Akropolis strana 51 z 52

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis „Žalujeme“ českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu.

Memoáry francouzské lékařky českého původu patří do bohaté tradice „vzpomínek lékařů“, jejíž linii lze sledovat od Thomayera a Vondráčka až třeba k Bedřichu Placákovi. Dalším momentem vymezujícím autorčiny životní příběhy je jedna z tragédií moderní doby: emigrace, nemožnost žít ve vlastní zemi. V neposlední řadě jsou ovšem tyto vzpomínky, v titulu předznamenané nerudovskou aluzí, vymezeny autorčinými setkáními i střety s řadou významných osobností: kromě řady předních reprezentantů české medicíny se zde setkáváme např. s Janem Werichem, překladatelkou Zdenou Wattersonovou, filosofy Karlem Kosíkem a Milanem Machovcem. Ovšem „ústřední postavou“ se posléze stává básník a filosof Zbyněk Fišer neboli Egon Bondy, legenda českého undergroundu, jehož důvěrnicí a „rodinnou lékařkou“ byla autorka po mnoho let. O životě a díle Fišera-Bondyho je zde podáváno velmi osobité svědectví, které je však vzdáleno jak obdivné idealizace, tak jednostranného odsudku, a navíc je podloženo citacemi z Bondyho dopisů. Rovněž svět českého disentu, Charty 77 i „podzemní kultury“ je nahlížen prizmatem setkávání s Bondym: zajímavé je např. autorčino svědectví o vztahu Fišera-Bondyho k Václavu Havlovi. Pozoruhodné jsou však též autorčiny často vyhroceně subjektivní, silně kritické glosy ke společenskému a politickému dění jak v Československu, resp. České republice po roce 1989, tak ve Francii let osmdesátých a devadesátých, a rovněž reflexe z častých autorčiných cest po Evropě – zejména z návštěv postsovětského Ruska.

Jan Vítek se nebojí psát o svých pochybeních a omylech, s notnou dávkou sebeironie a nadhledu nad sebou samým. Osud mu nadělil život zajímavý a k jeho naplnění mu poskytl o něco širší plochu než většině jeho vrstevníků: jinošská léta v domovské Křemži, hedonistický život mladého novináře v Praze, práci v Dozorčí komisi neutrálních států v poválečné Koreji, dlouholeté působení v Mezinárodní organizaci práce v Ženevě a ztotožnění se s podporou práv pracujících ve světě. Byl tu však také úděl exulanta, sled dramatických událostí při vysvobozování ženy a syna, zadržených v Československu, rozhodnutí zachovat si stůj co stůj svoji integritu, nebýt poplatný nikomu a ničemu, a boj s rakovinou...

V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové, není město sledováno jen jako téma či pozadí literárních (případně výtvarných) děl, ale především jako charakteristický a jedinečný způsob existence ve světě a prožívání a reflexe světa. V tomto smyslu se výklad v 1. části – Čtení a psaní města – ubírá od pokusu vymezit specifičnost „textu“ města k způsobům „psaní“ města (text-proud a text tkaný) v kapitole Město v síti textů je sledována dynamika města, jeho obrazů v síti textů se zvláštní pozorností k tzv. pražskému (kon)textu. Ve 2. části – Chůze městem – se výklad zabývá toposy spjatými s chůzí, tímto důležitým způsobem čtení i psaní města (chodec každodenní a „jiný“, mytický, dvojník, zavržený chodec aj.). Vše směřuje k části třetí – Obývání města –, ve které se na základě analýzy významných podob, „poloh“ a metafor města (např. město-podsvětí, „temná noc“ města) rýsuje archetypální, „hlubinné“ pojetí města. To plyne z hypotézy niterného propojení a soubytí obyvatel s městem – obyvatel, kteří město „čtou“ a „píšou“ nejen budováním města, ale i svou existencí a prožíváním, a města, které zdaleka není pouze inertní hmotou, ale dynamickým a „cítícím“ celkem, subjektem svého druhu. Tento subjektivní aspekt města se projevuje i ve způsobu, jímž je text o městě napsán. Text je doprovozen autorčinými fotografickými přílohami, zachycujícími městské domovní skulptury hlav, dále pak ukázkami ze světové literatury a rejstříky.

Německá verze výukového programu češtiny pro cizince New Czech Step by Step je určena začátečníkům až středně pokročilým. Ve dvaceti přehledně strukturovaných lekcích seznamuje studenty se základy českého jazyka. Nové, kompletně přepracované vydání zachovává základní principy starší verze, jako je uspořádání do samostatně kombinovatelných panelů, systém odkazů a především barevné rodové kódování gramatiky, které se u studentů i učitelů setkalo s mimořádně příznivým ohlasem. Graficky zcela nově pojatá učebnice (1. místo v soutěži o Nejkrásnější českou knihu roku 2004 v kategorii učebnic) přináší mnohem více cvičení, obrázků, fotografií a textů (včetně krátkých vstupních textů, které umožňují přímé uchopení daného gramatického jevu). Názvy lekcí dokazují praktické a komunikativní zaměření učebnice (např. Moje rodina; Orientace; V restauraci; Volný čas; Hledáme cestu; Komunikace), každou lekci doprovází šest stran cvičení a aktivit v ilustrovaném pracovním sešitě a zvukové CD. Každý komplet navíc obsahuje čtyřstránkovou přílohu Tschechische Grammatik auf einen Blick / Českou gramatiku v kostce. Nové vydání obsahuje slovníček použité slovní zásoby.

Je pomalu již v Čechách ustáleným paradoxem, že věci ve světě známé a úspěšné, jsou zde opomenuty či určeny výlučnému publiku. Nejinak je tomu se základní Machovcovou prací Ježíšem. Ve světě tato kniha vyšla bezmála ve 20 vydáních, kromě světových jazyků např. také japonsky. U nás vyšla v poněkud nešťastné ediční podobě jen jednou, těsně po listopadu 1989. Přitom jde o pronikavou analýzu možností, jež Ježíšovo – bez ohledu na božskou podstatu či absurdně náboženskou dogmatičnost – poselství skýtá. „Nadávali mi za ni všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!,“ komentuje osudy knihy autor, „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a praktickému dnešku. Druhé české vydání vychází v řadě Machovcových knížek.

V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové, není město sledováno jen jako téma či pozadí literárních (případně výtvarných) děl, ale především jako charakteristický a jedinečný způsob existence ve světě a prožívání a reflexe světa. V tomto smyslu se výklad v 1. části – Čtení a psaní města – ubírá od pokusu vymezit specifičnost „textu“ města k způsobům „psaní“ města (text-proud a text tkaný) v kapitole Město v síti textů je sledována dynamika města, jeho obrazů v síti textů se zvláštní pozorností k tzv. pražskému (kon)textu. Ve 2. části – Chůze městem – se výklad zabývá toposy spjatými s chůzí, tímto důležitým způsobem čtení i psaní města (chodec každodenní a „jiný“, mytický, dvojník, zavržený chodec aj.). Vše směřuje k části třetí – Obývání města –, ve které se na základě analýzy významných podob, „poloh“ a metafor města (např. město-podsvětí, „temná noc“ města) rýsuje archetypální, „hlubinné“ pojetí města. To plyne z hypotézy niterného propojení a soubytí obyvatel s městem – obyvatel, kteří město „čtou“ a „píšou“ nejen budováním města, ale i svou existencí a prožíváním, a města, které zdaleka není pouze inertní hmotou, ale dynamickým a „cítícím“ celkem, subjektem svého druhu. Tento subjektivní aspekt města se projevuje i ve způsobu, jímž je text o městě napsán. Text je doprovozen autorčinými fotografickými přílohami, zachycujícími městské domovní skulptury hlav, dále pak ukázkami ze světové literatury a rejstříky.

Poměrně objemná kniha Kateřiny Janouchové seznámí čtenáře se vším, co souvisí s narozením a výchovou dítěte od nejútlejšího věku až po pubertu. Kromě klasických "výchovných" kapitol autorka ve své knize zabývá i pro rodiče nesnadnými situacemi - jak mluvit s dětmi o sexu, o rozvodu, o novém partnerovi aj. Kniha je také velmi aktuální pro rodiče, vychovávající své potomky v naší době komunikačních technologií - videa, televize, počítačů, mobilních telefonů, v otázce stravovacích návyků, oblečení, kapesného, zabývá se nebezpečím poruch příjmu potravy (bulimie a anorexie), šikanou, kapesným a mnoha dalšími otázkami, s nimiž si dnes rodiče často neví rady.

Bonbonek pro všechny milovníky J. Voskovce a J. Wericha, přinášející dosud knižně nepublikované materiály. Kniha mapující duchovní ovzduší, panující v a kolem Osvobozeného divadla, představuje její tvůrce, spolupracovníky a vše, co dotvářelo kolorit této jedinečné scény. Doplňuje ji ojedinělá antologie časopisů Osvobozeného divadla, vydávaných pod názvy /Vest Pocket Revue/ a /Lokální patriot /(antologie je pořízena formou reprintu vč. dobových inzerátů). Zatímco první z nich usiloval o začlenění do širokého proudu evropské avantgardy (svědčí o tom např. příspěvky P. Soupaulta, A. Jarryho, P. Picassa, J. Cocteaua, B. Cendrarse, T. Tzary či G. Ribemont-Dessaignese, ale i J. Šímy, K. Teiga, Vl. Vančury, E. F. Buriana, K. Biebla, J. Honzla, J. Ježka i samotných `tiskových magnátů` J. Voskovce a J. Wericha - objevují se zde např. jejich `paměti` z druhé poloviny 30. let), dává druhý titul nahlédnout především do zákulisí a `kuchyně` této scény.

Čeština expres 1 (úroveň A1/1) je přepracovaným a rozšířeným vydáním populární učebnice Czech Expres 1. Publikace představuje první část dvoudílného základního kurzu „češtiny pro přežití“. Nová podoba učebnice vychází vstříc požadavkům Společného evropského referenčního rámce a je určena začátečníkům, kteří chtějí rychle dosáhnout jazykové úrovně A1. V sedmi prakticky zaměřených lekcích se zájemci o češtinu naučí zorientovat se a reagovat v základních komunikačních situacích (např. témata Seznámení, Orientace, Moje rodina, Kdy se sejdeme apod.). Učebnice se soustředí na zvládnutí řečových dovedností, především mluvení a poslechu. Česká gramatika je zde maximálně zjednodušena a student ji sám objevuje prostřednictvím textů a přehledných tabulek. Čeština expres 1 sestává z jednojazyčného, česky psaného textu učebnice, jehož součástí je nově i pracovní sešit, a Přílohy se slovní zásobou, gramatickými tabulkami a vysvětleními, které zprostředkují poznání češtiny v mateřském jazyce studenta (zároveň vychází anglická, německá a ruská mutace, připravujeme i další jazyky). Text učebnice doplňuje množství barevných fotografií a originálních ilustrací včetně oblíbených komiksů. Publikace obsahuje zvukové CD. Manuál pro učitele zdarma na www.czechstepbystep.cz.

Bonbonek pro všechny milovníky J. Voskovce a J. Wericha, přinášející dosud knižně nepublikované materiály. Kniha mapující duchovní ovzduší, panující v a kolem Osvobozeného divadla, představuje její tvůrce, spolupracovníky a vše, co dotvářelo kolorit této jedinečné scény. Doplňuje ji ojedinělá antologie časopisů Osvobozeného divadla, vydávaných pod názvy /Vest Pocket Revue/ a /Lokální patriot /(antologie je pořízena formou reprintu vč. dobových inzerátů). Zatímco první z nich usiloval o začlenění do širokého proudu evropské avantgardy (svědčí o tom např. příspěvky P. Soupaulta, A. Jarryho, P. Picassa, J. Cocteaua, B. Cendrarse, T. Tzary či G. Ribemont-Dessaignese, ale i J. Šímy, K. Teiga, Vl. Vančury, E. F. Buriana, K. Biebla, J. Honzla, J. Ježka i samotných `tiskových magnátů` J. Voskovce a J. Wericha - objevují se zde např. jejich `paměti` z druhé poloviny 30. let), dává druhý titul nahlédnout především do zákulisí a `kuchyně` této scény.

Profesor Josef Koutecký, zakladatel dětské onkologie v ČR a dlouholetý děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, je nejen vynikajícím odborníkem, milovníkem a znalcem umění a historie, ale také oblíbeným řečníkem. Ve čtvrté knize z edice jeho Krásných setkání čtenář nalezne několik desítek krásných projevů: zdravice institucím a odborným zasedáním, laudace významným osobnostem při příležitostech osobních jubileí, představení čestných doktorů při předávání tohoto titulu z podnětu 2. lékařské fakulty, ale také projevy na křtech hudebních nosičů a knih a mnohé další. Jeho proslovy mají daleko do strnulé oficiality, charakterizuje je skutečnost, že jsou psány s osobním zápalem a osobitým stylem. Profesor Koutecký v nich bezděčně seznamuje své auditorium s historií a tradicí několika lékařských oborů ve světě i u nás, s vývojem některých lékařských institucí a s osudy vynikajících lékařů. Ve vážných zamyšleních nad medicínou dnešní doby se ukazuje jeho znepokojený optimismus, v jiných projevech zase převládne jeho hravý vztah k naší mateřštině či hluboká úcta k práci těch, kteří tu byli před námi. Celou knihou pak prolíná také láska k hudbě, poezii a k výtvarnému umění, k rodné Praze – láska a úcta k životu vůbec.

V pořadí čtvrtý svazek edice Osobnost přináší portrét profesora Pavla Proška, který se ovšem značně vymyká tradiční představě univerzitního profesora zavaleného knihami. Je to polárník – i když on sám to slovo nemá rád a tvrdí, že doba polárníků skončila

Nová kniha populární výtvarnice a folkloristky Kamily Skopové (1944) volně navazuje na její předchozí úspěšné publikace, zejména Velikonoční svátky o století zpátky a Vánoční svátky o století zpátky. Knížka mapuje dosud opomíjený fenomén skupinových her, provozovaných dětmi v polovině minulého století na venkově i ve městě. I dětský svět doznal za posledních šedesát let převratné změny ve využívání volného času. Kromě výčtu neprávem zapomínaných her a zábav se proto autorka zaměřila například i na první kontakty nově narozeného človíčka se světem ukolébavek a říkadel. Nechybí tak ani deset nejznámějších a nejoblíbenějších pohádek, jež mohou sloužit jako inspirace rodičům a prarodičům, kteří by se chtěli pokusit o navrácení tak prostých a přitom nenahraditelných chvilek s vyprávěním pohádky. V knížce se ale nedozvíme jen jak hrát hru Honzo, vstávej či tyčkrle, autorka popisy her prokládá vzpomínkami na dětství a leckdy i vlastními humornými zážitky – mohou ji tedy se stejnou chutí číst děti i jejich rodiče, babičky a dědové. Posledně jmenovaným se možná vybaví vlastní zážitky z dětství a hry, které k němu patřívaly. Text autorka doplnila vlastními kresbami, které příhodně ilustrují dobovou podobu dětí i předmětů, s nimiž si tehdy hrály. Vychází za podpory Ministerstva kultury

Šestý svazek Díla J. Seiferta soustřeďuje jeho tři básnické knihy z válečných let: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná a Kamenný most. První z nich, básnická skladba Vějíř Boženy Němcové z roku 1940, vyšla poprvé u příležitosti sto dvacátého výročí narození autorky Babičky. Ve skladbě Světlem oděná, vydané taktéž v roce 1940, a v pěti rozsáhlejších básních knihy Kamenný most z roku 1944 vzdal básník hold svému rodnému městu – Praze. Ediční aparát přináší různočtení, které zahrnuje nejen všechna knižní vydání, ale důsledně zpracuje i s otisky v periodickém tisku (např. v Lidových novinách, Národní práci, Panoramě). Obrazový doprovod vedle reprodukcí obálek a přebalů knižních vydání uvádí i ukázky z jejich výtvarného doprovodu (L. Jiřincová, E. Milén, K. Svolinský ad.). Editor: Jiří Flaišman

S každou láskou nové verše, i to by se dalo říct o poezii Bohumíra Petra. Zoufalství /Milostného příběhu/ (Akropolis 2006) tentokrát vystřídalo radostné opojení. Po přečtení útlé sbírky si však uvědomíme, že verše autorovi diktoval nejen silný milostný