Akropolis strana 28 z 45

Původně říšská hrabata, posléze jeden z úspěšných panovnických rodů pozdního středověku v Evropě a současně jedna z dynastií, které se vystřídaly na českém trůnu. Od jejich příchodu do Čech uplynulo v prosinci 2010 již 700 let. Přestože éra Lucemburků v Čechách zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo (s jejich příchodem do Čech se u nás datuje nástup gotiky), které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu - Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; Jan i Zikmund trávili více času v cizině, kdežto Karel a jeho syn Václav se v Praze cítili doma. Ale i mezi nimi jsou značné rozdíly - zatímco Karel budoval říši s monumentální metropolí, s chrámy, univerzitou, kamennými mosty a kláštery, nelze již totéž shledávat u jeho synů. Přesto však Lucemburkové dokázali uskutečnit nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti osmanské rozpínavosti. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků - Jana a Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná.

Další svazek volné řady o architektuře různých uměleckých slohů v našich zemích. Romantismus v opozici k předchozímu klasicismu popíral normativnost, zdůrazňoval originalitu, svobodnou imaginaci a ve svých důsledcích přinesl i značné mísení stylů (k romantismu jsou řazeny např. tak proslulé komplexy jako jsou Hluboká, Hrádek u Nechanic, Žleby aj.). Devatenácté století však přineslo i historismus, představující programový návrat k slohovým formám minulosti, z nichž se usiloval vytvořit sloh zcela nový. Architekturu historismu autor zachycuje od jeho prvních projevů na Bítově, přes Rožmberk, Bezděkov, Zákupy, Stránov či Častolovice až po Červený Hrádek, jehož projekt vyšel z rukou mladičkého J. Kotěry, pozdějšího slavného protagonisty moderní české architektury. Publikace, doplněná téměř 350 barevnými vyobrazeními, představuje architektonické objekty i jejich stavitele a stavebníky

Knihou Brány mrazu a jiné prózy se k českým čtenářům po letech vrací Karol Sidon jako vynikající prozaik, který se ve svých textech zabývá závažnými tématy: smyslem života, religiozitou a složitostí lidských vztahů; přitom však jeho prózy nikdy nepostrádají humor. Kniha nabízí texty v České republice dosud knižně nevydané. Úvodní povídkový soubor Hluší a slepí, obsahující prózy "Trnavský hřbitov", "Nevyhnutelný příběh" a "Ti, kteří přežijí", má autobiografické ladění. Povídka "Kdo chceš psa bít" se na popisu spolupráce židovské obce s nacistickými orgány dotýká vztahu mezi takzvanou "rozumností" a "bláznovstvím". Povídka "Maminka zpívá druhý hlas" je půvabnou konfrontací autorových dětských představ s dospělou realitou: fantazijní prolnutí obou světů, vyvolané smrtí matky, která patřila do obou jakoby oddělených životů hlavního hrdiny, se dostává na hranici absurdity. Vrcholem knihy je novela "Brány mrazu" s tématem hledání smyslu života, bilancování, samoty, složitého nalézání mezilidských vztahů a víry. Ať už Karol Sidon zůstává ve svých textech pevně nohama na zemi nebo vstupuje do světa fantazie, nikdy nepřestává být autorem bolestivé upřímnosti, hlubokého tázání a krásného českého jazyka.

První ze dvou svazků, soustřeďujících Seifertovu publicistiku, která se zde vůbec poprvé dočkala knižního vydání. Od počátku dvacátých let minulého století pracoval Jaroslav Seifert jako novinář. Paralelně se svojí básnickou tvorbou publikoval fejetony, články, komentáře, referáty o knihách a divadle, poznámky, sloupky, glosy, které jsou dosud známé jen z nepatrné části (Rudé právo, Proletkult, Rovnost, Ranní noviny, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Literární noviny ad.). První svazek zahrnuje všechny dostupné Seifertovy prozaické texty z let 1921—1932. Titul Hvězdy nad Rajskou zahradou jsme zvolili podle knížky vzpomínek, kterou Seifert vydal samostatně roku 1929. V dalších částech otiskujeme chronologicky seřazené fejetony, které často přibližují básníkovy životní osudy, dále řadu jeho komentářů k umělecké tvorbě a kulturně politických statí, v nichž se zračí cesta od mladistvého nadšení z revoluční vize až k deziluzi a k ráznému rozchodu s komunistickou ideologií. Kniha přináší nové poznání Seifertovy osobnosti básnické i lidské a zároveň je jakýmsi osobitým komentářem k období první republiky. Svazek obsahuje též kolektivní provolání, která Seifert podepsal, včetně prohlášení sedmi komunistických spisovatelů proti vedení komunistické strany z roku 1929.

Podobně jako u knihy-manifestu, Revolučního sborníku Devětsil, ze zimy roku 1922 uvádíme dva editory: Jaroslava Seiferta (1901-1986) a Karla Teiga (1900-1951), měli bychom i u sbírky Na vlnách TSF z počátku roku 1925 uvádět autorství obou čelných pro tagonistů meziválečné avantgardy a zakládajících členů Uměleckého sdružení Devětsil. Karel Teige upravil verše svého přítele Jaroslava Seiferta do podoby originálních typografických básní. Údajně přitom "vybral" snad všechny kasy s písmy, které v Obz inově tiskárně našel. Každopádně tak věrně naplnil nároky poetismu na svět a báseň: poezii pro více smyslů. Seifertovy všemi krásami světa okouzlené verše jsou uvedeny gaminsky převrácenou parafrází slov Karla Hynka Máchy: Na tváři lehký žal / hlubok ý v srdci smích. S bezdrátovou jednoduchostí nás přenášejí tu do Paříže (s Teigem ji Seifert navštívil 1924), tu k ananasům, do Austrálie, Marseille, New Yorku, opakovaně k moři i na vltavské nábřeží... Tak, jak to Télégraphie sans fil (doslova z fra ncouzštiny: telegrafie bez drátů) umožňuje. Vždyť největší starostí onoho lyricky zachmuřeného já jsou právě sladce jednoznačné cíle cest svatebních; když umírat, tak nejlépe láskou... V pozdějších vydáních vycházel Seifertův mladistvý manifest pod t itulem Svatební cesta (1938). Pochopitelně - jiný kontext české poezie stěží umožňoval podruhé vstupovat do stejné řeky, i tvůrčí cesty někdejších druhů se zčásti rozešly - Teige se stal mnohostranným výtvarným teoretikem a přiklonil se k surrealismu , Seifert po rozchodu s komunistickou stranou (1929) zakotvil jako sociální demokrat především u práce novinářské. První vydání Na vlnách TSF se postupně stalo vzácným tiskem, a tak jedině kouzlo reprintů nám dnes umožňuje sestoupit znovu k pramenům této vizuální a až hedonistické poezie. Jako reprint vychází sbírka popáté, tentokrát v nejvěrnější podobě a dvou samostatných mutacích - v původní české a v anglicko-české úpravě (remake) Zdeňka Trinkewitze v překladu Dany Loewy. Její překlad získal v USA několik cen, např. American Literary Translators Association Prize (1994).

Další ze svazků Langerových spisů, soustřeďující autorovy literární práce, roztroušené na stránkách dobového tisku či nalezené v pozůstalosti. Čapkovsky laděné fejetony o velkých maličkostech našeho světa, otiskované zejména v Lidových novinách a v Národním osvobození, doplňují další fejetonistické práce, prózy, básně a také literární scénář Královy nejkrásnější šaty, který byl satirou na stalinismus a jako takový nebyl realizován.

Další ze svazků Langerových spisů, soustřeďující autorovy literární práce, roztroušené na stránkách dobového tisku či nalezené v pozůstalosti. Čapkovsky laděné fejetony o velkých maličkostech našeho světa, otiskované zejména v Lidových novinách a v Národním osvobození, doplňují další fejetonistické práce, prózy, básně a také literární scénář Královy nejkrásnější šaty, který byl satirou na stalinismus a jako takový nebyl realizován.

Bonbonek pro všechny milovníky J. Voskovce a J. Wericha, přinášející dosud knižně nepublikované materiály. Kniha mapující duchovní ovzduší, panující v a kolem Osvobozeného divadla, představuje její tvůrce, spolupracovníky a vše, co dotvářelo kolorit této jedinečné scény. Doplňuje ji ojedinělá antologie časopisů Osvobozeného divadla, vydávaných pod názvy /Vest Pocket Revue/ a /Lokální patriot /(antologie je pořízena formou reprintu vč. dobových inzerátů). Zatímco první z nich usiloval o začlenění do širokého proudu evropské avantgardy (svědčí o tom např. příspěvky P. Soupaulta, A. Jarryho, P. Picassa, J. Cocteaua, B. Cendrarse, T. Tzary či G. Ribemont-Dessaignese, ale i J. Šímy, K. Teiga, Vl. Vančury, E. F. Buriana, K. Biebla, J. Honzla, J. Ježka i samotných `tiskových magnátů` J. Voskovce a J. Wericha - objevují se zde např. jejich `paměti` z druhé poloviny 30. let), dává druhý titul nahlédnout především do zákulisí a `kuchyně` této scény.

V prosinci 2010 uplyne již 700 let od nástupu Lucemburků na český trůn. Přestože jejich éra zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo, které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu -- Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; dokázali však realizovat nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti rozpínavosti osmanské říše. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (a řekněme hned, že pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků -- prvního Jana a posledního Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná. Knihu, navazující na autorův předchozí úspěšný titul /Konec Přemyslovců v Čechách/, doprovází na sto dobových portrétů a ilustrací.

Za klíčová díla této významné osobnosti francouzské kultury bývají považována tři díla. Zatímco prvá dvě – Perské listy a O duchu zákonů – se již dávno dočkala českého překladu, třetí z nich – Sláva a úpadek říše římské – na něj stále čekal. Jedno ze základních děl tohoto originálního myslitele XVIII. století a předního představitele francouzského osvícenství se tak poprvé dostává do rukou českých čtenářů. Jeho úvahy o římské říši, k jejímuž duchovnímu odkazu se dnešní Evropa hrdě hlásí, tak zdaleka nejsou jen splátkou dávnému dluhu, ale mají co říci i dnešnímu světu. Autor v nich uplatnil jak své právní a filozofické vzdělání, tak i erudici historika a literáta. Je svým způsobem příznačné, že zánik římské říše spatřoval především v úpadku její lásky ke svobodě.

Když se v roce 1999 lidé kolem Borise Jelcina snažili najít náhradu za svého chřadnoucího a čím dál méně oblíbeného prezidenta, padla jejich volba na tehdy téměř neznámého Vladimira Vladimiroviče Putina, muže bez tváře, o němž si mysleli, že se jim snadno podaří dotvořit jej podle vlastních představ. A skutečně, Rusko i poblázněný Západ byly rozhodnuty vidět v něm progresivního vůdce svých snů, dokonce i tehdy, když Putin nemilosrdně rozprášil ruská média, vyrval moc i bohatství z rukou byznysmenů a zlikvidoval křehce se rodící demokratické mechanismy. Během několika let byly odstraněny všechny překážky, jež by mu jakkoliv bránily v uplatnění nekontrolovatelné moci: opoziční hlasy byly umlčeny, političtí protivníci a kritici vyhnáni do exilu nebo zavražděni. Masha Gessenová tento příběh zažila na vlastní kůži a podle toho o něm také hovoří. Její fascinující vyprávění o Putinově vzestupu a vládě je vynikajícím dílem žurnalistické literatury a českému čtenáři přinese nejedno překvapení. Masha Gessenová (nar. 1967) je rusko-americká novinářka, spisovatelka a politická aktivistka. Patří k nejhlasitějším a nejvýznamnějším odpůrcům ruského prezidenta Vladimira Putina v západních médiích. Narodila se v moskevské židovské rodině, roku 1981 se s rodiči přestěhovala do Spojených států a v roce 1991 přesídlila zpět do Ruska, kde v následujících dvou desetiletích pracovala pro řadu novin, časopisů a televizních stanic, nejprve jako reportérka a postupně na čím dál vyšších pozicích. Mimoto byla jednou z nejvýraznějších představitelek gay a lesbického hnutí v Rusku. Po nástupu Vladimira Putina k moci čelila v pracovním i osobním životě čím dál větším potížím. Koncem roku 2013 se rozhodla k návratu do Spojených států, především kvůli obavám, že by jí v rámci všeobecného tažení proti homosexuálům mohly být odebrány její adoptované děti. Přispívá do řady významných novin a časopisů, například The New York Times, The Washington Post, New Statesman, Vanity Fair a Harper’s Magazine. Je autorkou několika knih, vedle Muž bez tváře (2012) například Words Will Break Cement. The Passion of Pussy Riot (Slova prorazí cement. Vášeň Pussy Riot, 2014) či The Brothers: The Road to an American Tragedy (Bratři. Cesta k americké tragédii, 2015) o bratrech Carnajevových.. Muž bez tváře byl dosud přeložen do více než dvaceti jazyků.

Souborem adaptovaných textů Petra Šabacha se edice Adaptovaná česká próza orientuje na současnou českou prózu. Vybraných deset povídek vychází z knih Hovno hoří, Šakalí léta, Babičky a Čtyři muži na vodě. V textech, které spojuje humorný styl vyprávění, se objevují témata jako rodinný život, mezilidské vztahy, odlišnost pohledu na svět mužů a žen. Petr Šabach (1951) patří v současnosti mezi nejčtenější české autory a jeho prózy se staly námětem několika divácky úspěšných filmů, například Šakalí léta, Pelíšky nebo Pupendo. Každá povídka v souboru je graficky rozdělena na dvě nebo více částí. Vždy před četbou následující části může čtenář odpovídat na otázky, které jsou mezi jednotlivé části vloženy, a předvídat, jak asi bude příběh pokračovat. Otázky mají inspirovat k vyjádření vlastních myšlenek k chápání textu, případně vést ke konverzaci při práci ve skupinách. Otázky je však možné také přeskočit a texty číst jako celek. – Soubor doprovázejí gramaticko-lexikální cvičení ke každému textu, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou knihy. Kniha je určena pro úroveň B1 , tedy pro středně a více pokročilé studenty.

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Kniha Kateřiny Janouchové Sexsvar (O lásce a sexu), která se stala švédským bestsellerem a velký úspěch sklízí i v zahraničí, je určena především mladým dívkám začínajícím si klást otázky týkající se vlastního těla, lásky a sexu (ale jistě se v ní mnohé dozví i chlapci či dospělí). Autorka zde velmi odvážně, bez příkras, nabádání a příkazů probírá nejcitlivější a dodnes do určité míry tabuizované otázky týkající se sexuálních prožitků a milostných vztahů, kterými se v pubertě zabývá snad každá dívka. Lze ji nazvat knihou o lásce a sexu, k níž autorka po mnoho let shromažďovala materiál mj. na základě autentických rozhovorů, a dívky v ní najdou odpovědi snad na všechny nejasnosti, o nichž se velmi nesnadno hovoří. Získají zde spoustu užitečných informací o lásce, zamilování, polibcích, ale i o onanii, sexuálních fantaziích, o pohlavních chorobách a prevenci, takže knihu lze do určité míry považovat za jakousi učebnici, psanou velmi nenásilnou a pro mladé lidi snadno stravitelnou formou bez jakéhokoli moralizování a zákazů. Koneckonců právě takovýto druh literatury na našem trhu dosud chybí a aktuálnost tématu, čtivost a snadná přístupnost knihy ji přímo předurčuje k oblibě zejména u dospívajících čtenářů.

Milostný, detektivní i erotický thriller Zajatec představ začíná tam, kde řada podobně strhujících knih končí – ve vězení. Právě tam se sugestivní antihrdina Paul Raber setkává se svou femme fatale – krásnou, tajemnou i rovněž poněkud psychicky vyšinutou básnířkou Seenou Schainovou. Paul je sociopat neschopný navazovat normální společenské vztahy; beznadějně vězí v barvotiskových představách pocházejících z dob jeho dětství, a na život přitom hledí bezcitně a vypočítavě, jako by to byla pouhá šachová partie. Z autorského čtení v rámci terapeutického působení na vězně se stane osudové setkání, jeho naplnění je Paul posléze schopen obětovat všechny své vyhlídky a na cestě za svým snem se nezastavit takřka před ničím. Vztah plný lásky a něžnosti, ale také chladného kalkulování, lží i vzájemné krutosti nakonec poměrně surově/existenciálně ohledává otázku, co vlastně znamená naplnění vztahu mezi mužem a ženou… Kombinace osudové lásky, erotiky, poezie, vězeňské tematiky a nejtemnějších lidských pudů v Nemcově podání upomene na díla světové literatury typu Haruki Murakamiho či v postavě Seeny a jejích textů prokletou básnířku Sylvii Plathovou, aniž by si s nimi jakkoliv zadala.

Název satirické i populárně vědecké knihy amerického astronoma Erica Schulmana nepřehlédnutelně odkazuje ke slavné knize Stephena W. Hawkinga Stručná historie času. Od velkého třesku k černým dírám (1988, česky 1991), která představuje reprezentativní a bravurně napsanou naučnou knihu o vzniku a vývoji vesmíru. Schulmanovo gesto je zcela jistě výrazem obdivu ke kolegovi. Stojí přitom za to přečíst si Hawkingovu knížku současně se Schulmanovou, neboť můžeme porovnat základní ideje o smyslu vesmíru a života na zemi, které stojí za "seriózním“ a za "komickým“ výkladem. I Schulman vykládá dějiny vesmíru a vznik a vývoj života na Zemi, činí tak ovšem s humorem, ironickou zkratkou i množstvím literárních parafrází a aluzí od knihy Genesis přes W. Shakespeara, The Beatles až právě po S. W. Hawkinga. I v Schulmanově koláži najdeme traktovány představy, že vývoj vesmíru řídí jako svou zábavu cizí vesmírné síly, představu, že ve vývoji života na Zemi jde o naplňování plánu jednoho paleontologického živočišného druhu ovládnout Zemi, či lehce ironizovaný sci-fi motiv Země jako předmětu pozorování a zásahů vyspělé vesmírné civilizace. Schulmanova knížka je klasikou v oboru humoristické či parodické vědy a touto klasikou komiky se může stát i pro českého čtenáře. Doslov: Jiří Grygar