Svazek přináší další nová poznání a objevy. Jsou to především dopisy mladého Františka Langera literárnímu historiku, knihovníku a básníku Janu Thonovi, v nichž se projevuje úplně jiný Langer, než jsme ho znali doposud. V tomto díle najdeme i dopisy F. Langera s výtvarnými umělci, dále dopisy významných představitelů literárního i literárněktitického života.

Knížka Velikonoční svátky o století zpátky známé folkloristky a výtvarnice Kamily Skopové (1944) volně navazuje na jeden z nejúspěšnějších titulů nakladatelství Akropolis posledních let Vánoční svátky o století zpátky. Autorka tu příznačně vlídným a čtivý

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa. Český text.