Akropolis strana 35 z 52

Ondřej Neff (1945) náleží k podstatným evropským autorům sci-fi a přes dvacet let komentuje politiku. Novinář, spisovatel, fotograf a pedagog publikuje nejvíce v denících Lidové noviny a Neviditelný pes, druhý z nichž sám vymyslel a založil. Krom toho vydal okolo sedmdesáti knižních titulů, je překládán do cizích jazyků a jeho prózy vycházejí v zahraničních i našich antologiích, zatímco on sám stačí se zamilovanou činorodostí adaptovat klasické verneovky. Neff, známý na síti i jako Aston, stvořil rovněž ceněné komiksy, mj. s Kájou Saudkem, psal pilně pro rozhlas a televizi, láká ho divadlo. Maluje. Zkouší stále něco nového, umí živě a názorně vyprávět a vysvětlovat, přednáší o fotografii a píše o ní do dalšího vlastního deníku Digineff. Internetový deník Neviditelný pes založil už roku 1996, a jelikož mu je hyperaktivita vrozenou samozřejmostí, opětovně se musí smiřovat s tím, že irituje lidi bez téhle možná i pošetilé potřeby stále tvořit. Pragmaticky racionálním přístupem k světu možná rozčaruje nejednu poetičtější povahu. Může však jinak? I vědecká fantazie je koneckonců básní a syn velkého vypravěče Vladimíra Neffa umí taky vyprávět; jinak a po svém. To dokazuje i knižní rozhovor s touto takřka renesanční osobností, která předkládá nové vize i prognózy, a přece ví, že psaní je jen královskou zábavou. Svazek doprovází bibliografie .

Slova jsou základními kameny lidské řeči. Zkoumat je, experimentovat s nimi a hledat, co je nejen v nich, ale i za nimi a kolem, nezajímá jen filology a literáty, ale i zvídavé čtenáře. V této knize najdete literární žánry na slova spíše úsporné, než aby jimi zrovna hýřily. Od ukázněných haiku přes stručné mikrobajky, aktualizované výroky a přísloví, filozofující aforismy až po krátkou prózu o jedné slovní rodině, jejímž společným základem jsou ruce. Vedle slova právě ony jsou druhým rysem, co odlišuje člověka od ostatního živého. Jde o žánry, krátké sice rozsahem, ne však už tak svým obsahem, a vybízejí k přemýšlení.

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Kniha Kateřiny Janouchové Sexsvar (O lásce a sexu), která se stala švédským bestsellerem a velký úspěch sklízí i v zahraničí, je určena především mladým dívkám začínajícím si klást otázky týkající se vlastního těla, lásky a sexu (ale jistě se v ní mnohé dozví i chlapci či dospělí). Autorka zde velmi odvážně, bez příkras, nabádání a příkazů probírá nejcitlivější a dodnes do určité míry tabuizované otázky týkající se sexuálních prožitků a milostných vztahů, kterými se v pubertě zabývá snad každá dívka. Lze ji nazvat knihou o lásce a sexu, k níž autorka po mnoho let shromažďovala materiál mj. na základě autentických rozhovorů, a dívky v ní najdou odpovědi snad na všechny nejasnosti, o nichž se velmi nesnadno hovoří. Získají zde spoustu užitečných informací o lásce, zamilování, polibcích, ale i o onanii, sexuálních fantaziích, o pohlavních chorobách a prevenci, takže knihu lze do určité míry považovat za jakousi učebnici, psanou velmi nenásilnou a pro mladé lidi snadno stravitelnou formou bez jakéhokoli moralizování a zákazů. Koneckonců právě takovýto druh literatury na našem trhu dosud chybí a aktuálnost tématu, čtivost a snadná přístupnost knihy ji přímo předurčuje k oblibě zejména u dospívajících čtenářů.

Kniha Kateřiny Janouchové Sexsvar (O lásce a sexu), která se stala švédským bestsellerem a velký úspěch sklízí i v zahraničí, je určena především mladým dívkám začínajícím si klást otázky týkající se vlastního těla, lásky a sexu (ale jistě se v ní mnohé dozví i chlapci či dospělí). Autorka zde velmi odvážně, bez příkras, nabádání a příkazů probírá nejcitlivější a dodnes do určité míry tabuizované otázky týkající se sexuálních prožitků a milostných vztahů, kterými se v pubertě zabývá snad každá dívka. Lze ji nazvat knihou o lásce a sexu, k níž autorka po mnoho let shromažďovala materiál mj. na základě autentických rozhovorů, a dívky v ní najdou odpovědi snad na všechny nejasnosti, o nichž se velmi nesnadno hovoří. Získají zde spoustu užitečných informací o lásce, zamilování, polibcích, ale i o onanii, sexuálních fantaziích, o pohlavních chorobách a prevenci, takže knihu lze do určité míry považovat za jakousi učebnici, psanou velmi nenásilnou a pro mladé lidi snadno stravitelnou formou bez jakéhokoli moralizování a zákazů. Koneckonců právě takovýto druh literatury na našem trhu dosud chybí a aktuálnost tématu, čtivost a snadná přístupnost knihy ji přímo předurčuje k oblibě zejména u dospívajících čtenářů.

Básník Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve třicátých letech rozsáhlejší skladbu Rudý havran, které dal podtitul román reafora. Datoval ji rokem 1936 a zaslal svému tehdejšímu básnickému idolu, Vítězslavu Nezvalovi. Skladba vstoupila do ústního podání české literární historie 20. století jako legenda, text ovšem zůstával neznámý a Kolář sám jej neměl. Na text upozornili v polovině 90. let pracovníci Literárního archivu PNP v Praze Petr Kotyk a Jan Šícha, kteří jej vystavili u příležitosti Kolářovy výstavy v Památníku národního písemnictví. Editor spisů Jiřího Koláře Vladimír Karfík pak podal o Rudém havranovi zprávu v katalogu výstavy Surrealismus v Československu 1929–1953 (1996). Kolářův raný text na rozhraní prózy, poezie a hry s významy je tak pozoruhodný již okolnostmi svého zpřístupnění. Edici Rudého havrana dále doplňuje neznámá juvenilní básnická tvorba, texty z let 1934–1938 shrnutá pod názvem Nový don Quijote. Obě díla jsou charakteristická tím, že je mladý Jiří Kolář psal oslněn dobovým surrealismem, zároveň se v nich ale již projevuje i jeho jazykové experimentátorství, kterým se surrealismu vzdaluje a svou originalitou ovlivňuje v následujícím desetiletí tvorbu celé generace, v díle výtvarném pak v celosvětovém měřítku.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Zmatený muž podepíše dvacetiletou hypotéku a stane se Neviditelným. V nadnárodním koncernu se zkušeně zašívá před nevlídným světem, ale náhle se začnou dít věci. Zjeví se mladá, natlakovaná ředitelka lidských zdrojů. Je vycvičená, vyhladovělá a plná nových výzev, které musí být vyslyšeny. Její Holčičky nemilosrdně likvidují staré pořádky a s nimi i kus dobře známého, srozumitelného světa. ´Lidské zdroje´ se hroutí hrůzou. Vyděšení muži pro jistotu oblékají kilty; sebejistí Generálové se zbaběle krčí před vzdálenými a neznámými Kapitalisty. Kde ještě zůstal v těchto bohatýrských časech prostor pro člověka? Pro přátelství a pro lásku? Kam se přestěhovala Poezie, pro niž Potížista kdysi žil? A co si o nenasytnosti dneška myslí Učitel úspěchu a slavný gurmán Maurenc? Vydejte se s námi do velmi současné grotesky, kde děje jsou tak překvapivé proto, abychom se jim od srdce zasmáli, obnovili se tak a zahnali každodenní pomalé umírání daleko od svých dveří.

Lidové rčení praví, že jsme všichni švagři, a že se všichni sejdeme na jedné mezi. Častá mediální odhalení a drby klepen nás utvrzují v tom, že i na tomto šprochu je pravdy víc než dost! Nejen monogramy v srdcích na zdech oznamují, že to spolu táhnou "on + ona, on + on, ona + ona" a protože ti všichni jsou nasoukáni ve stejných džínsech (jak velí unimóda), lehce z toho vyvodíme, že náš sex se stává nadmíru univerzálním. UNISEX je tou nejpřirozenější sbírkou o nás všech, která to stvrzuje a nad kterou se můžete zasmát, zamyslet i vzrušit, a kterou můžete leckoho k lecčemu svést! Sbírka veršů známého textaře, scenáristy a dramatika Pavla Cmírala je o všech radostech, projevech a "dopadech" sexu, je to poklona všem, kdo ho milují a s chutí se milují po všechny své dny...

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Půdorys tragikomického příběhu Marka Kafky tvoří zapáchající průmyslové Město kdesi severu, komunistické čistky sedmdesátých let, a šest měsíců, které vyvrcholí odhalením sochy prvního dělnického prezidenta. Marek vnímá syrovost doby optikou vypitých piv, naivního vzdoru, depresivních kocovin a bouřlivých mejdanů. Bezstarostně si užívá studentského života i povolnosti budoucích učitelek. Záblesk svobody konce šedesátých let se však rychle ztrácí v řádění komunistických normalizátorů. Z fakulty nedobrovolně odcházejí desítky pedagogů, mezi studenty se objevují donašeči, do hospod a fakultních chodeb se stěhuje strach. Gottwaldova socha nabývá své obludné podoby a jakoby symbolizovala stále konkrétnější teror rudé ideologie. Román pro Quida, který autor dedikoval svým vnukům, je plnokrevným příběhem o neradostné době, ve kterém nechybí láska, smrt, svérázný humor, napětí ani mluvící sochy.

Výbor z díla doc. Pavla Nováka (1932–2007) představuje vůbec první samostatné vydání vědeckých příspěvků českého jazykovědce – obecného lingvisty, bohemisty a albanisty, který spojil své odborné působení především s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Jeho podnětné myšlenky stále otevírají cesty k netriviálnímu uvažování o jazyce a jazykovědě, avšak dnes jsou čtenářům spíše neznámé, protože jsou rozesety po různých časopisech a sbornících nebo zůstaly ukryty v těžko dostupných výzkumných zprávách. Hlavním cílem knihy je tak umožnit současnému a budoucímu českému jazykovědnému publiku poznávat osobitý naturel lingvistického myšlení Pavla Nováka. Výbor je koncipován jako průřezový, editoři J. Křivan, J. Januška a J. Chromý do něj vybrali texty z různých tematických oblastí (metodologie lingvistiky, jazykový význam, pády, teorie syntaxe, dějiny novodobé české jazykovědy, popularizační články o jazyce aj.), s důrazem na ty příspěvky, které stále vynikají svojí aktuálností. Kniha je uvedena studiemi doc. Z. Starého, prof. J. Kořenského, prof. P. Sgalla a průvodním komentářem hlavního editora J. Křivana. Součástí výboru je rovněž Novákův životopis a nově sestavená bibliografie.

Předkládaný soubor studií mapuje více než padesátiletý badatelský zájem Vladimíra Justla o básníkovu tvorbu. Jádro výboru tvoří texty z 60. let, uveřejňované především na stránkách různých periodik či jako doslovy ve výborech z básníkova díla, v nichž Vladimír Justl jako první po roce 1948 podává zasvěcený komentář celé dosavadní Holanovy tvorby a zároveň i ucelenější pohled na proměnu Holanovy poetiky od jeho prvotiny přes přísnou metrickou stavebnost básníkových veršů 30. let až k postupnému opouštění pevného metra a prozaizaci verše. Celek pak uzavírají autorovy studie z porevolučního období, jež svým široce syntetizujícím záběrem zaujímají přední místo v dosavadním holanovském bádání. Literární historik, teatrolog a editor Vladimír Justl (1928–2010) patří k předním znalcům života a díla Vladimíra Holana. Jako jeho dvorní editor se v průběhu 60. let 20. století zasloužil o mocné znovuvstoupení tohoto básníka do české literatury, ale i do širšího kulturního povědomí. Postupně prosadil k vydání jeho básnické sbírky a větší lyrickoepické skladby ze 40. a 50. let, které nemohly vyjít po roce 1948, a zároveň i básníkovu tvorbu z let šedesátých. V té době rovněž edičně připravil několik antologií z básníkova díla. V letech 1965–1988 edičně koncipoval Holanovy sebrané spisy.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.