Akropolis strana 20 z 52

Pracovní sešit autorky Zdeny Malé, ředitelky střediska ÚJOPu Krystal, je doplňkem publikace Lídy Holé a Pavly Bořilové: Česky krok za krokem 2. Nabízí množství aktivit a cvičení sloužících k procvičení jevů probíraných v jednotlivých lekcích učebnice, přičemž důraz je kladen na slovní zásobu a gramatiku. Zařazena jsou i obtížnější cvičení, která jsou vhodná pro rychlejší nebo náročnější studenty a ocení je i studenti ze slovanských zemí. Tato rozšiřující cvičení jsou označena znaménkem plus. Všechny úkoly, komentáře i vysvětlení jsou pouze v češtině. Slovní zásoba použitá ve cvičeních či textech koresponduje se slovníčkem k učebnici Česky krok za krokem 2. Pracovní sešit lze používat nejen jako doplněk v hodinách češtiny, ale i pro samostatnou domácí přípravu či samostudium. Jeho nezbytnou součást proto tvoří i klíč ke cvičením, zařazený v závěru publikace.

Doménou literární historičky a editorky Jaroslavy Janáčkové je česká literatura 19. století. Po řadě autorských monografií nebo problémově koncipovaných souborů studií představuje přítomná kniha první výbor z jejích kratších statí publikovaných v obtížně dostupných časopisech nebo sbornících, doplněný o příspěvky dosud netištěné. Stati autorka vybírala ze zralého období své vědecké práce, sahajícího od sklonku šedesátých let 20. století do současnosti. Přihlížela k tomu, aby na dílčích příkladech poukazovaly k vybraným metodologickým problémům, jichž se ve své práci literární historičky dlouhodobě dotýkala (kritika, čtenář, trvání žánru, studium ohlasu literárních děl, jejich nadnárodní inspirace, populární literatura, konfliktní situace literární komunikace, korespondence). Zejména jí však šlo o to, aby vybrané studie ukazovaly literaturu - především předminulého věku - jako otevřené zřídlo hodnot, otázek, smyslu, navštěvované těmi největšími ze soudobých básníků či prozaiků, jako byli Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Jan Skácel či Ladislav Fuks, a i jejich prostřednictvím trvající v naší přítomnosti. Tím je dáno také centrální pravidlo výběru, upřednostňující jednotlivé dílo jako interpretační výzvu nebo s tvořivou osobností spojené mikroskopické průhledy do literární komunikace před studiemi přehledovými, syntetizujícími, kulturně typologickými. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je delší kapitola poslední, pokoušející se naopak o makroskopický pohled na českou literární kulturu 19. století a nabízející tak mimo jiné pozadí souvislostí k dílčím pojednávaným otázkám. Kniha je otevřena úvodem, v němž autorka začleňuje vybrané studie do příběhu svého profesionálního života. Obálka s ilustrací Zdeňka Sýkory.

Populární Povídky malostranské známého českého autora Jana Nerudy vycházejí v rámci řady Adaptované české prózy určené studentům češtiny jako cizího jazyka. Adaptované Nerudovy povídky již vyšly v několika dotiscích, nyní se objevují v nové, přehlednější grafické podobě. Básník, prozaik a novinář Jan Neruda (1834-1891) patří k nejznámějším českým autorům devatenáctého století. Jeho jméno nese jedna z ulic u Pražského hradu, kde se v domě U Dvou slunců narodil. Neruda prožil v Praze celý život a s tímto městem je spojené i jeho dílo. Jeho povídky s jemnou ironií a psychologickou věrností představují lidi a lidičky z pražské Malé Strany. Díky nim máme možnost objevovat zapomenuté kouzlo starého světa, ale i nadčasové portréty lidských charakterů. Publikace přináší stručný medailon Jana Nerudy, šest jeho adaptovaných povídek a krátkou informaci o domovních znameních staré Prahy. Dále obsahuje soubor gramaticko-lexikálních cvičení ke každému textu, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou knihy. Kniha je určena pro úroveň B1, tedy pro středně a více pokročilé studenty.

Společná kniha dvou literárních vědců z předních bohemistických pracovišť nabízí sérii esejisticky psaných studií, jejichž tématem jsou různorodé projevy reprezentací v moderní literatuře a kultuře. Zatímco v původním kontextu anglo-amerického nového historismu byly reprezentace zkoumány především z hlediska jejich fungování v jednotlivých literárních dílech, zde se od konkrétních děl směřuje k širším teoretickým problémům, které jsou zase zpětně osvětlovány a domýšleny na ilustrativních konkrétních textech. Autoři reflektují soudobý stav uvažování o literatuře, v němž se vytratila víra ve sjednocující systémy a hodnotové hierarchie. Hlásí se k inspiraci pragmatickým uvažováním, jež je vlastní hlavnímu proudu uvažování o literatuře v anglofonních oblastech, stejně jako k potřebě spojit akademické uvažování s pedagogickým zřetelem, tedy s otázkou použitelnosti jednotlivých konceptů a termínů, které soudobá literární a kulturní teorie nabízí. Byť je jádrem jejich uvažování materiál literární, položené otázky i navrhované odpovědi zohledňují i způsoby našeho myšlení a mluvení i o výtvarném umění, popkultuře či masových médiích. Kniha nemá nabízet nové ucelené pojmové systémy, jež by měly nahradit systémy dosavadní; jejím cílem je spíše problematizovat setrvačně přejímané přístupy a vytvářet si řeč o literatuře, která poskytne prostor pro tázání spíše než pro systematizaci správných a exaktních odpovědí.

Staré pověsti české a moravské jsou dalším svazkem edice Adaptovaná česká próza. Jsou určené studentům češtiny jako cizího jazyka na úrovni A2. V deseti pověstech jsou představena nejslavnější jména a události české národní mytologie a historie: praotec Čech, Libuše a Přemysl, Libušina věštba, Horymír se svým věrným koněm Šemíkem, dívčí válka, kníže Václav, král Ječmínek a další. Studenti tak mají možnost seznámit se s postavami, ději a výroky, o kterých lze říct, že tvoří základ národního a historického povědomí každého Čecha. Svazek doprovázejí názorné ilustrace a fotografie míst, ke kterým se české a moravské pověsti váží. Dále obsahuje soubor gramaticko-lexikálních cvičení ke každému textu, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením. Obsahuje také anglický, německý a ruský slovníček a nabízí množství lexikálních a gramatických cvičení s klíčem. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou knihy. Publikace je určena studentům češtiny jako cizího jazyka na úrovni B1.

je čtyřstránková příručka o něco většího formátu než A4, tištěná na oboustranně laminované křídě. Její inovovaná, rozšířená verze z roku 2010 je určena začátečníkům a středně pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka, k občasnému nahlédnutí ji však využijí i pokročilí mluvčí. Představuje jednoduchý přehled základních gramatických a lexikálních jevů, důležitých pro úspěšnou každodenní komunikaci, který je vždy po ruce. Nekopíruje mechanicky tradiční gramatická pravidla, ale přizpůsobuje výklad vnímání a potřebám cizojazyčných mluvčích (využívá např. barevné kódování pro značení gramatického rodu, zjednodušené schéma ilustrující vyjadřování směru a lokace apod.).

Václav Ertl (1875-1929) je jméno dnešní veřejnosti poněkud neznámé. Za svého života byl však přední osobností české kultury. Působil jako překladatel z francouzštiny, literární historik a zejména jako lingvista. Hlavní období jeho činnosti bylo spojeno zejména s časopisem Naše řeč, kde pracoval jako odpovědný redaktor, a s Kanceláří slovník jazyka českého, kterou vedl a která sbírala materiál pro vznikající novočeský slovník (později známý pod jménem Příruční slovník jazyka českého). Snahou výboru z jeho jazykovědného díla je co možná nejkomplexněji představit dnešnímu čtenáři jeho pojetí jazyka, jazykové kultury a také jazykové výchovy. Kniha tak pokrývá celé spektrum Ertlovy odborné činnosti - články teoretické i konkrétní jazykové kritiky, texty orientované spíše na dějiny češtiny i studie o synchronní gramatice.

Autorka volně navazuje na své předešlé publikace s národopisnou tematikou, respektive její nenásilnou popularizaci. Tentokrát stylizuje knihu do podoby starobylých kalendářů, které bývaly oblíbenou četbou ve venkovských domácnostech. Přístupnou a čti vou formou vyprávění dvou mladých lidí přibližuje čtenáři všední i sváteční život na vesnici ve druhé polovině 19. století. Ve výpovědi běžných i neobvyklých událostí jednoho roku se tu střídají mládenec Jakub a jeho milá Dorotka. Lze snad prozradit, že rok pro ně skončí veselkou, tedy šťastně Důležitější je totiž podoba knížky, jež navazuje na starobylé kalendáře, přinášející čtenářům kromě praktických údajů také vyprávění, pranostiky, říkadla a písničky, zajímavé recepty a obrázky. Jeden rok života Dorotky a Jakuba tak Kamila Skopová ve své desáté knize doplňuje vedle svých nezaměnitelných obrázků i půvabnou lidovou slovesností, pranostikami, praktickými návody a ovšem - i tradičními recepty lidové kuchyně

„Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy.“ Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922–1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928–1981) a Egona Bondyho (1930–2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.

Hlavním tématem čtvrté části Popelovy volné tetralogie (Gajstova láska - Paradýzo - Paradýzo ztracené a znovunalezené - Gajstova smrt) je záměna lidské identity, možnost její ztráty a případného znovunalezení v procesu času, příběhu i v proudu jazyka, resp celé řady jazyků. V Gajstově smrti je "příběh" literární hrou současně reálnou i fiktivní, humornou i tragickou. V "tradicích postmoderny" využívá autor celé řady motivů ze známých děl světové literatury, jež domýšlí a splétá s vlastní fikcí. V tomto ohledu je příznačné, že v textu, jehož titul naznačuje "smrt", je postava "Gajsta" paradoxně ústřední a vypravěčkou je "vysloužilá prostitutka" Šeherezáda Kreuzerová, kdežto hlavní postavy z předchozích dílů, které měly funkci jakýchsi autorových "alter ego", se zde jen mihnou. Jihoamerická exotika, s níž je konfrontován "malý český svět" v Paradýzu ztraceném a znovunalezeném, nachází v Gajstově smrti protějšek v nekonečných pláních "Ruslandu" a v "divokém Kardašistánu" - krajinách, které jsou mentálně, historicky, literárně i geograficky "české kotlině" a jejím obyvatelům bohužel o dost bližší. Autorovo vypravěčské mistrovství dosáhlo v Gajstově smrti vrcholu. Čtenář je okamžitě vtažen do pitoreskního děje, v němž, řečeno s Ladislavem Klímou, "směšnost a hrůznost jsou sestry".

Hlavním tématem čtvrté části Popelovy volné tetralogie (Gajstova láska - Paradýzo - Paradýzo ztracené a znovunalezené - Gajstova smrt) je záměna lidské identity, možnost její ztráty a případného znovunalezení v procesu času, příběhu i v proudu jazyka, resp celé řady jazyků. V Gajstově smrti je "příběh" literární hrou současně reálnou i fiktivní, humornou i tragickou. V "tradicích postmoderny" využívá autor celé řady motivů ze známých děl světové literatury, jež domýšlí a splétá s vlastní fikcí. V tomto ohledu je příznačné, že v textu, jehož titul naznačuje "smrt", je postava "Gajsta" paradoxně ústřední a vypravěčkou je "vysloužilá prostitutka" Šeherezáda Kreuzerová, kdežto hlavní postavy z předchozích dílů, které měly funkci jakýchsi autorových "alter ego", se zde jen mihnou. Jihoamerická exotika, s níž je konfrontován "malý český svět" v Paradýzu ztraceném a znovunalezeném, nachází v Gajstově smrti protějšek v nekonečných pláních "Ruslandu" a v "divokém Kardašistánu" - krajinách, které jsou mentálně, historicky, literárně i geograficky "české kotlině" a jejím obyvatelům bohužel o dost bližší. Autorovo vypravěčské mistrovství dosáhlo v Gajstově smrti vrcholu. Čtenář je okamžitě vtažen do pitoreskního děje, v němž, řečeno s Ladislavem Klímou, "směšnost a hrůznost jsou sestry".

Rozhlasové hry nevyvolávají skandály. Drábkova Koule však vzbudila pozornost už před svým uvedením (na ČRo 3 - Vltava měla v režii Aleše Vrzáka premiéru 25. 1. 2011) a po něm rozpoutala doslova mediální při. Dotýká se totiž nedávné minulosti, k níž stále ještě nejsme schopni postavit se čelem. Drama je fiktivním portrétem zestárlé československé atletky Mileny, která lásce ke sportu obětovala všechno: stát jí vnutil doping, zbavil ji soukromí, vybíral jí přátele, rozhodoval o její účasti na závodech v zahraničí i o možnostech založit rodinu. Není až tak důležité, koho nebo co které faktografické okolnosti mohou připomínat. Jednak Drábkova hra není doslovná, jednak je pro její pochopení nutné vnímat ji jako celek. Milenina zpověď je totiž formulována jako rozhlasový rozhovor s ukázkami a zasazena na pozadí běžného vysílání. Kus se tak vysmívá rozhlasové maše, kýčovitosti některých pořadů, mindrákům jejich tvůrců, úrovni volajících, nostalgii po socialismu i rozpatlanému vyjadřování. A takový obraz společnosti je skutečně nelichotivý. Sama Milena je pak postavou spíše tragikomickou. Autor ji ukazuje jako oběť, která si neuvědomuje svůj díl viny, i jako člověka, který má potřebu pomáhat druhým.

Děj nové knihy Jindry Tiché -- /Čas fíků/ -- se snaží odhalit hlubší souvislosti a příčiny, které před více jak dvaceti lety vedly k sametové revoluci v tehdejším Československu. Příběh již čtrnácté knihy této originální autorky se odehrává ve dvou rovinách. První čtenáře zavede do Spojených států amerických v době prezidentství Jimmy Cartera a Ronalda Reagana. Kromě ostře viděných srovnávacích portrétů těchto dvou politiků nabízí mimo jiné i neotřelý pohled na každodenní život v Americe sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Druhá část knihy se pak odehrává v kouzelném prostředí italské Umbrie a Toskánska na jaře roku 2009. Hrdinové navštěvují slavná místa antického světa a renesance a objevují myšlenkové dědictví, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo nejen evropskou kulturu, ale také naši českou současnost. Objevuje se zde i svébytná aluze na Hannibalovo Kartágo, zachycené prostřednictvím Flaubertova slavného románu Salambo. A samozřejmě v knize nechybí ani autorčina milovaná Praha, kterou Jindra Tichá žijící na Novém Zélandu nikdy nevymazala ze svého srdce a kterou dokáže (snad i díky geografické vzdálenosti) vidět ve výraznějších konturách než většina současných českých prozaiků.

Ondřej Neff (1945) náleží k podstatným evropským autorům sci-fi a přes dvacet let komentuje politiku. Novinář, spisovatel, fotograf a pedagog publikuje nejvíce v denících Lidové noviny a Neviditelný pes, druhý z nichž sám vymyslel a založil. Krom toho vydal okolo sedmdesáti knižních titulů, je překládán do cizích jazyků a jeho prózy vycházejí v zahraničních i našich antologiích, zatímco on sám stačí se zamilovanou činorodostí adaptovat klasické verneovky. Neff, známý na síti i jako Aston, stvořil rovněž ceněné komiksy, mj. s Kájou Saudkem, psal pilně pro rozhlas a televizi, láká ho divadlo. Maluje. Zkouší stále něco nového, umí živě a názorně vyprávět a vysvětlovat, přednáší o fotografii a píše o ní do dalšího vlastního deníku Digineff. Internetový deník Neviditelný pes založil už roku 1996, a jelikož mu je hyperaktivita vrozenou samozřejmostí, opětovně se musí smiřovat s tím, že irituje lidi bez téhle možná i pošetilé potřeby stále tvořit. Pragmaticky racionálním přístupem k světu možná rozčaruje nejednu poetičtější povahu. Může však jinak? I vědecká fantazie je koneckonců básní a syn velkého vypravěče Vladimíra Neffa umí taky vyprávět; jinak a po svém. To dokazuje i knižní rozhovor s touto takřka renesanční osobností, která předkládá nové vize i prognózy, a přece ví, že psaní je jen královskou zábavou. Svazek doprovází bibliografie .

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Akademie literatury české připravila almanach, reflektující Máchovo dílo z nejrůznějších stran a hledisek. Takové jsou např. příspěvky E. Kantůrkové, Vl. Justla, Zd. Mahlera, Fr. Cingera či V. Duška. Máchovské téma je přítomno i v almanachu zastoupené poezii J. Žáčka, P. Prouzy, M. Marboe, Vl. Křivánka a dalších autorů. Jakousi dominantou knihy je pak dramatický opus Sbohem, lásko moje, připravený P. Vašákem z Máchových textů. Sličným svazkem procházejí pérové ilustrace J. Velčovského.