Argo strana 159 z 314

Božskou invazi, druhý díl své gnostické „božské“ trilogie, napsal Dick na sklonku života v roce 1980 a tematicky jí navazuje na svůj předchozí román Valis. V Božské invazi, odehrávající se dvě stě let po událostech zachycených ve Valisu, nechává Dick Boha prohrát souboj se zlem a anděla zla Beliála ovládnout svět. Jedinou nadějí se stává návrat Boha ve formě chlapce počatého kolonistkou nehostinné planety vzdáleného hvězdného systému CY30-CY30B. Podaří se novodobému mesiáši porazit Beliála a všechny jeho pozemské kliky a vymanit lidstvo ze zóny zla? Božská invaze je románem o hledání Boha, člověka a božské podstaty v lidech.

Kvalitní odborná publikace s rozsáhlým obrazovým materiálem od našeho předního specialisty na výzkum historických staveb, od architekta Jiřího Škabrady. V knize jsou všechny základní druhy stavebních konstrukcí a doplňků poprvé představeny v uceleném přehledu jejich historického vývoje v základních časových či slohových etapách od středověku do přelomu 19. a 20. století. Materiál je rozdělen do kapitol podle druhů konstrukcí – postupně se probírá zdivo, dřevěné stěny, hlína a lepenice, stropy, klenby, podlahy a dlažby, zábradlí a mříže, krovy, pokrytí střech, vytápění, větrání, voda a odpady, dveře a vrata, okna, úpravy povrchů. V jednotlivých kapitolách je pak charakterizován typologický vývoj příslušných konstrukcí v následných časových, resp. slohových etapách na stavbách románských, gotických, renesančních, barokních, klasicistních a ze 2. poloviny 19. století. Obecný výklad je doprovázen bohatým ilustračním (kresebným a fotografickým) materiálem a v závěru je doplněn opačně koncipovaným stručným přehledem všech konstrukcí, typických pro každé uvedené období.

Překladatel autorčina světoznámého románu Pod skleněným zvonem (česky 1996) a její velký obdivovatel se rozhodl změřit své překladatelské síly s Janem Zábranou v její básnické tvorbě. Už několik let pracoval na výboru z básní jejích a jejího bývalého muže Teda Hughese a celá kniha měla být koncipována jako rozhovor mezi oběma svébytnými básníky. Majitelé práv však s tímto experimentem nesouhlasili, a tak vznikla kniha jiná, jen jedna strana rozhovoru, monolog bez odpovědí: vybrané básně Sylvie Plathové, s tím, že je umocní a doplní anglický originál.

Encyklopedie představuje nejrozsáhlejší soupis informací o všech šlechtických rodech a osobách se šlechtickým predikátem na území zemí Koruny české od roku 1620. Obsahuje přes 10 000 hesel a zmiňuje více než 23 800 šlechtických predikátů. Zahrnuje rody žijící v hranicích dnešní České republiky a Bílska do konce rakousko-uherské monarchie a také rody žijící na území celého Slezska do poloviny 18. století. Snadné orientaci napomáhá rozsáhlý rejstřík. Petr Mašek (1959) působí v oddělení zámeckých knihoven Národního muzea v Praze. Dlouhodobě se věnuje rodokmenům českých šlechtických rodů. Vedle řady odborných prací z oblasti starých knižních sbírek je autorem úspěšné knihy Modrá krev (Mladá fronta, 1992, 1999).

Po velkém ohlasu čtenářů, který vyvolal první román Kate Longové Příručka špatné matky, je tu její román Jak překousnout babičku. Vracíme se znovu do městečka Bank Topu a hlavního vyprávění se opět ujímá mladá dívka. Osmnáctiletá Katherine Millarová žije po nešťastné smrti otce jen s poloslepou babičkou Poll. Matka ji opustila brzy po narození. Navíc je Katherine obdařena robustní postavou, což jí život ještě více ztrpčuje. Přestože vyniká nad spolužáky inteligencí a otevře se jí možnost studovat na Oxfordu, je pro svoji jinakost ve škole šikanována. A doma je postavena před nelehkou roli vnučky, která je to jediné, co Poll z rodiny zbylo. Jen těžko ale hledá v babiččině chování projevy lásky. Utíká se do knihovny, kde tráví dlouhá odpoledne mezi knihami a v přítomnosti knihovnice slečny Dragonové, ve které nachází jedinou spřízněnou duši. Zde se také jednoho dne objeví tajemná postava mladíka Calluma, který se vydává za Katina bratrance. K otázkám, kam zmizela Katina matka a jak to opravdu bylo se smrtí otce, přibývá řada dalších.

Kerouac si po dlouhou dobu zaznamenával po probuzení své sny, vždy co nejrychleji, ve snaze vyloučit rozumovou korekturu snové látky. Soubor záznamů snů přináší tento pozoruhodný titul. Autorovy životní zážitky se tu předvádí z nového úhlu a postavy, které známe z Kerouacových románů, se nám přibližují skrze snovou optiku.

Ve svém novém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z komatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco–vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné "babské žvásty" a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí. K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.

Závěrečný, nejobsažnější díl tetralogie Mythologica IV Nahý člověk rozebírá nejprve indiánské mýty (tentokrát převážně severoamerické) metodou strukturální analýzy jako tři předchozí díly. Ukazuje se, že navzdory nesmírným rozdílům v kultuře a životním prostředí populací obou Amerik zapadají vzájemně propojené prvky jejich mýtů do jednoho koherentního obrazu, v němž mají své místo a funkci i ty zdánlivě nejabsurdnější detaily. V obsáhlém finále autor nejen obhajuje svou metodu, nýbrž podobně jako ve Smutných tropech uvažuje o místě člověka na zemi.

Kniha mladého německého historika Jőrga Osterloha detailním způsobem zpracovává doposud neznámou problematiku pronásledování židovského obyvatelstva české i německé národnosti v bývalých pohraničních oblastech Československa v období, kdy byla tato ú zemí násilně přičleněna k třetí říši. Osterloh analyzuje jak uplatňování konečného řešení v župě Sudety, tak každodenní chování německého obyvatelstva vůči Židům, včetně postojů a chování Židů samotných.

V Podivné porážce Marc Bloch nevystupuje jako historik, nýbrž jako kritický pozorovatel francouzského politického a intelektuálního selhání za druhé světové války. Jeho kniha je tvrdou, přitom však trefnou obžalobou nejen kolaborace obyčejných Francouzů, ale i anatomickým rozborem jejich falešných předválečných iluzí. Podivná porážka však rovněž reprezentuje téměř heroický postoj univerzitního profesora, který na vrcholu své vědecké slávy neváhal obětovat vlastní kariéru a v konečném důsledku i život za vlast, kterou miloval. Ačkoli byl přesvědčen, že si „podivnou porážku“ Francouzi přivodili především sami, bez váhání se aktivně zapojil do odboje. Ani ve válečné vřavě však neztratil schopnost analyzovat současnost stejně kriticky a stejně prozíravě jako středověké prameny, čímž sám na sobě demonstroval, jak je myšlení o dějinách vždy bytostně provázáno s historikovou současností

První celovečerní film slavné anglické skupiny komiků z roku 1975 vznikl po čtyřech sériích televizních skečů, kdy se všichni zúčastnění už cítili unaveni z útržkovitosti televizních půlhodinek a zatoužili si vyzkoušet své síly ve filmu s celistvějším příběhem. Scénář vznikl tak, že všichni Pythoni odjeli společně k moři na jakési „intenzivní soustředění“. Natočený byl z čirého nadšení pro věc, za velmi nízký rozpočet a za hodně amatérských podmínek. Středověkou atmosféru však evokuje úžasně. Knižní podoba zachycuje kromě scénáře k filmu i scény, které byly z konečné verze vystřiženy.

Nakladatelství Argo pokračuje ve vydávání Donžonu jeho dalšími sériemi. Pořadí publikovaných svazků odpovídá chronologii, jak ji zavedl francouzský nakladatel. Donžon je především experimentální projekt, který založili Joann Sfar a Lewis Trondheim před deseti lety. Do Donžonu se už pustilo osmnáct kreslířů, vydalo se 32 sešitů a tvůrčí proces stále pokračuje. Postavy Donžonu jsou antihrdinové. Jsou zbabělí, nešikovní, lakomí nebo omezení, až úplně pitomí, ale jsou strašně poutaví.

Deset povídek, které otřásly každým, kdo je četl. Mistrně načrtnuté postavy se dostávají do zapeklitých situací, které zpočátku vypadaly obyčejně, ale postupně z nich vystrkuje rohatou hlavu samotné Zlo. Kdo z nás nikdy nezatoužil zabít údržbáře? A co když se projeví jako machistický násilník, který vám dá najevo, že jako žena máte držet ústa a krok? Může jít vaše nenávist tak daleko, že se obrátí i proti jeho dětem? A co před vámi skrývá manžel, když zjistíte, že na všech vašich společných fotografiích za poslední desetiletí je spolu s vámi nejen on, ale i jakási neznámá žena?

Fantasy trilogie Ohnivý vítr si už v mnoha zemích světa získala bezpočet nadšených mladých čtenářů. Obdivují hlavní hrdinku, jejího bratra a jejich kamaráda ze školy, kteří žijí v hradbami sevřeném městě Aramanthu, ovládaném silami zla. Jen oni tři najdou odvahu vydat se na dobrodružnou cestu plnou nástrah a nebezpečí až ke zdroji této tajemné moci. Podaří se jim změnit krutý osud města?

Po úspěšné autobiografii Víc štěstí než rozumu (Argo 2003) vychází další kniha známé izraelské publicistky a překladatelky českého původu Ruth Bondyové. Drobné útěchy jsou souborem vážných i vtipných postřehů, úvah a zamyšlení. Autorka v něm svým poutavým a nezaměnitelným stylem hovoří mimo jiné o manželství, stárnutí či feminismu, o strastech i slastech tvorby nebo o tom, jak si zachovat duševní zdraví v zemi, kde jsou součastí každodenní reality teroristické útoky.