Akropolis strana 22 z 45

Čtvrtý svazek spisů tvoří dopisy, které autor přímo či nepřímo adresoval rodinné přítelkyni Mileně do Švýcarska. Zahrnuje jak dopisy skutečné, tak literární, s jejichž pomocí se autor v emigraci vyrovnával s šokující realitou tzv. jomkipurské války (1973), rozpoutané přepadením Izraele egyptskými a syrskými vojsky v Den usmíření (Jom kipur). Reálně i imaginárně zpravoval svou dávnou přítelkyni o stavu civilního izraelského zázemí i o svém vlastním rozpoložení a sdílel tak prožívanou úzkost o bytí své nové domoviny. Vedle dopisů obsahuje svazek i povídky s jomkipurskou válkou spjaté.

Smrt Jima Loneyho (1979) je po novele Zima v krvi (1974) druhou autorovou prózou věnovanou novodobým osudům původních obyvatel Severní Ameriky. Jim Loney je míšenec bělošského a indiánského původu. Odcizený oběma těmto společenstvím, vede v malém městečku v Montaně samotářský a bezútěšný život, naplněný nicneděláním a alkoholem. V dětství jej opustila matka i otec, a tak mu zůstala jen sestra Kate, která ale nechápe jeho svět. A také přítelkyně Rhea, která touží dát Loneyho životu nový cíl. Jeho existenci však může dát smysl jediné – přestat utíkat před minulostí a pokusit se nalézt své skutečné kořeny. A to i za cenu ztráty vlastního života… Rozsahem nevelká Welchova próza rozvíjí dojemný příběh o lásce bez naděje a životní cestě za pravdou vedoucí k sebezničení. – Vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR.

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi „postmortálním“, chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího „stínového establishmentu“ vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik.

Na osudech žen tří generací Jindra Tichá sleduje proměny života u nás, jak se promítají nejen do širokých společenských souvislostí, ale i do nejintimnějšího mikrosvěta každého z nás. Čtenáři se zde setkají především s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála někdejších podnikatelek, která na sklonku první světové války a zejména v nově vzniklém Československu vybudovala v Bratislavě úspěšný módní salon, inspirovaný proslulými návrháři a slavnými módními domy v Paříži, Římě či Vídni. Příběh její dcery pak rozkrývá situace, jež nastaly v důsledku obsazení Čech Hitlerem a zrodem Slovenského štátu. Další rovina románu přibližuje život v soudobých Čechách. S nevšedním realis-mem Jindra Tichá zaznamenává problémy stáří a nemocí v dnešní Praze a staví na pranýř lhostejnost, či dokonce krutost, s níž se zachází s umírajícími v léčebnách dlouhodobě nemocných. Nelze přejít ani autorčiny zdařilé postřehy na téma soužití Čechů a Slováků v různých fázích dvacátého století. Nebyla by to však Jindra Tichá, kdyby tak nečinila s nadhledem a hlubokým vnitřním zaujetím, na příbězích, jež čtenáře strhnou od první stránky.

Při současném rozmachu mediálních a kulturálních studií míváme občas ve zvyku pozapomínat na „tradiční“ ohniska oborového zájmu: dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média přesouvala do zaprášených regálů „toho, co již pominulo“ a „toho, co právě pomíjí“. Náležité porozumění současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií je přitom do velké míry podmíněno pochopením jeho základů, historických souvislostí, ze kterých tento vyrůstá. Monografie Martina Conboye Tisk a populární kultura představuje ambiciózní pokus o právě takové promyšlené vypravení se ke kořenům. Ve svých analýzách populárního tisku (ilustrovaných týdeníků či bulvárních periodik) staví především na materiálu americkém a britském, ve svých závěrech a zobecněních ale představuje studii více než relevantní i pro naši domácí situaci. V časovém rozkročení dvou století sleduje proměny rolí a funkcí populárních periodických tiskovin od počátku 19. století do dnešních dnů, zaznamenává transformace, jimiž tyto prošly, a především stopuje vliv novinového a časopiseckého tisku na etablování a rozvoj moderní populární kultury jako takové. Svazek doplněný původní studií, která výklad rozšiřuje o potřebný český kontext, osloví každého zájemce o historii i praxi mediálního provozu, stejně jako literární vědce, historiky a badatele z příbuzných oborů.

Čtvrtý svazek Kritické hybridní edice přináší nové vědecké a čtenářské vydání básně Máj Karla Hynka Máchy (1810–1836). Od své první publikace (1836) se Máj objevil ve stovkách vydání včetne mnoha překladů. Přítomná edice ale téměř po šedesáti letech nabízí vydání, jež vychází z komplexního zpracování všech dochovaných pramenů a revize dosavadních edičních řešení. Opírá se především o důkladný písmoznalecký, chemický a textologický průzkum jediného dochovaného úplného rukopisu Máje, který předcházející generace editorů neměly k dispozici v originále. Tento průzkum usiloval o prověření Máchova autorství a následně o stanovení jeho pozice mezi ostatními prameny. Vědecká digitální edice na přílohovém DVD přináší nové faksimile jak tohoto rukopisu, tak i všech dalších relevantních textových pramenů (např. tzv. Náčrtu Máje či prvního tištěného vydání). Tyto prameny digitální vědecká edice dále nabízí v jejich transkribované podobě (rukopisy) a diplomatickém znění (tištené texty). Na základě nového komplexního ověření všech pramenů a textové historie edice ustavuje nové vědecké komentované znění Máchova Máje. Mimo ně DVD obsahuje podstatně revidovaný soupis všech tištených vydání této básně. Přítomné knižní vydání pak prezentuje text Máje ve čtenářském znění, jež bylo pravopisně aktualizováno při zachování všech osobitých jevů autorova jazyka. Součástí knižního vydání, opatřeného stručným úvodem a jazykovými a věcnými vysvětlivkami, je ediční komentář, který přináší podrobné informace o všech pramenech Máje, o vzniku básně a historii jejího vydávání od roku 1836 do současnosti. Kritická hybridní edice Máje Karla Hynka Máchy vznikla v Ústavu pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze a s podporou Grantové agentury ČR.

Biografie Život s indiány trí Amerik je prvním knižním pruvodcem po osudu a díle známého ceského etnografa, muzeologa, cestovatele a spisovatele Václava Šolce (1919–1995). Predstavuje klícové okamžiky jeho života: mladá léta, domácí i zahranicní studia, latinskoamerické a asijské cesty, terénní výzkum mezi indiánskými kmeny Aymaru, Mapucu a Alakalufu, etnografickou práci v Náprstkove muzeu, vcetne Šolcova pusobení v roli reditele. Zároven se snaží priblížit a strucne zhodnotit literární tvorbu Václava Šolce, a to at už se jedná o práce odborné, populárne-naucné, prekladové ci o beletrii pro deti a mládež. Životopis vychází u príležitosti 100. výrocí narození Václava Šolce.

Baskičtí teroristé v roce 2011 po čtyřiceti letech činnosti ohlašují složení zbraní. Pro Bittori, vdovu jedné z obětí, však příběh zdaleka nekončí. Rozhodne se vrátit na místo událostí, do městečka a do domu, kde před vraždou žila. Chce zjistit, kdo střílel. Spolu s ní se vydáváme na cestu do minulosti, v níž městečko zvolna ovládají podezření a nenávist, celou společnost rozkládá vlastenecká horečka a vkrádá se do všech vztahů. Dokáže Bittori znovu žít s těmi, kdo proti ní štvali před atentátem i po něm? Dokáže žít s těmi, kdo obrátili její život vzhůru nohama? Bittorin návrat zneklidní celé městečko, především sousedku Miren, před atentátem důvěrnou přítelkyni, jejíž syn si odpykává trest za teroristické útoky. Co obě ženy znepřátelilo? Co otrávilo život jejich dětí, manželů, sourozenců, sousedů, spolupracovníků a bývalých přátel? Strhující román o vině a odpuštění, o pokusu zacelit rány v názorově rozdělené společnosti, se odehrává v Baskicku, ale mohl se odehrát kdekoli jinde, kde ideologický fanatismus a zaslepenost, strach a neschopnost se dorozumět a přenést přes názorové neshody páchá zlo, jež poznamenává každičký kout lidské duše a narušuje běžné mezilidské vztahy. Velký humanistický příběh plný živých a opravdových postav.

Stranou, v posledních letech značného, zájmu o dopisy význačných kulturních osobností překvapivě dlouho stála korespondence jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století Vladimíra Holana. Vyjma ojedinělé edice jeho dopisů se zapomenutým básníkem Stanislavem Zedníčkem z roku 2012 se zájemci o Holanovu osobu a literární činnost museli smířit s tím, že soubornější vydání jeho dopisů doposud chybělo. Předkládaná edice Umlkám do čekání se tento dluh pokouší alespoň částečně splatit, je vůbec prvním ucelenějším výborem z bohaté básníkovy korespondence, jenž knižně vychází. Mapuje celistvé, obousměrné Holanovy písemné styky s významnými osobnostmi českého umělecko-kulturního prostředí 20. století jmenovitě jde o Eduarda Basse, Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Ladislava Fikara, Josefa Horu, Egona Hostovského, Františka Hrubína, Jana Mukařovského, Josefa Vašicu a Vlastimila Vokolka. Při výběru dílčích korespondenčních vláken bylo přihlíženo ke vztahu pisatelů i kulturně-historické hodnotě obsahu jejich psané komunikace. Edice tak vnáší světlo například do charakteru Holanovy redaktorské časopisecké činnosti z let třicátých a čtyřicátých, poukazuje na existenční problémy, jimiž básníkova rodina procházela zejména v letech padesátých, a přináší důležité poznatky ohledně Holanova postoje k víře a náboženství. Předkládané dopisy se úzce dotýkají také autorovy básnické a překladatelské činnosti, jeho až pedantského lpění na akurátnosti konečné podoby otiskovaných básní i úpornosti, s jakou si s pomocí přátel obstarával knihy k četbě či obdarování lidí jemu blízkých. Jednou z hlavních postav edice je, vedle samotných pisatelů, Holanova dcera Kateřina, pozdější středobod jeho lásky a radostí, bohužel však též obav a výčitek. Edice je opatřena úvodní studií, jež si klade za cíl analyzovat a reflektovat výroky v jednotlivých dopisech na pozadí kalendária Holanova života a také jeho díla. Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Poutavé pamětí celosvětově uznávaného vědce českého původu Jardy Cervenky (* 1933), který od roku 1965 působil ve Spojených státech jako profesor lékařské genetiky na univerzitě v Minnesotě (věnoval se především cytogenetice). Ve svých vzpomínkách zdařile evokuje atmosféru pražských Dejvic za německé okupace, v prvních poválečných i poúnorových letech, své neustálé souboje s tehdejšími "kádrováky", kteří se mu snažili znemožnit studium medicíny. O svém působení na americkém, ale i na dalších kontinentech, kde zakládal cytogenetická pracoviště (např. v Indii či Japonsku), píše velmi skromně, až asketicky. Své místo si v autorově autobiografii ale našly i jeho cestovatelské expedice a vlastní literární tvorba (připomeňme jen, že je členem amerického i českého centra PEN klubu a Obce spisovatelů; za svou literární tvorbu získal v roce 2000 Cenu Richarda Sullivana v žánru krátké povídky, ale i další ocenění - Minnesota Voices Winner, japonskou Blue Jacket Prize, Cenu European Circle Franz Kafka a řadu jiných).

V devadesátých letech se v americké televizní produkci zacala objevovat rada seriálu vymezujících se proti dekády zavedeným pravidlum prehlednosti a srozumitelnosti. Riskantnejší seriálové projekty jako Mestecko Twin Peaks ci Akta X se nebály své diváky mást, chytre jimi manipulovat a budovat propracovanou mytologii celého seriálového sveta. Své diváky nejen vybízely k tradicnímu zaujetí samotným príbehem, ale cinily tak i zpusobem svého vyprávení. Jason Mittell nám v této knize nabízí detailní rozbor formálních charakteristik a speciálních "narativních efektu“ takto vyprávených komplexních seriálu i zpusobu, jak jim rozumí a dále s nimi pracují jejich publika. Pro jejich analýzu zavádí celou radu nových termínu, které respektují specifika seriálové televize a aspirují na to, stát se nezbytnou výbavou odborníku, kritiku i studentu venujících se televiznímu médiu. Kniha ale obsahuje i detailní a ctivé rozbory rady televizních seriálu jako Veronica Marsová, Perníkový táta ci The Wire – Špína Baltimoru a urcite osloví i poucené diváky a fanoušky inovativního televizního vyprávení. Vychází za laskavého prispení Státního fondu kinematografie.

Latinský Traktát o sféře světa anglického astronoma 13. století Iohanna de Sacrobosco, působícího na univerzitě v Paříži, se stal základní učebnicí astronomie, která byla čtena a studována až do 17. století. Jeho neobyčejný vliv je dokumentován mnoha stovkami dochovaných rukopisů i exemplářů inkunábulí a starých tisků. Naše kniha přináší edici latinského znění práce a její první český překlad, provázený řadou vysvětlujících dodatků. Sacroboskova Sféra byla v minulosti často komentována: jeden z komentářů napsal na sklonku 15. století český astronom Václav Faber z Budějovic, známý svými kalendáři a pranostikami, které vydával v Německu. Jeho komentář Sféry přinášíme v edici i překladu také, stejně jako předmluvu známého reformátora Filipa Melanchthona, připojenou k vydání Sféry v roce 1531 ve Wittenbergu. Cílem edice je zprostředkovat českému čtenáři jedno ze základních děl, která se podílela na vývoji evropského myšlení a vzdělanosti. Vydání komentované Sacroboskovy Sféry navazuje na předchozí práce autorů, v nichž zpřístupnili vybrané spisy z dějin exaktních věd od antiky po raný novověk (Gaius Iulius Hyginus, Křišťan z Prachatic, Johannes de Gmunden, Jan Ondřejův zvaný Šindel, Pavel Žídek, Tycho Brahe, Galileo Galilei, Johannes Kepler).

Cílem kolektivní monografie Pokušení neviditelného: Myšlení moderny není podat komplexní zprávu o veškerých hnutích mysli mezi modernisty, ale ukázat na vybraných případech proměny tohoto myšlení, jeho transformace či případný kolaps. Jednotlivé studie pokrývají zejména období první poloviny dvacátého století, kde jsou tyto radikální proměny nejviditelnější. Úvodní studie se soustředí na jeden z „krizových stavů“ moderny a (razantního) procesu modernizace konce 19. a počátku 20. století, tzv. krizi jazyka. Obrací se k českému myšlení o literatuře první poloviny 20. století a jeho proměnám či k textům pražského funkčně-strukturalistického ohniska klasického období, které jsou analyzovány pomocí komputačních nástrojů. Další studie se věnují vztahům fantasie a skutečnosti v meziválečných textech českých prozaiků, proměnám myšlení Karla Teigeho, dynamizaci pojmu obrazu či reflexí socialistického umění v českém kulturním prostředí druhé poloviny 30. let. Závěrečné studie se soustředí na myšlení autorů konce moderny, na pochybnosti o moderně patrné v jejich textech i na pokusy o hledání východisek a nových možností.

Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát druhý život pracím významného českého filosofa Milana Machovce (19252003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za masarykovské. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a nastolovat témata, která s Masarykem sdílel. Filosofie tak podle Machovce byla Palackému především nástrojem v zápasu o ušlechtilejší lidství a v tomto ideálu humanitním Masaryk viděl smysl českých dějin. Palackého myšlení Machovec zasadil do kontextu české filosofické tradice, se všemi úskalími, s nimiž se musela vypořádat. Bonusovým materiálem druhého vydání, nově zařazeným za původní studii, je text Machovcovy přednášky s názvem Palackého osobitost v českém tisíciletí, přednesené na jubilejní konferenci v roce 1998. Palacký byl Machovcem vnímán jako mravní osobnost, jež dokázala svým životním dílem splynout s úsilím mnoha generací a zároveň na ně přímo či nepřímo působit. To byl úkol, který Machovec uložil i sám sobě. Pro debatu o českém filosofickém myšlení tak zůstává studie i s odstupem více než poloviny století inspirativním příspěvkem. V edice Pavla Žďárského a s úvodem historika a Palackého životopisce prof. Jiřího Štaifa vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR.

V knize Josefa Kainara nazvané Ubu se vrací a jiné hry jsou sebrány všechny původní a úplné divadelní či rozhlasové hry, včetně libret a synopsí, které byly publikovány, nebo se dochovaly jako rukopis či strojopis, respektive, u nichž se podařilo prokázat, že je napsal Kainar . Celkem je zde přetištěno jedenatřicet literárních děl. Soubor obsahuje dramata inscenovaná a známá, jako například revui Cirkus Plechový, jejímž byl Kainar spoluautorem, či již samostatně vytvořené celovečerní hry Ubu se vrací, Zlatovláska a Nebožtík Nasredin, vedle textů veřejnosti naprosto neznámých (uvést lze především další zpracování ubuovského námětu pojmenované Ubu pokračuje nebo hříčky Mraky, básník a moucha, Rozhovor po koncertě, Zničený odkaz aneb zánik nihilistického klubu, Zpožděný vlak, Sen Jákobův či třeba výstup s postavami Spejbla a Hurvínka Rozhovor o poezii). Josef Kainar se v knize ukazuje jako dramatik širokého talentu, který dokáže tkát básnicky košaté obrazy i být ostře kriticky sžíravý, leč také ho na základě jeho dramat lze zahlédnout jako autora, který pod vlivem historických okolností měnil své společenské postoje. Vychází za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR.

Konference uspořádané 15. - 16. 11. 2018 Germanobohemistickým týmem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. Konference se zaměřila na teoretickou a metodologickou problematiku psaní dějin vícero literárních kultur v různých jazycích, jež koexistovaly na území českých zemí. Součástí sborníku jsou příspěvky týkající se jak středověké slovesné produkce či exponovaného dlouhého devatenáctého století až k první polovině století dvacátého, tak i celé řady problémových okruhů (překlad, kulturní transfer, periodizace, vícejazyčnost, kánon, regionalismus, konfesionalismus) i teoretických a metodologických přístupů (postkoloniální studia, transkulturní teorie, nový historismus). Vedle odborného záměru usiluje rovněž tento sborník stimulovat další debaty o podobě budoucí literárněhistorické syntézy literatur(y) českých zemí napříč obory bohemistikou, germanistikou i dalšími filologiemi a taktéž kulturálními studii či sociální a politickou historií.