Akropolis strana 15 z 45

Kniha shrnuje texty Petry Hanáková, Libuše Heczkové, Evy Kalivodové a Kateřiny Svatoňové, které v letech 2005–2011 v rámci Centra genderových studií FF UK společně promýšlely možnosti genderové analýzy v literární, filmové a kulturní teorii a kritice. Texty vzniklé v této době ukazují nezpochybnitelnost genderového úhlu pohledu, ale zároveň také jeho úskalí. Kniha je členěna do tří kompaktních – a možno říci i kontroverzních – částí, jejichž názvy jsou příznačně inspirovány filmem Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme – „Zakázané ovoce“ je věnováno metodám genderového psaní, „Vyhnání z ráje“ shromažďuje konkrétní filmové a literární analýzy a „Očistec“ tematizuje zejména záludnosti ženské tvorby. Kniha spojuje odborné statě, recenze, kritiky a rozhovory publikované jak v akademických publikacích, tak v denním tisku. – Fotografie na obálce je převzata z českého filmu Volání rodu (foto Karel Šebík).

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovských Spisů. Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova).Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.

Na popis jako slohový úkol ve škole možná leckdo nevzpomíná rád. Přesto nejspíš nepopře, že jej často potřebujeme i v každodenních hovorech. Málokdo z nás si ovšem uvědomuje, jak vlastně běžně popisujeme a jak velkou roli při tom hrají okolnosti komunikace. Sondu do všednodenní řeči i námět k sebereflexi nabízí studie Jany Hoffmannové o „nepřítomném popisu“. Lingvistika je přitom jen jedním z oborů zastoupených v této publikaci: nad společným tématem se sešli zástupci nejrůznějších disciplín a teorií – analytické filozofie a teorie fikcionality, lingvistiky a literární historie, teorie literatury a poetiky, dějin umění a teorie intermediality. Nad tím, do jaké míry je přípustné přenášet komunikační funkce popisu do rozumění světu literárního díla, se z pozice teorie fikčních světů zamýšlí Petr Koťátko. Žádný čtenář patrně nepochybuje o tom, že vyprávění má vždy svého více či méně zřejmého vypravěče. Ovšem zda se popis může chlubit svým „deskriptorem“, je třeba se teprve přesvědčit (v české próze ověřuje Stanislava Fedrová), podobně jako o tom, nakolik se dají popisné formy uplatnit coby nástroj poetiky: ať už historické (jak v interpretaci Gautierova Kapitána Fracasse ukazuje Zdeněk Hrbata) nebo intermediální (temporální principy i náladový půvab básnické ekfráze zkoumá Emma Tornborgová). Vychází v české a anglické jazykové verzi.

Souborem adaptovaných textů Petra Šabacha se edice Adaptovaná česká próza orientuje na současnou českou prózu. Vybraných deset povídek vychází z knih Hovno hoří, Šakalí léta, Babičky a Čtyři muži na vodě. V textech, které spojuje humorný styl vyprávění, se objevují témata jako rodinný život, mezilidské vztahy, odlišnost pohledu na svět mužů a žen. Petr Šabach (1951) patří v současnosti mezi nejčtenější české autory a jeho prózy se staly námětem několika divácky úspěšných filmů, například Šakalí léta, Pelíšky nebo Pupendo. Každá povídka v souboru je graficky rozdělena na dvě nebo více částí. Vždy před četbou následující části může čtenář odpovídat na otázky, které jsou mezi jednotlivé části vloženy, a předvídat, jak asi bude příběh pokračovat. Otázky mají inspirovat k vyjádření vlastních myšlenek k chápání textu, případně vést ke konverzaci při práci ve skupinách. Otázky je však možné také přeskočit a texty číst jako celek. – Soubor doprovázejí gramaticko-lexikální cvičení ke každému textu, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou knihy. Kniha je určena pro úroveň B1 , tedy pro středně a více pokročilé studenty.

Po skončení druhé světové války byl dirigent Václav Talich obviněn z kolaborace. Za inspirátora bývá označován ministr Zdeněk Nejedlý. Publikace si všímá korektních vztahů mezi nimi v meziválečném období. Talich byl členem sociálnědemokratické strany, k jeho přátelům náleželi lidé levicově orientovaní. Ke střetu zájmů obou mužů došlo v roce 1935, kdy Nejedlý marně prosazoval proti Talichově kandidatuře na post šéfa opery Národního divadla skladatele O. Jeremiáše. Za tzv. druhé republiky Nejedlý i Talich shodně hájili národní kulturní hodnoty. Autor podrobně mapuje dilemata, jimž byl Talich vystaven za okupace, nevyhýbá se problematickým skutkům, k nimž patřil projev v Obecním domě 12. července 1942, po atentátu na Heydricha, koriguje legendy provázející příběh Talichova zatčení v květnu 1945 a mapuje diskuse kolem „Talichova případu“. Na Talichovu obranu vystoupili spolupracovníci (I. Medek), ale i komunisté (E. F. Burian, V. Nezval, P. Kočí, později J. Taufer a L. Čivrný), pochopení vyjádřili i někteří Nejedlého žáci (K. B. Jirák, J. Hutter), zatímco jiní (M. Očadlík, A. J. Patzaková) jej napadali. Nejedlý i jiní politici (E. Beneš, J. Masaryk, A. Zápotocký) si zachovali od polemik odstup. Vyšetřování vycházelo z platné legislativy, vytvářející rámec pro tzv. národní očistu, a prokázalo, že Talich se ve dvou případech zachoval „nepřístojně“. Potrestán ale nebyl, neboť jednal pod nátlakem a s úmyslem prospět národu. Zjednodušené závěry, jež viděly vinu jen na Talichově straně nebo jej naopak představují jako nevinnou oběť komunistické zvůle, nepomohou při pochopení jednání Václava Talicha ve válečných letech. Každý příběh je třeba posuzovat individuálně, v historických souvislostech. Úcta k Talichovu umění neutrpí, připustíme-li, že za okupace přijal kompromisy, jež vyplynuly z nátlaku nacistů, vlastních pochybností či z únavy a přivyknutí na protektorátní život. Nejedlý neučinil nic pro pochopení chování Talicha a jiných známých osob za války. Jeho přísný pohled kontrastuje s nestatečností, již později projevil v době stalinských represí. – Publikace je doplněnou a rozšířenou verzí studie uveřejněné v roce 2009 v časopise Soudobé dějiny. Anglické vydání studie ve svém časopise chystá Dvorak Society v Londýně (překlad Karel Janovický). – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.

V posledních letech se tuzemský komiks a obrázkový seriál těší zvýšené přízni čtenářů, kritiků i odborných badatelů. Dlouho opomíjenému, pokud už ne zcela záměrně přehlíženému a omezovanému mediálnímu žánru se dostává pozornosti prostřednictvím dílčích publikací či výstav, celistvější historický přehled ale dosud chyběl. Asi těžko si lze představit knihu o několika tisících postav a hrdinů, která by zároveň byla pro čtenáře stále přehledná a čtivá. A právě takové Dějiny československého komiksu 20. století jsou. Přinášejí první komplexní a odborně fundované pojednání o komiksovém 20. století v našem kulturním a jazykovém prostoru, nabízejí pohled na jeho proměny a tendence, připomínají nejslavnější osobnosti (Lada, Sekora, Saudek, Němeček) a samozřejmě představují známé i méně známé komiksové hrdiny. Neopomíjejí při tom ani mnoho tvůrců, časopisů, knih a aktivit dnes pozapomenutých. S důrazem kladeným na sledování vývojových linií formálních, žánrových i motivických zahrnují Dějiny do svého výkladu přirozeně i oblast komiksové tvorby překladové, jakož i šířeji pojímané exkurzy věnované společenské pozici komiksu a obrázkového seriálu. Dějiny československého komiksu 20. století tak nechtějí nabídnout jen detailní popis československé komiksové a obrázkovoseriálové tvorby, ale zprostředkovaně vyprávějí i příběh o pozici, funkci a proměnách komiksu v česko- a slovenskojazyčném kulturním prostoru. Dva obsáhlé svazky (I: 1900–1964; II: 1964–2000) doprovází bohatý ilustrační materiál, detailní rejstříky jmenné i věcné a medailony domácích komiksových tvůrců. Publikaci připravil čtyřčlenný autorský kolektiv z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v rámci grantu GA ČR (hlavní redaktor Pavel Kořínek). Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a hlavního města Prahy.

Alois Musil (1868–1944) byl jedním z nejvýznamnějších českých orientalistů, který právem získal světový ohlas. Jako katolický kněz a „exponent rakousko–uherského dvora i buržoazního Československa“ byl komunistickým režimem systematicky vytěsňován z čítanek i z paměti národa. Částečné nápravy tohoto stavu se daří dosáhnout až od devadesátých let dvacátého století. Musilovy práce zůstávají dodnes pro badatele nenahraditelným zdrojem informací. Jeho vědecký záběr byl obrovský a stejně rozsáhlé je i zanechané dílo. Stal se spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů a přátelství domorodců mu umožnilo shromáždit poznatky využívané biblisty, etnografy, religionisty, kartografy či archeology. Dosud nepublikovanou monografii o historii, věrouce a různorodých proudech nejmladšího monoteistického náboženství s názvem Ze světa islámu autor dokončil v roce 1941, v protektorátní době ale nemohla být vydána. Musilův pohled na vývoj islámu vychází z důvěrné znalosti životní praxe i postojů muslimů a v mozaice poznání má stále svou hodnotu. Z pera katolického kněze je navíc důležitým příspěvkem k mezináboženskému dialogu. – Úvodní studie Luboš Kropáček, Jaroslav Franc a Pavel Žďárský. K vydání připravil a poznámkami opatřil Pavel Žďárský.

Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší filmová povídka, následně pak vyšla knižně), již dávno zasloužil mnohem větší kritickou pozornost, než které se mu zatím dostalo. Kerschovy povídky vycházejí vždy ze zcela přesného a konkrétního vidění světa kolem nás, současně však jeho hrdinové a jejich příběhy mají platnost symbolickou, nadčasovou. Kersch je mistrný pozorovatel lidských povah, v základu moralista, vždy ale schopný ironického pohledu a fantazijní nadsázky. Jeho styl je poutavý, klidný a vyzrálý. Číst jeho inteligentní povídky je potěšením pro každého, kdo má rád kultivovanou a chytrou prózu. Kersch využil krásných a známých názvů souhvězdí jako básnickou inspiraci, která probleskuje v průběhu povídky asi tak, jako v hudebním nokturnu stále slyšíme motiv, zahraný sólistou důrazně na začátku skladby. Autor bravurně rozehrává plejádu osobitých příběhů s různými postavami v nejrůznějších, nejednou značně dramatických situacích. Dokáže umně skloubit erotické motivy s kriminálními zápletkami, především však umí vyprávět, rozvíjet děj, rád překvapuje nenadálými dějovými zvraty. Kerschovo empatické zachycení psychických stavů protagonistů povídek, nepochybně navazující na tradici válečné a meziválečné psychologické tvorby, mu již nyní zajišťuje nepřehlédnutelné místo v současné české literatuře. Obálka a ilustrace Tomáš Bím.

Tržní farma je swiftovsky-orwellovské satirické podobenství současného západního světa. Vypráví příběh o společenství zvířat, jež odmítla nadvládu lidí, vzala věci do svých rukou a pod vládou chytrých prasat budovala svobodnou farmu pro všechny. Když se však do věci vložily lišky, šance na idylický svět se rázem utopila v moři bezbřehého kapitalismu. Bradbury vtipně, s nadsázkou a nadhledem popisuje ekonomické a politické mechanismy, které pod rouškou velkolepě vyprázdněných hesel o svobodě a rovnosti směřují k hromadění majetku i drancování zdrojů a nevyhnutelně vrhají svět do hluboké krize. K čemu vede nespoutaný volný trh, životní styl založený na neustále rostoucí spotřebě a neomezeném využívání přírody a co obnáší relativita všech dalších vymožeností a pseudopotřeb, jež nám takový způsob života nabízí? Jak dalece podléháme mediálním manipulacím a populistickým ideologiím? Je sociální stát projevem mezilidské solidarity, anebo jen úplatou za to, že držíme hubu a krok? Autor svou odpověď na tyto otázky nabízí v alegorickém zvířecím příběhu, který vznikl v přímé reakci na světovou finanční krizi z roku 2008. Jeho satirická bajka, pojatá jako volné pokračování Orwellovy Farmy zvířat, nás má rozhodně pobavit, ale možná i varovat před zjednodušenými interpretacemi našeho světa, vládami chytrých prasat různých frakcí a dobrodinci v liščích kožiších.