Archa strana 2 z 7

Gustav Mahler je hudební skladatel, který stojí na důležitém předělu mezi tradiční a novou hudbou, konkrétně mezi tonální a atonální kompoziční technikou. Přišel s mnoha novinkami, zůstával však ještě spjat s minulostí – jeho ideálem byl Richard Wagner. Díky původu v inspirativním prostředí jedné z rakouských provincií, kde se mísily vlivy české, židovské a německé kultury, získal Mahler dar neobyčejné citlivosti, která mu umožňovala tušit budoucí zlomy a hrozby a ty intuitivně vkládat do svých děl. To bylo důvodem, proč mu často současníci nerozuměli a proč on sám věděl, že jeho hudba bude pochopena až za padesát let, jak jednou poznamenal. Oblouk, který takto sevřel komplikovaný vývoj nové doby od Gustava Mahlera až po dobu dnešní je v mnoha ohledech plný zajímavých problémů, které se bezprostředně týkají i nás. To poskytuje příležitost podívat se na Mahlerovu tvorbu v širším měřítku, a to s ohledy filosofickými, kulturními a duchovními spíše než úzce muzikologickými. Nabízejí se zde ke konfrontaci otázky po povaze přírody a po našem přístupu k ní v současné technické epoše, po možnostech užívání jazyka k jejímu popisu, po zbožnosti v době vyprázdněných náboženství, po společenských či politických důsledcích lidského jednání, po reakcích na zrod a zánik moderny, po požadavcích na nový styl komponování či myšlení, po osobním vyrovnávání se s podněty složité doby. Kniha je v českém prostředí první takto komplexně pojatou monografií o Gustavu Mahlerovi.

Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu. Kniha o obyčejných zázracích a hlubokých poznáních z každodenního kontaktu s pacienty a klienty. Rozhovory s lidmi, kteří nevylezli na himalájské osmitisícovky, nevynalezli nové léky, nepřekonali žádné rekordy, ale dokázali mnohem víc. Kniha zdrtí i povzbudí. Je to kniha dramat, která se odehrávají kdesi v podvědomí, v nenápadné osobní statečnosti, v překonávání odporu a nechuti, v dotycích rukou, dramat, která se netýkají ničeho menšího, než posledních věcí člověka. Kniha o tom, před čím zavíráme oči, ale co většinu z nás stejně jednou dohoní. Ať už jako ty, o které je třeba pečovat, nebo jako ty, kteří musí pečovat o své blízké.

Malá vánoční četba je samozřejmě narážkou na Mozartovu Malou noční hudbu, oblíbenou náladovou skladbu. Určitě zazní i o Vánocích a přispěje k dobré vánoční atmosféře. V podobném duchu je komponována i Malá vánoční četba aneb Pomalu na cestě k Betlému. Vánoce chtějí klid, není třeba spěchat. Zlatá metla Je tam, zastrčená až nahoře za trámem na půdě. Padá na ni prach, ale stále ještě září pozlátkem. Leží tam už léta, odložená, ale nezapomenutá. Září tajemně jako tajemná věc, jako vzpomínka na svatou návštěvu. Je to tak dávno, že i Mikuláš s biskupskou berlou byl tenkrát jistě svatý muž. Ve velké knize byly zapsány všechny hříchy malého hříšníka. Chlupatý čert chrastil řetězem a hrozil zlatou metlou. Anděl s líbeznou tváří rozhazoval z košíčku stříbrné hvězdičky. Je to tak dávno, jako by to už ani nebyla pravda, uběhlo tolik let

Básnická sbírka Josefa Kroutvora. Josef Kroutvor narozen 30. 3. 1942 v Praze. Esejista, historik umění, básník a kreslíř. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studijní pobyty v Besançonu a ve Vídni. V samizdatu a ve Svědectví publikoval pod kafkovským pseudonymem Josef K. Autor manifestu Škola české grotesky a eseje Střední Evropa: anekdota a dějiny. Od roku 1970 zaměstnán třicet let v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze v oddělení užité grafiky a fotografie. Autor výstav, řady odborných a uměleckých publikací, antologií, monografií a kurzív pro Český rozhlas Vltava. Jeho knížky vyšly např. v nakladatelství Pulchra a Měsíc ve dne, v poslední době spolupracuje s nakladatelstvím Archa Zlín. Své vzpomínky shrnul v knize Poletování jednoho ptáčka, kterou vydalo nakladatelství Torst v roce 2019.

V knize s výmluvným názvem se tentokrát nezjevují ve své smrti všichni mrtví z Kameringu, autor se tu soustřeďuje pouze na dva místní mrtvé; jedním je bývalý nacista a pronásledovatel Židů Odilo Globocnik, jehož tělo hnije nepohřbené na poli na Svinským, kde dozrávalo zrno na chléb vezdejší a po celá desetiletí tak zamořovalo a otravovalo životy lidí v celém údolí Drávy, druhým je autorův otec, který o této skutečnosti beze všech pochyb věděl, a přesto o tom nikdy nepromluvil. V mohutném slovním vodopádu zde autor demaskuje skutečný příběh své rodné vesnice, plné skrývaného tajemství, zla, pokrytectví a neštěstí.

Martin Heidegger je jedním z nejvýznamnějších filosofů, vzbuzuje však vášnivé spory: jedni jeho dílo vynášejí do nebes, jiní je zatracují. Vyvážený pohled ztěžuje navíc to, že Heidegger psal velmi obtížným, až nesrozumitelným jazykem, a potom také to, že se aktivně angažoval v nacistickém hnutí. Monografie se snaží najít v Heideggerově díle inspirativní myšlenky, které, zasazeny do širších kontextů, mohou mít pro současnou filosofii svůj význam, třebaže je s nimi často zapotřebí pracovat kriticky. Text monografie se člení do tří tematických okruhů, které vyznačují názvy FYSIS, OIKOS a POLIS. Nejprve se na interpretaci řeckého filosofa Hérakleita ukazuje, jak Heidegger chápal základní motiv předsokratovské filosofie vzcházení bytí do otevřeného pole jevení. Heideggerovým průvodcem ale i oponentem je tu Eugen Fink. Následně se otevře otázka, jak konkrétně se v tomto poli jevení, tedy ve světě, naskýtá člověk, čímž se připomene problém bydlení. Toto téma vede k širší exkurzi po soudobé architektuře a po reflexi Heideg­gera v některých jejích teoretických koncepcích. K mnohým aspektům Heideggerovy filosofie se v této souvislosti dobře hodí kritické analýzy Emmanuela Lévinase a pohled na Heideggerovo pojetí řeckého dramatu Antigoné. Ukáže se přitom, že to, co Heideggerovi v otázce bydlení zjevně chybí, je sociální pohled. A to míří nakonec k otázce, jak lze bydlet na světě s druhými lidmi, jak se tedy tvoří sociální rozměr naší existence. Tady pomůže Jan Patočka, protože tuto existenci chápe ihned (podobně jako Hannah Arendtová) jako problém politický. Člověk je ZÓON POLITIKON už ve svém prvním vsunutí do světa a mezi lidi, přičemž klíčový je způsob, jak nakládá s faktem své vlastní konečnosti. Připojena je rozsáhlá kapitola, zkoumající důvody Heideggerova příklonu k nacistické ideologii, a to v protikladu k Patočkovu statečnému boji proti totalitě.

Spolu s esejistou Josefem Kroutvorem vstupte do kavárny, objednejte si kávu a pozorujte proměny společenského života! Jak se měnila doba, móda, styl, zvyky, jak se stále mění svět… Kavárna je zrcadlem města, seznamte se s historií pražských kaváren a věnujte pozornost i současnosti.

Med, vosk, mateří kašička, propolis, pyl a jed. Po knížce Milá olivo. Malé dějiny jedné kultury (Archa, 2016) se autor zaměřil na další pochutinu z hlediska kulturního vývoje naší civilizace: na med a jeho jedinečné výrobce – včely. Drobní živočichové, kteří provázejí a ovlivňují vývoj lidského myšlení od prapočátku, nebyli odjakživa považováni za zdroj sladkého jídla, ale především za posly z nebes a jako takoví byli ve všech známých kulturách uctíváni. Ralph Dutli nás seznamuje s neobyčejným a proměnlivým vnímáním včelí existence v průběhu dějin. Kdo z nás tuší, že podle starých Egypťanů vznikly včely ze slz boha slunce? Že existovala pověra, podle níž včely vzešly z býčí zdechliny? Že ve středověku symbolizovala včela Ježíše Krista a úl Matku Boží? Že med byl součástí různých erotických rituálů? A kolika básníkům od starověku po moderní poezii posloužily včely a med jako inspirace… Autor nesetrvává jen u náboženství a literatury, vypráví i o způsobu včelí komunikace, organizaci v úlu, ohrožení existence včel, o včelaření na střechách ve velkoměstech. Je to kniha naplněná láskou i obdivem k drobnému hmyzu, bez jehož pomoci nemohou lidé přežít.

Modernismus otevřel cestu k velkému pluralismu forem. Ale i když je architektura kulturním fenoménem, není produktem podléhajícím módě. Její principy jsou trvalé a základy méně porušitelné, než by se mohlo zdát studentu-začátečníkovi, který by je chtěl zpochybnit. Aby se mu to podařilo, musí nejdříve obsáhnout podstatu: poznat konstanty na poli architektury a ocenit jistoty jejich působení prověřené časem. A právě jako pomoc při tomto hledání byla tato kniha zamýšlena. První část zkoumá prostředky architektonické kompozice a dále vztahy mezi prostorem, světlem a místem. Čtyři nebo pět tisíc let historie dokazují stálou platnost několika základních principů podstatných pro obor, který ve třech rozměrech organizuje životní prostor člověka. Ve druhé části autor nabízí několik klíčů k řízení vztahu mezi formou, materiálem a konstrukcí a připomíná, že samotný důvod stavět nebyl nikdy sám o sobě postačující pro vznik formy domu nebo města. Kniha není ani slovníkem, ani encyklopedií; snaží se vyplnit určitou mezeru. Nabízí čtenáři úvod do navrhování a architektonické kritiky z pohledu dnešní doby. První vydání knihy, oceněné kritikou a v mnoha školách doporučené jako referenční text, bylo přeloženo do angličtiny, italštiny, němčiny, korejštiny a čínštiny. První české vydání, které je překladem 3. francouzského vydání z roku 2014, nabízí revidovaný a přepracovaný obsah s třemi přidanými kapitolami věnovanými tektonice.