Akropolis strana 30 z 52

Další publikace z edice Adaptovaná česká próza, určené studentům češtiny jako cizího jazyka, přináší tradiční pohádky české i zahraniční provenience. Kratší pohádky O veliké řepě, O kohoutkovi a slepičce, Tři prasátka, O perníkové chaloupce a Červená Karkulka, i klasické příběhy, jako jsou Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách nebo Princ Bajaja, představují vhodnou, nenáročnou četbu nejen pro děti, ale i pro dospělé studenty češtiny. Každou z dvanácti pohádek doprovázejí názorné ilustrace, které přibližují děj a podstatně napomáhají procvičení a osvojení slovní zásoby. Publikace obsahuje soubor gramaticko-lexikálních cvičení ke každému textu, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou textů. Kniha je určena studentům češtiny jako cizího jazyka na úrovni A2.

Skupina Ra patří společně se Skupinou 42 k nejvýznamnějším literárně-výtvarným seskupením v české kultuře 40. let 20. století. Její tvorbě přitom dosud nebyla věnována soustavná pozornost, a schází tedy monografie syntetizující recepci této skupiny. Přítomná edice nabízí reprezentativní výbor z básnické tvorby Skupiny Ra a Edice Ra (zastoupeni jsou autoři jako Zdeněk Šel, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera). Připomenuty tak jsou stěžejní sborníky 40. let – Roztrhané panenky, A zatím co válka a stejnojmenný sborník Skupina Ra. Ediční část doplňuje výtvarný doprovod, který nabízí souhrn relevantních děl Václava Zykmunda, Josefa Istlera, Bohdana Laciny, Viléma Reichmanna, Václava Tikala či Miloše Korečka. Antologii jako u ostatních svazků ediční řady Skrytá moderna uvádí studie: zde z pera literárního historika Michala Bauera, který se tvorbě Skupiny Ra už věnoval v předmluvách a doslovech ke knihám Zdeňka Lorence Pít z kterékoliv strany, Nocležna pro romantismy a Kontinent nikoho.

Čítanka je určena studentům češtiny jako cizího jazyka, kteří mají rádi příběhy a mýty a na základě jejich významového sdělení je baví odhalovat jazykové zákonitosti češtiny.

Básník a prozaik Josef Svatopluk Machar (1864-1942) dnes už nebývá právě nejčastěji vydávaným autorem. A přece v nejednom ohledu předstihl svou dobu, především svým houževnatým usilováním o zbavování se iluzí o dosavadních hodnotách a poměrech. Platí to i o jeho knize Dva výlety do historie (z roku 1932), z nichž jeden - Z dějin vousu - vyšel poprvé samostatně. Je v něm koncentrován autorův vyzrálý styl s otevřeným antimonarchistickým a antiklerikálním postojem i osobitým ironickým glosováním lidských dějin. Jak říká sám autor, "vous hovořil nejen o svém nositeli, ale i své době. Je dokladem různých proměn módy, názorů o kráse, mužnosti. Byly doby, kdy přiváděl své majitele docela do konfliktů s nařízeními mocných tohoto světa, neboť jeho existence velmi často podléhala tvrdým zákonům..." Samostatné vydání této sondy do světové historie je zde doplněno téměř 130 vyobrazeními. Co možná dnešního čtenáře překvapí, je autorova až neuvěřitelná znalost výtvarných děl od starověku a antiky až po počátky XX. století (Machar za svou fascinující obeznalost nejrůznějšími římskými muzei a galeriemi vděčí především svým třem pobytům v Itálii).

Básník a prozaik Josef Svatopluk Machar (1864-1942) dnes už nebývá právě nejčastěji vydávaným autorem. A přece v nejednom ohledu předstihl svou dobu, především svým houževnatým usilováním o zbavování se iluzí o dosavadních hodnotách a poměrech. Platí to i o jeho knize Dva výlety do historie (z roku 1932), z nichž jeden - Z dějin vousu - vyšel poprvé samostatně. Je v něm koncentrován autorův vyzrálý styl s otevřeným antimonarchistickým a antiklerikálním postojem i osobitým ironickým glosováním lidských dějin. Jak říká sám autor, "vous hovořil nejen o svém nositeli, ale i své době. Je dokladem různých proměn módy, názorů o kráse, mužnosti. Byly doby, kdy přiváděl své majitele docela do konfliktů s nařízeními mocných tohoto světa, neboť jeho existence velmi často podléhala tvrdým zákonům..." Samostatné vydání této sondy do světové historie je zde doplněno téměř 130 vyobrazeními. Co možná dnešního čtenáře překvapí, je autorova až neuvěřitelná znalost výtvarných děl od starověku a antiky až po počátky XX. století (Machar za svou fascinující obeznalost nejrůznějšími římskými muzei a galeriemi vděčí především svým třem pobytům v Itálii).

Čítanka je určena studentům češtiny jako cizího jazyka, kteří mají rádi příběhy a mýty a na základě jejich významového sdělení je baví odhalovat jazykové zákonitosti češtiny. Obsahuje soubor sedmnácti adaptovaných textů např. K. Čapka, K. J. Erbena, D. Fischerové, J. Haška, B. Hrabala, B. Němcové, J. Seiferta, Z. Svěráka nebo dvojice J. Suchý a J. Šlitr. Důraz se klade na rozvoj porozumění a na rozšiřování slovní zásoby. V kontextu zřetelně zobrazené komunikační situace se potom procvičuje určitá významová nebo gramatická kategorie. Velká pozornost se věnuje kategorii vidu, metodika je založena na výzkumu Českého národního korpusu. Převládá výrazná žánrová rozmanitost humorně laděných textů: Dialog, povídka, filmový scénář, anekdota, mýtus, divadelní hra, báseň a další. Specifika českého humoru a české mentality mohou studenti odhalovat porovnáváním obsahu a sdělení jednotlivých textů s kulturními zkušenostmi a návyky své země. Čítanka je koncipována tak, aby se mohla začít používat jako doprovodný výukový materiál ke gramatickým učebnicím češtiny pro studenty na prahu úrovně A2. Po dokončení práce s čítankou by měli studenti ovládat úroveň A2 aktivně a pasivně slovní zásobu úrovně B1 až B2. Úplný počet všech lemmat ("slov v základním tvaru") v celé čítance je asi 3 000. Čítanku doplňují ilustrace Petra Herolda a podrobný anglický, německý a ruský slovníček. Vychází ve třech mutacích sémanticko-gramatického přehledu: anglicky, německy a rusky.

Vladimír Holan je básník, který dráždí. Jeho rozsáhlé a mnohotvárné dílo zahrnující hermetickou lyriku, stejně jako dokumentární epiku vybízí nejen české, ale i zahraniční badatele uchopit je v jeho celistvosti. Přinášíme monografii francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan, bibliotékář Boha (Praha 1905-1980), jejímž cílem je postihnout jednotnou vývojovou dynamiku Holanova díla, a to spíše v proměnách žánrů než podle chronologie. Autor Holanovo dílo zasazuje do společensko-historického kontextu a v řadě studií a drobnohledných interpretací ukazuje, jak se dílo konfrontované s dramatickými dějinnými událostmi 20. století proměňovalo od avantgardních, posléze neosymbolistních a orfických počátků v letech třicátých přes poezii-dokument a narativní formy až k "metafyzickému existencialismu" Noci s Hamletem let šedesátých. Xavier Galmiche je profesorem české literatury na pařížské Sorbonně Paris IV při katedře Slovanských studií a věnuje se také překladatelské činnosti. Francouzské publikum díky němu mohlo poznat nejen Vladimíra Holana, ale také Bohumila Hrabala, Bohuslava Reynka, Antonína Sovu, Jiřího Weila, Karla Hynka Máchu či Jana Amose Komenského.

Kniha přistupuje svébytným způsobem k problematice moderního vystěhovalectví 19. a raného 20. století. Přibližuje v obecné rovině jeho podstatu, příčiny a orientaci jednotlivých proudů, vnitrostátní migraci, silný zaoceánský proud či alternativní směrování utečenců, zejména na východ do oblasti carské říše. Autor však sleduje problematiku vystěhovalectví vlastně zprostředkovaně, jako téma širší společenské, zejména politické diskuse. Jednotlivé kapitoly práce se tak soustřeďují nikoli na analýzu vystěhovalectví jako takového, ale na proměny vztahu české společnosti a politiky k jednotlivým projevům dobové migrace a emigrace, osídleneckým projektům, politickému exilu, krajanům a krajanským komunitám. Přibližuje různé dobové ohlasy, které vystěhovalectví vyvolávalo, představy jeho využití v zájmu expanzivní síly české ekonomiky či naopak úsilí o zmírnění dopadů odchodu desetitisíců v obavách z národní slabosti. Jakkoli byla v posledních letech věnována problematice vystěhovalectví řada titulů, předkládaný text na zkoumání této problematiky nejen vhodně navazuje, ale rozšiřuje ji novým směrem.

Esejistická kniha Žalmy z Petfieldu představuje život a dílo Egona Hostovského v širším kontextu dějinných událostí 20. století, jichž byl spisovatel svědkem i obětí. Její autor usiluje o prolnutí pásma své interpretace autorova díla s řečí dobových dopisů a dokumentů, na jejichž základě lze odkrývat řadu souvislostí vztahujících se k proměnám autorovy poetiky, tak aby se osvětlily kontrasty či paralely mezi řečí Hostovského beletrie a řečí samotného autora v nebeletristických typech textů. Úvodní kapitola knihy je úvahou na téma spisovatel a ideologie, následující tři se pak zabývají autorovým životem a dílem v době prvního exilu, po roce 1948 a v období od šedesátých let do jeho smrti v roce 1973. Dílo přináší nejen řadu dosud nezveřejněných dobových materiálů a textů (např. Manipulace ždanovovské linie v ČSR) a zcela nové informace o životě a díle Egona Hostovského, ale zároveň nabízí specifický pohled na osud moderního spisovatele v turbulencích dějin 20. století.

Pavel Kohn (* 14. října 1929, Praha) je židovský autor žijící v Německu, kam v roce 1967 emigroval. Pražský rodák za druhé světové války prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, holocaust přežil jako jediný z celé své rodiny. Po válce se rozhodl setrvat v Československu a vystudoval dramaturgii na AMU.Verše, které psal ve svých 15-18 letech, jsou dokladem nesporného básnického nadání. Vyjadřované životní pocity však nenašly po vítězném Únoru uplatnění a zůstaly v rukopisu. Na přelomu 50. a 60. let byl Pavel Kohn z politických důvodů propuštěn z místa dramaturga v karlovarském divadle, nějaký čas působil ve "svobodném" povolání, v letech 1965-1967 působil v redakci časopisu Student, poté emigroval i s celou svou rodinou do Německa. V letech 1968-1990 byl redaktorem českého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Vydání jeho básní lze tedy považovat nejen za zajímavé a nepřehlédnutelné zveřejnění dosud neznámého díla české poezie, ale i za svého druhu dokument. Dokument intimního života mladého příslušníka vyhubené pražské židovské rodiny.

Pátý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší texty, které se dobou svého vzniku překrývají s již vydanými svazky DJS, které přinesly sbírky poprvé vydané v období Protektorátu Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most (sv. 6) a Ruka a plamen (sv. 7). Spodní časovou hranicí svazku se edice překrývá též s texty, jež autor shrnul do sbírky Zpíváno do rotačky, přičemž toto překrytí se projevilo i na přesunu některých básní z této sbírky do Jara, sbohem (1. vydání 1937). Sbírka Jaro, sbohem byla ve svých dalších vydáních (1942, 1944) značně rozšiřována a později dále upravována. Druhá část edice přináší sbírku Přilba hlíny (1. vydání 1945), do níž autor zařadil též předválečné knihy Osm dní (1937) a Zhasněte světla (1938). Obě editované sbírky prošly bouřlivým vývojem na rovině kompozice sbírky (autor např. do složení Přilby hlíny zasahoval ještě v 80. letech), jejich básně jsou ovšem také velmi bohaté na textové změny, které detailně zachytí systém různočtení.

Ještě jednou se pokusit zachytit tu nevysvětlitelnou radost při pohledu na kvetoucí strom, hory proti světlu, bystřinu na úpatí skal; to nejasné volání, které přiměje zastavit se a naslouchat; ten pocit, že se svět jako otevře, nepanuje smrt, vše drží pohromadě, svěží, jako dívky v tanci na Botticelliho obraze. To je snahou stárnoucího básníka: na svých toulkách alpskou krajinou slovy uchopit ony okamžiky přízemní transcendence, tady a teď, a ne mimo náš svět. Francouzský básník švýcarského původu Philippe Jaccottet (nar. 1925), známý u nás již z výboru Myšlenky pod mraky a jiné básně (Torst 1997), se ve svých pozdních básnických prózách Sešit zeleně (1990) a Po mnoha letech (1994) pokouší za neustálého reflektování přiléhavosti básnické řeči vyjádřit svou transcendentální zkušenost skutečnosti. Autor řazený k tzv. kritickému lyrismu zde v psaní, střídajícím pasáže jednou více úvahové a jednou více básnické, nechává nahlédnout do procesu tvorby, která se úzkostlivě střeží lacinosti a falešnosti. Sledujeme básníkovo živé myšlení, které postupuje od jednoho básnického obrazu k druhému, zkouší je, zavrhuje, obměňuje - bere je nikoli jako estetický cíl, ale jako krok v přibližování se ke skutečnosti, na jehož konci je ticho. - Překlad Lucie Koryntová. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond.

Autor psal v minulých deseti letech drobné eseje a úvahy nad aktuálními i nadčasovými jevy, a to jak do tištěných, tak do internetových médií. Některé z nich jsou v této knížce. Vyznačují se ironií, skeptickým kriticismem a ostrými pointami. "Kdysi v devadesátých letech jsem vytvořil termín "nenažraný inženýr z malých měst", kterým jsem nahrazoval učenější výraz "deprivovaný provinciální technokrat", což znamená zhruba totéž, ale adresát je daleko namíchnutější. Bylo to po sametové revoluci, a tito mladí muži, deprivovaní a uvažující technokraticky, kteří pracovali v továrnách a závodech malých měst, placeni předtím mizerně jako všichni, se stávali politiky. Svoboda pro ně znamenala především svobodu nadělat prachy. A neuvažovali o tom, jaké lidi to z nich udělá a už vůbec ne o tom, jaký systém vytvoří." A. K.: Filozofie hladových inženýrů

Sbírka 65 jednostránkových, vesměs velmi úsporně psaných básní. Autorka tíhne k čím dál větší sevřenosti, návaznost na její předchozí sbírku Úzkost na kost je nesporná; základním tématem je nadále láska a smrt, ztotožnění s ohroženou přírodou a "nesmír smíru" s ubýváním vlastního života v nevlídném, přirozeným hodnotám nepřejícím prostoru a čase. A samozřejmě zase i úzkost, která však nabývá ještě drsnější podoby. Je tu víc vzdoru než stesku, lyrické nálady často přecházejí v sarkasmus, snaha oslovit Boha se vědomě stává rouháním. Čímsi novým jsou v této poezii minipříběhy, odehrávající se na hranici mezi skutečností a snem. I v nich se, stejně jako v celé sbírce, uplatňuje formální osobitost vázaného, přesto však volně působícího verše.

Václav Daněk v sobě spojuje dva póly nejlepší tradice české poezie: jednou polohou své tvorby exponuje mimořádnou vyspělost básnických technik a virtuozitu, což se projevuje ve zvládání bohatství formálních básnických útvarů a vynalézavostí slovesnou, druhou pak je poezie občanské reflexe. V posledních sbírkách, nejsilněji v Blížence noci navíc přistupuje téma soukromé, milostné "o tebe jsi můj strach", s nostalgií "ovdovělých očí" po ztraceném nejbližším člověku. Daňkův poslední rukopis má jakousi bilanční povahu, neboť zážitkové rozpětí je široké jako je život dlouhý, sahá od dětských zážitků, kdy "opilí ordnéři / třískají do dveří", až po Sen o štěstí, kde "uprostřed demolic / ještě si dýchám // buldozery už spí / šoféři flámujou". A nejde tu jenom o rozsah životní reflexe, zdaleka nejen vzpomínkový, leč i společensky aktuální, kdy v Třetí sestře vlády tmy rekapituluje prožité dějiny a končí s trpkostí, již přinesla dlouho očekávaná svoboda, ale bohužel "se z ní vyklubala ztráta paměti".

Logika praví, že osm je přirozené číslo, které následuje po číslu sedm a předchází číslu devět. Také osmému Notýsku Ilji Hurníka předcházelo sedm předešlých (Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový a Sivý, takže autor začne mít problém, zda vzorník barev nebude zcela vyčerpán). Nepořádek v matematice vytváří fakt, že autor ke svým devadesátinám vydává t e p r v e osmý Notýsek. Nesměl by to však být neúnavný I. Hurník, aby si s problémem neporadil. Stejně jako v předchozích svazcích i zde přesvědčivě dokládá, že je mistrem prozaických miniatur par excellence. Nelze však skrývat ani skutečnost, že četba jeho Notýsků má nespornou poznávací hodnotu. Jen namátkou - čtenáři se v tomto Oranžovém dozvědí např. o celosvětovém unikátu - vesničce Mechová, kde levice a pravice skončila ve vzájemném objetí, právě tak jako o knížectví, kde hokejisté hrají v květnu a ženy v dubnu strojí stromeček a malují kraslice. Zjistí také, proč jistému dědečkovi vadilo, že nám ukradli Vltavu, či co si díky své až chorobné abstinenci natropí účetní Nepísk. Autor samozřejmě zavede čtenáře i na Backer Street, aby nahlédli co s Sherlockem Holmesem udělá podzim, či co se stane, když slavný detektiv ve spolupráci s dr. Watsonem začne psát paměti.