Akropolis strana 24 z 45

Předkládaný soubor studií mapuje více než padesátiletý badatelský zájem Vladimíra Justla o básníkovu tvorbu. Jádro výboru tvoří texty z 60. let, uveřejňované především na stránkách různých periodik či jako doslovy ve výborech z básníkova díla, v nichž Vladimír Justl jako první po roce 1948 podává zasvěcený komentář celé dosavadní Holanovy tvorby a zároveň i ucelenější pohled na proměnu Holanovy poetiky od jeho prvotiny přes přísnou metrickou stavebnost básníkových veršů 30. let až k postupnému opouštění pevného metra a prozaizaci verše. Celek pak uzavírají autorovy studie z porevolučního období, jež svým široce syntetizujícím záběrem zaujímají přední místo v dosavadním holanovském bádání. Literární historik, teatrolog a editor Vladimír Justl (1928–2010) patří k předním znalcům života a díla Vladimíra Holana. Jako jeho dvorní editor se v průběhu 60. let 20. století zasloužil o mocné znovuvstoupení tohoto básníka do české literatury, ale i do širšího kulturního povědomí. Postupně prosadil k vydání jeho básnické sbírky a větší lyrickoepické skladby ze 40. a 50. let, které nemohly vyjít po roce 1948, a zároveň i básníkovu tvorbu z let šedesátých. V té době rovněž edičně připravil několik antologií z básníkova díla. V letech 1965–1988 edičně koncipoval Holanovy sebrané spisy.

Když jsme obdrželi milý rukopis Kamily Skopové v roce 2004, netušili jsme, jakou tradici vánočních knížek s ním otevíráme. Od té doby vychází tato drobná knížka téměř každoročně ve stále se zvyšujícím nákladu. Čím si Vánoční svátky získaly zájem čtenářů? – Vánoční publikace Kamily Skopové (1944), výtvarnice a folkloristky, žijící v malé roubence na Vysočině u Hlinska, zpřítomňuje atmosféru českých Vánoc skrze téma, jež je v rámci vánočních zvyků dodnes u nás nejživější – tj. téma sváteční kuchyně. V poutavě psaném povídání o tom, co servírovali naši předci na vánoční stůl, s jakými zvyky a tradicemi, najdeme i praktické vánoční recepty, aktualizované na dnešní běžně dostupné suroviny. Knížku doprovází autorka jemnými ilustracemi. Není tedy divu, že na Vánoční svátky navázala postupně celá série autorčiných knížek, mapující svátky a obyčeje velikonoční, rodinné a také svět dětských her a radostí.

Čeština expres 1 (úroveň A1/1) je přepracovaným a rozšířeným vydáním populární učebnice Czech Expres 1. Publikace představuje první část dvoudílného základního kurzu „češtiny pro přežití“. Nová podoba učebnice vychází vstříc požadavkům Společného evropského referenčního rámce a je určena začátečníkům, kteří chtějí rychle dosáhnout jazykové úrovně A1. V sedmi prakticky zaměřených lekcích se zájemci o češtinu naučí zorientovat se a reagovat v základních komunikačních situacích (např. témata Seznámení, Orientace, Moje rodina, Kdy se sejdeme apod.). Učebnice se soustředí na zvládnutí řečových dovedností, především mluvení a poslechu. Česká gramatika je zde maximálně zjednodušena a student ji sám objevuje prostřednictvím textů a přehledných tabulek. Čeština expres 1 sestává z jednojazyčného, česky psaného textu učebnice, jehož součástí je nově i pracovní sešit, a Přílohy se slovní zásobou, gramatickými tabulkami a vysvětleními, které zprostředkují poznání češtiny v mateřském jazyce studenta (zároveň vychází anglická, německá a ruská mutace, připravujeme i další jazyky). Text učebnice doplňuje množství barevných fotografií a originálních ilustrací včetně oblíbených komiksů. Publikace obsahuje zvukové CD. Manuál pro učitele zdarma na www.czechstepbystep.cz.

Publikace Interpretace textů nejen ke státní maturitě by měla v první řadě sloužit jako pomůcka k přípravě na ústní část nové maturitní zkoušky z češtiny. Na schopnost kriticky číst, rozumět a vyložit smysl a význam textu je v nové podobě maturity kladen důraz, takže je naděje, že po generacích studentů, kteří u maturity odříkávali „telefonní seznamy“, bychom se mohli dočkat studentů schopných samostatně pracovat s textem. Taková změna přichází právě včas, neboť podle mezinárodních výzkumů naši studenti v oblasti čtenářské kompetence dosahují ve srovnání se zeměmi EU jen průměrných výsledků. Ambicí předkládané publikace je navázat na známé, ale dnes již obtížně dostupné publikace Rozumět literatuře 1 (M. Zeman a kol.) nebo Slovník básnických knih (M. Červenka, V. Macura, J. Med a Z. Pešat). Interpretace textů se od nich však ve dvou podstatných věcech liší: za prvé se kromě textů literárních zabývá poprvé také texty neliterárními, za druhé výklad je vždy založen na rozboru úryvků nebo kratších textů, jejichž otištění předchází vlastnímu rozboru a interpretaci. Cílem interpretace uměleckého textu nebylo poskytnout „definitivní a správné“ řešení, které by se student měl ke zkoušce naučit, ale spíše ukázat, jak je text „udělán“ a jak může být čten. Při rozboru neuměleckých textů byl důraz kladen na rozbor stylistický, v některých případech také na jejich srovnání s textem uměleckým. Umělecké texty byly vybrány s ohledem ke katalogu požadavků pro maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury, neumělecké texty byly vybrány tak, aby vhodně reprezentovaly základní funkční styly. Publikace byla vytvořena autorským kolektivem složeným z renomovaných odborníků působících na předních bohemistických pracovištích, kteří mají kromě odborných kvalit také bohaté pedagogické zkušenosti (Robert Adam, Alena Andrlová Fidlerová, Jan Čihák, Bohuslav a Jana Hoffmannovi, Robert Ibrahim, Petr Nejedlý).

Přestože je období druhé světové války nesmazatelně zatíženo katastrofou šoa, podařilo se neprávem opomíjenému česko-izraelskému spisovateli Otu B. Krausovi (1921 Praha – 2000 Netanja) napsat román, v němž tyto události pro hlavního hrdinu, dospívajícího židovského mladíka Štěpána, představují spíše jen historický kontext. Hrůzy holokaustu, jimiž si Kraus i jeho pozdější žena Dita, „osvětimská knihovnice“, prošli, zůstávají jen jako stín dokreslující tíživou atmosféru doby, v níž Štěpán dospívá. Krausův román je citlivou a sugestivní výpovědí o mladém muži, jehož hledání prvních lásek, vlastní české židovské identity, ale i vztahu k práci, rodičům a určujícím ideologiím 20. století (marxismus, sionismus) je ortenovsky bolestné i krásné zároveň. Štěpán je pro svůj původ vyloučen z gymnázia, posléze před okupací prchne do sovětského Ruska, kde ovšem rychle ze sociálně utopických snů i nepřekročitelné bariéry mezi domácím a cizím vystřízliví. Vrací se do protektorátu, kde jej mezitím postupující represe přivedou k práci na statku v severních Čechách. Zemědělství se objevuje jako motiv téměř ruralisticko-sionistický (Palestina), líčení je ovšem velmi atraktivní a tajemné: na statku sehrávají hlavní roli Němci i čarodějnice – obraz erotického napětí, které si ničím nezadá s žítkovskými bohyněmi, jež český čtenář objeví až několik desetiletí po napsání Cesty pouští . Celý románmetafora ve své kombinaci důvěrného líčení „velkých dějin“ a „individuálních osudů“ připomene vrcholná díla Ferdinanda Peroutky (Oblak a valčík ) či Egona Hostovského, po jejichž bok se v překladu z anglického originálu suverénně řadí.

V osmém svazku edice Skrytá moderna chceme upozornit na literární historií opomíjený (1913). Nejvýznamnější skupinové vystoupení předválečné avantgardy se poměrně dlouho připravovalo, souběžně s přípravou byla organizována také skupinová čtení, doprovázená diskusemi navazujícími na velkou generační polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku almanachu se počítalo též se spoluprací absentujících generačních souputníků (R. Werner, F. Langer, E. Taussig, P. Křička), avšak pokračování v nastoupené cestě znemožnily události první světové války, na jejíž fronty byli někteří účastníci odvedeni (S. K. Neumann), jiní během ní podlehli nemoci (O. Theer), další padli (E. Taussig). Umělecky nevyvážené příspěvky manifestačně deklarují přihlášení k soudobému, dynamicky se proměňujícímu životu lidské civilizace. K jeho zachycení má sloužit v poezii volný verš (K. Čapek), v próze pak synchronní polyperspektivnost přenesená do literatury z výtvarného kubismu (J. Čapek). Oproti artificiálnosti symbolistně-dekadentní generace a jejímu opovrhování přítomným děním se autoři , pod vlivem vitalismu i futurismu, hlásí k životu „tady a teď“ a výše oceňují snahu hledat inovativní přístupy v umění než dokonalou formu výsledného textu. Zdůrazněním uměleckého syntetismu, sepětím s dalšími uměleckými obory (výtvarné umění, hudba) a obratem k „živému životu“ představuje důležitý mezník ve vývoji české literatury, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. – Vychází ve spolupráci s Univerzitou palackého v Olomouci.

Autor se v knize zabývá dílem Olgy Barényiové, česko-německé spisovatelky, která publikovala česky řadu děl v letech 1941–1945 a po svém odchodu do Rakouska pak několik kontroverzních protičeských románů. Z domácího obzoru poté zcela zmizela, přestože její romány a divadelní hry měly ve své době bohatou reflexi recenzentů. Informace o životě autorky jsou velice kusé a někdy mají podobu mytické senzace. Proto se autor rozhodl soustředit nikoliv na životní osudy autorky, ale především na komplexní analýzu a interpretaci celého konvolutu jejích děl – románů, povídek, divadelních her a esejů. Věnuje rovněž pozornost dobovým recenzím a časopiseckým reflexím tvorby Olgy Barényiové. Při tom si klade obecnější otázky týkající se vztahu rétorických strategií autora a dobového veřejného diskursu či proměny autorčina slovníku ve vztahu k jazyku, lokalitě a době. Součástí knihy je obrazová a dokumentární příloha. Vychází za podpory - Ministerstva kultury ČR.