Akropolis strana 37 z 45

Kniha představuje libereckého rodáka Stanislava Hněličku, legionáře od Tobruku a Dunkerque, který byl vyznamenán dvěma Československými válečnými kříži, nejvyšším státním českým vyznamenáním Řádem Bílého lva (říjen 2007) a mnoha dalšími medailemi. Nejen č

Prostor díla – s podtitulem Úvahy a vyznání o kultuře – představuje výběr z Langerovy publicistické tvorby (většinou knižně nevydané), věnované kultuře, chápané jím v nejširším slova smyslu jako souhrn výsledků vrcholné duchové, myšlenkové lidské činnosti, tvůrčí činnosti . Tematickou šíři autorových zájmů napovídají již názvy jednotlivých oddílů – Literaria, Teatralia, Kinematografia, Varia, O vlastní tvorbě. Obsáhlý svazek, edičně připravený M. Vojtkovou, doplňuje jmenný rejstřík.

Soubor textů z let 2000–2007 od známé grafičky a ilustrátorky je komponovanou koláží postupně se rozvíjejících, na sebe navazujících textových vrstev nejspíše srovnatelnou se strukturou cyklu Šlépějí Jakuba Demla. Z původního plánu souboru polofaktografi ckých-polofi ktivních dopisů autorčině příteli Ernestu Kolowratovi se odvíjí textové pásmo osobních intimních vzpomínek na rodinu i na umělecké přátele autorčiny (např. okruh tzv. Hanzlberku, Bohumil Hrabal, Daniel a Jiří Reynkovi, Boris Hybner), sarkastických, ironických i hořkých reflexí současných společenských a politických událostí, úvah o smyslu života a tvorby, prokládané původní autorčinou lyrikou, verši mimořádné křehkosti, výrazové pregnantnosti a formální vytříbenosti. Význam tohoto v současném českém literárním kontextu velmi ojedinělého textu je ještě podtržen autorčinou prací s jazykem: záměrně voleny jsou prostředky lehce archaizující. K textovému cyklu patří též soubor autorčiných grafických listů.

Paměti politika a podnikatele Eduarda Jana Fuska (1901–1996) přinášejí dramatický životní příběh rodáka z Valašských Klobouk, který dosáhl ve své vlasti značných podnikatelských úspěchů, ale po únoru 1948 byl donucen odejít do exilu a musel se ve světě tv

Učebnice Czech Express 2 navazuje na předchozí díl Czech Express 1, spolu s ní představuje kurz „češtiny pro přežití“. Oba díly jsou určeny začátečníkům, kteří chtějí rychle a s minimem gramatiky (ale ne bez gramatiky) dosáhnout jazykové úrovně A1. Krátké a svižně koncipované lekce seznamují studenty s dalšími komunikačními situacemi a pomáhají jim se v nich zorientovat (např. lekce Hotel, byt, dům; Doprava; U doktora apod.). Složitá česká gramatika je tu maximálně zjednodušena a pády jsou prezentovány pomocí snadno zapamatovatelných modelů. Autorka, známá svým moderním a progresivním přístupem k výuce jazyka, vzala tentokrát v úvahu i starou učitelskou moudrost, že dril je „nudný, ale nutný“. Proto oba svazky přinášejí užitečná drilová cvičení, která posílí zapamatování nově osvojené látky. Ani v tomto svazku nechybí množství fotografií, ilustrací, cvičení a drilů, ale připravena je i nová „porce“ komiksů. Stejně jako první svazek, ani Czech Express 2 nezatěžuje studenty složitým gramatickým výkladem, ale preferuje rozvoj komunikačních dovedností. Anglicky jsou pouze gramatické tabulky, slovníček a přeložené texty z jednotlivých kapitol. Proto učebnice mohou používat i samouci. Učebnici též dobře využijí letní intenzivní kurzy. Oba svazky jsou doplněny zvukovým CD a korespondují s výukovým CD-ROMem Czech Express, vydaným firmou Langmaster.

Letos si připomínáme neuvěřitelných čtyřicet let od chvíle, kdy se v roce významného kafkovského výročí (1963) konala slavná literárněvědná konference na zámku v Liblicích. Není tomu tak dávno, aby nežili přímí účastníci a pamětníci a aby tehdejší pojetí Kafky nebylo minimálně pro poznání dobového kontextu živé a inspirativní. Je tomu ale dostatečně dávno na to, aby konference byla zahalena nejrůznějšími mýty, záhadami a polopravdami. A to od otázky, kdo vlastně konferenci inicioval, přes samotný průběh konference, vystoupení jednotlivých účastníků (Goldstücker, Garaudy, Fischer, Reiman ad.), publikovaná i ta zaznamenaná jen v archivech či kuloárech, až po pozdější interpretace liblického sympozia. Kafkovská konference v Liblicích byla označovaná jako počátek kontrarevoluce zvané Pražské jaro, stejně tak jako ojedinělý marxistický pokus zasnoubit Kafku s teorií odcizení. – O tom všem pojednává vzpomínková knížka klíčového organizátora konference, Alexeje Kusáka. Autor s erudicí literárního historika prochází jednotlivé prameny a okamžiky konference, přičemž svým subjektivním až provokativním tónem vyvolává jeden z nejplastičtějších popisů dobové mentality 60. let.

Téma pronásledování Židů za II. světové války bylo již nejednou ztvárněno. Více jak půlstoletý odstup však dává možnost nahlédnout tyto události znovu a jinak. Poetický a dramatický příběh Hanibalovy knihy je především o základních hodnotách lidského bytí, o lásce a nenávisti, statečnosti i zradě, o touze po krásném životě ve střetu s jeho nelítostnou a krutou tváří. Pátá próza známého filmového režiséra patří patrně k tomu nejlepšímu co kdy tento autor napsal.

O svých memoárových textech básník říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené „do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných“. Soubor krátkých próz Všecky krásy světa je poskládán z desítek takových malých příběhů; jejich záběr je široký – rodný Žižkov, milovaná Praha, Kralupy nad Vltavou, lidé známí od dětství i respektovaní v dospělosti, spolužáci, sousedé, a především umělci, s nimiž se básník během života setkal... Kniha prodělala nejen složitou cestu po nakladatelstvích, ale i neobyčejný vlastní vývoj. Na počátku sedmdesátých let požádal fotograf Oldřich Rakovec básníka, zda by jeho snímky nedoprovodil pro knižní vydání svým textem. Knihu tvůrci připravili, měla se jmenovat Co všechno zavál shníh a vyjít v nakladatelství Albatros. Záhy byl však rukopis vyřazen z edičního plánu. Básník přesto pokračoval v psaní – textů přibývalo a nabývaly na rozsahu. Před konečným tvarem knihy vznikaly tři verze, které se od podoby textů v knize někdy liší nejen názvem, pozměněným tématem, ale především rozsahem. V sedmdesátých letech u nás kniha vyjít nesměla, čtenáři však rukopis opisovali a v roce 1976 některé kapitoly představila Vlasta Chramostová ve svém Bytovém divadle (Nadace Charty 77 posléze poskytla podporu pro vydání gramofonové desky s výběrem tohoto čtení v nakladatelství Šafrán v Uppsale). Některé kapitoly vyšly strojopisně v „samizdatových“ edicích a pak v edicích Kvart a Česká expedice. Roku 1983 a 1985 vydal knihu Československý spisovatel, ovšem poznamenánu mnoha cenzurními zásahy. Necenzurované a doplněné vydání známe až z let 1993 a 1999. Předkládané vydání v řadě Díla, jímž celou řadu vlastního Seifertova díla uzavíráme, obsahuje tato doplněná vydání, ale též soubor Co všechno zavál sníh, který vyšel v Albatrosu roku 1992 a nyní je rozšířen o texty z verzí rukopisných, jež dosud nebyly nikde pojednány. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou.