Akropolis strana 20 z 45

Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969-1980. Nakladatelství Jiřího Tomáše Akropolis jím uzavírá ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i vlastní realizace nebyly jednoduché. Samotný soubor dopisů (tato nádherná vzájemná korespondence je svým způsobem pokračováním jejich někdejších forbín), vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu, však tentokráte doplňují i některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především zde je uveřejněn Voskovcův pokus o autobiografii (zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví). Editor Ladislav Matějka její text konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950-1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island.

Co uspořádal Skarlant v slavné pařížské zahradě v Latinské čtvrti? Jen pár kroků od Pantheonu odvážně shromáždil všechny světové básníky. Sešly se odlišné generace, Češi nechybějí. Nezval vstupuje v 21. století do Lucemburské zahrady. Je mu právě 116 let. Co dělají vznešení duchové na pomyslném kongresu? Jsou okouzleni krásou města, žen i rozmanitostí kuchyně. Ale především se napomínají, vyčítají si, hádají se. Rimbaud tajně chlastá, neumí se chovat. "Žádný souboj!" Puškin okřikuje Lermontova. V Paříži jsou všichni jako doma. Ale proč? Paříž bylo první multikulturní velkoměsto na světě. Léta u Seiny v míru bydlí, žije a pracuje víc než 100 národností. New York postavili přistěhovalci. Umělecký svět Paříže rozvinuli cizinci. Italové. Rusové. Češi...

Desátá sbírka Petra Kukala je nesena především pocitem muže ve středním věku, který se začíná ohlížet za vším, co je nenávratně uplynulé, a nejistě osahávat kontury nové životní zkušenosti. V pěti oddílech jeho veršů nalézáme různé úhly, pod nimiž mužské stárnutí nahlíží. Dominuje pocit melancholie, lehkého smutku a vědomí neurčité ztráty; současně je však básníkovi postupné přijímání nové generační identity příležitostí k obecnější reflexi a revizi stávajících hodnot. V básních je rovněž hluboce přítomný autorův životní prostor, jímž je sídliště malého města. To se mu proměňuje v soukromé theatrum mundi, divadlo světa - tím více, čím více se životy na malém prostoru sdílených domů vzájemně dotýkají, čím více se večer okna jednotlivých bytů mění v oživlé obrazy dramat.

V nejrozsáhlejší a knižně doposud nevydané próze se Josef K. Šlejhar, známý především jako autor novely Kuře melancholik, vyrovnává se svým manželstvím a potažmo i se světem jako takovým. Na ploše více než sedmi set stran nebývale sugestivním až živočišným jazykem vrší obrazy společných dní, obecné úvahy, vzpomínky, pocity. S téměř stenografickou přesností tak zaznamenává sled událostí, které předcházely jeho životnímu ztroskotání. Vztekem i pokorou, milostným horováním i patriarchální pýchou, hrubostí i něhou znovu a znovu snáší důkazy proti vlastnímu osudu. Obžalovává ho, vystavuje mu účet. S umanutostí sobě vlastní si připravuje závěrečnou řeč před velkou porotou, která se nikdy nesešla a nesejde. Což nic ani v nejmenším nemění na skutečnosti, že Cvrček mého krbu je výjimečné, strhující čtení.

Publikace přináší dva významné dramatické texty autorky nové generace Terezy Verecké. Spojuje je nejen podřadná manuální práce obou hlavních hrdinů, ale především důraz na absurditu a paradox v současné společnosti. První hra Na kamenném, kamenném poli (Job), která měla premiéru v prosinci 2015 v pražském Divadle na Vinohradech, transponuje příběh krajní zkoušky víry, jíž vystavil Hospodin svého vyznavače Joba, do světa, v němž je „Bůh mrtev“ a starozákonní víru nahradila víra v člověka, společnost a její neutuchající rozvoj. Práce a kariéra – to jsou hodnoty současnosti. Bůh Joba připravil o majetek, rodinu i o zdraví. Aťu, tramvajáka degradovaného na traťmistra, žijícího se svým starým nemocným otcem, utahanou ženou a frustrovaným synem v rozpadajícím se rodinném hnízdě kdesi daleko na kamenném, kamenném poli, Verecká ke všemu ještě připravila o práci a o veškeré iluze. A když se mezi nabídkami výhodných půjček a nákupů, příručkami o kariéře a naplnění života a spoustou složenek objeví jednoho dne exekuční výměr, dostane Job svou tragédii. Ve světě bez pevně daných hodnot se však i tato tragédie mění v grotesku. Teskně groteskní je i původně rozhlasová hra Divná věc, divná věc, již Český rozhlas poprvé uvedl v březnu 2013 v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace. Na pozadí „tragikomedie s výraznými groteskními prvky“, jak sama autorka žánrově přibližuje svůj text, už není paralela s křesťanskými motivy, ale nemilosrdně ironický škleb nad virem progresivity, který nutí i hajzlbábu na nádraží absolvovat kurz počítačové gramotnosti. Pokud jej nezvládne, o svou „kariéru“ přijde. Stejně tak hlavní postava Miroslav Tomek, metař a uklizeč tamtéž. Je třeba jít s dobou, je třeba být týmový hráč! A to ve všech profesích a na každé úrovni. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond.

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove, zatímco "román v dopisech“ s prvky "road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní prózy jsou situovány do "temného stredoveku“, do doby beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pest celit svetu, prchají z nej a opet se do nej vracejí. Autor v techto textech – a rovnež v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve staroveké Cíne – využívá historických reálií, ale v jádre jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy prelomu 80. a 90. let XX. století. Zároven jsou i kryptickými autoportréty, tak jako vetšina Bondyho prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižne podruhé, ale poprvé spolecne a v textove revidované podobe, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.

Zdánlivě jen banální, nevážný příběh o lásce a cestování, pro někoho snad až s mnoha erotickými motivy, přibližuje jedno léto stárnoucího intelektuála, odsouzeného v rodině jen k nedůstojnému dožívání. Vše se změní, když se zamiluje do nevzdělané přitažlivé dívky a vyrazí s ní do světa. Řada aktuálních, komediálních, pikantních i varovných situací se odehrává v době mladé migrační krize, v Evropě roku 2015, kde hranice už ztratily svůj původní význam, kde informace, myšlenky i lidé přecházejí nekontrolovatelně ze země do země a obohacují, stejně jako ohrožují, celý tzv. svobodný svět. V úsměvné i dojemné erotické hříčce, nutící citlivého čtenáře také k zamyšlení nad vším, co nás obklopuje, propojuje autor milostné pasáže s intelektuálním humorem, politické motivy s napětím, které vyústí v překvapivý dramatický závěr, tak typický v dnešním rozkolísaném, atraktivním a nebezpečném světě

Není dnešní zmatek především sexuální? Vítejte ve světě, kde se genderový experiment vymkl z rukou, kde je likvidováno mystérium mateřství a milosrdenství má podobu spartakiád. Adam T. Blahosz ve svém druhém románu brilantně popisuje svět úžasných technologií a krásných slov, jemuž přesto něco lidského chybí. Genderový experiment dosáhl vrcholu a ženy zastávají přesnou polovinu veřejných funkcí Svobodného světa, jenže se jim začínají slaďovat menstruační cykly. Nadnárodní organizace Freedom bdí nad čistotou a korektností informací a všudypřítomný Burnovern odebírá děti nevhodným rodičům a předává je profesionálně školeným pěstounům. Občané jsou pod nepřetržitým dohledem dobra, přesto bijí v některých z nich rebelská srdce a mocí bezmocných se vydávají za sny, po nichž ženy i muži touží od nepaměti. Údajně neexistující Vyvrhelové chystají návrat ke smysluplné existenci za pomoci čivav... Po chvíli si nevšimnete, že se příběh odehrává v budoucnosti – tak jsou situace i absurdity současné. Kniha však do pocitů marnosti nad stavem světa vnáší naději a očistný smích.

Populární a masová kultura se do hledáčku akademického zájmu dostávala pomalu. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se okruh západních akademiků věnujících se soustavně populární kultuře začal rozšiřovat a daný zájem přestal působit excesivně. Ne-vysoká kultura však byla vykládána ještě v duchu své zajímavé pokleslosti, z hlediska toho, čím je jiná než kultura elitní. Teprve kniha Jak rozumět populární kultuře Johna Fiskea (nar. 1939) poskytla akademicky fundovaný, sémioticky založený výklad populární kultury v její komplexnosti. Dílo respektuje v tradičním pojetí jakožto tvůrčí čin, ale zároveň ho chápe i jako tržní komoditu; vnímatelem rozumí hravého fanouška, jemuž však neupírá funkci spolutvůrce významů. Fiske nevykládá populární kulturu emancipačně, nesnaží se ji propašovat do středu akademického zájmu proto, že je na ní také něco zajímavého. Promyšleně ukazuje, jak složitá je síť sociokulturních mechanismů, v níž tento typ kultury funguje, a jak přirozeně se umělecké dílo mísí s životním stylem, sférami každodennosti či s ekonomickými kritérii. Jeho výklad je podložený argumentačně, a přitom „popkulturní“, tedy čtivý a podněcující.

Westernová novela Zima v krvi, zasazená do šedesátých let 20. století, uvádí čtenáře do života indiánské komunity v rezervaci Fort Belknap v severoamerickém státě Montana. Protagonistou příběhu a současně jeho vypravěčem je bezejmenný indiánský mladík, odcizený své rodině i zemi, ubíjený pocitem existenciální prázdnoty, před níž marně uniká ke kerouacovsky nevázanému životu plnému divokých jízd, alkoholu či náhodného sexu. Jeho výpravy do nepřátelského světa mimo rezervaci, zpočátku motivované opětovným získáním odcizených věcí, se však postupně proměňují v cesty za nalezením vlastní identity a štěstí. A jeho pouť jej navíc přivede k odhalení dávného rodinného tajemství… Novela je prvotinou klasika americké indiánské literatury Jamese Welche (1940–2003). Autor patřil k předním představitelům hnutí Native American Renaissance (L. M. Silková, L. Erdrichová ad.), jež se od konce šedesátých let minulého století podílelo na oživení historického a kulturního dědictví původních obyvatel Severní Ameriky. Na motivy knihy byl v roce 2013 natočen stejnojmenný film. České vydání doplňuje doslov amerikanisty Miroslava Černého, který zasazuje Welchovo dílo do kontextu soudobé americké literatury a současně stručně naznačuje jeho význam ve vztahu k literatuře s indiánskou tematikou dosud vydané v České republice.

Novela populární současné ruské prozaičky Anny Matvejevové, autorky bestselleru Ďatlovův průsmyk, zavádí čtenáře do zákulisí provinční operní scény. Střípky vnitřního světa malíře Sogrina se proplétají s životními epizodami jeho celoživotní lásky Taťány. V detailních popisech každodenní všednosti se čtenář jakoby mimochodem dovídá, proč je herectví dědičnou profesí či proč bývají vztahy matek a dcer tak komplikované. Především je to ale kniha o lásce, o touze a o naději. Zpočátku útržkovité, zdánlivě navzájem nesouvisející epizody a jednotlivé postavy se postupně slévají do jednoho životního osudu. Autorka staví své vyprávění na pocitech, na atmosféře uměleckého světa, kterou díky dokonalé znalosti divadelního prostředí dokáže mistrně zprostředkovat. Zásluhu na tom, že se novela přes svou složitou stavbu čte jedním dechem, má i autorčin specifický výrazový styl plný neotřelých obrazů a metafor. Jde o citlivě a lehce napsanou prózu dotýkající se i hlubokých a věčných otázek lidské existence. Děj ústí do úlevné katarze, mnohé však zůstává nedopovězeno… – Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.

Záhadná smrt devíti mladých studentů ze Sverdlovsku lidem už přes padesát let nedává spát. A když mladá jekatěrinburská spisovatelka jednoho dne skrze kukátko na chodbě uvidí skupinku lyžařů, ještě neví, že ďatlovovskou badatelskou horečkou brzy onemocní i ona. Když zemře její soused, do rukou se jí dostane fascikl dokumentů o pátrání po výpravě Igora Ďatlova, která se v zimě roku 1959 vydala na túru po Severním Uralu a nikdy se odtud nevrátila. Anna se do dokumentů se zápalem noří a spatřuje v nich šanci na novou knihu, která by konečně prolomila ledy její tvůrčí krize. A tak se minulost setkává se současností, suchá fakta s obyčejným, civilním příběhem osamělé, rozvedené spisovatelky. Protokoly, pitevní zprávy, přepisy výslechů a další archiválie na stránkách knihy jsou však zcela reálnými dokumenty z jekatěrinburských archivů i pozůstalosti obětí a předkládají tak čtenáři jedinečný soubor původních informací o tragédii, která v padesátých letech zasáhla celý Sverdlovsk (nynější Jekatěrinburg) a svými nevyjasněnými okolnostmi zasela zrnko nespočtu konspiračních teorií. Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.

Druhý svazek spisů přináší všechny povídky z prvního vydání knihy Nevěsta, v exilu vydanou povídkovou knihu Hlavou proti zdi, texty publikované pouze časopisecky a zejména dosud nevydané povídky z autorových rukopisů. Ve svých prózách se Grosman vrací na Slovensko doby meziválečné a válečné, zachycuje poválečnou všednodennost a evokuje život v Izraeli v letech sedmdesátých. Tím nejcennějším v tomto svazku je Grosmanovo zobrazení zaniklého meziválečného světa slovenských Židů, v němž prožil své dětství. Knihu uspořádal, k vydání připravil a edičně komentoval Jiří Opelík. – Vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR.

O čem snil Rychlonožka před tím, než se stal členem Rychlých šípů? Vypátrá Jindra Hojer, čím Jarka Metelka urazil Černé jezdce? Kdo všechno se skrývá pod maskou Široka? Odkud znal Červenáček bratry Mašíny? Dokáže Jeremiáška zachránit Řehoře Samsu? Uspěje Bratrstvo kočičí pracky v soutěži swingových orchestrů? Co zažili Mirek Dušín a jeho přátelé v New Yorku? Všechny odpovědi naleznete v tomto albu, na němž se novými krátkými komiksy ze života Rychlých šípů podílela padesátka nejlepších současných tvůrců z Česka a Slovenska. Mezi žánrově i výtvarně pestrými pracemi tak nechybí příběhy Lucie Lomové, Pavla Čecha, Jozefa Gertliho Danglára, Jiřího Gruse, Karla Jerieho, Tomáše Kučerovského, Karla Osohy, Jiřího Petráčka nebo Martina Šútovce. Vedle komiksové části pak kniha obsahuje také několik textů předních znalců tuzemského komiksu, kteří příběhy Mirka Dušína a jeho přátel zasazují do širších souvislostí. Publikace vychází u příležitosti 80. výročí vzniku slavného komiksu o Rychlých šípech.

Meditativní příběh, jehož hlavními hrdiny jsou plynutí času a paměť. Kniha o vztazích mezi rodiči a dětmi, mezi milenci a přáteli, o setkáváních a loučeních, o jednom lidském životě, který může být životem každého z nás. Příběh univerzitního profesora, který žil v průběhu svého života po celé Evropě, aniž kde zapustil kořeny, a který se jednoho léta vrací se svým dvanáctiletým synem na Ibizu, kde prožil své mládí s týmž dychtivým očekáváním věcí příštích jako dnes jeho syn. Chce synovi ukázat hvězdy padající během zázračné noci svatého Vavřince (perseidy). Pozorování hvězdné oblohy, přítomnost syna, od něhož po rozvodu žije odloučen, vůně venkova a moře přinášejí vzpomínky na uplynulá léta, životní úspěchy, ale i nezdary, erotické reminiscence i vzpomínky na ty, kdo už nežijí. Každá padající hvězda je jedním lidským osudem, přítomností něčeho, co už není, podobně jako světlo hvězd je časově posunutým optickým klamem. Julio Llamazares je mistrem v použití přesného, ale působivého metaforického jazyka, jímž dokáže vykreslit poetickou atmosféru jedné magické noci, během níž myslí stárnoucího profesora proběhne celý jeho dosavadní život, dnes už prostý onoho dřívějšího očekávání.