Akropolis strana 35 z 52

Dramatický příběh z léta 1945, který se odehrál v severočeském Novém Boru. Jsou čtyři týdny po válce a nepraví se mstí na nepravých. Do města přicházejí české revoluční gardy, vedené podplukovníkem Josefem S. Následují domovní prohlídky německých domácností, kde gardisté údajně hledají zbraně, vojenskou výstroj nebo rozhlasové přijímače. Desítky německých občanů jsou odvedeny na náměstí a po několikahodinovém exemplárním mučení a bití je osm z nich proti vůli místního národního výboru gardisty zastřeleno. Poté velitel gardistů nařídil „vypovězení“ rodin zastřelených a dalších zadržených Němců jako „osob neznajících kázně“ do Německa. Během transportu gardisté zavraždili také národním výborem nově jmenovaného německého primáře novoborské nemocnice. Následujícího dne ve městě proběhla společná svatba tří česko-německých párů. Hromadná vražda měla nepochybně zastrašit místní Němce a současně posloužit jako argument na podporu nezbytnosti odsunu jako jediného řešení bezpečnostní situace. V pozadí se skrývá i motiv odplaty za sedm popravených vůdců rumburské vzpoury z roku 1918, pohřbených na zdejším hřbitově. Krutý příběh, postrádající logiku, má rozměry antické tragédie...

Ondřej Neff (1945) náleží k podstatným evropským autorům sci-fi a přes dvacet let komentuje politiku. Novinář, spisovatel, fotograf a pedagog publikuje nejvíce v denících Lidové noviny a Neviditelný pes, druhý z nichž sám vymyslel a založil. Krom toho vydal okolo sedmdesáti knižních titulů, je překládán do cizích jazyků a jeho prózy vycházejí v zahraničních i našich antologiích, zatímco on sám stačí se zamilovanou činorodostí adaptovat klasické verneovky. Neff, známý na síti i jako Aston, stvořil rovněž ceněné komiksy, mj. s Kájou Saudkem, psal pilně pro rozhlas a televizi, láká ho divadlo. Maluje. Zkouší stále něco nového, umí živě a názorně vyprávět a vysvětlovat, přednáší o fotografii a píše o ní do dalšího vlastního deníku Digineff. Internetový deník Neviditelný pes založil už roku 1996, a jelikož mu je hyperaktivita vrozenou samozřejmostí, opětovně se musí smiřovat s tím, že irituje lidi bez téhle možná i pošetilé potřeby stále tvořit. Pragmaticky racionálním přístupem k světu možná rozčaruje nejednu poetičtější povahu. Může však jinak? I vědecká fantazie je koneckonců básní a syn velkého vypravěče Vladimíra Neffa umí taky vyprávět; jinak a po svém. To dokazuje i knižní rozhovor s touto takřka renesanční osobností, která předkládá nové vize i prognózy, a přece ví, že psaní je jen královskou zábavou. Svazek doprovází bibliografie .

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Kniha Kateřiny Janouchové Sexsvar (O lásce a sexu), která se stala švédským bestsellerem a velký úspěch sklízí i v zahraničí, je určena především mladým dívkám začínajícím si klást otázky týkající se vlastního těla, lásky a sexu (ale jistě se v ní mnohé dozví i chlapci či dospělí). Autorka zde velmi odvážně, bez příkras, nabádání a příkazů probírá nejcitlivější a dodnes do určité míry tabuizované otázky týkající se sexuálních prožitků a milostných vztahů, kterými se v pubertě zabývá snad každá dívka. Lze ji nazvat knihou o lásce a sexu, k níž autorka po mnoho let shromažďovala materiál mj. na základě autentických rozhovorů, a dívky v ní najdou odpovědi snad na všechny nejasnosti, o nichž se velmi nesnadno hovoří. Získají zde spoustu užitečných informací o lásce, zamilování, polibcích, ale i o onanii, sexuálních fantaziích, o pohlavních chorobách a prevenci, takže knihu lze do určité míry považovat za jakousi učebnici, psanou velmi nenásilnou a pro mladé lidi snadno stravitelnou formou bez jakéhokoli moralizování a zákazů. Koneckonců právě takovýto druh literatury na našem trhu dosud chybí a aktuálnost tématu, čtivost a snadná přístupnost knihy ji přímo předurčuje k oblibě zejména u dospívajících čtenářů.

Kniha Kateřiny Janouchové Sexsvar (O lásce a sexu), která se stala švédským bestsellerem a velký úspěch sklízí i v zahraničí, je určena především mladým dívkám začínajícím si klást otázky týkající se vlastního těla, lásky a sexu (ale jistě se v ní mnohé dozví i chlapci či dospělí). Autorka zde velmi odvážně, bez příkras, nabádání a příkazů probírá nejcitlivější a dodnes do určité míry tabuizované otázky týkající se sexuálních prožitků a milostných vztahů, kterými se v pubertě zabývá snad každá dívka. Lze ji nazvat knihou o lásce a sexu, k níž autorka po mnoho let shromažďovala materiál mj. na základě autentických rozhovorů, a dívky v ní najdou odpovědi snad na všechny nejasnosti, o nichž se velmi nesnadno hovoří. Získají zde spoustu užitečných informací o lásce, zamilování, polibcích, ale i o onanii, sexuálních fantaziích, o pohlavních chorobách a prevenci, takže knihu lze do určité míry považovat za jakousi učebnici, psanou velmi nenásilnou a pro mladé lidi snadno stravitelnou formou bez jakéhokoli moralizování a zákazů. Koneckonců právě takovýto druh literatury na našem trhu dosud chybí a aktuálnost tématu, čtivost a snadná přístupnost knihy ji přímo předurčuje k oblibě zejména u dospívajících čtenářů.

Básník Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve třicátých letech rozsáhlejší skladbu Rudý havran, které dal podtitul román reafora. Datoval ji rokem 1936 a zaslal svému tehdejšímu básnickému idolu, Vítězslavu Nezvalovi. Skladba vstoupila do ústního podání české literární historie 20. století jako legenda, text ovšem zůstával neznámý a Kolář sám jej neměl. Na text upozornili v polovině 90. let pracovníci Literárního archivu PNP v Praze Petr Kotyk a Jan Šícha, kteří jej vystavili u příležitosti Kolářovy výstavy v Památníku národního písemnictví. Editor spisů Jiřího Koláře Vladimír Karfík pak podal o Rudém havranovi zprávu v katalogu výstavy Surrealismus v Československu 1929–1953 (1996). Kolářův raný text na rozhraní prózy, poezie a hry s významy je tak pozoruhodný již okolnostmi svého zpřístupnění. Edici Rudého havrana dále doplňuje neznámá juvenilní básnická tvorba, texty z let 1934–1938 shrnutá pod názvem Nový don Quijote. Obě díla jsou charakteristická tím, že je mladý Jiří Kolář psal oslněn dobovým surrealismem, zároveň se v nich ale již projevuje i jeho jazykové experimentátorství, kterým se surrealismu vzdaluje a svou originalitou ovlivňuje v následujícím desetiletí tvorbu celé generace, v díle výtvarném pak v celosvětovém měřítku.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

V prosinci 2010 uplyne již 700 let od nástupu Lucemburků na český trůn. Přestože jejich éra zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo, které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu -- Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; dokázali však realizovat nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti rozpínavosti osmanské říše. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (a řekněme hned, že pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků -- prvního Jana a posledního Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná. Knihu, navazující na autorův předchozí úspěšný titul /Konec Přemyslovců v Čechách/, doprovází na sto dobových portrétů a ilustrací.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Zmatený muž podepíše dvacetiletou hypotéku a stane se Neviditelným. V nadnárodním koncernu se zkušeně zašívá před nevlídným světem, ale náhle se začnou dít věci. Zjeví se mladá, natlakovaná ředitelka lidských zdrojů. Je vycvičená, vyhladovělá a plná nových výzev, které musí být vyslyšeny. Její Holčičky nemilosrdně likvidují staré pořádky a s nimi i kus dobře známého, srozumitelného světa. ´Lidské zdroje´ se hroutí hrůzou. Vyděšení muži pro jistotu oblékají kilty; sebejistí Generálové se zbaběle krčí před vzdálenými a neznámými Kapitalisty. Kde ještě zůstal v těchto bohatýrských časech prostor pro člověka? Pro přátelství a pro lásku? Kam se přestěhovala Poezie, pro niž Potížista kdysi žil? A co si o nenasytnosti dneška myslí Učitel úspěchu a slavný gurmán Maurenc? Vydejte se s námi do velmi současné grotesky, kde děje jsou tak překvapivé proto, abychom se jim od srdce zasmáli, obnovili se tak a zahnali každodenní pomalé umírání daleko od svých dveří.

Lidové rčení praví, že jsme všichni švagři, a že se všichni sejdeme na jedné mezi. Častá mediální odhalení a drby klepen nás utvrzují v tom, že i na tomto šprochu je pravdy víc než dost! Nejen monogramy v srdcích na zdech oznamují, že to spolu táhnou "on + ona, on + on, ona + ona" a protože ti všichni jsou nasoukáni ve stejných džínsech (jak velí unimóda), lehce z toho vyvodíme, že náš sex se stává nadmíru univerzálním. UNISEX je tou nejpřirozenější sbírkou o nás všech, která to stvrzuje a nad kterou se můžete zasmát, zamyslet i vzrušit, a kterou můžete leckoho k lecčemu svést! Sbírka veršů známého textaře, scenáristy a dramatika Pavla Cmírala je o všech radostech, projevech a "dopadech" sexu, je to poklona všem, kdo ho milují a s chutí se milují po všechny své dny...

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Výbor z díla doc. Pavla Nováka (1932–2007) představuje vůbec první samostatné vydání vědeckých příspěvků českého jazykovědce – obecného lingvisty, bohemisty a albanisty, který spojil své odborné působení především s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Jeho podnětné myšlenky stále otevírají cesty k netriviálnímu uvažování o jazyce a jazykovědě, avšak dnes jsou čtenářům spíše neznámé, protože jsou rozesety po různých časopisech a sbornících nebo zůstaly ukryty v těžko dostupných výzkumných zprávách. Hlavním cílem knihy je tak umožnit současnému a budoucímu českému jazykovědnému publiku poznávat osobitý naturel lingvistického myšlení Pavla Nováka. Výbor je koncipován jako průřezový, editoři J. Křivan, J. Januška a J. Chromý do něj vybrali texty z různých tematických oblastí (metodologie lingvistiky, jazykový význam, pády, teorie syntaxe, dějiny novodobé české jazykovědy, popularizační články o jazyce aj.), s důrazem na ty příspěvky, které stále vynikají svojí aktuálností. Kniha je uvedena studiemi doc. Z. Starého, prof. J. Kořenského, prof. P. Sgalla a průvodním komentářem hlavního editora J. Křivana. Součástí výboru je rovněž Novákův životopis a nově sestavená bibliografie.

Půdorys tragikomického příběhu Marka Kafky tvoří zapáchající průmyslové Město kdesi severu, komunistické čistky sedmdesátých let, a šest měsíců, které vyvrcholí odhalením sochy prvního dělnického prezidenta. Marek vnímá syrovost doby optikou vypitých piv, naivního vzdoru, depresivních kocovin a bouřlivých mejdanů. Bezstarostně si užívá studentského života i povolnosti budoucích učitelek. Záblesk svobody konce šedesátých let se však rychle ztrácí v řádění komunistických normalizátorů. Z fakulty nedobrovolně odcházejí desítky pedagogů, mezi studenty se objevují donašeči, do hospod a fakultních chodeb se stěhuje strach. Gottwaldova socha nabývá své obludné podoby a jakoby symbolizovala stále konkrétnější teror rudé ideologie. Román pro Quida, který autor dedikoval svým vnukům, je plnokrevným příběhem o neradostné době, ve kterém nechybí láska, smrt, svérázný humor, napětí ani mluvící sochy.