Akropolis strana 51 z 52

V pořadí čtvrtý svazek edice Osobnost přináší portrét profesora Pavla Proška, který se ovšem značně vymyká tradiční představě univerzitního profesora zavaleného knihami. Je to polárník – i když on sám to slovo nemá rád a tvrdí, že doba polárníků skončila

Nová kniha populární výtvarnice a folkloristky Kamily Skopové (1944) volně navazuje na její předchozí úspěšné publikace, zejména Velikonoční svátky o století zpátky a Vánoční svátky o století zpátky. Knížka mapuje dosud opomíjený fenomén skupinových her, provozovaných dětmi v polovině minulého století na venkově i ve městě. I dětský svět doznal za posledních šedesát let převratné změny ve využívání volného času. Kromě výčtu neprávem zapomínaných her a zábav se proto autorka zaměřila například i na první kontakty nově narozeného človíčka se světem ukolébavek a říkadel. Nechybí tak ani deset nejznámějších a nejoblíbenějších pohádek, jež mohou sloužit jako inspirace rodičům a prarodičům, kteří by se chtěli pokusit o navrácení tak prostých a přitom nenahraditelných chvilek s vyprávěním pohádky. V knížce se ale nedozvíme jen jak hrát hru Honzo, vstávej či tyčkrle, autorka popisy her prokládá vzpomínkami na dětství a leckdy i vlastními humornými zážitky – mohou ji tedy se stejnou chutí číst děti i jejich rodiče, babičky a dědové. Posledně jmenovaným se možná vybaví vlastní zážitky z dětství a hry, které k němu patřívaly. Text autorka doplnila vlastními kresbami, které příhodně ilustrují dobovou podobu dětí i předmětů, s nimiž si tehdy hrály. Vychází za podpory Ministerstva kultury

Šestý svazek Díla J. Seiferta soustřeďuje jeho tři básnické knihy z válečných let: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná a Kamenný most. První z nich, básnická skladba Vějíř Boženy Němcové z roku 1940, vyšla poprvé u příležitosti sto dvacátého výročí narození autorky Babičky. Ve skladbě Světlem oděná, vydané taktéž v roce 1940, a v pěti rozsáhlejších básních knihy Kamenný most z roku 1944 vzdal básník hold svému rodnému městu – Praze. Ediční aparát přináší různočtení, které zahrnuje nejen všechna knižní vydání, ale důsledně zpracuje i s otisky v periodickém tisku (např. v Lidových novinách, Národní práci, Panoramě). Obrazový doprovod vedle reprodukcí obálek a přebalů knižních vydání uvádí i ukázky z jejich výtvarného doprovodu (L. Jiřincová, E. Milén, K. Svolinský ad.). Editor: Jiří Flaišman

S každou láskou nové verše, i to by se dalo říct o poezii Bohumíra Petra. Zoufalství /Milostného příběhu/ (Akropolis 2006) tentokrát vystřídalo radostné opojení. Po přečtení útlé sbírky si však uvědomíme, že verše autorovi diktoval nejen silný milostný

Třetí díl volné tetralogie originálního českého spisovatele, žijícího od konce 60. let ve Velké Británii, splňuje všechna kritéria moderní světové beletrie: přináší příběh, napětí, hru, ale také klade provokativní otázky po smyslu a principu této hry, tvorby a ohledává možnosti románově-filozofického žánru. Odstupem od české reality, ale zároveň specifickým vztahem k ní, představuje Popel zcela ojedinělý typ českého písemnictví, srovnatelný s dědictvím Ladislava Klímy (filozofie) či Egona Bondyho (umění pojednat příběh s čtivostí a zábavností). Hlavního hrdinu a vypravěče (autora daných světů) Maxe po jeho zdárném vyléčení (kniha Paradýzo, Argo 2000) zastihne přítel z archivu tajemného pana Gajsta (kniha Gajstova láska, Maťa 1997) Paulus informací, že rukopisy jeho nedávného psaní byly ukradeny literárním terapeutem dr. Smržem. Následuje dobrodružná výprava do jihoamerické republiky Parahuary a jejích exotických pralesů, v nichž na čtenáře čeká záhada v podobě „zontologizovaných“ literárních světů a jiné svérázné nástrahy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu Obce spisovatelů.

Rozhovor, který s Vladimírem Justlem vedl literární historik Jiří Holý, věnuje prostor jak Justlovu přátelství s Holanem, Seifertem, Hrubínem a Skácelem, tak setkávání s dalšími básníky, divadelníky, herci i výtvarnými umělci. Na svůj život s literaturou a lidmi, se kterými se setkával, vzpomíná Vladimír Justl barvitě, s humorem i řízností. Jeho vypravěčství čtenáře vtáhne, přiblíží mu osobnosti, které znal jen jako jména z čítanek, a otevře mu tak i cestu k jejich knihám. Knihu doprovází několik Justlových vzpomínkových textů, výbor z korespondence, přehledová bibliografie a dokumentární fotografie.

Angelika Corbineau-Hoffmannová (1949), profesorka srovnávací literatury na univerzitě v Lipsku, je uznávaná komparatistka, která zvláštně v posledních letech vydala četné a významné publikace. Úvod do komparatistiky (Einführung in die Komparatistik) z roku 2004 je přepracovaným vydáním knihy, jejímž cílem je seznámit začínající studenty srovnávací literatury s nejdůležitejšími otázkami a koncepty oboru. Autorka objasňuje základní pojmy a uvádí do dnes již poměrně složité debaty vztahů mezi (národními) literárními texty. Úvod do komparatistiky je odpovídajícím způsobem strukturován do jednotlivých částí od historického vyhraňování oboru (Goethův pojem světové literatury) až po přehled o současných debatách. Corbineau-Hoffmannová se věnuje pojmu „vlastního" a „cizího"; vztahu literatury k jiným médiím: výtvarnému umění a hudbě; a problému překladu, který přestává být translatologickým tématem, ale stává se stále aktuálnější otázkou literární vědy. Právě z tohoto důvodu tato kniha dává potřebné impulsy české komparatistice: přestože velmi přesvědčivé textové ukázky přibližují převážně svět románský a germánský, jsou její témata nová: ukazují další cesty literární vědy, která se odvrací od teoretické dekonstrukce a přiklání ke zkoumání kulturního kontextu, ovlivňování a prostupování kultur. Překlad Veronika Jičínská. Vychází za přispění Ministerstva kultury ČR.

Angelika Corbineau-Hoffmannová (1949), profesorka srovnávací literatury na univerzitě v Lipsku, je uznávaná komparatistka, která zvláštně v posledních letech vydala četné a významné publikace. Úvod do komparatistiky (Einführung in die Komparatistik) z roku 2004 je přepracovaným vydáním knihy, jejímž cílem je seznámit začínající studenty srovnávací literatury s nejdůležitejšími otázkami a koncepty oboru. Autorka objasňuje základní pojmy a uvádí do dnes již poměrně složité debaty vztahů mezi (národními) literárními texty. Úvod do komparatistiky je odpovídajícím způsobem strukturován do jednotlivých částí od historického vyhraňování oboru (Goethův pojem světové literatury) až po přehled o současných debatách. Corbineau-Hoffmannová se věnuje pojmu „vlastního" a „cizího"; vztahu literatury k jiným médiím: výtvarnému umění a hudbě; a problému překladu, který přestává být translatologickým tématem, ale stává se stále aktuálnější otázkou literární vědy. Právě z tohoto důvodu tato kniha dává potřebné impulsy české komparatistice: přestože velmi přesvědčivé textové ukázky přibližují převážně svět románský a germánský, jsou její témata nová: ukazují další cesty literární vědy, která se odvrací od teoretické dekonstrukce a přiklání ke zkoumání kulturního kontextu, ovlivňování a prostupování kultur. Překlad Veronika Jičínská. Vychází za přispění Ministerstva kultury ČR.

Třetí díl volné tetralogie originálního českého spisovatele, žijícího od konce 60. let ve Velké Británii, splňuje všechna kritéria moderní světové beletrie: přináší příběh, napětí, hru, ale také klade provokativní otázky po smyslu a principu této hry, tvorby a ohledává možnosti románově-filozofického žánru. Odstupem od české reality, ale zároveň specifickým vztahem k ní, představuje Popel zcela ojedinělý typ českého písemnictví, srovnatelný s dědictvím Ladislava Klímy (filozofie) či Egona Bondyho (umění pojednat příběh s čtivostí a zábavností). Hlavního hrdinu a vypravěče (autora daných světů) Maxe po jeho zdárném vyléčení (kniha Paradýzo, Argo 2000) zastihne přítel z archivu tajemného pana Gajsta (kniha Gajstova láska, Maťa 1997) Paulus informací, že rukopisy jeho nedávného psaní byly ukradeny literárním terapeutem dr. Smržem. Následuje dobrodružná výprava do jihoamerické republiky Parahuary a jejích exotických pralesů, v nichž na čtenáře čeká záhada v podobě „zontologizovaných“ literárních světů a jiné svérázné nástrahy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu Obce spisovatelů.

Angelika Corbineau-Hoffmannová (1949), profesorka srovnávací literatury na univerzitě v Lipsku, je uznávaná komparatistka, která zvláštně v posledních letech vydala četné a významné publikace. Úvod do komparatistiky (Einführung in die Komparatistik) z roku 2004 je přepracovaným vydáním knihy, jejímž cílem je seznámit začínající studenty srovnávací literatury s nejdůležitejšími otázkami a koncepty oboru. Autorka objasňuje základní pojmy a uvádí do dnes již poměrně složité debaty vztahů mezi (národními) literárními texty. Úvod do komparatistiky je odpovídajícím způsobem strukturován do jednotlivých částí od historického vyhraňování oboru (Goethův pojem světové literatury) až po přehled o současných debatách. Corbineau-Hoffmannová se věnuje pojmu „vlastního" a „cizího"; vztahu literatury k jiným médiím: výtvarnému umění a hudbě; a problému překladu, který přestává být translatologickým tématem, ale stává se stále aktuálnější otázkou literární vědy. Právě z tohoto důvodu tato kniha dává potřebné impulsy české komparatistice: přestože velmi přesvědčivé textové ukázky přibližují převážně svět románský a germánský, jsou její témata nová: ukazují další cesty literární vědy, která se odvrací od teoretické dekonstrukce a přiklání ke zkoumání kulturního kontextu, ovlivňování a prostupování kultur. Překlad Veronika Jičínská. Vychází za přispění Ministerstva kultury ČR.

Memoáry francouzské lékařky českého původu patří do bohaté tradice „vzpomínek lékařů“, jejíž linii lze sledovat od Thomayera a Vondráčka až třeba k Bedřichu Placákovi. Dalším momentem vymezujícím autorčiny životní příběhy je jedna z tragédií moderní doby: emigrace, nemožnost žít ve vlastní zemi. V neposlední řadě jsou ovšem tyto vzpomínky, v titulu předznamenané nerudovskou aluzí, vymezeny autorčinými setkáními i střety s řadou významných osobností: kromě řady předních reprezentantů české medicíny se zde setkáváme např. s Janem Werichem, překladatelkou Zdenou Wattersonovou, filosofy Karlem Kosíkem a Milanem Machovcem. Ovšem „ústřední postavou“ se posléze stává básník a filosof Zbyněk Fišer neboli Egon Bondy, legenda českého undergroundu, jehož důvěrnicí a „rodinnou lékařkou“ byla autorka po mnoho let. O životě a díle Fišera-Bondyho je zde podáváno velmi osobité svědectví, které je však vzdáleno jak obdivné idealizace, tak jednostranného odsudku, a navíc je podloženo citacemi z Bondyho dopisů. Rovněž svět českého disentu, Charty 77 i „podzemní kultury“ je nahlížen prizmatem setkávání s Bondym: zajímavé je např. autorčino svědectví o vztahu Fišera-Bondyho k Václavu Havlovi. Pozoruhodné jsou však též autorčiny často vyhroceně subjektivní, silně kritické glosy ke společenskému a politickému dění jak v Československu, resp. České republice po roce 1989, tak ve Francii let osmdesátých a devadesátých, a rovněž reflexe z častých autorčiných cest po Evropě – zejména z návštěv postsovětského Ruska.

Kniha populární výtvarnice a etnografky Kamily Skopové (1944) Hody, půsty, masopusty volně navazuje na její předchozí publikace, zejména Rodinné stříbro, Velikonoční svátky o století zpátky a Vánoční svátky o století zpátky. I zde svým charakteristickým z

S každou láskou nové verše, i to by se dalo říct o poezii Bohumíra Petra. Zoufalství /Milostného příběhu/ (Akropolis 2006) tentokrát vystřídalo radostné opojení. Po přečtení útlé sbírky si však uvědomíme, že verše autorovi diktoval nejen silný milostný

Je pomalu již v Čechách ustáleným paradoxem, že věci ve světě známé a úspěšné, jsou zde opomenuty či určeny výlučnému publiku. Nejinak je tomu se základní Machovcovou prací Ježíšem. Ve světě tato kniha vyšla bezmála ve 20 vydáních, kromě světových jazyků např. také japonsky. U nás vyšla v poněkud nešťastné ediční podobě jen jednou, těsně po listopadu 1989. Přitom jde o pronikavou analýzu možností, jež Ježíšovo – bez ohledu na božskou podstatu či absurdně náboženskou dogmatičnost – poselství skýtá. „Nadávali mi za ni všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!,“ komentuje osudy knihy autor, „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a praktickému dnešku. Druhé české vydání vychází v řadě Machovcových knížek.

Všechno lze pochopit, dokonce i současnou literární vědu! Stačí mít spolehlivého průvodce! O tom, proč se dnešní literární věda neobejde bez poznatků gender studies a kulturních studií a co se vlastně skrývá za pojmy znak, struktura, interpretace, recepce či dekonstrukce, vypráví kniha, jejíž autor – pedagog pražské katedry české literatury a literární vědy FF UK – chce, aby stejnou měrou sloužila k zábavě, poučení i zamyšlení... Tato kniha není jen popisem klasických východisek literární vědy, ale také pokusem o jejich revizi v kontextu postmoderní plurality a nového myšlení, které jde ruku v ruce s nedůvěrou k totalizujícím, unifikujícím přístupům. Důležitá je otázka ohledně samé pozice literární vědy - jaká je vůbec její úloha v době, kdy obvyklé problémy typologie, genologie, tematologie či poetiky střídá širší interdisciplinární výzkum vztahu literatury a kultury, např. v relacích literatura a univerzum (literární obraz a svět), literatura a komunikace (společný smysl, dialog, dorozumění, porozumění), literatura a společnost (pohlaví, rasa, národ…), literatura a dějiny (dějiny jako text, příběh, vyprávění), literatura a ekonomie (produkce, trh), literatura a nové technologie (média, hypertext)? Proč se nepokusit zodpovědět takové otázky třeba provokativním způsobem. Vhodné i jako nezvyklý úvod do teorie soudobé literatury.

Oblíbená příruční pomůcka pro výuku českého jazyka představuje jednoduchý přehled nejdůležitějších gramatických jevů. Příručka je určena začátečníkům a středně pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka, k občasnému nahlédnutí ji však využijí i pokročilí mluvčí. Slouží k rychlé orientaci a pomáhá ubránit se frustraci z české flexe. Na rozdíl od podobných existujících brožurek, které vycházejí z tradiční české gramatiky pro Čechy a seznamují tak cizince se zákoutími typu předseda či nůše, se snaží vidět český jazyk očima cizince a postihnout ty jevy, které cizojazyčný mluvčí vnímá a potřebuje. Pro zachycení funkce rodu v systému jazyka a tabulku deklinace používá populární barevné kódování (Ma, Mi, F, N), - uvádí zjednodušené vzory konjugace (-Á slovesa, -Í slovesa, dva typy -E sloves) a zachycuje druhou pozici nepřízvučných slov ve větě, která je klíčová pro porozumění.